Hyperurikemie z pohledu kardiovaskulárního rizika

06/2018

Doc. MUDr. Petr Němec, Ph.D.

Revmatologická ambulance II. interní kliniky FN u sv. Anny v Brně a LF MU, Brno

SOUHRN

Dna představuje heterogenní skupinu metabolických onemocnění, pro kterou je charakteristická tvorba a ukládání depozit krystalů natrium urátů v různých tkáních. Nejvýznamnějším ovlivnitelným rizikovým faktorem pro rozvoj dny je hyperurikemie. Prevalence hyperurikemie a dny v posledních desetiletích narůstá. Mezi hlavní ovlivnitelné rizikové faktory vývoje hyperurikemie a dny patří obezita, hypertenze, diabetes mellitus a dyslipidemie, dále nadměrná konzumace červeného masa, fruktózy a alkoholu a léčba diuretiky. Dna i samotná hyperurikemie jsou spojeny se zvýšením celkové a kardiovaskulární mortality. Základním cílem dlouhodobé léčby dny je celoživotní snížení urikemie pod hodnotu 360 pmol/l. Některé práce naznačují, že dosažení tohoto cíle může být spojeno s redukcí celkové mortality pacientů s dnou. Nejčastější lékovou skupinou používanou k dlouhodobému snížení urikemie jsou inhibitory xanthinoxidázy alopurinol a febuxostat. Některé preklinické a klinické studie prokazují, že kromě účinku obou léků na snížení sérové koncentrace kyseliny močové, redukci počtu dnavých záchvatů a redukci velikosti a počtu dnavých tofů mohou mít tyto léky rovněž vazoprotektivní účinek. V rozporu s těmito daty jsou výsledky studie CARES, která prokázala mírný nárůst celkové a kardiovaskulární mortality u pacientů s dnou léčených febuxostatem ve srovnání s alopurinolem. Je zřejmé, že pacienti s dnou představují z pohledu rizika kardiovaskulární morbidity a mortality značně rizikovou skupinu nemocných. U každého pacienta s hyperurikemií a dnou by měla být pravidelně monitorována přítomnost komorbidit, konzumace alkoholu a používání diuretik. Léčba přidružených onemocnění a režimová opatření by měla být integrální součástí léčby dny.

KLÍČOVÁ SLOVA

dna, hyperurikemie, kardiovaskulární riziko, kyselina močová, terapie

SUMMARY

Gout represents a heterogeneous group of metabolic diseases characterized by the formation and deposition of sodium urate crystals in various tissues. Hyperuricemia is the most modifiable risk factor for gout development. The prevalence of hyperuricemia and gout has increased in recent decades. Obesity, hypertension, diabetes mellitus and dyslipidemia, excessive consumption of red meat, fructose and alcohol and diuretic are the main modifiable risk factors for the development of hyperuricemia and gout. Gout and hyperuricemia are associated with an increase in total and cardiovascular mortality. The primary goal of long-term treatment of the gout is to achieve a lifetime reduction in uricemia below 360 pmol/l. Some work suggests that achieving this goal may be associated with a reduction in overall mortality of patients with gout. Xanthine oxidase inhibitors allopurinol and febuxostat are the most common drugs used for the long-term reduction of uricemia. Some preclinical and clinical studies demonstrate that, in addition to the effect of both drugs on lowering serum uric acid levels, reducing the number of gout attacks and reducing the size and number of gout tophi, these drugs may also have a vasoprotective effect. Contrary to these data, there are findings from the CARES study, which showed a slight increase in total and cardiovascular mortality in patients treated with febuxostat versus alopurinol. It is clear that patients with gout have a very high risk of morbidity and mortality. The presence of comorbidities, alcohol consumption and the use of diuretics should be regularly monitored in each patient with hyperuricemia and gout. Treatment of comorbidities and lifestyle modification should be an integral part of the management of gout.

KEY WORDS

gout, hyperuricemia, cardiovascular risk, uric acid, therapy