Současná strategie terapie systémového lupus erythematodes

02/2025

Prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.

III. interní klinika - nefrologická, revmatologická, endokrinologická LF UP a FN Olomouc

SOUHRN

Systémový lupus erythematodes (SLE) je závažné autoimunitní onemocnění s heterogenním klinickým průběhem a prognózou. V současné době se významným způsobem mění pohled na strategii jeho léčby. Důležitou roli v managementu SLE hraje mezioborová spolupráce, včasná diagnostika, hodnocení aktivity choroby a nefarmakologická léčba. Hlavním cílem terapie je navození klinické remise choroby, alternativním cílem pak dosažení nízké aktivity choroby při současné minimalizaci rizik spojených s farmakoterapií. Základním lékem SLE je hydroxychlorochin, který má místo v léčbě jak nezávažných, tak těžkých forem choroby s orgánovými manifestacemi. Užití glukokortikoidů umožňuje rychlou kontrolu aktivity choroby, jejich dlouhodobé užívání je však spojeno s rizikem nežádoucích účinků. Glukokortikoidy jsou dnes vnímány jako určitá přemosťující terapie užívaná optimálně po určitou dobu a jsou doporučeny strategie k jejich snižování, včetně včasného zahájení terapie imunosupresivy a/nebo biologickými léky (belimumab, anifrolumab). Cílová dávka prednisonu či jeho ekvivalentu se posunuje níže a měla by být ≤ 5 mg denně. Pozice biologik v léčbě SLE výrazně posiluje a je možno je v určitých situacích zvažovat jako léky 1. linie léčby po selhání hydroxychlorochinu. Nová doporučení pro léčbu nastiňují efektivní a důkazy podložený přístup k léčbě této závažné choroby.

Klíčová slova

systémový lupus erythematodes, léčba, hydroxychlorochin, glukokortikoidy, imunosupresivní léčba, biologická léčba, strategie

SUMMARY

Systemic lupus erythematosus (SLE) is an autoimmune disease with a heterogeneous clinical course and prognosis. Currently, the view of its treatment strategy is changing significantly. Interdisciplinary collaboration, early diagnosis, assessment of disease activity and non-pharmacological treatment play an important role in the management of SLE. The main treat to target is to induce clinical remission of the disease, while an alternative target is to achieve low disease activity while minimizing the risks associated with pharmacotherapy. Hydroxychloroquine remains the corn stone of SLE treatment, which has a place in the treatment of both non-severe and severe forms of the disease with organ manifestations. The use of glucocorticoids allows rapid control of disease activity, but their long-term use is associated with the risk of adverse effects. Glucocorticoids are now perceived as a kind of bridging therapy used optimally for a certain period of time, and strategies to reduce their use are recommended, including early deployment of immunosuppressive and/or biologic drugs (belimumab, anifrolumab). The target dose of prednisone or its equivalent is shifting lower and should be≤5 mg daily. The position of biologics in the treatment of SLE is greatly strengthened and they can be considered as first-line drugs in certain situations after hydroxychloroquine failure. New treatment recommendations outline an effective and evidence-based approach to treating this serious disease.

Key words

Systemic lupus erythematosus; treatment; hydroxychloroquine; glucocorticoids; immunosuppressive therapy; biologic therapy; strategy