Vybrané články

01/2020 MUDr. Ondřej Krystyník; MUDr. Dominika Goldmannová; doc. MUDr. David Karásek, Ph.D.
Kardiovaskulární onemocnění se u osob s diabetem vyskytuje významně častěji, než je tomu u obecné populace. Zároveň představuje nejčastější příčinu jejich úmrtí. Komplexní léčba diabetu tak nezahrnuje pouze kontrolu glykemie, ale měla by vést k ovlivnění všech rizikových faktorů zodpovědných za rozvoj a progresi aterosklerózy. Při zvažování léčby hyperglykemie je žádoucí zhodnotit kardiovaskulární profil jednotlivých léčiv a jejich potenciální přínos v redukci kardiovaskulárních příhod a v léčbě srdečního selhání. U diabetiků s kardiovaskulárním onemocněním jsou v současné době preferovány agonisté GLP-1 receptorů nebo inhibitory SGLT2.

01/2020 MUDr. Eva Račická
Diabetes mellitus 2. typu (DM2T) je nemocí, která je závažnou příčinou morbidity a mortality obyvatel v mnoha vyspělých zemích. V současné době je preferována léčba DM2T, která má dobrou účinnost, nezpůsobuje nárůst tělesné hmotnosti a snižuje riziko hypoglykemie. Agonisté receptoru pro peptid 1 podobný glukagonu (glucagon-like peptide-1, GLP-1) jsou důležitou skupinou pro léčbu DM2T, neboť splňují výše uvedená kritéria. Článek pojednává o semaglutidu, což je agonista receptoru GLP-1, podávaný jednou týdně subkutánně, který byl v roce 2019 schválen pro léčbu DM2T v České republice, a o výsledcích kardiovaskulárních studií, jež ovlivnily v roce 2019 aktualizaci společných doporučení pro léčbu hyperglykemie u DM2T, vydanou Americkou diabetologickou asociací a Evropskou asociací pro studium diabetu v roce 2018.

01/2020 Doc. MUDr. David Karásek, Ph.D.
Inhibitory SGLT2 patří mezi účinná a relativně bezpečná antidiabetika s prokázaným příznivým ovlivněním hlavních kardiovaskulárních příhod, srdečního selhání a chronického onemocnění ledvin. Původně byly určeny pro léčbu diabetů 2. typu, nyní se jejich indikace rozšířila i na jedince s diabetem 1. typu a některá data svědčí o možné prospěšnosti jejich podávání i u nediabetické populace. Sdělení obsahuje aktuální informace o současném postavení gliflozinů v léčbě diabetu, jeho komplikací i dalších potenciálních indikací.

01/2020 MUDr. Barbora Doležalová
Doporučený postup Evropské kardiologické společnosti pro léčbu diabetu, prediabetu a kardiovaskulárních onemocnění z roku 2019 formuluje zásady multifaktoriální intervence, jejichž cílem je odstranit nepříznivý zdravotní dopad diabetu na průběh kardiovaskulárního onemocnění. Novinkou je nové pojetí stratifikace kardiovaskulárního rizika u osob s diabetem, nové cílové hodnoty krevního tlaku a LDL cholesterolu. Dokument podtrhuje komplexní zdravotní benefity některých moderních antidiabetik a preferuje jejich použití zejména u pacientů se srdečním selháním a onemocněním ledvin.

01/2020 MUDr. Alena Adamíková, Ph.D.
Dlouhodobě působící bazální inzulíny mají mít prolongovaný, bezvrcholový účinek, s nízkou variabilitou účinku. Nízká variabilita je spojena s nižším rizikem hypoglykemií při titraci, lepším dosažením cílových hodnot kompenzace a snížením rizika vývoje pozdních komplikací. Nízká variabilita mezi dny znamená reprodukovatelný účinek na snížení glykemie mezi jednotlivými každodenními injekcemi, zatímco nízká variabilita během dne představuje konzistentní účinek na snížení glykemie během 24hodinového dávkovacího intervalu. Bazální inzulinová analoga druhé generace inzulin glargin U300 a inzulin degludek mají lepší farmakodynamické účinky, které se potvrdily v řadě studií. Inzuliny se liší v principu uvolňování z podkoží. Nově jsou k dispozici výsledky studií porovnávající oba inzuliny. V klinické praxi poskytují oba inzuliny pro diabetické pacienty novou kvalitu léčby.

06/2019 Prof. MUDr. Jan Malík, CSc.
Vysoká konzumace soli se podílí na rozvoji různých onemocnění. Z tohoto důvodu Světová zdravotnická organizace i další odborné společnosti vydaly doporučení snížit příjem kuchyňské soli na méně než 5 g/24 hodin. Bohužel jsou tato doporučení postavena na studiích s nekvalitní metodikou a rozporuplnými výsledky. Zatímco potřeba redukce příjmu soli u obézních hypertoniků, pacientů se srdečním selháním nebo renální insuficiencí je mimo diskusi, uvedené doporučení Světové zdravotnické organizace zachází příliš daleko a takováto redukce příjmu soli v populaci může mít i nežádoucí účinky.

06/2019 Doc. MUDr. Debora Karetová, CSc.
Pacienti s polyvaskulárním postižením (chronickými koronárními syndromy, stavy po iktech a s periferním aterosklerotickým postižením) mají vysoké riziko kardiovaskulárních příhod a jsou ohroženi i rizikem amputace končetiny. Základem jejich antitrombotické léčby dosud byla protidestičková léčba - v monoterapii nebo duální. Na základě pozitivních výsledků studie COMPASS má být u tohoto typu pacientů nově zvážena také kombinace acetylsalicylové kyseliny s perorálním antikoagulanciem rivaroxabanem v redukované dávce - tzv. duální antitrombotická léčba (dual antithrombotic therapy, DAT).

06/2019 Doc. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D.; MUDr. Eva Ivanová; MUDr. Mgr. Daniel Thibaud
Každá antikoagulační terapie je spojena s větším rizikem krvácení. Riziko krvácení stoupá s věkem a závisí na typu a intenzitě antikoagulační léčby. Léčba krvácení závisí na tíži krvácení, indikaci antikoagulační léčby a ostatních chorobách. Při těžkých až život ohrožujících krváceních máme k dispozici antidota, a to protamin u nefrakcionovaného heparinu a idarucizumab u dabigatranu. U nízkomolekulárního heparinu je účinek protaminu limitován, v případě xabanů je t. č. lékem volby koncentrát protrombinového komplexu. Ten je také spolu s vitaminem K přístupem volby u krvácení spojeného s warfarinem.

06/2019 MUDr. Olga Růžičková
Glukokortikoidy indukovaná osteoporóza (GIOP) je chronické metabolické onemocnění skeletu, které vede k vysoké morbiditě a mortalitě. U dospělých pacientů dlouhodobě léčených glukokortikoidy dochází k osteoporotické fraktuře až v 30-50 %. Zdá se, že z hlediska kosti neexistuje bezpečná dávka kortikosteroidu. Útlum kostní novotvorby je klíčovým mechanismem vzniku GIOP, a zároveň hlavním rozdílem oproti postmenopauzální osteoporóze. Významným rizikovým faktorem u GIOP je denní dávka kortikosteroidu, celková kumulativní dávka a délka podávání. Suplementace kalciem a vitaminem D je naprosto základní podmínkou prevence a léčby GIOP. Bisfosfonáty jsou v současné době u GIOP lékem první volby. Teriparatid by měl být lékem volby pro pacienty s nejvyšším rizikem zlomeniny, a to i vzhledem k jeho mechanismu účinku. Objevení Wnt signální cesty je velkou nadějí v léčbě GIOP. Zcela nový přístup ke GIOP by znamenal vývoj selektivních modulátorů glukokortikoidních receptorů. Takové látky by měly protizánětlivý účinek bez negativního vlivu na osteoblasty. Slibným přípravkem v léčbě GIOP snad již v blízké budoucnosti je denosumab.

06/2019 Prof. MUDr. Michal Kršek, CSc., MBA
Hypotyreóza je v populaci běžné onemocnění. Její klinický obraz je komplexní, zahrnuje i postižení kardiovaskulárního systému a je spojena se zvýšením kardiovaskulární morbidity a mortality. Tento přehledový článek shrnuje vzájemný vztah hypotyreózy a kardiovaskulárního systému z různých aspektů včetně některých aspektů substituční léčby levotyroxinem.

06/2019 Prof. MUDr. Petr Hůlek, CSc.; MUDr. Irma Dresslerová; MUDr. Tomáš Fejfar; Ph.D.; MUDr. Štěpán Šembera
V dnešní době je nealkoholová tuková choroba jater (non-alcoholic fatty liver disease, NAFLD) nejčastějším chronickým jaterním onemocněním. To souvisí s nárůstem obezity a diabetů mellitu 2. typu. Prostá steatóza je spojena v rozvinutých zemích s kardiovaskulárními komplikacemi, zatímco zánět (steatohepatitida) vede k rozvoji jaterní cirhózy. Přes intenzivní výzkum zatím nevíme přesně, co vznik a rozvoj zánětu podmiňuje. V diagnostice se stále více opíráme o tranzientní elastografii, i když jaterní biopsie zůstává zlatým standardem. Přestože jsou v léčbě testovány desítky molekul, stále nemáme lepší terapii, než je snížení energetického příjmu a zvýšení pohybové aktivity. Přestože NAFLD je definována jako postižení jater bez účasti alkoholu, jeho role je v řadě případů zřejmě skrývaná, a proto nezanedbatelná.

05/2019 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.

05/2019 Doc. MUDr. Dana Müllerová, Ph.D.
zita je chronické onemocnění, které v posledních 30 letech dosahuje rozměrů celosvětové pandemie. Z hlediska jednotlivce zhoršuje kvalitu života a fyzickou výkonnost. Zmnožení tuku v organismu nad optimální mez a jeho zánětlivá změna spojená s dysfunkcí tukové tkáně jsou podkladem pro rozvoj zejména kardiometabolických komplikací obezity, které, pokud nejsou léčeny, zkracují život.

05/2019 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.
Kardiovaskulární onemocnění patří mezi nejčastější příčiny mortality a morbidity v našich zemích. Cílenou intervencí rizikových faktorů dochází k redukci počtu těchto příhod, což dokazuje statistika za posledních 30 let. Nicméně cílenou farmakoterapií všech rizikových faktorů dochází k polypragmazii, se kterou klesá adherence našich pacientů k farmakoterapii. Velkou výhodou posledních let jsou fixní kombinace. Dnes máme k dispozici novou fixní kombinaci k ovlivnění dvou klíčových rizikových faktorů aterosklerózy - arteriální hypertenze a dyslipidemie - Euvascor v podobě dvou nejvíce předepisovaných molekul atorvastatinu a perindoprilu, jejichž účinek je ověřen nejen velkou řadou primárních a sekundárních klinických studií, ale i letitou praxí.

05/2019 MUDr. Branislav Štrauch, Ph.D.
Noncompliance s antihypertenzní léčbou je častou příčinou pseudorezistence hypertenze k léčbě. Nedostatečná kontrola hypertenze může vést k vyššímu riziku kardiovaskulárních příhod. Zlepšení compliance lze dosáhnout zejména důkladnou edukací pacienta a optimální antihypertenzní léčbou s využitím fixních kombinací. V současné době je k dispozici fixní trojkombinace perindoprilu, indapamidu a amlodipinu jako optimální forma léčby pro pacienty, kteří již užívají tři nebo více antihypertenziv ve volných kombinacích. U velké části těchto pacientů fixní trojkombinace umožní kontrolu hypertenze jedinou tabletou a tím i redukci kardiovaskulární mortality.

05/2019 MUDr. Ondřej Kyselák; prof. MUDr. Vladimír Soška, CSc.
Aterosklerotická kardiovaskulární onemocnění postihují značnou část populace rozvinutých zemí. Analýzy nejrůznějších studií potvrdily, že jediným kauzálním rizikovým faktorem jejich vzniku je LDL cholesterol. V srpnu tohoto roku vydala Evropská kardiologická společnost a Evropská společnost pro aterosklerózu nová společná doporučení pro management dyslipidemií, ze kterých vycházejí cílové hodnoty LDL cholesterolu pro každou ze čtyř kategorií rizika aterosklerotických kardiovaskulárních onemocnění. Základem léčby všech pacientů s hypercholesterolemií je změna životosprávy, která může být v případě potřeby rozšířena o funkční potraviny s obsahem rostlinných sterolů a stanolů či přípravky s výtažky z červené fermentované rýže. Ve farmakoterapii dyslipidemií jsou základními léky vždy statiny, eventuálně v kombinaci s ezetimibem (a to i ve formě fixních kombinací). Novou a velmi potentní hypolipidemickou léčbu pak představují inhibitory PCSK9.

04/2019 MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Železo je pro naše tělo zcela nepostradatelný prvek, sehrávající významnou roli v řadě fyziologických procesů, počínaje transportem molekul kyslíku na straně jedné a konče regulací buněčného cyklu a buněčné diferenciace na straně druhé. Následující text ve stručnosti popisuje hlavní body týkající se jeho absorpce, a to ve vztahu k jednotlivým formám možné suplementace.

04/2019 MUDr. Tomáš Milota
Vedle ochrany před patogeny mají imunoglobuliny také významný imunomodulační účinek, který zahrnuje širokou škálu imunitních mechanismů od vrozené po adaptivní imunitu. Jejich podání je tedy indikováno nejen u pacientů s primárními imunodeficiencemi a narušenou tvorbou protilátek, ale i u celého spektra autoimunitních chorob, jako jsou systémová onemocnění pojiva, autoimunitní cytopenie či zánětlivá onemocnění postihující nervový systém. U většiny z těchto chorob jsou obvykle indikovány vysokodávkované intravenózní imunoglobuliny. Nově se ale objevují důkazy také pro použití imunoglobulinů k subkutánnímu podání u některých z těchto diagnóz. V následujícím přehledu uvádíme souhrn poznatků a novinek, které se týkají využití imunoglobulinů v terapii autoimunitních chorob.

04/2019 MUDr. Martina Šterclová, Ph.D.
Idiopatická pLicní fibróza (IPF) významně zhoršuje kvalitu života nemocných a zkracuje jej. Vyléčit ji sice neumíme, průběh nemoci aLe ovlivnit můžeme. Léčba by měla být vždy komplexní a zahrnovat nejen farmakologické, ale i nefarmakologické postupy. Antifibrotická Léčba (nintedanib, pirfenidon) v porovnání s nejlepší podpůrnou léčbou signifikantně prodlužuje přežití nemocných, i když prediktory léčebné odpovědi, které by mohly vést volbu antifibrotika u konkrétního pacienta, zatím neznáme. Delší přežívání nemocných léčených pro idiopatickou plicní fibrózu s sebou nese i nové výzvy - například vyšší výskyt bronchogenního karcinomu se specifickými diagnostickými a léčebnými úskalími. S problematikou idiopatické plicní fibrózy by měli být obeznámeni nejen pneumologové, ale i lékaři jiných specializací, protože základní podmínkou úspěšné léčby tohoto onemocnění je správně a včas stanovená diagnóza.

04/2019 Doc. MUDr. Václava Bártů, Ph.D.
Chronická obstrukční pLícní nemoc (CHOPN) je celosvětově rozšířené onemocnění s vysokou prevalencí a vzrůstající mortalitou. V České republice touto chorobou trpí přibLižně 7-8 % osob, obdobná situace je i v jiných zemích. Jedná se o onemocnění Léčitelné, ale nevyléčitelné, s chronickým a pozvolna progredujícím průběhem. Charakteristickým znakem je ventilační obstrukční porucha, která není po aplikaci rychle působícího bronchodilatancia plně reverzibilní. Přesná diagnostika a konkrétní určení fenotypu u jednotlivého nemocného jsou nezbytné k nastavení optimální terapie. Velký význam má zhodnocení symptomů pacienta, klinického a ventilačního vyšetření, zvážení rizik exacerbací. Závěrem je pak určení stupně CHOPN, fenotypu a prognózy onemocnění. Tím lze optimálně upravit léčebný plán konkrétně zaměřený na zjištěný fenotyp CHOPN.