Vážení autoři a naši obchodní partneři,
rádi bychom Vás informovali o možnostech cíleného předávání informací odborné lékařské veřejnosti prostřednictvím našeho vydavatelství Current Media CZ.
Vzhledem k výše uvedené situaci a zrušení řady kongresů a akcí vám nabízíme možnost publikování mj. i odborných sdělení souvisejících s těmito akcemi na našich webových stránkách a v online verzích i tištěných verzích časopisů Onkologická revue a Farmakoterapeutická revue.
V případě Vašeho zájmu nás neváhejte kontaktovat. Ochotně vám pomůžeme zajistit zprostředkování a předání informací lékařům prostřednictvím našich časopisů.
Vydavatelství Current Media CZ
Aktuální články
Kombinační léčba arteriální hypertenze jako základ moderní celoživotní kardiovaskulární prevence
01/2026 Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D.; MUDr. Jana Beňová Becherová
Arteriální hypertenze představuje hlavní kauzální a modifikovatelný rizikový faktor aterosklerotických kardiovaskulárních onemocnění, úzce spojený s urychleným cévním stárnutím. Přes dostupnost účinné farmakoterapie zůstává dlouhodobá kontrola krevního tlaku u velké části pacientů nedostatečná, zejména v důsledku nízké adherence a potřeby kombinační léčby. Současná doporučení ESC/ESH z roku 2024 zdůrazňují časné zahájení racionální kombinační terapie založené na celkovém kardiovaskulárním riziku, nikoli pouze na hodnotách krevního tlaku. Významnou roli v této strategii hrají fixní kombinace, které umožňují rychlejší dosažení cílových hodnot, lepší adherenci a dlouhodobou udržitelnost léčby. Kombinace inhibitoru angiotenzin konvertujícího enzymu a dihydropyridinového blokátoru kalciových kanálů představuje účinnou a cévně-protektivní léčebnou strategii s prokázaným příznivým vlivem na kardiovaskulární prognózu. Integrace antihypertenzní a hypolipidemické léčby prostřednictvím fixních kombinací dále podporuje komplexní přístup k dlouhodobé antiaterosklerotické prevenci.
CELÝ ČLÁNEK
Arteriální hypertenze představuje hlavní kauzální a modifikovatelný rizikový faktor aterosklerotických kardiovaskulárních onemocnění, úzce spojený s urychleným cévním stárnutím. Přes dostupnost účinné farmakoterapie zůstává dlouhodobá kontrola krevního tlaku u velké části pacientů nedostatečná, zejména v důsledku nízké adherence a potřeby kombinační léčby. Současná doporučení ESC/ESH z roku 2024 zdůrazňují časné zahájení racionální kombinační terapie založené na celkovém kardiovaskulárním riziku, nikoli pouze na hodnotách krevního tlaku. Významnou roli v této strategii hrají fixní kombinace, které umožňují rychlejší dosažení cílových hodnot, lepší adherenci a dlouhodobou udržitelnost léčby. Kombinace inhibitoru angiotenzin konvertujícího enzymu a dihydropyridinového blokátoru kalciových kanálů představuje účinnou a cévně-protektivní léčebnou strategii s prokázaným příznivým vlivem na kardiovaskulární prognózu. Integrace antihypertenzní a hypolipidemické léčby prostřednictvím fixních kombinací dále podporuje komplexní přístup k dlouhodobé antiaterosklerotické prevenci.
Entresto® v klinické praxi: účinnost, bezpečnost a zkušenost
01/2026 MUDr. Filip Lukáš
Srdeční selhání je jedno z nejčastějších onemocnění v rozvinutém světě. I přes výbornou léčbu, kterou dokážeme ovlivnit prognózu nemocných s tímto onemocněním, srdeční selhání je stále diagnózou s velmi vysokou úmrtností. Jeden z léků pro pacienty s redukovanou ejekční frakcí levé komory, který má ověřená data velkými randomizovanými studiemi, je právě sacubitril/valsartan. U pacientů se zlepšením ejekční frakce levé komory se pak doporučuje v této léčbě setrvat z důvodu horší prognózy v případě ukončení této terapie.
CELÝ ČLÁNEK
Srdeční selhání je jedno z nejčastějších onemocnění v rozvinutém světě. I přes výbornou léčbu, kterou dokážeme ovlivnit prognózu nemocných s tímto onemocněním, srdeční selhání je stále diagnózou s velmi vysokou úmrtností. Jeden z léků pro pacienty s redukovanou ejekční frakcí levé komory, který má ověřená data velkými randomizovanými studiemi, je právě sacubitril/valsartan. U pacientů se zlepšením ejekční frakce levé komory se pak doporučuje v této léčbě setrvat z důvodu horší prognózy v případě ukončení této terapie.
Membranoproliferativní glomerulonefritida se zaměřením na C3 glomerulopatii – pohled patologa
01/2026 MUDr. Marek Kollár, Ph.D.
Membranoproliferativní giomeruionefritida již není v současném pojetí považována za samostatnou nozologickou jednotku, ale představuje morfologický vzor glomerulárního poškození, který může vznikat na podkladě různých patofyziologických mechanismů.
Historická klasifikace membranoproliferativní glomerulonefritidy, která je odlišovala na základě ultrastruktury na typ I-III, byla v průběhu dekád postupně nahrazena patogeneticky orientovaným přístupem, který reflektuje odlišné imunologické mechanismy vedoucí k tomuto morfologickému vzoru. Na rozdíl od elektronové mikroskopie v minulosti má nyní zásadní roli v diagnostice imunofluorescence. Ta umožňuje rozlišení mezi komplementem-mediovanými a imunitními komplexy mediovanými či monoklonálními imunoglobuliny-mediovanými glomerulárními chorobami. Elektronová a světelná mikroskopie nadále zůstávají nepostradatelnými součástmi diagnostického algoritmu.
Tento přehled shrnuje historický vývoj konceptu membranoproliferativní glomerulonefritidy, současné patogenetické rozdělení jednotek, jejich charakteristické histopatologické, imunofluorescenční a ultrastrukturální znaky a diskutuje také základní histopatologickou diferenciální diagnostiku. Omezeně jsou zmíněny také klinické souvislosti a význam pro prognózu a terapii, včetně rizika rekurence po transplantaci ledviny.
CELÝ ČLÁNEK
Membranoproliferativní giomeruionefritida již není v současném pojetí považována za samostatnou nozologickou jednotku, ale představuje morfologický vzor glomerulárního poškození, který může vznikat na podkladě různých patofyziologických mechanismů.
Historická klasifikace membranoproliferativní glomerulonefritidy, která je odlišovala na základě ultrastruktury na typ I-III, byla v průběhu dekád postupně nahrazena patogeneticky orientovaným přístupem, který reflektuje odlišné imunologické mechanismy vedoucí k tomuto morfologickému vzoru. Na rozdíl od elektronové mikroskopie v minulosti má nyní zásadní roli v diagnostice imunofluorescence. Ta umožňuje rozlišení mezi komplementem-mediovanými a imunitními komplexy mediovanými či monoklonálními imunoglobuliny-mediovanými glomerulárními chorobami. Elektronová a světelná mikroskopie nadále zůstávají nepostradatelnými součástmi diagnostického algoritmu.
Tento přehled shrnuje historický vývoj konceptu membranoproliferativní glomerulonefritidy, současné patogenetické rozdělení jednotek, jejich charakteristické histopatologické, imunofluorescenční a ultrastrukturální znaky a diskutuje také základní histopatologickou diferenciální diagnostiku. Omezeně jsou zmíněny také klinické souvislosti a význam pro prognózu a terapii, včetně rizika rekurence po transplantaci ledviny.