Prof. MUDr. Mlíková Seidlerová, Ph.D.

Paní profesorka Jitka Mlíková Seidlerová, současná primářka II. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň a předsedkyně České společnosti pro hypertenzi, se narodila na Českomoravské vysočině v roce 1977 jako nejmladší ze čtyř dětí do zemědělské rodiny. Minulý režim považoval rodinu za kulaky a jejím rodičům nebylo dovoleno studovat, ale v rodině se vždy vzdělání velmi ctilo a zájem o školu a vědomosti byl podporován.

Zatímco rodiče a sourozenci zůstali na Moravě a stále se intenzivně věnují zemědělství, Jitka se rozhodla pro studium medicíny a přesídlila na druhý konec republiky. Vystudovala Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, promovala v roce 2003 a nastoupila jako sekundární lékařka na naši kliniku, kde pracuje dosud. V té době jsem již byl v pozici přednosty a měl jsem možnost jí pomoci v dalším směrování.

Při vstupním pohovoru se každého čerstvého absolventa ptám, zda by neměl zájem o postgraduální studium, a většinou dostanu spíše vyhýbavou odpověď. V případě Jitky tomu tak nebylo, a když jsem k tomu přidal, že by část doby svého studia mohla strávit v Belgii, její nezapomenutelná odpověď zněla: „Jé, to by bylo bezvadný!“ To už jsem od té doby nikdy neslyšel. Spolupracoval jsem s profesorem Janem Staessenem, vedoucím Kardiovaskulární výzkumné jednotky Katolické univerzity v Lovani. Znali jsme se již od roku 1994, kdy jsem Lovaň poprvé navštívil a byla mi tehdy nabídnuta účast na prospektivní randomizované studii Syst-Eur, testující účinky antihypertenzní léčby u starších nemocných s izolovanou systolickou hypertenzí, jejímž hlavním řešitelem byl právě Jan Staessen. Studie podala jasný důkaz o tom, že aktivní léčba u tohoto typu hypertenze je prospěšná, a naše spolupráce, již s Jitčiným zapojením, se dále rozvíjela a přes Janův pokročilý věk trvá dodnes.

Jitčino doktorandské studium, které sama hodnotí jako zcela zásadní pro svůj další odborný růst, začalo v roce 2004, a to na základě bilaterální spolupráce mezi Univerzitou Karlovou a lovaňskou Katolickou univerzitou v režimu „cotutelle“, tj. měla dva školitele a pracovala dva roky v Lovani a dva roky v Plzni. Věnovala se kromě jiných menších prací projektu EPOGH (European Project on Genes in Hypertension), přičemž v Belgii měla jedinečnou možnost pracovat v rámci mezinárodního týmu s kolegy z Belgie, Itálie, Polska, Jižní Afriky, Ruska a hostujícími kolegy z dalších zemí. Její disertační práce měla název Interactive influences of environmental and genetic factors on the properties of large arteries in relation to sodium handling a obhajoba proběhla úspěšně na obou místech. Studium jí dalo také hlubokou znalost statistiky a v jeho rámci publikovala svých prvních pět článků v impaktovaných časopisech jako hlavní autorka. Přátelství, která v Belgii navázala, trvají dodnes.

Po ukončení postgraduálního studia pokračovala v práci na II. interní klinice LF UK a FN Plzeň a spolu s dalšími kolegy pracovala na studiích EuroAspire (stav sekundární prevence zejména u nemocných po infarktu myokardu v různých evropských zemích), InGenious HyperCare (mezinárodní projekt navazující na dřívější EPOGH) a na Studii aktivních seniorů (vývoj tepenné tuhosti v čase u osob nad 70 let). Z těchto projektů vznikla také řada publikací.

Jako vedlejší zájem vznikl společný projekt s Jitčinou přítelkyní, pražskou filozofkou a psycholožkou Mgr. et Mgr. Leou Takács, Ph.D., se kterou společně připravily a provedly projekt věnující se spokojenosti rodiček s péčí na porodnických odděleních. Výsledkem je monografie s názvem Psychosociální aspekty v současném českém porodnictví.

Paní profesorka je dále hlavní autorkou učebnice Úvod do vnitřního lékařství a její anglické verze Introduction to Internal Medicine, která získala cenu

České internistické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Tyto učebnice vznikly jako kolektivní dílo řady plzeňských odborníků Jitčiny generace. Dále je spoluautorkou knihy menšího rozsahu Hypertenze pro praxi (opět oceněné Českou internistickou společností ČLS JEP) a autorkou kapitol v obsáhlé monografii Hypertenze.

V roce 2014 se úspěšně habilitovala s prací nazvanou Vliv genetických faktorů, metabolických parametrů a antihypertenzní léčby na vlastnosti tepenného systému a v roce 2022 byla jmenována profesorkou Univerzity Karlovy pro obor vnitřní nemoci.

Absolvovala také specializační zdravotnické vzdělání v oboru vnitřní lékařství a začala pracovat v Centru pro arteriální hypertenzi fungujícím na naší klinice; jde o jedno z osmi českých center akreditovaných Evropskou společností pro hypertenzi.

V roce 2020 se stala členkou výboru České společnosti pro hypertenzi a v loňském roce byla zvolena jeho předsedkyní. Byla to dobrá volba, generační posun výboru rozhodně prospěl.

Co se týká práce na II. interní klinice LF UK a FN Plzeň, postupně se z pozice sekundáře přesunula na pozici zástupkyně přednosty pro školskou činnost. V roce 2020 však bylo nezbytné rychle obsadit pozici zástupce přednosty pro léčebnou péči. Volba padla na Jitku pro její organizační schopnosti a respekt u svých kolegů. Bohužel primářská funkce poněkud omezila její akademické aktivity. Stejně jako mnohé jiné zdravotníky její život významně ovlivnila epidemie covidu-19, protože v této době měla na starosti koordinaci péče o tyto nemocné ve Fakultní nemocnici Plzeň-Bory. Jejím úkolem bylo zřídit centrální příjem a koordinovat péči na specializovaných covidových odděleních. Stíhá toho opravdu hodně!

Jitka Mlíková Seidlerová je vdaná, má jednu dceru a tři kočky a mezi její záliby patří cestování a káva. Jak sama udává, kdyby nebyla doktorkou, měla by vlastní kavárnu. To by bylo sice hezké, ale česká interní medicína by tím byla rozhodně ochuzena.

Prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.

II. interní klinika LF UK a FN Plzeň