MUDr. Alena Šebková

03/2025

Možná chybělo jen málo, a byla by učitelkou. Tak si to aspoň představovala v dětství. Osobně si myslím, že by byla výbornou učitelkou, protože... Ale o tom až za chvíli.

Nejprve snad drobné vysvětlení – proč vlastně medailonek lékařky do lékařského časopisu píše novinář. Těch důvodů je víc. Například jsme skoro na den stejně mladí, což jsem pohříchu zjistil až jednoho večera na Kongresu primární péče, kde nám naši přátelé uspořádali oslavu naší společné stovky (promiň, Alenko, gentleman o věku nemluví, ale v tvém případě to opravdu je a vždycky bylo jenom číslo). Dále nás spojuje vzpomínka na společného kamaráda Pavla Neugebauera, tedy MUDr. Neugebauera, opravdu vzácného člověka, od kterého jsme se, myslím, oba mnohému naučili. No a třetím důvodem je prostě to, že mám Alenku opravdu rád (neskromně doufám, že ona mne také – ale když souhlasila s tím, že o ní budu psát právě já, tak asi ano.).

Ale zpět k tomu hlavnímu. To, že se MUDr. Alena Šebková nakonec nestala učitelkou, všichni dobře víme. Po absolvování gymnázia vystudovala Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Volba to prý byla jasná – jinou medicínou, než tou dětskou se prý zabývat nechtěla. Do prvního zaměstnání nastoupila jako sekundární lékařka v Kojeneckém ústavu Plzeň. To byla škola života – rovnýma nohama do péče o postižené, „nechtěné“ či sociálně ohrožené děti. Pak přišly velké porevoluční změny a Alena byla nucena hledat si zase místo. A tehdy se definitivně rozhodlo o její další profesní dráze. Sama na to vzpomíná takto:

„Protože mne vždycky zajímala psychologie a psychiatrie, málem jsem začala pracovat na dětském psychiatrickém oddělení. Ale zjistila jsem, že by mi moc chyběla miminka... A pak se naskytla příležitost pracovat jako ,obvodní dětská lékařka. Do své ordinace jsem nastoupila v roce 1993. Přestože jsem si to nemyslela a přišla jsem vlastně k ordinaci tak trochu jako ,slepý k houslím, práce praktického dětského lékaře mne chytla a pořád mne baví. V dnešní době se v ordinaci dělá opravdu medicína, možnosti diagnostiky a léčby v ambulanci jsou obrovské, nutnost samostatného rozhodování nutí lékaře ,nezakrnět‘. A baví mne i kontakt s dětmi a jejich rodiči, založený vštšinou na opravdu úzkém, důvěrném vztahu. A v podstatě se věnuji i té psychologii,“ Alenka je neuvěřitelně akční, proto také dlouhá léta ,funkcionařila‘ v profesní organizaci dětských praktiků. Postupně ale poznávala, že je jí bližší práce v oblasti vzdělávání. Přes ni vedla její cesta do vedení Odborné společnosti praktických dětských lékařů České lékařské společnosti J. E. Purkyně. jejíž je od roku 2013 do současnosti před

sedkyní. Spolu s dalšími kolegy doslova bojovala o zachování oboru praktický lékař pro děti a dorost (o tom něco vím z našich dlouhých, zpravidla večerních až nočních a víkendových telefonátů). Sama k tomu dodává: „Bohužel, politické hrátky zvítězily nad rozumem a v současné době sklízíme, co politici zaseli – alarmující pokles počtu lékařů poskytujících primární péči o děti a dorost a absenci těch, kteří by je, ale kvalitně vzdělaní, nahradili. Mým cílem je snaha napravit tyto škody napáchané na vzdělávání budoucích praktických lékařů pro děti a dorost a motivovat k práci mladé kolegy, aby do budoucna měl kdo o děti pečovat tak jako dosud.“ Je i její velkou zásluhou, že se v loňském roce podařilo prosadit alespoň důležitou změnu ve specializačním vzdělávání pediatrů, která umožňuje zájemcům o primární péči strávit delší čas výcviku v ordinaci akreditovaného dětského lékaře. To, že i její ordinací prošla už hezká řádka školenců, které pro praktické dětské lékařství vychovala, se rozumí samo sebou.

A nejen to – zájem o tento krásný obor zažíhá i mezi posluchači Lékařské fakulty UK v Plzni, kde již přes dvacet let vyučuje. Takže jak vidíte, její dětské učitelské sklony ji nikdy úplně neopustily...

K tomu všemu Alena Šebková přednáší na seminářích a kongresech v ČR a publikuje v naučných i odborných časopisech – v několika z nich je i členkou redakční rady. Je také spoluautorkou učebnice pro lékařské fakulty Základy dětského lékařství (František Stožický,

Josef Sýkora a kol., Karolinum Press, 2016), editorkou a spoluautorkou série tří knih Kasuistiky (nejen) z primární pediatrické péče I., II. a III. (Current Media, 2017, 2018, 2023), spolueditorkou a spoluautorkou knížky Dětská bolest (Richard Rokyta, Jitka Fricová, Alena Šebková a kol., Indigoprint, 2022). Za vrchol její publikační činnosti lze ovšem směle považovat učebnici Praktické dětské lékařství (Alena Šebková, Zdeněk Zima a kol., Grada. 2023), jejíž je hlavní editorkou a autorkou několika kapitol. Je jakýmsi symbolickým vrcholem její snahy dokázat, že praktické lékařství pro děti a dorost je svébytným oborem medicíny a jako k takovému by se k němu mělo přistupovat.

Alena Šebková se svou prací i mimo ordinaci snaží zvyšovat zdravotní povědomí veřejnosti, mimo jiné jako moderátorka podcastu Prakticky s, do kterého si zvala zajímavé odborníky. Své zkušenosti z komunikace s laickou veřejností nyní zúročuje i v předsednictvu České lékařské společnosti J. E. Purkyně, do kterého byla v tomto funkčním období zvolena a v němž se zasadila o pořádání pravidelných tiskových konferencí přibližujících novinářům, a tím i široké veřejnosti, problematiku jednotlivých odborných společností a jejich oborů.

K tomu všemu stačila vychovat dva syny – jednoho „už hotového“ chirurga a druhého budoucího dětského psychiatra - a dnes se v domku postaveném na okraji Plzně na místě, kde trávila šťastné dny dětství na chatě s rodiči, těší s manželem Milošem zr tří vnoučat.

A ještě jednu Alenčinu lásku musím vzpomenout: Plzeňský dětský pěvecký sbor Andílci, u jehož sbormistryně se s vervou sobě vlastní pustila do studia zpěvu a s jehož „odrostlejší“ sekcí vystupuje. Tak když vám to někdy vyjde, stavte se na koncertě (ano, Alenko, slibuji, že už konečně přijedu i já.).

Jan Kulhavý,

medicínský publicista