Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek klinická onkologie . Zobrazit všechny články
Postavení analog somatostatinu v léčbě neuroendokrinních nádorů podle doporučení ENETS 2016
03/2016 Eva Sedláčková
European Neuroendocrine Tumor Society (ENETS) Consensus Guidelines Update pro léčbu vzdálených metastáz střevních, pankreatických a bronchiálních neuroendokrinních nádorů a neuroendokrinních nádorů neznámého primárního původu doporučují podávání somatostatinových analog v antisekretorické indikaci u funkčních nádorů a na podkladě klinických studií v antiproliferační indikaci i u nádorů afunkčních. Přístup wait and watch je nyní používán méně často.
CELÝ ČLÁNEK
European Neuroendocrine Tumor Society (ENETS) Consensus Guidelines Update pro léčbu vzdálených metastáz střevních, pankreatických a bronchiálních neuroendokrinních nádorů a neuroendokrinních nádorů neznámého primárního původu doporučují podávání somatostatinových analog v antisekretorické indikaci u funkčních nádorů a na podkladě klinických studií v antiproliferační indikaci i u nádorů afunkčních. Přístup wait and watch je nyní používán méně často.
Biologická léčba v onkologii
01/2016 Irena Netíková, Olga Bartošová
Biologickou léčbu v onkologii vnímáme jako součást léčby cílené. Cílená léčba je indikována na základě přítomnosti buněčného cíle a případně dalších specifických markerů typických pro buňky daného nádoru. K biologické léčbě řadíme léčbu monoklonálními protilátkami nebo cytokiny. Od jiné protinádorové farmakoterapie se liší mechanismem účinku a způsobem přípravy, při které se využívá rekombinantní DNA technologie a produkce protilátek upravenými buněčnými kulturami.
V současné době se biologická léčba podává většinou v kombinaci s chemoterapií. Pouze u některých typů nádorů mohou monoklonální protilátky stimulující imunitní systém plně nahradit léčbu cytostatiky. Konvenční chemoterapie stále hraje svoji nezastupitelnou roli. Kombinace chemoterapie a cílených biologických léčiv zvyšuje účinnost terapie, například u karcinomu prsu až o 30 % (1). Samotná biologická léčba má navíc signifikantně nižší výskyt život ohrožujících nežádoucích účinků, neboť se ze své podstaty zaměřuje především na buňky nádorové nebo na buňky imunitního systému.
CELÝ ČLÁNEK
Biologickou léčbu v onkologii vnímáme jako součást léčby cílené. Cílená léčba je indikována na základě přítomnosti buněčného cíle a případně dalších specifických markerů typických pro buňky daného nádoru. K biologické léčbě řadíme léčbu monoklonálními protilátkami nebo cytokiny. Od jiné protinádorové farmakoterapie se liší mechanismem účinku a způsobem přípravy, při které se využívá rekombinantní DNA technologie a produkce protilátek upravenými buněčnými kulturami.
V současné době se biologická léčba podává většinou v kombinaci s chemoterapií. Pouze u některých typů nádorů mohou monoklonální protilátky stimulující imunitní systém plně nahradit léčbu cytostatiky. Konvenční chemoterapie stále hraje svoji nezastupitelnou roli. Kombinace chemoterapie a cílených biologických léčiv zvyšuje účinnost terapie, například u karcinomu prsu až o 30 % (1). Samotná biologická léčba má navíc signifikantně nižší výskyt život ohrožujících nežádoucích účinků, neboť se ze své podstaty zaměřuje především na buňky nádorové nebo na buňky imunitního systému.