Doc. MUDr. Debora Karetová, CSc.

02/2021

V letošních volbách do výboru České angiologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně byla do funkce jeho předsedkyně na další funkční období již podruhé zvolena doc. MUDr. Debora Karetová, CSc., z II. interní kliniky - kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze, internistka, specialistka v oboru angiologie, členka České internistické společnost ČLS JEP, České angiologické společnosti ČLS JEP, České kardiologické společnosti, České společnosti pro aterosklerózu a European Society of Vascular Medicine, členka prezidia ČLS JEP, čestná členka České kardiologické společnosti, České angiologické společnosti ČLS JEP a Slovenské angiologické společnosti SLS. Při této příležitosti jsme požádali o medailon nově zvolené předsedkyně Mgr. Jaroslava Hořejšího.

Znám Debora Karetovou i jejího manžela prof. MUDr. Jana Bultase, CSc., dlouhou řadu let, stejnou dobu je považuji za jedny ze svých nejlepších přátel, a proto se snad nebudete zlobit, bude-li tento portrét poněkud osobnější, než bývá zvykem. Navíc jsem měl možnost uvítat Deboru Karetovou jako jednoho ze svých hostů v cyklu Křeslo pro Fausta, které jsme spolu s děkany 1. lékařské fakulty UK, prof. Štěpánem Svačinou a prof. Tomášem Zimou, pořádali v letech 2000-2013 ve Faustově domě na Karlově náměstí v Praze. Během čtrnácti let jsem měl tu čest klást v tomto pořadu otázky téměř 200 významným osobnostem nejen fakulty a univerzity, ale i vědeckého, lékařského, uměleckého, kulturního a politického života, a Debora Karetová byla mezi nimi. Jsem rád, že mohu sobě připomenout a Vám přiblížit alespoň něco z toho, co mi tehdy pověděla.

O její krásné, leč ne zcela obvyklé jméno Debora se zasloužila její maminka, která chovala velký obdiv k Bibli a které se líbilo, že Debora v ní vystupuje jako prorokyně. A je třeba dodat ještě jednu zajímavost: Debora je totiž rozená Honigová, což se k ní dobře hodí. Debora totiž v hebrejštině znamená včelu a Honig v němčině med. Jenže to nebylo zdaleka vše, co jí dala do vínku - předurčila i její kariéru lékařky. Jako sociální sestra chtěla, aby to dcera dotáhla dále než ona, a tak jí začala nosit domů injekční stříkačky, aby si s nimi mohla hrát a „léčit“ jimi své medvídky. Otec - vystudovaný právník - pracoval až do 60. let z politických důvodů v různých dělnických profesích. Posílil tak matčin názor, že humanitní studia nemají v daném režimu smysl, zatímco lékař je lékařem i ve vězení nebo za války. Byť tedy Deboru lákaly právě humanitní směry, neboť jí šly dobře jazyky, nakonec respektovala názor rodičů. Absolvovala přírodovědné gymnázium v Botičské ulici, s úzkou vazbou na Přírodovědeckou fakultu UK a Lékařskou fakultu UK, a zde se začala připravovat na zkoušku na medicínu. Během studia na gymnáziu již docházela do cytogenetické laboratoře III. interní kliniky lékařské fakulty, kde pronikala do tajů genetiky a tvořila své první „vědecké práce" Navštěvovala i přednášky profesora Josefa Charváta, během studií medicíny byla pak demonstrátorkou v Anatomickém ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK (dnes 1. LF UK) a fiškusovala na IV. interní klinice Fakulty všeobecného lékařství UK a VFN v Praze. Tam spolupracovala s docentem Antonínem Krčílkem, který ji už tehdy směroval k cévním onemocněním.

Fakultu všeobecného lékařství UK absolvovala v roce 1983 „sub auspiciis“ a po promoci ji přijali na II. interní kliniku Fakulty všeobecného lékařství (nyní 1. LF UK). A tam zůstala dodnes a tato klinika se pro ni stala klíčovou, až osudovou. Za prvé, sem v průběhu devadesátých let, když se kliniky přestávaly věnovat široké interně a začaly se specializovat, přešla cévní problematika. A za druhé, právě zde později poznala svého nynějšího muže Jana Bultase.

Prodělala tu kariéru od studijního pobytu (1983-1984) přes pozici sekundární lékařky (1984-1993) a odborné asistentky (1993-2006) až po docentku (2006), a později i vedoucí jednoho z oddělení kliniky (1997-2020) a vedoucí cévní ambulance kliniky (od roku 2014 až dosud). V letech 1996-2014 byla zástupkyní přednosty pro výuku a od roku 2019 dosud je též vedoucí katedry angiologie IPVZ. Kromě atestací z interny I. a II. stupně (1986, 1992) a z angiologie (2005) zde získala v roce 2001 i vědecký titul kandidáta věd (kandidátská disertační práce Endoteliální dysfunkce) a také se tu roku 2005 habilitovala (habilitační práce Klinické příznaky Fabryho nemoci u žen). Odtud též vyjela na dva studijní pobyty, zaměřené na kardiovaskulární epidemiologii (1987, Norsko) a angiologii (1993, Mnichov).

Ve své práci se postupně věnovala neinvazivním vyšetřovacím metodám v kardiologii a angiologii (zátěžové testy, duplexní sonografie), prevenci, časné diagnostice a farmakoterapii ischemické choroby dolních končetin (experimentální práce s léčbou prostanoidy), využití nových antitrombotik, vaskulitidám a funkčním tepenným poruchám. Aplikací prostaglandinů nemocným s pokročilými formami ischemické choroby dolních končetin se začala věnovat již v 80. letech minulého století. Bylo to velmi tvůrčí období, zakončené publikací Eikosanoidy ve vnitřním lékařství. Když začaly být dostupné komerčně vyráběné přípravky, podílela se na vědeckém hodnocení bezpečnosti aplikace prostaglandinů (multicentrická mezinárodní studie) a organizovala českou multicentrickou studii, která hodnotila účinnost českého přípravku Alprostan u nemocných s klaudikacemi. V dalším období se jejím klíčovým tématem stala etiopatogeneze žilní trombózy a možnosti její diagnostiky a léčby, a zejména studie s novými antitrombotiky.

Téma její habilitační práce o Fabryho nemoci bylo dáno určitou shodou okolností. Na klinice vzniklo centrum pro léčbu metabolických lyzosomálních chorob a podařilo se zde - zásluhou prof. Bultase - shromáždit velkou skupinu pacientů s Fabryho chorobou. Bylo známo, že lyzosomy těchto nemocných jsou postiženy i v oblasti cévního systému, a protože byl k dispozici takto velký soubor pacientů, podařilo se zpracovat a publikovat hned několik prací na téma endotel a Fabryho choroba ve smyslu cévního poškození.

Ve spolupráci s praktickými lékaři doc. Karetová uvedla do široké praxe včasnou detekci ischemické choroby dolních končetin. Uskutečnil se celonárodní projekt Czech ABI (měření periferních tlaků na dolních končetinách sonograficky nebo oscilometricky), což umožňuje včasné odhalení nemoci a včasnou léčbu.

Překotný vývoj stále dokonalejšího vybavení pro diagnostiku i terapii považuje doc. Karetová za hlavní proměnu svého oboru. Dnes jsou díky moderním technologiím k dispozici dříve nepředstavitelné možnosti diagnostiky a léčby onemocnění žilního i tepenného systému - dvojrozměrné zobrazování, aterektomie, subintimální rekanalizace, implantace stentgraftů, intraarteriální desobliterace při cévních mozkových příhodách atd. Nové instrumentarium a fakt, že spousta výkonů se od rentgenologů přesunula do rukou intervenčních angiologů, tak obor angiologie zcela změnily.

Doc. Karetová je pilnou autorkou. Kromě stovek přednášek doma i v zahraničí a více než 170 originálních prací v odborné literatuře (u stovky jako první autorka), se podílela na přípravě učebních textů kardiovaskulárních onemocnění pro Lékařské repetitorium redigované prof. Horkým, je autorkou metodických listů Konzervativní metody léčby ischemické choroby dolních končetin a angiologické části v opakovaně vydávané publikaci Remedia Compendium, je hlavní autorkou/editorkou sedmi odborných monografií - především podruhé vydané, rozšířené a aktualizované učebnice Angiologie pro praxi, Farmakoterapie tromboembolických stavů a největší učebnice angiologie - Vaskulární medicíny (oceněné v roce 2017 jako nejlepší monografie ČLS JEP). Je též autorkou kapitol v učebnicích vnitřního lékařství (Klener, Češka, Žák), třicítky kapitol v monografiích domácích i zahraničních (Eikosanoidy ve vnitřním lékařství, Remedia Compendium, Choroby ciev, Angiology/Vascular Medicine). V důsledku své intenzivní spolupráce s praktickými lékaři se stala i hlavní autorkou mnoha doporučených postupů pro praktické lékaře i angiology, např. Léčba hluboké žilní trombózy, Diagnostika a léčba ischemické choroby dolních končetin nebo Léčba chronické žilní nemoci. Je členkou redakční rady mezinárodního časopisu VASA a byla řešitelkou či národní koordinátorkou několika mezinárodních klinických studií a spoluřešitelkou grantu Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR Endoteliální dysfunkce.

Doc. Karetová žije a pracuje v Praze, ale pochází z Českých Budějovic (narodila se tu v roce 1958). A do jižních Čech ji to stále táhne, vždyť do Českých Buděj ovic j ezdila celé dětství k babičce. Spolu s manželem rádi jezdí na chalupu u Slavonic. Oba milují cestování, ať už na elektrokole po okolí Slavonic, autem po celé republice, či letecky po celém světě. Navštívili společně desítky zemí, z nichž doc. Karetovou nejvíce oslovily Namibie, Bolívie, Argentina, a také třeba Rádžasthán nebo Barma.

Oba jsou lékaři, leč vyslat na stejnou dráhu i některé z jejich dětí se jim nepodařilo. Dvě z nich jsou úspěšnými právníky, další dvě zvolily ekonomii. Dcera Denisa je humanitární pracovnicí ve službách Člověka v tísni.

Pokud jde o komunikaci s pacienty, doc. Karetová se kloní spíše k paternalistickému přístupu, nicméně dokáže svým nemocným nejen dávat doporučení a léčit je, ale umí jim též velmi empaticky naslouchat, sdílet s nimi jejich životní osudy a trápení a pomáhat jim v nich. Naplňuje tak poslání lékaře, jak je definoval Platón: „Tělo a duše jedno jsou; nelze je léčit odděleně."

Jaroslav Hořejší