Nízkomolekulární hepariny a jejich význam v praxi

02/2019

MUDr. Zuzana Kovářová Kudrnová, Ph.D.

Trombotické centrum, Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN, Praha

SOUHRN

Hepariny a nízkomolekulární hepariny jsou řazeny mezi nepřímá parenterální antikoagulancia. Jejich účinek je zprostředkován plazmatickými kofaktory, nemají tedy vlastní vnitřní antikoagulační aktivitu. Dnes jsou v převážné většině užívány jak v prevenci, tak v léčbě tromboembolické nemoci nízkomolekulární hepariny, hlavně pro svůj lepší farmakokinetický profil, předvídatelnost účinku a také proto, že jejich účinek není, až na výjimky, nutné monitorovat.

Klíčová slova

nízkomolekulární heparin, heparin, tromboembolická nemoc, terapie, profylaxe

SUMMARY

Heparins and low-molecular-weight heparins are among the indirect parenteral anticoagulants. Their effect is mediated by plasma co-factors, thus they do not have intrinsic anticoagulant activity. Today, low-molecular-weight heparins are used predominantly in both prevention and treatment of thromboembolic disease, mainly because of their improved pharmacokinetic profile, predictability of action, and because their effects don't need, with some exceptions, be monitored.

Key words

low molecular weight heparin, heparin, thromboembolic disease, therapy, prophylaxis