Prof. MUDr. Anna Šedivá, DSc.

05/2022

Profesorka Šedivá v současnosti pracuje jako primářka Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Má pediatrické zázemí s praxí v regionální nemocnici i na univerzitních klinikách. Po návratu ze zahraničního pobytu ve Spojených státech amerických, kde se věnovala výzkumu v oblasti imunologie, se orientovala na oblast alergologie a klinické imunologie. Ve Fakultní nemocnici v Motole se věnuje hlavně poruchám imunity u dětí. Kromě vymezené oblasti primárních imunodeficiencí, nyní nazývaných jako vrozené poruchy imunity, se zaměřuje i na autoinflamatorní stavy a autoimunitní onemocnění u dětí. Ve Fakultní nemocnici v Motole pracuje zároveň jako náměstkyně pro vědu a výzkum. Je aktivní i v národních společnostech a radách, je členkou výboru České společnosti alergologie a klinické imunologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně a České imunologické společnosti, je členkou Grémia pro vědecký titul DSc. Akademie věd ČR. Pracuje v grantových agenturách Agentuře pro zdravotnický výzkum ČR a Grantové agentuře ČR a v dalších poradních orgánech v oblasti vědy a výzkumu na národní úrovni. Je zapojena i do mezinárodních struktur, hlavně do evropských imunologických a alergologických společností European Society for Immunodeficiencies (ESID) a European Academy of Allergy and Clinical Immunology (EAACI). V době pandemie covidu-19 se se svou skupinou zapojila do celosvětového konsorcia COVID Human Genetic Effort (CHGE), které zkoumá onemocnění covidem-19 z pohledu možných poruch imunity predisponujících závažným průběhům a komplikacím. Se svým týmem publikuje hlavně v zahraniční literatuře, její Hirschův index je 38.

Paní profesorce Šedivé jsme položili několik otázek věnujících se současným i budoucím tématům imunologie.

Imunologie je věda, která se současné době neuvěřitelně rozvíjí, a pokroky a poznatky získané na jejím základě hýbou medicínou v mnoha směrech, včetně moderní léčby velmi závažných chorob. Jak vlastně vypadá „den imunologa“?

To neumím přesně říct, imunologové jsou velmi různí, někteří pracují pouze ve výzkumu, někteří v klinice, někteří kombinovaně, jiní učí a někteří dělají vše dohromady. U nás je to většinou kombinace všech zmíněných činností, doplněná velkým množstvím času stráveným hledáním a seznamováním se s novými poznatky v oboru.

Neuvěřitelným rozvojem prochází obor vrozených poruch imunity, a to zvláště s nástupem genetických metod, s tzv. sekvenováním nové generace. Jaké poznatky konkrétně přináší? Jde tedy hlavně o geny?

K oblasti vrozených poruch imunity nenáleží jenom nalézání nových genů, což je umožněno moderními metodami, ale je možno říci, že bez této možnosti by k takovému rozvoji nedošlo. Již nyní se počet genetických poruch v této oblasti blíží pěti stům. Nicméně nalezení genu je jenom podkladem pro další ověření, zda opravdu tato genová porucha vede k chybě ve fungování imunitního systému, zda je opravdu příčinou obtíží daného pacienta a zda se dá jednoznačně s klinickým obrazem spojit. Další kapitolou je, jestli jsou na podkladě zjištěných mechanismů k dispozici léčebné postupy, které by bylo možné uplatnit. Ve většině případů se j edná o velmi personalizovanou medicínu.

Jaké jsou aktuální možnosti léčby vrozených poruch imunity? Rýsuje se nějaká nadějná účinná léčba? Je reálnou možností léčby vrozených poruch imunity tzv. genová terapie, popřípadě v čem spočívá a v jakém stadiu vývoje a klinického používání se nyní nachází?

Poruch imunity, jak je nastíněno výše, je celé řada, konkrétně několik set různých nemocí. Řadí se do deseti kategorií podle složky imunitního systému, která je poškozena. Pro některá onemocnění jsou k dispozici i kauzální terapie, jako je transplantace hematopoetických buněk kostní dřeně, v některých případech jsou i možnosti genové terapie. Již delší dobu jsou k dispozici i další možnosti moderních, většinou biologických nebo cílených terapií zaměřených přesně podle genetické podstaty onemocnění a funkčních vyšetření. Pole je velmi komplexní a v současné době vyžaduje specializovaná pracoviště s možností přesné diagnostiky a detailních imunologických vyšetření. V oboru probíhají i řady klinických studií. Detailnější pohled je ale možné udělat pouze specificky podle konkrétního onemocnění.

Jak u nás probíhá organizace péče o pacienty s primárními imunodeficity? Je srovnatelná se situací v ostatních zemích?

Péče o pacienty v České republice je velmi dobře organizovaná, centra se znalostí problematiky jsou prakticky ve všech krajích, v Praze a v Brně jsou potom větší specializovaná centra s možností spolupráce se zahraničím. Specialisté v oboru jsou také dobře propojeni, existuje registr pacientů s těmito onemocněními a je také přístup k léčebným možnostem. Od ledna letošního roku probíhá též národní pilotní program novorozeneckého screeningu těžké kombinované imunodeficience, kde záleží na včasné diagnóze a léčbě, což řadí naši republiku do oblasti zemí s výbornou péčí o tyto pacienty.

Nyní se potýkáme s pandemií covidu-19, jehož zkoumání se věnuje řada odborníků a vědeckých společností, jako je např. COVID Human Genetic Effort. Čím se toto sdružení vědců a lékařů zabývá? Existuje i u tohoto onemocnění možnost odhalení genů, které činí některé jedince odolnými vůči infekci samotným virem SARS-CoV-2 nebo odolnými vůči rozvoji klinických projevů navzdory infekci, popř. které jsou základem těžkých forem tohoto onemocnění u dříve zdravých jedinců apod.?

Zformování zmíněného celosvětového konsorcia pod vedením prof. J. L. Casanovy je založeno na hypotéze, že závažné až fatální průběhy onemocnění, které nejsou vysvětlitelné známými rizikovými faktory, mohou být podloženy poruchami imunity. Tato hypotéza se velmi intenzivní prací tohoto velkého konsorcia potvrdila, a nyní již je opakovaně publikováno a opakovaně potvrzeno, že 3-5 % pacientů s těmito závažnými průběhy má vrozenou poruchu v obraně proti viru SARS-Cov-2, zvláště v systému interferonů, které brání v časných fázích infekci. U dalších 10 %, možná až 15 % takových pacientů byly nalezeny autoprotilátky, které neutralizují interferony typu I a vedou ke stejným důsledkům. Opětovně byly tyto průlomové poznatky publikovány ve světové literatuře.

Zajímavý je poznatek o přítomnosti autoprotilátek neutralizujících vysoké koncentrace interferonu typu I u starších osob, které souvisejí s kritickým průběhem covidu-19 a úmrtím na něj. Probíhá v tomto ohledu další výzkum?

Fakt, že u části populace, která je sice malá, ale významná (přibližně kolem 3 % až 5 %), dochází s věkem k tvorbě autoprotilátek proti cytokinům, konkrétně interferonům, je velmi překvapivý. Ve světě na to téma stále probíhají další studie, které u pacientů tyto skutečnosti potvrzují. V budoucnu lze očekávat další poznatky v této oblasti, zatím je otázka zkoumána pouze ve vztahu s covidem-19.

Existují i další virové infekce a onemocnění, u kterých je možné odhalit příčinné genetické a/nebo imunologické anomálie, které souvisejí s odolností vůči virové infekci nebo predispozicí k závažné formě onemocnění?

V celé oblasti vrozené poruchy imunity existuje kategorie zahrnující právě specifické vnímavosti ke konkrétním infekcím. Nejvíce je prozkoumána vnímavost k mykobakteriálním infekcím, dále kandidám, z virových onemocnění jsou určité poznatky u herpetické encefalitidy a očekávají se i objasnění další onemocnění vycházející právě z genetických studií. Covid-19 je ve svém charakteru a rozsahu zcela mimořádný, čímž umožnil otevření celé této problematiky.

Imunologie je fascinující obor, který zasahuje do celé medicíny, jednotlivé disciplíny propojuje, a imunolog musí mít tedy velmi široké znalosti z řady oblastí medicíny. Je mezi studenty a mladými lékaři o tento obor zájem?

Imunologie otvírá obzory a je to obor do budoucna velmi perspektivní, lze tedy u mladých kolegů zájem očekávat. Naši mladí lékaři i výzkumníci jsou skvělí a mají před sebou zajímavou a otevřenou budoucnost.

Imunologie je relativně nový obor, který se formoval v 70. letech minulého století. I přesto mnoho laureátů Nobelovy ceny byli právě imunologové. Čím to je a jak vidíte budoucnost imunologie?

Imunologie odhaluje podstatu fungování imunitního systému, který zasahuje do všech procesů a systémů organismu. Je to velmi přesná věda a není divu, že řada objevů vychází právě z tohoto oboru. Imunologie je jednoznačně oborem budoucnosti, zasahuje do všech oblastí medicíny, odhaluje nové, často překvapivé aspekty nemocí a v řadě případů je základem moderních terapií. Je třeba s tím počítat již nyní a všechny studenty a lékaře v tomto oboru vzdělávat.

Může mít imunolog i jiné koníčky než tolik fascinující imunologii? A zbývá vám vůbec nějaký čas na koníčky?

Imunolog samozřejmě jako kdokoli jiný žije v práci i mimo ni, s mnoha různými zájmy a činnostmi. Jako u mnoha tvořivých zaměstnání nejlepší nápady přicházejí nečekaně a většinou mimo pracovní prostředí.

Děkujeme za rozhovor.