Vybrané články

02/2021 Doc. MUDr. Petr Kuchyňka, Ph.D.
Transthyretinová amyloidóza představuje nejčastější typ amyloidózy srdce. Projevuje se zejména srdečním selháním a arytmiemi. U většiny nemocných lze diagnózu stanovit neinvazivními metodami bez nutnosti provádění endomyokardiální biopsie. V konvenční léčbě srdečního selhání se uplatňují především kličková diuretika a inhibitory mineralokortikoidních receptorů. Specifická léčba transthyretinové amyloidózy srdce zahrnuje léky snižující syntézu transthyretinu, stabilizující transthyretin a farmaka ovlivňující degradaci již existujícího amyloidu. Za nejnadějnější je v současnosti považován tafamidis, který by měl být v brzké budoucnosti dostupný v běžné klinické praxi.

02/2021 MUDr. Ivo Varvařovský, Ph.D.
Cangrelor je jediným nitrožilním inhibitorem destičkového receptoru pro adenosindifosfát typu P2Y₁₂ s klinicky prokázanou účinností pro snížení ischemických komplikací koronární angioplastiky (percutaneous coronary intervention, PCI). Přestože doporučenou indikací pro jeho použití je každá PCI u pacientů neléčených perorálními inhibitory P2Y₁₂, v klinické praxi je používán dominantně pro rizikové výkony při akutním koronárním syndromu. Hlavní výhodou jeho podání při léčbě infarktu myokardu PCI je jeho rychlý a dobře předvídatelný protidestičkový účinek, nicméně experimentální studie ukazují navíc významný vliv cangreloru na ochranu myokardu před reperfuzním poškozením. Slibné teoretické výhody cangreloru pro použití při léčbě infarktu myokardu čekají na potvrzení v klinických studiích.

02/2021 Doc. MUDr. Milan Hromádka, Ph.D.
Rutinní předLéčení inhibitorem receptoru P2Y₁₂ u pacientů s akutním koronárním syndromem bez eLevací úseku ST (NSTEMI), u nichž není známá koronární anatomie a je plánována časná invazivní léčba, se nedoporučuje. Duální protidestičková léčba (DAPT) tvořená potentním inhibitorem receptoru P2Y₁₂ spolu s kyselinou acetyLsaLicyLovou (ASA) se u pacientů s nízkým krvácivým rizikem doporučuje po dobu 12 měsíců bez ohledu na typ stentu, nejsou-Li přítomny kontraindikace. DeeskaLace či úprava doby podávání DAPT může být provedena s ohLedem na ischemické a krvácivé riziko. Při nutnosti trojité antitrombotické Léčby (TAT) jsou z hLediska bezpečnosti před inhibitorem vitaminu K preferována non-vitamin K dependentní antikoaguLancia (NOAK) v dávce doporučené pro prevenci cévní mozkové příhody. Po úvodní týdenní Léčbě TAT tvořené kombinací ASA + cLopidogreL + NOAK se doporučuje pokračovat pouze v Léčbě kombinací cLopidogreLu + NOAK po dobu 12 měsíců. Pokud ischemické riziko převáží nad rizikem krvácení, Lze TAT prodLoužit až na jeden měsíc.

02/2021 Prof. MUDr. Filip Málek, Ph.D., MBA
Terapie srdečního selhání zaznamenala v posledních třiceti letech významné pokroky, a to jak v léčbě farmakologické, tak v léčbě nefarmakologické (přístrojové a chirurgické). Největších úspěchů bylo dosaženo na poli farmakoterapie srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí levé komory. Farmaka, která zasahují do nadměrně zvýšené neurohumorální aktivace sympatoadrenálního systému a aktivace renin-angiotenzin-aldosteronového systému, byla obohacena o další lékové skupiny, které ovlivňují další patofyziologické cesty. Jsou to především inhibitory sodíko-glukózového kontransportéru typu 2, původně určené pro léčbu diabetes mellitus 2. typu, které snižují mortalitu a morbiditu pacientů se srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí bez ohledu na přítomnost diabetu. Ovlivnění dalších patofyziologických cílů dále modifikuje průběh srdečního selhání, sem můžeme zařadit aktivátor guanylátcyklázy vericiguat a selektivní aktivátor myosinu omecamtiv mecarbil. Tento článek se zaměřuje na pokroky ve farmakoterapii srdečního selhání.

02/2021 Prof MUDr. Jiří Widimský, CSc.
Text článku stručně sumarizuje rizikové faktory cévních mozkových příhod. Podává přehled terapeutických přístupů v primární i sekundární prevenci a všímá si rovněž i možnosti ovlivnění deteriorace kognitivních funkcí antihypertenzní léčbou. Závěrem jsou uvedeny stručné léčebné přístupy u emergentních situací spojených s ischemickou či hemoragickou cévní mozkovou příhodou.

01/2021 MUDr. Jana Vojtíšková
Výzkum v medicíně uhání vpřed mílovými kroky a přináší denně obrovské množství poznatků, které ovlivňují přístup k diagnostice, léčbě i prevenci nemoci. Je tomu tak i v případě chronického žilního onemocnění. Objevy v patofyziologii chronického žilního onemocnění výrazně mění nazírání na toto onemocnění. Čeští praktičtí lékaři jsou o nových poznatcích pravidelně informováni v rámci kontinuálního vzdělávání a mají podporu v aktualizovaných doporučených postupech. Výsledkem je, že se ve všeobecné praxi žilním nemocím věnuje větší pozornost, než tomu bylo dříve. A to je pro pacienty důležité, protože praktičtí lékaři znají rizikové faktory těchto onemocnění, rozpoznávají časné symptomy, jsou schopni identifikovat počínající nebo rozvíjející se žilní onemocnění, indikovat potřebnou diagnostiku a nabídnout opatření ke zlepšení. Přesto, jak se ukazuje z různých průzkumů, zůstává velká část našich pacientů bez adekvátního vyšetření a léčby.

01/2021 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.
Kardiovaskulární onemocnění (i přes pokles počtu příhod za posledních 30 let) představují stále nejčastější příčinu mortality a morbidity ve vyspělých zemích. Na tomto faktu se podílí několik faktorů. Populace stále hojně kouří, narůstá počet obézních, a tím i počet velmi rizikových diabetiků, a v neposlední řadě nedosahujeme při intervenci doporučených cílových hodnot, které se ve světle posledních evropských doporučení pro diagnostiku a léčbu dyslipidemie posunuly opět do nižších hodnot (cílová hodnota LDL cholesterolu u pacienta v sekundární prevenci je 1,4 mmol/l). Léky volby při terapii hypercholesterolemie jsou statiny, eventuálně potencované ezetimibem. Pokud nedosáhneme doporučených cílových hodnot, máme k dispozici novou moderní terapii inhibitory proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9. Od 1. 2. 2021 jsou na trhu hrazené přípravky (alirocumab a evolocumab) pro pacienty na maximálně tolerované terapii statinem (eventuálně v kombinaci s ezetimibem) s familiární hypercholesterolemií a koncentrací LDL cholesterolu > 3,1 mmol/l a pro pacienty v sekundární prevenci s hodnotou LDL cholesterolu > 2,5 mmol/l.

01/2021 MUDr. Karolína Krátká, Ph.D.; MUDr. Mayara Elisa Knížek Bonatto; prof. MUDr. Ivan Rychlík, CSc.
Zabránění rozvoji a progresi diabetického poškození ledvin patří mezi klíčový faktor ovlivnění prognózy pacientů s diabetes mellitus 2. typu. Inkretinová léčba, a zejména pak léčba glifloziny, představuje zásadní průlom v ovlivnění mechanismů uplatňujících se v patogenezi a progresi diabetického poškození ledvin. Výsledky recentních studií poukazují na význam neglykemických účinků v ovlivnění kardiovaskulárního rizika a současného zpomalení progrese snížení funkce ledvin také u pacientů bez anamnézy diabetes mellitus.

06/2020 MUDr. Petr Kessler
Nízkomolekulární hepariny jsou využívány k profylaxi a léčbě tromboembolické nemoci, k léčbě povrchové tromboflebitidy, k prevenci tvorby krevních sraženin v mimotělním oběhu během hemodialýzy a k léčbě akutního koronárního syndromu (nestabilní angina pectoris a akutní infarkt myokardu). Jeví se jako užitečné u pacientů s těžkým syndromem systémové inflamatorní odpovědi, zejména u pacientů s těžkou formou infekce covid-19.

06/2020 MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Warfarin je klinicky bohatě využívané antikoagulans s dobře popsanými farmakologickými vlastnostmi, které si navzdory nově na trh uváděným antikoagulanciím ze skupiny nových perorálních antikoagulancií (novel oral anticoagulants, NOAC) stále nachází své pacienty. Jeho nespornou výhodou je jistě relativně nízká cena, avšak s novými léčivy může směle kompetovat i svojí účinností. Současně je však znám i jeho bezpečnostní profil, včetně možných interakcí, a potřeba průběžného sledování parametrů koagulace. Následující text shrnuje jeho světlé i slabší stránky z pohledu každodenní klinické praxe.

06/2020 Doc. MUDr. Jana Hirmerová, Ph.D.
Specifickým rysem onemocnění covid-19, způsobeného novým p-koronavirem, je protrombotická koagulopatie a poškození endotelu virovou infekcí. S tím souvisí vysoké riziko tromboembolických komplikací, přičemž nejčastější uváděnou příhodou je plicní embolie. Přítomnost koagulopatie a výskyt tromboembolických komplikací významně zhoršuje prognózu nemocných. Tromboprofylaxe podáváním nízkomolekulárního heparinu (low molecular weight heparin, LMWH) má být zvážena u všech hospitalizovaných s covidem-19 (nemají-li kontraindikace), samozřejmostí by měla být u pacientů v intenzivní péči. Byly referovány i případy výskytu tromboembolických komplikací vzniklých navzdory podávání profylaktických dávek LMWH. Optimální dávka a délka podávání LMWH v této indikaci je zatím předmětem intenzivního výzkumu. V léčbě již vzniklé tromboembolické příhody je iniciálně vhodné podávání LMWH v terapeutických dávkách, při ambulantní léčbě se pak doporučují přímá perorální antikoagulancia, avšak je třeba zvážit případné interakce s protivirovou léčbou.

05/2020 Doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Plicní hypertenze zahrnuje stavy charakterizované zvýšením středního tlaku v plicnici ≥ 25 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji se plicní hypertenze objevuje v důsledku primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nedostatečnou reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní hypertenze u srdečních onemocnění je klíčová především léčba základního srdečního onemocnění. Specifická vazodilatační léčba není u plicní hypertenze u srdečních a plicních onemocnění indikována. V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy. U chronické tromboembolické plicní hypertenze rozhoduje o způsobu léčby operabilita nálezu. U operabilních pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balonková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.

04/2020 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.
V důsledku infekce COVID-19 jsme, pokud jde o kongresy a osobní setkávání na vědeckých akcích, začali žít poněkud virtuálně. Mimochodem, definice slova virtuální podle Wikipedie je následující: virtuální jsou věci, které materiálně neexistují, ale působí a projevují se, jako kdyby byly reálné. Přesně tímto způsobem se v letošním roce uskutečnil kongres Americké diabetologické asociace, který měl být podle původního plánu v Chicagu. Ovšem místo v kongresovém centru na břehu Michiganského jezera se kongres s ohledem na COVID-19 uskutečnil pouze on-line s předtočenými přednáškami a samozřejmě omezenou možností diskuse. Registrovaní účastníci mohli poslouchat přednášky buď „živě", tedy v době, kdy byly v rámci programu plánovány, nebo až 90 dní po skončení kongresu. Na kongresu bylo také patrno, že prezentace velkých klinických studií byly přítomny pouze ve značně omezené míře, což bylo nepochybně také důsledkem koronavirové epidemie. Ale i tak kongres přinesl řadu zajímavých témat a novinek.

04/2020 Prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc.; MUDr. Lumír Kunovský, Ph.D.; MUDr. Martina Bojková; MUDr. Martin Blaho; doc. MUDr. Bohuslav Kianička, Ph.D; MUDr. Jiří Dolina, Ph.D.; MUDr. Radoslav Pruška; MUDr. Vladimír Kojecký, Ph.D.
Diagnostika chronické pankreatitidy je v současnosti založena především na využití škály zobrazovacích metod a posouzení exokrinní funkce pankreatu funkčními testy, které jsou buď přímé, nebo hodnotí funkce pankreatu nepřímo. Neinvazivní dechový test s mixovanými triglyceridy, stanovení tukové absorpce a jednoduchý test stanovení fekální elastázy 1, užívaný v klinické praxi nejčastěji, jsou testy zásadními. V terapii exokrinní nedostatečnosti jsou doporučeny tzv. enteric-coated mikročástice o velikosti < 2 mm, které jsou podávány v kapsli s pH senzitivním obalem. Tím je zaručena synchronizace mezi uvolněním mikročástic z kapsle a jejich promícháním se žaludečním chymem, takže chymus v horní části duodena a jeho trávení jsou časově ovlivněny působením pankreatických enzymů, především lipázy, která je uvolňována z mikročástic. Zásadou terapie je podání dostatečné dávky enzymů, a to s každým jídlem ve formě kapslí s mikročásticemi. Efekt léčby lze posoudit na základě změn klinických symptomů, snížení množství tuku ve stolici nebo některých testů, jako je test dechový nebo tukový absorpční test. U osob s hyperaciditou je součástí léčby podání léků blokujících produkci žaludeční kyseliny, nejčastěji jsou podávány blokátory protonové pumpy. U mukoviscidózy je třeba podat vyšší dávky enzymů, ale zvláště vysoké dávky mohou pak vést ke vzniku fibrotizujících kolonopatií.

04/2020 MUDr. Lubica Cibičková, Ph.D.
Statiny jsou základním pilířem farmakoterapie dyslipidemie, mají potvrzenou účinnost v redukci kardiovaskulární i celkové mortality. Rosuvastatin je dnes v závislosti na velikosti podané dávky nejúčinnějším statinem. Ezetimib jako lék druhé volby nachází své uplatnění především v případech, kdy nelze dosáhnout cílových hodnot LDL cholesterolu maximální či maximálně tolerovanou dávkou statinů. Kombinace rosuvastatinu s ezetimibem působí synergicky, a kromě zlepšení lipidogramu přispívá rovněž k regresi ateromových plátů a snižuje mortalitu z kardiovaskulárních příčin v primární i sekundární prevenci. Kromě toho se tato kombinace vyznačuje příznivým bezpečnostním profilem a nízkým rizikem lékových interakci.

04/2020 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Metaboiicky negativní působení antihypertenziv je zmiňováno v souvislosti s terapií beta-biokátory a/nebo diuretiky. Obě tyto hlavní třídy antihypertenziv mají nezastupitelné místo v terapii arteriáiní hypertenze a prokazatelně snižují kardiovaskulární morbiditu a mortalitu hypertoniků. Na druhou stranu mohou ve srovnání s terapií založenou na inhibitorech systému renin-angiotenzin a/nebo biokátorech kaiciového kanálu u predisponovaných jedinců navodit či spíše urychlit rozvoj diabetes meiiitus a dysiipidemie. Nadále panují rozpory, zda je negativní metaboiický efekt natolik významný, že zasáhne do prognózy nemocných. Navíc každá třída obsahuje značně heterogenní skupinu iéků s rozdílnými vlastnostmi, a tak neize jejich negativní metabolické působení paušalizovat. Tento článek sumarizuje některé současné poznatky o viivu diuretik a beta-biokátorů na metabolismus glukózy a piazmatických lipidů.

04/2020 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
V profylaxi aterotrombotických příhod má léčba dyslipidemie, zejména vysoké koncentrace aterogenního lipoproteinu o nízké hustotě (low density lipoprotein, LDL), klíčové postavení. Se stále se snižujícími cílovými hodnotami LDL cholesterolu je potřeba zavádět nové inovativní postupy. Ne vždy vystačíme se statiny a ezetimibem. Inhibitory proproteinové konvertázy subtilisin-kexinového typu 9 (PCSK9) na bázi monoklonálních protilátek jsou nákladné a rezervujeme je pro zvláště rizikové nemocné. Vývoj spěje k perorálně účinným inhibitorům konvertázy PCSK9 či k mikro-řetězcům kyseliny ribonukleové (ribonucleic acid, RNA) - inclisiranu, které brzdí transkripci genu a snižují nabídku vlastního izoenzymu PCSK9. Podobně se prověřuje efekt účinnější a bezpečnější inhibice syntézy cholesterolu. K užití, zpravidla v kombinaci se statiny, je schválena kyselina bempedová. Vedle vlastního lipoproteinu LDL je významný lipoprotein Lp(a). Ten akceleruje jak aterogenezi, tak inhibicí fibrinolýzy zvyšuje riziko trombotické okluze. V intervenci vysokých koncentrací Lp(a) se prověřuje účinnost oligonukleotidu inhibujícího syntézu apolipoproteinu (a) - pelacarsenu. Nálezy z prvých fází klinického hodnocení jsou slibné. Poslední strategií, kde je vidět výrazný pokrok, je léčba zaměřená na snížení hypertriglyceridemie. Dosavadní léčba fibráty sice snížila koncentraci triglyceridů, vliv na pokles vaskulárních příhod však nebyl přesvědčivě doložen. Prověřuje se účinnost a bezpečnost nových postupů. Ty jsou zaměřeny zejména na zvýšení aktivity lipoproteinové lipázy. Je však otázkou, zda snížení hypertriglyceridemie povede též ke zlepšení prognózy, přesvědčivý důkaz zatím podán nebyl.

04/2020 MUDr. Jan Škrha jr., Ph.D.
Až čtvrtina hospitalizovaných pacientů v nemocnici má diabetes mellitus. Přitom léčba diabetika je v mnoha ohledech komplikovanější a vyžaduje více pozornosti. Úprava stávající, popřípadě nasazení nové antidiabetické terapie bývá v průběhu hospitalizace častým problémem. Článek poskytuje základní návod, jak léčit diabetiky hospitalizované pro jiné onemocnění na standardním lůžkovém oddělení, resp. jak minimalizovat riziko rozvoje hypoglykemií.

04/2020 Doc. MUDr. Vladimíra Bednářová, CSc.; MUDr. Hana Šafránková, Ph.D.
Diabetes mellitus 1. a 2. typu vede téměř u poloviny pacientů k onemocnění ledvin. Zhoršení renální funkce zvyšuje kardiovaskulární riziko, a tím i mortalitu pacientů s diabetem. Onemocnění ledvin musí být včas diagnostikováno a léčeno. Prevencí vzniku a progrese renálního postižení je léčba hypertenze, kompenzace diabetu a ovlivnění rizikových faktorů. Cílový glykovaný hemoglobin je od 45 do 60 mmol/mol, cílový krevní tlak pod 130/80 mm Hg. Základem léčby hypertenze jsou inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo blokátory receptoru pro angiotenzin. Léčba diabetiků 2. typu zaznamenala v poslední době významnou změnu - kromě již užívaných léků snižujících inzulínovou rezistenci (metformin, thiazolidindiony) a léků zvyšujících inzulinovou sekreci (deriváty sulfonylurey, inkretiny) je k dispozici nová skupina léků - glifloziny. Glifloziny jsou blokátory sodíko-glukózového kotransportéru snižující zpětné vychytávání glukózy v proximálním tubulu. Glifloziny a agonisté glukagonu podobného peptidu 1 mají nefroprotektivní efekt a významně snižují kardiovaskulární riziko. Nefroprotekce a kardiovaskulární účinek je staví na přední místo mezi perorálními antidiabetiky.

04/2020 MUDr. Michal Krčma, Ph.D.
Gliftoziny jsou nadějné léky, které inhibicí sodíko-glukózového kotransportéru 2 zasahují metabolismus glukózy na jiných místech než jejich konkurenti. Do popředí se dostávají v poslední době i mimoglykemické efekty léčby. Článek shrnuje dosud publikované studie a rozdíly mezi jednotlivými molekulami. V závěru se dotýká léčby diabetu 1. typu pomocí gliflozinů.