Doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc.

05/2023

Lidské osudy jsou někdy nevyzpytatelné, a tak může náhoda rozhodnout o dalším směřování člověka. Doc. Býma, i když se v roce 1954 narodil na Moravě, vyrůstal v severních Čechách v Mostě, kde v období jeho mládí bylo skutečně vidět, co člověk dýchá, a veškeré humanitní záležitosti byly hodnoceny jako nemístná změkčilost. Pokud tedy chtěl po skončení základní školy dále studovat, musel nastoupit na Strojní průmyslovou školu v Mostě. Nicméně počítání výkonu motorů a další technické kratochvíle bral jako nutné zlo a věděl, že to asi nebude jeho šálek čaje. V období maturit přišel od jednoho člena rodiny impuls zkusit něco zásadně jiného, a to studium medicíny. Tady nastal, kromě přípravy na příjímací zkoušky, další problém. Lékařské fakulty byly známy relativně vysokou „úmrtností“ po prvních dvou letech studia a pak hrozbou povinnosti vykonat tehdy povinnou dvouletou základní vojenskou službu. Nicméně lovci duší do armády, kteří v té době navštěvovali všechny střední školy, poskytli informaci, že na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové se dá studovat vojenská medicína s tím, že první dva roky se zároveň absolvuje i vojenská základní služba, takže případný neúspěch neznamená žádnou komplikaci v životě mladého člověka. Po úspěšném složení příjímacích zkoušek tedy maturant nastoupil do Hradce Králové, což byl začátek velkého dobrodružství. V té době zaváděla zdejší lékařská fakulta tzv. integrovaný způsob studia. Třeba zkoušky z biologie a biochemie byly ve stejný den a studenti si mohli vybrat jen to, co absolvují dopoledne a co odpoledne. Také klasické „prosévací“ předměty na lékařských fakultách, jako biofyzika, anatomie, histologie, fyziologie a jiné, si vybíraly opakovaně v různých kombinacích svoji daň, a tak příslušní funkcionáři neustále kritizovali jeho ročník jako nejhorší. Po skončení prvních dvou let studia, kdy ročník utrpěl cca padesátiprocentní ztráty, přečkal Svatopluk i další změny ve studiu, včetně návratu k jeho klasické formě. V té době se již hovořilo o nejlepším ročníku a později se také většina z jeho kolegů skvěle uplatnila v další medicínské praxi. Můžeme tedy konstatovat, že uvedený způsob adaptačního procesu na lékařské fakultě i do života, měl přece jen dobrý výsledek, i když v současné době není vzhledem k systému financování vysokých škol opakovatelný.

Po ukončení studia v roce 1979 museli všichni absolventi „vojenské medicíny“ povinně na jeden rok do vojenské nemocnice, kde získali praxi, a poté nastoupili jako praktičtí lékaři k útvarům. Po uplynutí dvou až tří let byli pak někteří přeloženi zpět do vojenské nemocnice, kde si již podle možností mohli vybrat i jiné specializace. Doc. Býma měl to štěstí, že nastoupil na vojenské letiště v Hradci Králové a v tomto krásném městě probíhá jeho život dodnes. Zpočátku byla pro lékaře v primární péči povinná atestace z vnitřního lékařství prvního stupně. Do tohoto oboru byl MUDr. Býma zapsán a atestaci složil v roce 1984. V témže roce nastoupil po absolvování konkurzu jako odborný asistent na katedru všeobecného lékařství pozdější Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové (VLA JEP). Po kongresu WHO v Alma-Atě (dnešní Almaty) se v naší republice začala zavádět specializace všeobecné lékařství, a tak složil atestaci I. stupně v tomto oboru v roce 1988 a atestaci II. stupně v roce 1991. V roce 1992 obhájil práci na téma využití informačních systémů v primární péči v armádě České republiky a získal titul kandidáta věd (CSc.). V roce 1994 se habilitoval v oboru veřejné zdravotnictví a sociální lékařství. V rámci VLA JEP v Hradci Králové působil v letech 1984-1993 jako odborný asistent Katedry všeobecného lékařství, 1993-2002 jako zástupce vedoucího Katedry všeobecného lékařství, v letech 1992-1997 jako prorektor pro studijní a pedagogickou činnost a v letech 1997-2002 jako rektor – velitel Vojenské lékařské akademie JEP. V uvedených funkcích se podílel na rozvoji vojenské zdravotnické služby, přípravě vojsk a zdravotnické služby pro zahraniční mise a mezinárodní spolupráci ve vojenském zdravotnictví, od léčebně preventivní péče až po některé výzkumné problémy v oblasti ochrany proti jaderným, chemickým nebo biologickým účinkům v rámci NATO. Od roku 1994 byl také členem výboru Společnosti všeobecného lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně (SVL ČLS JEP), kde se postupně více seznamoval s civilní problematikou.

V roce 2001 absolvoval Medical Strategic Leadership Program Course ve Fort Sam Houston v Texasu, což jej značně ovlivnilo ve způsobu řešení problémů a výzev v primární péči. V roce 2002, kdy mu končilo druhé období ve funkci rektora-velitele Vojenské lékařské akademie a zároveň i závazek v armádě České republiky, jej i přes nabídky další kariéry v armádě zaujalo vyhlášené výběrové řízení děkana LF UK v Hradci Králové na místo zástupce vedoucího Ústavu sociálního lékařství – vedoucího oddělení praktického lékařství LF UK v Hradci Králové. Rozhodl se této šance využít. Dalším impulzem k tomuto rozhodnutí bylo také zvolení do funkce předsedy Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, na karlovarském kongresu v listopadu 2002.

Po úspěšném výběrovém řízení a ukončení závazku v armádě v roce 2003 přešel na civilní LF UK v Hradci Králové, kde působil v letech 2003-2008 jako zástupce vedoucího Ústavu sociálního lékařství – vedoucího oddělení praktického/rodinného lékařství LF UK v Hradci Králové. V roce 2008 byl pak pověřen vedením ústavu a později jmenován jeho přednostou. Po dosažení věkové hranice odešel z funkce přednosty a dále působí na LF UK v Hradci Králové jako tajemník Ústavu preventivního lékařství, který vznikl sloučením jeho původního pracoviště s dalším ústavem, kde má stále na starosti výuku všeobecného praktického lékařství a veřejného zdravotnictví.

Když byl v roce 2002 zvolen předsedou SVL ČLS JEP nepředpokládal, že tomu tak bude do současné doby šestkrát za sebou.

V době jeho prvního zvolení měla SVL ČLS JEP již za sebou obtížné transformační období, nicméně stále přetrvávaly problémy ve vztazích s Ministerstvem zdravotnictví ČR, Českou lékařskou komorou i mezi jednotlivými odbornostmi, protože SVL ČLS JEP nebyla všeobecně dostatečně respektována. Pod jeho vedením a ve spolupráci s ostatními členy výboru nastala systematická manažérská práce s cílem emancipovat obor a prosazovat priority všeobecného praktického lékařství.

Na všech lékařských fakultách byla postupně založena nebo podporována již vzniklá pracoviště všeobecného/praktického/rodinného lékařství, zajišťující pregraduální výuku, vedená významnými představiteli SVL ČLS JEP. Pro výuku byla sepsána celostátní skripta, která byla SVL zakoupena a rozeslána na všechny lékařské fakulty v ČR. Byla opakovaně vydána velká základní učebnice oboru. Její druhé vydání získalo cenu ČLS JEP za nejlepší publikaci.

Velké úsilí bylo věnováno zkvalitnění specializační přípravy. Jako zlomové se ukázalo v roce 2009 prosazení systému rezidenčních míst pro budoucí všeobecné praktické lékaře finančně dotovaných Ministerstvem zdravotnictví České republiky (MZ ČR). Tyto změny znovu přilákaly do oboru zájemce z řad absolventů lékařských fakult v celé ČR. Již přes deset let atestuje v oboru všeobecné praktické lékařství ročně 190-200 lékařů a zajišťují základní personální obměnu.

Rozvinul se také systém celoživotního vzdělávání. Podařilo se vypracovat systém, který každý rok zabezpečoval 140 regionálních seminářů, dvě celostátní konference, pět nadregionálních seminářů a další vzdělávací aktivity s počtem vzdělávacích kontaktů s VPL okolo 15 000 ročně. V době epidemie covidu-19 společnost během dvou týdnů přešla z plně kontaktních na nekontaktní formy vzdělávání prostřednictvím webinářů nebo online konferencí. Hosty webinářů byli a jsou klíčoví odborníci a manažeři, včetně ministrů zdravotnictví a jejich náměstků. Všeobecní praktičtí lékaři měli během pandemie příkladný informační servis. Během posledního roku SVL ČSL JEP uspořádala tři velké konference, 70 regionálních seminářů a 40 celostátních webinářů s více než 43 000 kontakty s VPL.

SVL ČLS JEP se prosadila pod vedením doc. Býmy i na mezinárodní scéně. V Praze v roce 2013 zorganizovala světovou konferenci praktických lékařů WONCA, které se zúčastnilo 3 650 delegátů. Jedním z hostů byla i tehdejší ředitelka WHO Margaret Chan. V roce 2017 pak organizovala evropskou konferenci WONCA a v průběhu posledních dvou dekád celou řadu mezinárodních setkání pracovních skupin a zájmových sítí organizace WONCA. SVL ČSL JEP se tak zařadila mezi nejúspěšnější odborné společnosti s ohledem na pořádání mezinárodních kongresů.

Společnost všeobecného lékařství sídlí v Lékařském domě ČLS JEP, v důstojných prostorách, které na vlastní náklady před několika lety zrekonstruovala. Vlastní a vydává odborné periodikum – měsíčník – s největším nákladem v ČR. Provozuje webové stránky a další edukační aktivity. Společnost založila Centrum doporučených postupů pro všeobecnými praktickými lékaři (VPL), které řídí tvorbu a aktualizaci doporučených postupů ve spolupráci s dalšími odbornými společnostmi ČLS JEP. Doporučené postupy SVL ČLS JEP ovlivňují klinickou praxi, vzdělávání i výzkumné záměry. V rámci společnosti byly též realizovány desítky vědeckých projektů pro rozvoj primární péče. Počet dobrovolných členů stoupl ze 2 000 v roce 2002 na současných 5 150 a pohybuje se tak okolo 95 % všech VPL. Obor VPL těží z bezproblémové spolupráce se Sdružením praktických lékařů ČR; obě organizace spolupracují na reformě primární péče a dalších záležitostech ovlivňujících primární péči v ČR s cílem dalšího přiblížení se k vyspělé Evropě.

Podíl doc. Býmy na všem, co bylo uvedeno, je zcela zásadní. Zasloužil se o zvýšení kvality primární péče a tímto o rozvoj celého českého zdravotnictví. Svoje manažérské a odborné schopnosti uplatnil i při realizaci výzkumných projektů a v desítkách publikací a přednášek doma i v zahraničí. Je členem Vědecké rady MZ ČR, Vědecké rady České lékařské komory a Vědecké rady Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, zakládajícím členem Společnosti vojenských lékařů, farmaceutů a veterinárních lékařů ČLS JEP (později Společnost vojenské medicíny ČLS JEP), od roku 2002 je předseda SVL ČLS JEP, člen Společnosti sociálního lékařství a řízení péče o zdraví ČLS JEP a člen Akreditační komise pro všeobecné lékařství MZ ČR. V průběhu své činnosti obdržel řadu ocenění, například čestné členství ve Sdružení praktických lékařů ČR (2010), čestné členství ve Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP (2017), čestné členství ve Společnosti vojenských lékařů, farmaceutů a veterinárních lékařů ČLS JEP (2019), Zlatou medaili VLA JEP (2003), Jubilejní pamětní medaili k 650. výročí UK pro významné české i zahraniční reprezentanty, kteří prospěli UK (1998), Stříbrnou medaili LF UK v Hradci Králové (2014), Čestnou medaili ČLS JEP (2017) aj.

Co říci závěrem? S kolegy z výboru SVL sdílíme především obdiv k tomu, jaký potenciál a energii náš předseda má, jaký přehled si udržuje a k jakým moudrým rozhodnutím je schopen nás pod časovým tlakem dovést. Rád využívám této příležitosti, abych kolegovi popřál pevné zdraví, naplněný a spokojený profesní i osobní život a splnění jeho tužeb, kromě již zmíněných oblastí i v golfu, jehož nadšeným hráčem je.

Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.

Vědecký sekretář a místopředseda pro zahraniční spolupráci SVL ČLS JEP