Prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D.

01/2026

Říká se, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné. A právě jedné takové cestičce můžeme děkovat za to, že dnes máme v oboru dětská diabetologie lékaře, který se svým výzkumem a prací podílí nejen na rozvoji tohoto oboru, ale především na tom, aby se dětem s diabetem žilo lépe. „Na začátku jsem přitom nebyl úplně nadšen, že jsem byl přidělen na diabetologii,“ vzpomíná dnes s úsměvem prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D.

Narodil se v roce 1970 v Trutnově do hudebně-zdravotnické rodiny. „Tatínek byl v podkrkonošské Úpici, kde jsem vyrostl, ředitelem základní umělecké školy a maminka pracovala jako magistra v lékárně. Dnes je můj bratr operní dirigent a já i sestra jsme lékaři, takže jsme si to krásně rozdělili,“ směje se. Ke studiu medicíny se dostal podle svých slov spíše náhodou: „Dlouho jsem nevěděl, co chci po gymnáziu studovat. Nakonec jsem více méně vylučovací metodou s vědomím, že pro technické ani umělecké obory nemám potřebné předpoklady, zvolil medicínu.“

Absolvoval tedy 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po studiích nastoupil na dětské oddělení v Rakovníku, odkud po půl roce přesídlil do Příbrami. „Byl jsem rád, že se mohu naučit klasickou pediatrii v terénu, ale na druhou stranu měla obě pracoviště v té době o pacienty trochu nouzi a o ty zajímavé ještě větší,“ vypráví. „Ale dodnes jsem za tu zkušenost moc rád, hodně věcí jsem se tam naučil.“

Do Prahy se dostal až v roce 1996, kdy nastoupil na tehdejší II. dětskou kliniku Fakultní nemocnice v Motole pod vedením prof. MUDr. Jana Vavřince, DrSc. „Nastoupil jsem nejprve na dětskou hematologii, což byla skvělá škola, poté jsem se v rámci putování po klinice věnoval dětem s cystickou fibrózou. To mě moc bavilo, přestože léčebné metody byly v porovnání s dneškem minimální. Navíc na spolupráci s paní docentkou Vávrovou nelze zapomenout,“ říká. Jenže právě tehdy zasáhl osud, nebo spíše pan profesor Vavřinec.

Místo cystické fibrózy diabetes

„Když v roce 1997 odešel pan profesor Jan Lebl do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady na pozici přednosty Kliniky dětí a dorostu, začali chybět na diabetologii lékaři. A tak jednoho dne přišel pan profesor Vavřinec, ukázal na mě prstem a řekl: ,Od zítřka budeš na diabetologii.‘ A bylo to. Nepomohly ani přímluvy paní docentky Vávrové, prostě jsem musel přejít, poměry na klinice byly tehdy opravdu tuhé,“ vzpomíná dnes prof. Šumník. „Nezastírám, že mi to velkou radost tenkrát neudělalo, protože o cystickou fibrózu jsem se hodně zajímal a v té době nebyla diabetologie populárním oborem, nic příliš nového se v něm neodehrávalo,“ vysvětluje. Naštěstí pro něj přišel přelom tisíciletí a s ním i nová éra v diabetologii.

„Když v roce 2000 začala velmi postupně přicházet éra kontinuálního monitorování glykemie, byl to skvělý začátek pro to, čeho jsme svědky dnes,“ vysvětluje. Byla to právě Pediatrická klinika FN Motol a Homolka, jejímž přednostou dnes prof. MUDr. Zdeněk Šumník je, kde se provádělo první kontinuální měření glykemie. Tím úplně prvním byl devítiměsíční chlapec s nově diagnostikovaným diabetem. „To už začalo být hodně zajímavé, když člověk najednou na glykemických křivkách viděl, co se vlastně v těle dětí s diabetem 1. typu odehrává. Zpočátku jsme výsledkům ani moc nevěřili a neustále je konfirmovali pomocí glukometrů, abychom si ověřili, že senzory měří správně,“ vzpomíná.

Postupně se začaly zlepšovat i možnosti inzulinových pump, které měly zpočátku podobně kolísavé výsledky v kompenzaci diabetu u dětí jako inzulinová pera. „Jakmile však někdy před zhruba šesti lety začaly inzulinové pumpy komunikovat se senzory, opět se zcela změnily podmínky na našem, hřišti, “ říká.

Jako vědec je vděčný za možnost být součástí této změny a mít možnost provádět vlastní výzkumné projekty. „V současné době se toto téma opět rozvíjí novým směrem ve smyslu imunomodulace a prevence,“ upozorňuje. I v těchto oblastech se prof. Šumník angažuje. V roce 2023 byl u nás s podporou grantu EU zahájen unikátní projekt βetty – Bez diabetu 1. typu, cílený na populační screening diabetu 1. typu. Je založen na vícestupňovém testování přítomnosti autoprotilátek asociovaných s diabetem 1. typu a je koordinován z Centra dětského diabetu Pediatrické kliniky FN Motol jako součást evropské iniciativy EDENT1FI. Jeho cílem je časná diagnostika, eliminace diabetické ketoacidózy a účinná prevence diabetu 1. typu. „V jeho rámci spolupracujeme s více než 250 praktickými lékaři pro děti a dorost v celé České republice, kteří v rámci projektu odebírají malý vzorek kapilární krve na vyšetření ostrůvkových autoprotilátek. Přiznám se, že jsem byl na počátku skeptický, zda to bude fungovat. Zavázali jsme se totiž do roku 2028 vyšetřit 20 000 dětí a nevěřil jsem, že se nám to může podařit. Nicméně díky skvělé spolupráci mezi pediatry máme dnes po 18 měsících analyzováno více než 17 000 vzorků,“ pochvaluje si. Díky tomuto screeningu už lékaři odhalili přibližně stovku dětí, které v následujících letech onemocní diabetem 1. typu a které se snaží připravit na tuto nemoc, aby se mohly vyvarovat obávané diabetické ketoacidózy a jiných komplikací. Některým z nich by mohl pomoci i nový lék, který byl testován v rámci studie PROTÉCT, k jehož úspěchu zásadně přispěl právě tým Centra dětského diabetu FN Motol. Studie testovala vliv protilátky proti CD3+ buňkám na reziduální produkci inzulinu beta buňkami bezprostředně po manifestaci diabetu 1.typu. Ukázala pozitivní vliv na kapacitu beta buněk v prvních 18 měsících po začátku onemocnění a v roce 2023 byla publikována v odborném časopise New England Journal of Medicine.

Významné objevy s českou stopou

„Naše Centrum dětského diabetu je také jedním ze zakládajících členů iniciativy dětského diabetu SWEET, která vznikla v roce 2008 s cílem vytvořit síť evropských a posléze i světových center dětského diabetu. Dnes zahrnuje 121 center z 85 zemí světa a snahy o standardizaci péče v rámci nich úspěšně probíhají. Velmi mě těší, že naše centrum se v parametrech kontroly diabetu umisťuje vždy v první desítce,“ upozorňuje prof. Šumník, který byl loni zvolen jedním ze tří členů řídicího orgánu této iniciativy.

O kvalitě české dětské diabetologie svědčí podle jeho slov i výsledky z národního registru dětského diabetu. Ten s názvem ČENDA (Česká národní dětská diabetická databáze) založil právě prof. Zdeněk Šumník spolu s profesorem Ondřejem Cinkem v roce 2013: y roce 2025 vyšlo v časopise Lancet Diabetes and Endocrinology porovnání klíčových parametrů kontroly diabetů mezi osmi světovými registry. Zajímavé je, že v roce 2013 jsme byli před Američany předposlední a po deseti letech jsme se dostali na velmi pěknou stříbrnou pozici za dosavadními hegemony ze Švédska“. Důvodem takového skoku je podle něj několik faktorů: „Jednak to jsou dobré možnosti úhrad zdravotní péče, které u nás máme, za druhé jsou to moderní technologie a v neposlední řadě i fakt, že dětští diabetologové jsou schopni spolu diskutovat, učit se od ostatních na základě dat z registru a reflektovat vše, co je v našem oboru aktuální.“

O tom, že je to třeba, svědčí i statistika. Zatímco v roce 1989 byla incidence diabetu 1. typu v dětském věku 7,8 případů na 100 000 dětí, dnes je to již 30 případů. Za necelá čtyři desetiletí tak počet případů vzrostl téměř čtyřnásobně. Důvody tohoto vzestupu stále do detailu neznáme, jedna z nejvíce přijímaných teorií hovoří o vlivu „příliš čistého prostředí“, v němž současné děti vyrůstají. Pokud se totiž imunitní systém kojenců a batolat nesetká s běžnými patogeny, může v následujících letech reagovat neadekvátně a vést ke vzniku autoimunitních onemocnění či alergií. „Pokud by tomu tak skutečně bylo, je možné, že budeme v budoucnu proti diabetu 1. typu očkovat,“ říká prof. Šumník.

Pediatrie je dynamický obor

Diabetes se však nevyhýbá ani novorozencům. Ke zjištění, proč tomu tak je, přispělo opět motolské Centrum dětské diabetologie. „V roce 2001 na výroční konferenci dětské diabetologie ISPAD v italské Sieně mě zaujala přednáška guru a dětského diabetu prof. Andrewa Hattersleyho o novorozeneckém diabetu. Hovořil o tom, že nikdo vlastně neví, proč může vzniknout tak časně. Proto se rozhodl založit registr novorozeneckého diabetu a vyzval přítomné, abychom s ním spolupracovali na vzniku mezinárodního registru novorozeneckého diabetu. My jsme u nás měli v té době tři pacienty, a na základě vzorků DNA od nich a dalších sedmi pacientů ze světa byla odhalena genetická příčina diabetu u většiny novorozenců,“ popisuje prof. Šumník. „Byl to opět velký posun v léčbě diabetu, protože se ukázalo, že část těchto pacientů nemusí být vůbec léčena inzulinem, ale stačí podávat běžná perorální antidiabetika, což je skoro zázračné,“ dodává.

Není to však jen diabetologie, čím se prof. Šumník zabývá. Ačkoli téma cystické fibrózy musel v mládí opustit, dodnes se s ním setkává v rámci léčby pacientů s tímto onemocněním a diabetem. Jako dětský endokrinolog se však také zabývá osteologií, která v posledních letech nabízí netušené možnosti terapie vzácných onemocnění skeletu.

„Na pediatrii mě nejvíc baví její vývojový aspekt. Máme možnost doprovázet člověka v nejdynamičtější fázi jeho života, kdy roste z novorozence do dospělého člověka,“ říká spolueditor nejnovější učebnice s názvem Pediatrie, která vyšla loni na podzim. Naštěstí se u mediků obor těší čím dál většímu zájmu, takže jeho absolventů je čím dál víc. „Každoročně se k nám hlásí až třicet nových lékařů. Vzít jich však můžeme jen zlomek, takže máme to štěstí, že si můžeme vybírat. A myslím, že jsme zatím vybrali vždy dobře,“ usmívá se prof. Šumník. Čeho si na Pediatrické klinice 2. LF UK a FN Motol cení, je i atmosféra, která tu panuje: „Máme celkem šest týmů, každý z nich se specializuje na některý z pediatrických podoborů a všude vládne příjemná pracovní atmosféra. Na vědeckou práci v rámci běžné pracovní doby bohužel nezbývá dostatek času, ale s paní primářkou Pruhovou se snažíme nacházet pro mladé postgraduální studenty řešení, jak spojit práci klinika a výzkumníka. Velmi si cením toho, že i přes rozličné obtíže se na naší klinice daří udržovat vědomí, že rozvíjení našich oborů pomocí vlastních vědeckých projektů a prezentace výsledků patří mezi standardní práci lékaře na klinice a že výborná znalost práce s literaturou významně přispívá ke zlepšování péče o chronicky nemocné děti.“

A co dělá on sám pro své duševní a fyzické zdraví? „Snažím se udržovat dobré vztahy v rodině i s kamarády. Rádi a hodně jezdíme na kole, někdy si zahraju badminton. S manželkou a s přáteli se rádi vydáváme na různé expedice mimo hlavní turistické cíle. A samozřejmě máme rádi hudbu a zbyde-li čas, cestujeme za zajímavými koncerty klasické hudby,“ uzavírá s úsměvem.

Mgr. Magda Snížková