Vybrané články

04/2019 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Simona Tazbirková; MUDr. Libor Fila, Ph.D.; PharmDr. Václav Vaněček, Ph.D.
Zkušenosti s podáváním anti-IL-5 protilátek jako přídatné léčby těžkého eosinofilního primárně neatopického astmatu prokazují bezpečnost a účinnost terapie. Léčba vede ke kontrole nemoci, redukci až vysazení systémových kortikosteroidů, zlepšení dechových funkcí, a tím ke zlepšení kvality života.

04/2019 Prof. MUDr. Petr Husa, CSc.
Léčba chronické hepatitidy C kombinací přímo působících perorálních virostatik má vysokou účinnost (až 100 %), minimum kontraindikací a mimořádně příznivý bezpečnostní profil. Podle platných evropských i českých doporučení jsou pro léčbu chronické infekce virem hepatitidy C (HCV) preferovány terapeutické režimy účinné proti všem genotypům HCV (pangenotypové režimy). Celosvětově i v České republice jsou dostupné tři pangenotypové režimy pro léčbu chronické infekce HCV. Ve všech případech jde o fixní kombinace, tedy dva nebo tři účinné léky jsou obsaženy v jedné tabletě: 1. kombinace sofosbuviru s velpatasvirem, 2. kombinace sofosbuviru, velpatasviru a voxilapreviru a 3. kombinace glekapreviru s pibrentasvirem.

04/2019 Doc. MUDr. Jan Jiskra, Ph.D.
Hypotyreóza je onemocnění masového výskytu s prevalencí 5-10 %, včetně subkLinických forem. Nejčastější příčinou je autoimunitní (Hashimotova) tyreoiditida. Základním diagnostickým testem je stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu (thyroid-stimuLating hormone, TSH) v krvi, která je u periferní hypotyreózy zvýšena. Je-Li vzestup provázený poklesem koncentrace volného tyroxinu (free thyroxine, FT4), jde o manifestní hypotyreózu. Podmínkou pro stanovení diagnózy „subklinická hypotyreóza" je trvalá elevace (přetrvává v odstupu 3-6 měsíců) koncentrace TSH tyreoidální etiologie. Podstatou léčby je hormonální substituce. U více než 95 % pacientů s hypotyreózou jde o jednoduchou substituci levotyroxinem v perorálním tabletovém přípravku. Problémy někdy může činit rozhodnutí, zda léčit pacienty se subklinickou hypotyreózou, nebo situace, kdy se perorální substituce levotyroxinem řídí odlišnými pravidly (např. u pacientů s kardiovaskulárními chorobami, s karcinomem štítné žlázy, vyššího věku a u žen v graviditě).

04/2019 Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., FESC; prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., FESC; prof. MUDr. Lenka Špinarová, Ph.D., FESC
Hypertenze bílého pláště je častý jev, kdy krevní tlak naměřený pacientovi v ordinaci lékaře je nad normou (> 140/90 mm Hg) a krevní tlak naměřený mimo ordinaci je v mezích normy (< 135/85 mm Hg). Vyskytuje se asi u jedné třetiny osob, typicky u žen ve vyšším věku a u nekuřáků. Opačný jev je maskovaná hypertenze, která je definována jako krevní tlak v ordinaci < 140/90 mm Hg a mimo ni > 140/90 mm Hg. Je častá u mužů, zejména ve věku 30-50 let, u kuřáků s nepříznivým rizikovým profilem a také u diabetiků. Důležitá je diagnostika obou fenoménů, a proto bychom měli zvažovat bud' 24hodinové měření krevního tlaku, nebo domácí měření krevního tlaku. U obou typů hypertenze volíme nejdříve nefarmakologická opatření, pokud je kardiovaskulární riziko nízké; při vyšším kardiovaskulárním riziku nebo orgánových komplikacích je nutno zvážit příslušnou farmakoterapii.

04/2019 Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.
Rezistentní hypertenze je definována jako neschopnost dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku (140/90 mm Hg) při kombinované léčbě tří a více antihypertenziv, kdy jedním z nich je diuretikum. Trpí jí asi 10-30 % hypertoniků. Tito nemocní mají přibližně trojnásobně vyšší riziko kardiálních příhod v porovnání s pacienty, u kterých se daří dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku. Asi 50-56 % nemocných se syndromem obstrukční spánkové apnoe trpí současně hypertenzí. Rezistentní hypertenze je velmi závažnou a nebezpečnou nemocí, musí jí být věnována náležitá pozornost.

04/2019 Doc. MUDr. Tomáš Kvasnička, CSc.
Venózní tromboembolisirius je častou komplikací u pacientů s karcinomem. Standardním způsobem terapie u těchto pacientů je dlouhodobé subkutánní podávání nízkomolekulárních heparinů. Cílem studie SELECT-D bylo zhodnotit, zda by perorální inhibitor faktoru Xa, rivaroxaban, nabídl alternativní léčbu venózního tromboembolismu u pacientů s karcinomem.
Pacienti a metody: Studie SELECT-D byla multicentrická randomizovaná otevřená pilotní studie, která probíhala ve Spojeném království. Byla zaměřena na pacienty s aktivní formou malignity a s karcinomem asociovanou trombózou ve formě symptomatické plicní embolie nebo hluboké žilní trombózy. Zařazení pacienti byli léčeni bud' dalteparinem (200 lU/kg denně během prvního měsíce, následně pak 150 lU/kg denně od druhého do šestého měsíce), nebo rivaroxabanem (15 mg dvakrát denně po dobu prvních tří týdnů, poté 20 mg jednou denně po dobu šesti měsíců). Primárním výsledkem bylo opakování venózního tromboembolismu během šesti měsíců. Bezpečnost byla hodnocena podle výskytu velkých krvácivých komplikací nebo klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací. Takové krvácení muselo splňovat alespoň jedno z následujících kritérií: nutnost lékařského zákroku, neplánovaný kontakt s lékařem, nutnost přerušení léčby studovaným přípravkem nebo zhoršení výkonu činností každodenního života z hlediska pacienta.
Výsledky: Do každé skupiny bylo náhodně vybráno 203 pacientů, z nichž 58 % mělo metastázy, 26 pacientů mělo rekurentní venózní tromboembolismus (18 u dalteparinu a 8 u rivaroxabanu). Šestiměsíční kumulativní míra recidivy byla při léčbě s dalteparinem 11 % (95% interval spolehlivosti [confidence interval, Cl] 7 -16 %) a při léčbě s rivaroxabanem 4 % (95% Cl 2-9 %) - poměr rizik (hazard ratio, HR) 0,43, 95% Cl 0,19-0,99. Šestiměsíční kumulativní četnost výskytu velkých krvácivých komplikací byla u dalteparinu 4 % (95% Cl 2-8 %) a u rivaroxabanu 6 % (95% Cl 3-11 %) - HR 1,83, 95% Cl 0,68-4,96. Četnost výskytu klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací byla u dalteparinu 4 % (95% CI 2-9 %) a u rivaroxabanu 13 % (95% CI 9-19 %) - HR 3,76, 95% CI 1,63-8,69.
Závěr: Rivaroxaban byl ve srovnání s dalteparinem spojen s relativně nízkou recidivou venózního tromboembolismu, ale s vyšším výskytem klinicky významných nevelkých krvácivých komplikací.

04/2019 MUDr. Lubica Cibičková, Ph.D.
Souhrnný článek se zabývá rozdíly mezi antihypertenzivy, která mají vliv na koncentraci draslíku. Je probrán rozdíl mezi inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (angiotensin converting enzyme, ACE) a sartany a rozdíl mezi thiazidovými a podobnými (thiazide-like) diuretiky. Zejména je diskutováno ovlivnění koncentrace draslíku užíváním indapamidu. Na závěr je zmíněno, že hypokalemie může mít i celou řadu jiných příčin než jen užívání diuretik.

04/2019 Doc. MUDr. David Karásek, Ph.D.
Fixní kombinace ezetimib/rosuvastatin vede k významnému ovlivnění koncentrace LDL (lipoproteiny s nízkou hustotou, low density lipoprotein) cholesterolu a představuje účinnou alternativu k léčbě statiny podávanými samostatně. Je indikována nejen k léčbě hypercholesterolemie, ale i jako prevence recidivy kardiovaskulárních příhod u pacientů v sekundární prevenci. Tato kombinace je velmi dobře tolerovaná a snadno se užívá, což je předpokladem vysoké lékové adherence nemocných.

04/2019 Doc. MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D.; doc. MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.
Incidence a prevalence civilizačních onemocnění celosvětově vzrůstá. Významnou roLi v tomto faktu hraje životní styL - pohybová aktivita a výživa. ČLověk se původně vyvinuL k vysokému energetickému výdeji a Limitovanému energetickému příjmu. Současná doba je však charakterizována naopak: nízkou mírou pohybové aktivity a vysokým energetickým příjmem. Přitom k získání zdravotního prospěchu stačí i krátké časové úseky zvýšeného pohybu, které jsou rozesety během dne. ZákLadním typem pohybu, který je vhodný téměř pro každého, je chůze. PravideLná pohybová aktivita má příznivý vLiv na všechny sLožky metaboLického syndromu. Představuje jednoduchou Léčebnou modaLitu s kompLexním spektrem účinků, která je dostupná pro většinu pacientů.

04/2019 MUDr. Jiří Nevrlka
Asthma bronchiale je heterogenní onemocnění charakterizované chronickým zánětem a remodelací průdušek, spojenými s jejich hyperreaktivitou a variabilní, často reverzibilní obstrukcí. Projevuje se opakovanými stavy hvízdavého dýchání, kašlem, dušností a svíráním na hrudi.¹ Bez léčby má obvykle výrazný dopad na kvalitu života pacientů a nedobrou prognózu. Už delší dobu máme k dispozici účinnou, a přitom šetrnou léčbu (zejména inhalační kortikosteroidy), která toto paradigma obrací. Lze říci, že pacient včas a adekvátně léčený a dodržující léčebný režim má naopak v drtivé většině případů všechny předpoklady k nenarušení kvality života a dobrou prognózu. Ze strany lékařů je podmínkou pro dosažení plné kontroly nad astmatem znalost aktuálních diagnostických a léčebných postupů. Základní přehled o nich, se zaměřením na platná doporučení v České republice, ale i na recentní vývoj ve světě (Globální iniciativa pro astma, 2019) se snaží podat tento článek.

04/2019 Prof. MUDr. Jaroslav Čermák, CSc.
Přehledný referát se zabývá diferenciální diagnostikou anemií založenou na principu hodnocení základních parametrů červené krvinky (středního objemu krvinky) a počtu retikulocytů. U jednotlivých podskupin jsou pak uvedeny speciální metody pro diagnostiku a diferenciální diagnostiku onemocnění.

04/2019 Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN; MUDr. Jan Vachek
Diabetické onemocnění ledvin na podkladě diabetů 2. typu je nejčastější příčinou chronického selhání ledvin vyžadujícího léčbu náhradou funkce ledvin. Inhibice systému renin-angiotenzin u pacientů s diabetem 2. typu zpomaluje, ale nezastavuje progresi chronického onemocnění ledvin. Canagliflozin, inhibitor kontransportu sodíku a glukózy (SGLT2) v proximálním tubulu ledviny, ve studii CREDENCE významně snížil riziko primární složený cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu, vývoj terminálního selhání ledvin a kardiovaskulární mortalitu) i renální specifický cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu a vývoj terminálního selhání ledvin). Inhibitory SGLT2 s prokázaným renoprotektivním účinkem by měly být u pacientů s diabetem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin lékem volby.

04/2019 MUDr. Martina Lášticová; doc. MUDr. Alena Šmahelová, Ph.D.
Se stárnutím populace a souvisejícím nárůstem počtu pacientů s chronickým onemocněním se výrazně zvyšuje jak výskyt diabetu, tak i demence. Pacienti s diabetes mellitus 2., ale i 1. typu mají vyšší riziko kognitivních poruch včetně demence. Potenciálním mechanismem, kterým může diabetes mellitus 2. typu zvyšovat riziko kognitivních dysfunkcí, je inzulinová rezistence. Možnosti léčby demence jsou v současné době omezené, důležitá je proto prevence, úprava životosprávy a dobrá kompenzace diabetu.

04/2019 Doc. MUDr. Debora Karetová, CSc.; prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
Starší nebo fragiLní nemocní mají obykLe vyšší riziko vzniku fibriLace síní, jsou tedy ohroženi častěji systémovou emboLizací, mají i zvýšené riziko žiLní tromboemboLie. Jsou proto často kandidáty dLouhodobé antikoaguLační medikace a tvoří většinu a nti koagu La n ci i Léčených nemocných. Pro tyto pacienty je typická snížená těLesná hmotnost, omezené renáLní funkce a mnohočetné komorbidity (spojené s podáváním řady daLších Léků). Přímá peroráLní antikoaguLancia (direct oraL anticoaguLants, DOAC) registrovaná v České repubLice - dabigatran, rivaroxaban, apixaban a edoxaban - jsou v řadě těchto indikací příznivou aLternativou dříve dominujícímu warfarinu. Jejich výhodou je, že nemusí být pravideLně Laboratorně monitorována a jsou považována za bezpečnější, zejména pro výrazné snížení rizika vzniku intrakraniáLní hemoragie. Každý Lék ze skupiny těchto přímých peroráLních antikoaguLancií má určitá specifika pLynoucí z farmakoLogických vLastností, případně výsLedků registračních studií, takže se Lze individuáLně rozhodnout pro optimáLní antikoaguLační strategii.
Posuzování benefitu a rizika antikoaguLační Léčby je u starších nemocných sLožité, aLe je nutno je provádět pravideLně a častěji než u mLadších pacientů.

04/2019 MUDr. Eva Pažourková; MUDr. Hana Poloczková; doc. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D.
Myokarditida je zánětlivé onemocnění srdečního svalu, které může mít řadu infekčních i neinfekčních příčin. V našich podmínkách je etiologie myokarditidy nejčastěji virová. Pokud je myokarditida spojena s dysfunkcí srdečního svalu, označujeme ji jako zánětlivou kardiomyopatii. Mezi příznaky myokarditidy patří bolesti na hrudi imitující akutní koronární syndrom, palpitace, závratě či synkopy a symptomy srdečního selhání. Diagnostika se opírá o klinický obraz a výsledky neinvazivních vyšetřovacích metod, kde v současné době má klíčovou roli vyšetření srdce magnetickou rezonancí. K definitivnímu potvrzení diagnózy je ale nezbytné provedení endomyokardiální biopsie s následným histologickým a imunohistochemickým zhodnocením vzorků myokardu a vyšetřením zaměřeným na detekci případného infekčního agens.

04/2019 MUDr. Jiří Veselý
Spironolakton, antagonista mineralokortikoidních receptorů, je v léčbě hypertenze používán více než 50 let. Silné postavení má v léčbě hypertoniků s primárním hyperaldosteronismem, u pacientů s rezistentní hypertenzí a u hypertoniků se srdečním selháním. Účinek spironolaktonu na snížení krevního tlaku ve vícečetných kombinacích antihypertenziv byl prokázán v řadě malých nekontrolovaných studií, nejvýznamněji v této oblasti přispěla subanalýza studie ASCOT-BPLA. V posledních deseti letech bylo provedeno i několik randomizovaných studií, ve kterých byl prokázán vyšší antihypertenzivní účinek spironolaktonu ve srovnání s placebem (ASPIRANT) i dalšími antihypertenzivy (PATHWAY-2). Pro klinické využití spironolaktonu jsou i u hypertoniků důležité výsledky studií u pacientů s chronickým srdečním selháním. U pacientů s redukovanou ejekční frakcí levé komory redukuje spironolakton morbiditu i mortalitu, u pacientů se zachovalou ejekční frakcí levé komory byla prokázána pouze redukce morbidity. Výsledky uvedených klinických studií se odrážejí v platných doporučených postupech, které obsahují i praktická doporučení pro řešení různých klinických situací.

03/2019 MUDr. Dita Pichlerová
Vzhledem k novým znalostem o roli hypothalamu a neurohormonů v léčbě obezity se zdá, že antiobezitika se postupně stanou velmi důležitou a běžnou podporou při redukci tělesné hmotnosti. I když americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv je ve schvalování antiobezitik mnohem pružnější, také v České republice byly uvedeny v posledních letech na trh nové látky určené k redukci hmotnosti a zdá se, že další budou následovat. Moderní farmaka v léčbě obezity jsou účinnější než dříve a měla by být hlavně bezpečná. V článku jsou probrána jednotlivá antiobezitika dostupná v České republice a také antidiabetika s pozitivním vlivem na hmotnost pacienta.

03/2019 MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D.; MUDr. Tomáš Vaňásek, Ph.D.; prof. MUDr. Petr Hůlek, CSc.
Primární biliární cholangitida je chronické progresivní cholestatické onemocnění jater. Diagnóza je založena na nálezu cholestázy, průkazu specifických antimitochondriálních protilátek nebo typickém histologickém nálezu. Velká část nemocných je v době diagnózy asymptomatických; pokud jsou symptomy přítomny, nejčastěji se objevuje pruritus a únava. Základní léčbou je v současné době kyselina ursodeoxycholová. U nemocných, kteří na léčbu kyselinou ursodeoxycholovou neodpoví adekvátním ústupem cholestázy, zůstává prognóza nepříznivá. V tomto případě je třeba zvážit možnosti léčby druhé linie kyselinou obeticholovou nebo off-label podání bezafibrátu. Léčba druhé linie vyžaduje pravidelnou monitoraci možných nežádoucích účinků. Léčbu vyžadují i často přidružené symptomy nebo komplikace, jako je pruritus a kostní choroba. V pokročilých stadiích vyžadují léčbu komplikace asociované portální hypertenze. Ve stadiu jaterní cirhózy je nutno zvážit jaterní transplantaci.

03/2019 MUDr. Monika Kamasová
Fixní kombinační terapie zlepšuje v klinické praxi adherenci pacienta k léčbě a tím i kompenzaci krevního tlaku. Dlouhodobě nedostatečně kompenzovaná arteriální hypertenze vede k subklinickému orgánovému poškození (hypertenzí způsobené orgánové poškození, hypertension-mediated organ damage, HMOD). Kasuistika popisuje účinek fixní trojkombinace antihypertenziv na zlepšení adherence pacienta k terapii a zlepšení parametrů HMOD.

02/2019
Ve dnech 28. 2.-2. 3. 2019 se v Praze konaly 44. angiologické dny s mezinárodní účastí. V jejich rámci ve spolupráci se společností PRO.MED.CS a za předsednictví doc. MUDr. Petra Dulíčka, Ph.D., proběhlo i symposium nazvané Warfarin stále na scéně. Na symposiu zazněla dvě sdělení věnovaná minulosti, současnosti a budoucnosti antikoagulační léčby s důrazem na warfarin (prof. MUDr. Jan Bultas, CSc., Farmakologický ústav 3. LF UK Praha, a doc. MUDr. Petr Dulíček, Ph.D., IV. interní hematologická klinika FN a LF UK Hradec Králové) a také sdělení MUDr. Aleny Bulíkové, Ph.D. (Oddělení klinické hematologie FN Brno) o antifosfolipidovém syndromu.