Možnosti subkutánní imunoglobulinové terapie - současnost a budoucnost

03/2017

MUDr. Tomáš Milota, prof. MUDr. Anna Šedivá, DSc.

Ústav imunologie, 2. LF UK a FN v Motole, Praha

SOUHRN

Rozšíření intravenózní imunoglobulinové substituční terapie do klinické praxe znamenalo významný posun v terapii nejen primárních a sekundárních protilátkových imunodeficitů, významně zasáhla také v poli autoimunitních onemocnění, především v hematologii a neurologii. K dalšímu pokroku v této oblasti došlo v devadesátých letech 20. století, kdy se do klinické praxe dostaly imunoglobuliny k subkutánnímu použití, které jsou bezpečností a účinností srovnatelné s intravenózními přípravky. Umožňují ale navíc maximálně individualizovat terapii a přizpůsobit ji potřebám pacienta. V současnosti je použití subkutánních imunoglobulinů (SCIG) vyhrazeno výhradně k substituční terapii, ale celá řada studií naznačuje jejich možné využití i v imunomodulační léčbě autoimunitních onemocnění.

KLÍČOVÁ SLOVA

primární imunodeficience, sekundární imunodeficience, imunoglobulinová substituční terapie, autoimunita, imunomodulace

SUMMARY

Establishment of intravenous immunoglobulin substitution therapy into clinical practice has had important impact on management of primary and secondary humoral immunodeficiencies as well as autoimmune diseases, particularly on those of hematologic or neurologic origin. Further advance in 1990s enabled to introduce subcutaneous immunoglobulin substitution therapy. Subcutaneous immunoglobulins are comparable in efficacy and safety with intravenous forms. Moreover, they are able to maximally individualize therapy and adapt to patient needs. Nowadays, SCIG are solely restricted for substitution therapy, however, results of several studies suggest their immunomodulatory potential for treatment of autoimmune diseases.

KEY WORDS

primary immunodeficiency, secondary immunodeficiency, immunoglobulin substitution therapy, autoimmunity, immunomodulation