Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.

Praktické lékařství v České republice bylo před třiceti lety málo atraktivní disciplínou druhé volby, oborem s reputací jednoho z nejméně intelektuálně rigorózních oborů medicíny, bez akademického zázemí a izolovaného mezinárodně. Dnes tu máme emancipovaný respektovaný a vnitřně dobře organizovaný obor, kariérně atraktivní, nabízející všechny atributy moderní lékařské disciplíny - pregraduální, postgraduální i kontinuální vzdělávání, moderní klinickou praxi se zvyšováním kvality, lékařský výzkum, mezinárodní spolupráci, možnost podílet se na výuce na všech úrovních, rozvíjet akademickou kariéru nebo pracovat v odborné a profesní organizaci. Za tímto rozvojem stojí lidé, vizionáři a pro svůj obor nadšení praktičtí lékaři. Jedním z nich je doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D. Lékař, který dokázal neuvěřitelně skloubit činnost praktickou a teoretickou, péči o individuálního pacienta s péčí o obor, a který zásadně přispěl k uznání českého praktického lékařství doma i v zahraničí.

Bohumil Seifert se narodil v Praze-Kbelích. Od matky získal vztah ke knihám, od svého muzikálního otce se učil na kytaru. Věnoval se hodně turistice a běhu. Později, v rámci rodinných tradic, také oblékal sparťanský atletický dres. Byl studijní typ a medicínu si vybral mimo jiné proto, že měla pověst nejtěžší vysoké školy. Na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v roce 1974 ale přijat nebyl. Po roce, který strávil jako sanitář na Dětské otorinolaryngologické klinice Na Karlově, zahájil studium na Dětské lékařské fakultě UK.

Jakmile zdolal nástrahy úvodních teoretických předmětů a získal studentské sebevědomí, hledal rozličné mimostudijní aktivity. Stal se členem legendárního týmu softbalistů TJ Medicina, vedeného současným děkanem 3. LF UK, prof. Petrem Widimským.

Po promoci nastoupil na dětské oddělení nemocnice v Nymburce a vrátil se tam i po základní vojenské službě, kde si prvně vyzkoušel práci praktika. V té době už měl rodinu a manželku pevně rozhodnutou stát se dětskou lékařkou. I proto zvolil změnu. Místo na interně v Praze nebylo, tak se smířil s tím, že zahájí specializační přípravu ve všeobecném lékařství v tehdejším Obvodním ústavu národního zdraví Praha 8.

Z Nemocnice Na Bulovce se mu na obvod nechtělo, ale dnes říká, že hned po prvním dnu stráveném samostatně v ordinaci poznal, že je to jeho místo. Přestože obvodní lékař byl tehdy spíše jen administrátorem poliklinického systému, byl pro lidi neméně důležitý, než je dnes.

Když v roce 1990 skládal druhou atestaci, obor po revoluci právě nabíral dech. Nově se formovala tradiční odborná společnost a vznikalo Sdružení praktických lékařů. Byla to jeho generace, která přebírala otěže.

Bohumil Seifert našel brzy své místo na Katedře všeobecného lékařství tehdejšího Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů a stal se školitelem a učitelem. Jeho vzory a mentory byli vedoucí katedry MUDr. Libuše Válková a MUDr. Václav Beneš. Ti ho také uvedli na mezinárodní scénu praktického lékařství. Možnost potkávat kolegy z celého světa, přebírat jejich zkušenosti a učit se od nich byla pro něj ohromující. Během devadesátých let absolvoval několik zahraničních kurzů, stáží a konferencí. Zapojil se do aktivit organizace evropských praktických lékařů (World Organization of Family Doctors, WONCA) a byl přizván k účasti na několika mezinárodních projektech. V roce 2003 přijal nabídku tehdejšího děkana, prof. Štěpána Svačiny, vést Ústav všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK. Pod jeho vedením si pracoviště brzy získalo na fakultě respekt, především díky hodnocení výuky studenty, ale i díky bohaté vědecko-výzkumné, projektové a publikační činnosti. Dnes je vedoucím akademickým pracovištěm oboru v ČR, z mezinárodního hlediska žádaným partnerem pro spolupráci a řešitelem domácích i zahraničních grantových projektů.

Docent Bohumil Seifert pochopil, že v kompetitivním akademickém prostředí se nelze vymlouvat na zvláštnosti oboru a je třeba dosáhnout tradičních vědeckých a pedagogických milníků. Na začátku měl štěstí. Jako zástupce evropských praktických lékařů byl pozván na klíčové konsenzuální jednání na téma přístupu k infekci Helicobacter pylori. Stal se tak spoluautorem jedné z nej citovanějších publikací té doby - Maastrichtského konsenzu. Tématu se dále věnoval pod vedením prof. Jana Bureše. Po boku prof. Miroslava Zavorala stál u zrodu screeningu kolorektálního karcinomu v ČR v roce 2000 a dodnes je členem řídicích orgánů tohoto projektu. Stal se členem a později sekretářem Evropské společnosti pro gastroenterologii v primární péči (European Society for Primary Care Gastroenterology, ESPCG), což mu otevřelo dveře k intenzivní mezinárodní spolupráci se špičkovými pracovišti výzkumu v primární péči, zejména v Holandsku a ve Velké Británii. Jako zástupce ESPCG působil a působí ve výborech United European Gastroenterology a je součástí širšího týmu odborníků, který vyvíjí kritéria pro Římskou klasifikaci funkčních gastrointestinálních nemocí.

Jako padesátiletý získal v roce 2005 titul Ph.D. za práci Helicobacter pylori a dyspepsie. Studie v primární péči. V roce 2009 se pak habilitoval na základě práce Epidemiologické studie v primární péči a jejich význam pro klinickou gastroenterologii. V roce 2009 tak mohl být jmenován přednostou Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK a v jeho čele stojí dodnes.

Byl národním koordinátorem několika projektů WHO a mezinárodních projektů v oblasti kvality poskytované péče a organizace praxí. Aktuálně je řešitelem projektu Agentury pro zdravotnický výzkum České republiky na téma efektivity facilitovaných mHealth intervencí ke zlepšení pohybových aktivit diabetiků 2. typu a prediabetiků. Je také národním projektovým manažerem projektu PaRIS (Patient Reported Information Survey), který řeší Ministerstvo zdravotnictví ČR ve spolupráci s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development, OECD) a který je zaměřen na hodnocení zkušeností pacientů s poskytováním zdravotní péče a jejich hodnocení výstupů péče. Zároveň se podílí na několika mezinárodních průzkumech, které hodnotí dopad pandemie covid-19 na primární péči.

Doc. Seifert napsal nebo byl spoluautorem 196 recenzovaných článků, z nichž 35 vyšlo v angličtině v časopisech s impakt faktorem. Jeho Hirschův index je 20. V roce 2004 získal ocenění vědecké rady 1. lékařské fakulty UK za první skripta na podporu výuky praktického lékařství. Kniha Všeobecné praktické lékařství, připravená autorským týmem pod vedením doc. Seiferta a vydaná v roce 2013, získala ocenění Kniha roku od České lékařské společnosti JEP. Aktualizovaná verze knihy o 833 stranách vyšla v roce 2019. Dalších pět odborných monografií, z nich jednu v angličtině, napsal jako hlavní autor, do mnoha dalších knih, vydaných u nás i v zahraničí, přispěl samostatnými kapitolami. Je autorem nebo spoluautorem třinácti doporučených postupů Společnosti všeobecného lékařství (SVL) ČLS JEP. Je v redakčních radách několika časopisů, je častým autorem úvodníků a je recenzentem několika zahraničních periodik.

Kromě výuky na lékařské fakultě a v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví přednáší pravidelně na konferencích SVL ČLS JEP. Více než sto sdělení na kurzech a konferencích přednesl v anglickém jazyce.

Doc. Seifert letos končí 5. volební období ve výboru SVL ČLS JEP jako vědecký sekretář a místopředseda pro zahraniční záležitosti. Po boku předsedů, MUDr. Otty Herbery a pak zejména doc. Svatopluka Býmy, se podílel na přerodu společnosti v profesionalizovanou instituci se silným administrativním zázemím a rozvinutou regionální informační infrastrukturou. Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP se stala nejen hegemonem v oblasti kontinuálního vzdělávání praktických lékařů, ale ovlivnila zásadně i rozvoj pregraduálního a postgraduálního vzdělávání, zasloužila se o zvyšování kvality a bezpečí zdravotních služeb, podpořila výzkum v primární péči a zásadně přispěla ke zvýšení atraktivity oboru v ČR. Spolu se Sdružením praktických lékařů ČR vytvořila alianci, která je silným hlasem primární péče, partnerem Ministerstva zdravotnictví ČR a ovlivňuje zdravotní politiku v zemi. Prokázala svoji akceschopnost během pandemie a ukazuje ji při současné uprchlické krizi.

Doc. Seifert zásadně přispěl k mezinárodnímu respektu SVL ČLS JEP. Kromě odborných akcí s mezinárodní účastí menšího a středního formátu, které přivedl do Prahy, získal pro Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP pořadatelství Světové konference WONCA v Praze v roce 2013, které se zúčastnilo více než 3 600 praktických lékařů z celého světa. Na jeho pozvání přijela do Prahy předsedkyně Světové zdravotnické organizace Margaret Chanová a pronesla zde své nezapomenutelné vyznání primární péči. O čtyři roky později byl prezidentem evropského kongresu WONCA v Praze. Z pověření WONCA se doc. Seifert přímo podílel na přípravě tří následujících konferencí: v Riu de Janeiru, v Soulu a virtuálně v Abu Dhabi. Aktuálně spolupracuje s přípravným výborem světové konference v Sydney v roce 2023 a v Lisabonu v roce 2025. Za svůj přínos praktickému lékařství a služby pro organizaci WONCA mu bylo v Soulu v roce 2019 uděleno nejvyšší ocenění, WONCA Fellow Mnoho českých kolegů inspiroval k mezinárodním aktivitám.

Přes všechny tyto aktivity nikdy nepřestal pracovat jako praktický lékař. Působí v pražském Karlíně. Za léta se změnila čtvrť i praxe. Již nepracuje sám, ale v kolektivu dalších lékařů a sester, kterým už prošly desítky rezidentů. Práce s lidmi ho baví, naplňuje a přináší mu profesionální i osobní uspokojení. Baví ho výzvy, které ordinační provoz přináší, i když o rozvoj ordinace už se stará spíše jeho syn Martin.

Udržuje kondici, fyzickou i duševní, a rád cestuje, když je to možné. Také mu přibývají vnoučata, od syna i od dcery Zuzany.

Kolegu Seiferta potřebují jeho pacienti, studenti, rodina, odborná společnost, WONCA i nejbližší kolegové, kterým rozdává úkoly, ale také předává kontakty, zkušenosti a vize.

Doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc.

Předseda SVL ČLS JEP