Pomáháme: Dobrovolnictví na onkologii?
02/2021
Teď to není lehké, ale má to smysl
Dobrovolníky lze potkat na mnoha místech, u nepřeberného množství aktivit. Jejich ruka je třeba všude – a nejen ruka. Amelie, z. s., pracuje už více než deset let s onkologicky nemocnými i jejich blízkými ve svých Centrech, ale i v nemocnicích. Dobrovolníci docházejí do šesti nemocnic na 12 oddělení, nabízejí svůj čas a lidský zájem. Povídají si s pacienty, předčítají jim, na ambulancích nabízejí při čekání drobné občerstvení, vedou výtvarné či hudební dílny. V současné situaci jsou na tom však dobrovolníci stejně jako veřejnost – do nemocnic nemohou.
Nemocni se však stale leči, stale zůstavaji v určite izolaci a prostor, ktery vyplňuji běžně dobrovolnici, zůstava prazdny. Jsou odděleni, kam se dobrovolnici nedostali od unora 2020. To vyvolava otazky, jak nastavit dobrovolnickou pomoc lidem v nemocnici a jak jim zprostředkovat jejich přitomnost bezpečně. Zaroveň se ovšem vtira otazka, jak to bude s dobrovolnictvim v nemocnicich v dalšich letech.
Prvni kroky směřuji k uzke spolupraci dobrovolniků, jejich koordinatorů a nemocnic. Ti hledaji i v současnem stavu způsoby, jak nemocne povzbudit, zapojit a vtahnout je do aktivit. Vymyšleji inovace, zprostředkovane aktivity. Zaroveň vytvařeji prostor pro planovani navratu dobrovolniků a bezpečnou realizaci jejich aktivit. Vše se odehrava v prve řadě pod taktovkou bezpečnosti nemocnych, ale i toho, jak uchranit samotne dobrovolniky. Hodnoceni rizik je totiž běžnou praci ve všech nemocnicich.
Dalši postup spočiva v metodickem jednani a spolupraci instituci. Důležite je, jakou prioritu toto jednani ziska, a tedy kdy se toto podaři vyřešit. Statut dobrovolnika v nemocnici je totiž stale prostorem pro individualni přistupy. To ve svem důsledku vytvaři prostor pro odmitani dobrovolniků a potencialni zanik dobrovolnictvi v nemocnici – vše pod rouškou bezpeči, odpovědnosti a legitimnosti. Dlouhodobě se totiž nemohou udržet ani čekajici dobrovolnici, ani dobrovolnicke programy, ktere nevytvařeji vystupy.
Je jasne, že současna situace je vyjimečna, vyžaduje mnoho energie a naprosto jine priority i změny v praci se zdroji. Primarni je pomoc těm, kdo ji potřebuji akutně. Tam jsou dokonce dobrovolnici zvani a vitani, a tak je to dobře. Vyhled pro mnoho organizaci, ktere se zabyvaji pomoci průběžnou a dlouhodobou, však v současne situaci neni optimisticky a zaruky pro pokračovani, tak jako v mnoha jinych oblastech, nejsou.
I přes veškere obtiže je dobrovolnictvi zdrave a žadouci. Přinaši mnoho dobreho do života jak nemocnym, tak dobrovolnikům, a ve svem důsledku i společnosti. Zaslouži si podporu a udrženi. Důkazem pro to je mnoho krasnych zpětnych vazeb, kterymi nešetři ani pacienti a jejich blizci, ani personal nemocnic.
„Uvitala bych otevřeni dveři ke spolupraci na rozvoji metodiky dobrovolnictvi ve zdravotnictvi. Možna na to je současna situace ještě přiliš krizova, ale potencial situace může byt využit ke změnam a vyšši efektivitě spoluprace v nemocnicich, čehož se po utišeni situace už nemusi dat dosahnout,“ řika Michaela Čadkova Svejkovska, metodička dobrovolnickeho programu a ředitelka Amelie, z. s.
Čerpáno z tiskové zprávy ze dne 4. 12. 2020.