Doc. RNDr. Pavla Jendelová, Ph.D.

05/2024

Pavla Jendelová se narodila v Praze do rodiny dvou zanícených přírodovědců Jana a Evy Zdárkových. Zvláště tatínek, profesor RNDr. Jan Zdárek, DrSc., věhlasný a světově uznávaný entomolog, kterého zvaly přednášet přední americké univerzity, byl pro malou Pavlu velkým vzorem. Není proto divu, že se rozhodla rovněž pro akademickou dráhu, kterou započala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1988 získala titul RNDr. Už svoji diplomovou práci vypracovala v Akademii věd, v Ústavu fyziologických regulací, pod vedením profesorky MUDr. Evy Sykové, DrSc. Po revoluci, na přelomu let 1990 a 1991, strávila Pavla Jendelová půl roku jako „visiting research fellow“ na La Trobe University v Melbourne. Tam spolu s profesorkou Sykovou a dalším tehdejším doktorandem Josefem Svobodou založili elektrofyziologickou laboratoř pro měření koncentrace iontů v mezibuněčném prostředí, kde se věnovali výzkumu utváření paměťových stop. Po návratu z Austrálie přešla Pavla společně s celým oddělením do Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky, kde po dvou mateřských dovolených získala v roce 1999 titul Ph.D., a to s disertační prací věnovanou iontovým změnám v extracelulárním prostoru během postnatálního vývoje. Po obhajobě sice dále pracovala v Ústavu experimentální medicíny, ale stala se rovněž jednou z prvních zaměstnankyň nově vzniklého Ústavu neurověd na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde se začala zabývat studiem kmenových buněk a jejich regenerativních schopností v léčbě nervové tkáně. Ve stejné době začala spolupracovat s Ing. Milanem Hájkem, DrSc., a jeho skupinou zaměřenou na zobrazovací metody mozku v Institutu experimentální medicíny. Společně s doktorem Hájkem také získala svůj první grant od Grantové agentury ČR, ve kterém řešili neinvazivní zobrazování kmenových buněk značených magnetickými nanočásticemi v těle příjemce pomocí magnetické rezonance. Její dvě prvoautorské práce věnované tomuto tématu mají v současnosti více než 430 citací. V roce 2003 začala spolupracovat Tanjou Zigovou, PhD, z Center for Aging and Brain Repair v Tampě, u které čerpala cenné zkušenosti. Tato spolupráce byla bohužel přerušena náhlým úmrtím doktorky Zigové v roce 2004. Po roce 2000 se Pavla Jendelová stala klíčovým pracovníkem Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad, které vzniklo na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a začala spolupracovat s kolegy z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR. Společně se věnovali vývoji biomateriálů pro kombinovanou terapii poranění centrálního nervového systému a teranostických magnetických nanočástic pro značení buněk a doručování léčiv. Tato spolupráce trvá dodnes. Výzkum kmenových buněk, biomateriálů a magnetických nanočástic se stal tématem její habilitační práce, kterou sepsala v roce 2014 a stala se tak docentkou na 2. lékařské fakultě UK. Akademii věd ČR však zůstala věrná, v Ústavu experimentální medicíny vedla od roku 2000 Laboratoř kmenových buněk a tkáňových kultur, která se po reorganizaci v roce 2016 stala základem pro Oddělení regenerace nervové tkáně, jehož je Pavla Jendelová v současné době vedoucí.

Vědecká kariéra docentky Jendelové je bohatá na mezinárodní spolupráce. Kromě jejího pobytu na La Trobe University v Melbourne a na Center for Aging and Brain Repair v Tampě spolupracovala s Ioanou Sandvig, PhD, z Norwegian University of Science and Technology v Trondheimu. Spolu získaly projekt financovaný Norskými fondy a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR na výzkum biomateriálů a kmenových buněk v léčbě iktu a míšního poranění. Od roku 2012 spolupracuje s profesorkou Meenou Jhanwar-Uniyal, PhD, z New York Medical College. Společně získaly dva projekty programu InterExcelence zabývající se signálními dráhami aktivovanými během sekundární fáze míšního poranění. Jejich plodná spolupráce vyústila ve 13 společných publikací. Mezi další úspěšné spolupráce patří výzkum embryonálních kmenových buněk v léčbě iktu s Brigitte Onteniente, PhD, z INSERM (Institut national de la santé et de la recherche médicale) v Paříži (projekt EU STEMS) a s profesorem Jackem Pricem, PhD., z King’s College of London, na využití linie spinálních kmenových buněk v léčbě míšního poranění (EU projekt RESCUE). V letech 2016-2023 vedla v Ústavu experimentální medicíny spolu s profesorem Jamesem Fawcettem, PhD, z University of Cambridge Centrum rekonstrukčních neurověd se zaměřením na regeneraci a plasticitu nervové tkáně s využitím virových vektorů pro přenos genů a manipulací s extracelulární matrix. Tato spolupráce pokračuje dodnes.

Díky svému neúnavnému úsilí a inovativnímu přístupu získala řadu prestižních cen, včetně Ceny děkana Přírodovědecké fakulty UK a Ceny Otto Wichterleho pro nejlepší mladé pracovníky AV ČR v roce 2004. V roce 2024 byla nominována společností Mensa na Čestné uznání za významný přínos inteligenci národa, propagaci duševní kultury a šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Forbes Česko ji zařadil mezi Top vědkyně 2024.

Docentka Jendelová je aktivní členkou řady vědeckých společností, včetně České lékařské společnosti J. E. Purkyně, České společnosti pro neurovědy a České společnosti pro genovou a buněčnou terapii. Rovněž je členkou American Society for Neural Therapy and Repair (ASNTR). Její odborné znalosti a vedení byly oceněny členstvím v regionálních komisích International Brain Research Organization - Central and Eastern European Regional Committee a Pan-Europe Regional Committee, v panelu Grantové agentury ČR a její rolí jako sekční editorky v časopise Cell Transplantation.

Publikační činnost Pavly Jendelové je vynikající. Je autorkou 190 publikací, z nichž 140 bylo publikováno v impaktovaných časopisech. Její práce byla citována více než 6 479x, což dokládá její významný přínos k vědeckému poznání. Její výzkum byl prezentován na významných mezinárodních kongresech a je držitelkou šesti patentů.

V současnosti docentka Jendelová koordinuje projekt Excelentní výzkum v regenerativní medicíně v rámci Operačního programu J. A. Komenský, na kterém se podílí 11 výzkumných institucí z celé republiky. Cílem projektu je obnova tkání s omezenou regenerační schopností. Projekt je zaměřen na poškození nervové tkáně mozku a míchy, včetně problému neurodegenerace a degenerace sítnice, tkáňové inženýrství cév malého průměru a aktivní hojení chronických ran a osteochondrálních defektů. Výzkum zahrnuje všechny úrovně, od subcelulární přes buněčnou a tkáňovou úroveň až po testování na zvířatech a preklinické studie na velkých zvířatech. Oddělení doc. Jendelové studuje mechanismy onemocnění centrálního nervového systému, poranění mozku a míchy a neurodegenerativních onemocnění. S využitím různých typů kmenových buněk (mezenchymálních, nervových a indukovaných pluripotentních) se snaží vytvářet in vitro 3D modely vhodné pro testování léků a výzkum nádorů mozku. Cílem výzkumu je zvýšení terapeutické aktivity mezenchymálních kmenových buněk prostřednictvím modulace jejich metabolismu a 3D mikroprostředí. Další směr výzkumu se zaměřuje na roli exosomů izolovaných z kmenových buněk v regeneraci poraněné míchy, rozvoji mozkových aneurysmat nebo mikroprostředí glioblastomů. Zároveň se na oddělení vyvíjí nová diagnostická metoda využívající microRNA ke stanovení závažnosti poranění míchy. Spolupráce Pavly Jendelové s Ústavem makromolekulární chemie na vývoji polymerů podporujících regeneraci poraněné tkáně a na vývoji materiálů pro cílené doručování léčiv do glioblastomu a in vivo zobrazování je dalším důkazem jejího inovativního přístupu a odhodlání posouvat hranice vědy.

Kromě vědeckých aktivit se docentka Jendelová věnuje i výchově dalších vědeckých generací v rámci pedagogické činnosti pro pregraduální a postgraduální studenty Karlovy Univerzity (2. lékařská fakulta v Motole, Přírodovědecká fakulta v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové), kterým předává nejen své znalosti, ale i zkušenosti a nadšení pro vědeckou práci. Takto jsem se s Pavlou setkala i já, když mne jako začínající studentku v doktorském programu zaučovala jako starší a zkušenější kolegyně a posléze i jako velmi dobrá kamarádka do tajů elektrofyziologie a učila mě vyrábět iontově-selektivní elektrody v laboratoři mé školitelky profesorky Sykové. Později, už jako samostatná školitelka, vychovala Pavla během své kariéry celou řadu svých vlastních doktorandů.

V neposlední řadě je Pavla Jendelová milující maminkou dvou dnes již dospělých synů a je tak zářným příkladem toho, že se rodina a význačná vědecká kariéra nemusejí ani u ženy vzájemně vylučovat. Pavla a celá její rodina jsou sportovně založení - zvláštní oblibě se u nich těší lyžování, jízda na kole a vysokohorská turistika. Z osobního hlediska navíc velmi oceňuji, že navzdory všem úspěchům, kterých dosáhla na vědeckém poli, zůstala Pavla tím samým skromným, milým a nesobeckým člověkem, kterého jsem poznala před více než třiceti lety.

Doc. MUDr. Lýdia Vargová, Ph.D.

Oddělení buněčné neurofyziologie, Ústav experimentální medicíny AV ČR, Praha