Nový pohled na inhibitory protonové pumpy. Budeme se skutečně „kyselině solné" omlouvat?

04/2021

Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.

Ústav farmakologie 3. LF UK, Praha

SOUHRN

Inhibitory protonové pumpy (IPP) jsou jednou z nejčastěji užívaných lékových skupin. V dospělé populaci je jimi chronicky léčeno více než 10 % nemocných, často starších a s vysokým kardiovaskulárním rizikem. V klinické praxi je skupina IPP považována za bezpečnou. V posledních letech se však stále častěji objevují práce dokládající, že IPP zhoršují prognózu nemocných. Zvyšují nejen riziko kardiovaskulární, ale i riziko onemocnění ledvin či vyšší nervové soustavy. Příčina není zcela jasná. Zřejmě se podílí jak vlastní farmakodynamické působení, tak i lékové interakce. Farmakodynamický účinek IPP není omezen pouze na protonovou pumpu (H+/K+ ATPázy) v parietálních buňkách žaludku, ale IPP blokují aktivitu též obdobné vakuolární protonové pumpy (vakuolární H+ ATPázy) v řadě dalších orgánů, resp. organel, konkrétně lysosomů všech somatických buněk. Podobně IPP inhibují transportér bivalentních kationtů kontrolující výměnu magnezia a kalcia. Z pohledu lékových interakcí je významná skutečnost, že IPP blokují aktivitu řady transportérů a metabolických enzymů (zejména izoenzym CYP2C19) a ovlivňují tak absorpci a eliminaci celé řady látek, včetně léčiv. Desítky prací dokládají, že dlouhodobá léčba IPP vede k vyššímu výskytu aterotrombotických příhod, renálního selhání, osteoporózy, infekčních onemocnění i nervového a smyslového postižení. Toto riziko je doloženo nejen při srovnání skupiny nemocných s aplikací IPP oproti skupině bez jejich podávání, ale i srovnáním pacientů léčených IPP oproti nemocným s užitím blokátorů H2 receptorů, a to i v situaci, kdy obě srovnávané skupiny mají podobné postižení trávicího traktu. Na základě těchto analýz lze jednoznačně konstatovat, že IPP by měly být indikovány uvážlivě a zejména při dlouhodobé aplikaci je třeba zvážit případná rizika.

Klíčová slova

inhibitory protonové pumpy, blokátory H2 receptorů, nežádoucí účinky, aterotrombotická onemocnění, kardiovaskulární mortalita, renální selhání

SUMMARY

Proton pump inhibitors (IPPs) are one of the most commonly used drug groups. In the adult population, more than 10% of patients, often the elderly and at high cardiovascular risk, are treated chronically. In clinical practice, the IPP group is considered safe. In recent years, however, more and more studies have shown that IPP worsens the prognosis of patients. They increase not only the cardiovascular risk, but also the risk of kidney or the higher nervous system disease. The cause is not entirely clear. Apparently, both the intrinsic pharmacodynamic action and drug interactions are involved. The pharmacodynamic effect of IPP is not limited to the proton pump (H+/K+ ATPases) in gastric parietal cells, but IPPs also block the activity of similar vacuolar proton pumps (H+ ATPases) in a number of other organs, resp. organelles, specifically lysosomes of all somatic cells. Similarly, IPPs inhibit the bivalent cation transporter controlling magnesium and calcium exchange. From the point of view of drug interactions, it is important that IPPs block the activity of a number of transporters and metabolic enzymes (especially the CYP2C19 isoenzyme) and thus affect the absorption and elimination of a number of substances, including drugs. Dozens of studies show that long-term treatment of IPP leads to a higher incidence of atherothrombotic events, renal failure, osteoporosis, infectious diseases and nervous and sensory impairment. This risk is demonstrated not only when comparing the group of patients with IPP versus the group without IPP, but also by comparing patients treated with IPP versus patients with H2 receptor blockers, even in a situation where both groups have similar gastrointestinal disorders. Based on these analyzes, it can be clearly stated that IPP should be indicated judiciously and especially in the case of long-term application, the potential risks must be considered.

Key words

proton pump inhibitors, H2 blockers, adverse reactions, atherothrombotic diseases, cardiovascular mortality, renal failure