Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.

01/2019

Profesor Haluzík je vedoucí Laboratoře experimentální diabetologie Centra experimentální medicíny Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Zastává zde zároveň funkci zástupce přednosty. Současně je v IKEM zaměstnán i jako klinik - lékař Centra diabetologie. Vedle toho je zaměstnán na částečné úvazky jako vědecký pracovník Ústavu biochemie a lékařské diagnostiky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice a Endokrinologického ústavu v Praze.

Profesor Haluzík je původem ze severní Moravy. Narodil se 25. srpna 1970 ve Frýdku-Místku a vystudoval gymnázium v Ostravě-Zábřehu. Lékařskou fakultu odešel studovat do Prahy, vybral si Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Již za studií ho lákala vědecká a experimentální práce. Jako student pracoval jako „zdravotní bratr“ na III. interní klinice 1. LF UK a VFN. Jeho aktivity a pracovního zájmu si všiml prof. Schreiber, který zde vedl laboratoř pro endokrinologii a metabolismus a nabídl mu práci pomocné vědecké síly ve své laboratoři a po promoci v roce 1994 ho pak přijal jako kmenového lékaře. Mladý doktor Haluzík se zde intenzivně zapojil do práce a již během tří let (v roce 1997) složil jak prvostupňovou atestaci z vnitřního lékařství, tak obhájil kandidátskou disertační práci.

Další obhajoby záhy pokračují: atestace z diabetologie v roce 2003, habilitační řízení k získání docentury v roce 2004 a obhajoba doktorátu věd v Bratislavě (v Čechách byl doktorát věd již zrušen) v roce 2007. Jmenovací řízení profesorem proběhlo v roce 2008.

Mezitím profesor Martin Haluzík odjel v roce 2000 do Spojených států amerických, kde po dobu tří let pracoval v Laboratoři molekulární diabetologie a endokrinologie National Institute of Health v Bethesdě jako „visiting fellow“. V roce 2002 se vrátil na III. interní kliniku a pracoval opět v laboratoři prof. Schreibera. Zde zůstal až do konce roku 2015. Začátkem roku 2016 odešel do Endokrinologického ústavu a nakonec v září 2016 přešel do IKEM, kde pracuje v již výše uvedených funkcích.

Prof. Haluzík se za tu dobu vypracoval na mimořádného medicínského badatele. Předmětem jeho výzkumného zájmu se stala především etiopatogeneze diabetes mellitus 2. typu, a tím i etiopatogeneze inzulinové rezistence. V souvislosti s tím se také zaměřil na doposud málo známou hormonální funkci tukové tkáně. Věnoval se však i kardiovaskulárním komplikacím diabetes mellitus a potenciálním kardioprotektivním účinkům inkretinů a dalších gastrointestinálních hormonů. Vedle výzkumu etiopatogeneze diabetes mellitus neopomenul ani výzkum možností jeho léčby - zabýval se novými možnostmi farmakoterapie, léčbou hyperglykemie u kriticky nemocných a související léčbou obezity bariatrickou chirurgií, kde se věnoval mechanismu a predikci jejího působení.

V současné době je hlavním řešitelem dvou projektů, na kterých pracuje jednak v IKEM, jednak ve VFN. Týkají se významu epikardiální tukové tkáně u onemocnění srdce a úlohy endokrinní dysfunkce střeva v etiopatogenezi syndromu krátkého střeva. Kromě toho jako spoluřešitel pracuje na dvou experimentálních grantech týkajících se neuroprotektivních účinků nových analogů anorektického peptidu uvolňujícího prolaktin (PrRP) v myších modelech neurodegenerace, obezity a hypertenze. Třetí grant, kterého se účastní jako spoluřešitel, nese název Mitochondriální směrování jako účinná léčba nádoru slinivky břišní a diabetes mellitus 2. typu.

Na podkladě těchto výzkumů uveřejnil prof. Haluzík 269 časopiseckých publikací podle PubMed, 10 knih a 16 kapitol v knihách. O tom, že jeho články jsou velmi frekventně čteny, svědčí počet jejich citací, který přesahuje 6 100, jeho H-index dosahuje obdivuhodného čísla 40. Z knižních publikací je možno uvést například: Praktická léčba diabetu, Průvodce léčbou diabetu 2. typu pro internisty, Inkretinová léčba diabetu, Léčba diabetu u pacientů s onemocněním ledvin a jater, Perorální antidiabetika, Ledviny a léčba diabetu: současnost a perspektivy terapie glifloziny.

Za svou práci byl prof. Haluzík vyznamenán celou řadou cen a vyznamenání, a to jak mezinárodních (Lantus Young Investigator Prize, Gold Medal for Best Poster Presentation), tak domácích (Cena České diabetologické společnosti za nejlepší publikace, Cena České učené společnosti za významné objevy v diabetologii, Cena ministra zdravotnictví ČR za zdravotnický výzkum a vývoj 2010 a Čestné uznání ministra zdravotnictví ČR za zdravotnický výzkum v roce 2012).

Profesor Haluzík je nejen experimentálním badatelem, pracuje v různých oblastech a zastává i řadu funkcí. Je předsedou výboru České obezitologické společnosti, členem výboru České diabetologické společnosti ČLS JEP, členem vědecké rady Endokrinologického ústavu, členem vědecké rady IKEM, členem pracovní skupiny Evropské endokrinologické společnosti, připravující směrnice pro ozřejmění endokrinologických příčin a následků u obezity. Kromě toho je předsedou redakční rady čtyř (dvou zahraničních a dvou českých) a členem redakční rady sedmi (tří zahraničních a čtyř českých) odborných časopisů.

Z uvedeného je patrné, že prof. Haluzík je světově známým výzkumníkem a že se zasloužil o řadu důležitých objevů v diabetologii a endokrinologii. Je to člověk naplněný nevyčerpatelnou energií a badatelskou vášní, je nadán neobyčejnými schopnostmi, pílí a příkladným pracovním nasazením s touhou odkrývat a zkoumat nové skutečnosti. Je však zároveň i neobyčejně schopným a oblíbeným lékařem, který dovede svoje poznatky brilantně přenášet do klinické praxe. Co mi ale zůstává utajeno, je to, jak to prof. Haluzík všechno stačí a zvládne.

Pokud prof. Haluzík nějaký volný čas má, věnuje ho rodině. Jeho 22letá dcera (studentka práv) a 16letý syn (gymnazista) hrají závodně tenis, a tak prof. Haluzík zejména dříve trávil o víkendech poměrně mnoho času s dětmi na tenisových turnajích. S manželkou Denisou, která je primářkou Ústavu tělovýchovného lékařství VFN, rádi chodí na výlety, zejména po horách. Učarovaly jim Krkonoše a pak také Český ráj, kde mají v Rovensku pod Troskami chatu. V zimě rádi lyžují, zejména na běžkách a v létě je prof. Haluzík rád, když si může jít zaběhat. A pokud je to možné, dá vždy přednost dojít kamkoli pěšky než jet autem. Pokud mu vůbec zbude ještě nějaký čas, moc rád čte, zejména detektivky a špionážní romány v angličtině.

To, co bych chtěl sice až nakonec, ale vůbec ne nejméně zdůraznit, je především povaha prof. Haluzíka. Potřebujete-li v něčem pomoci, můžete se na něj spolehnout. Pamatuji si ho především z působení v laboratořích III. interní kliniky a vzpomínám na jeho oblíbenost mezi kolegy, kterým při jejich výzkumné práci nikdy neodmítl pomoci a poradit. Ale prof. Haluzík zůstává mimořádně přátelský a oblíbený i tam, kde nejde o vědecký výzkum. Je velmi skromný a uzavřený. Pracovní úspěchy považuje za přirozený výsledek své práce, nepovyšuje se nad ostatními kolegy a nezdůrazňuje své úspěchy. Vděk a úctu ke svému učiteli prof. Schreiberovi projevoval mimo jiné i v době jeho dlouhé nemoci a jí způsobené společenské izolaci pana profesora opakovanými návštěvami a po jeho smrti i pozornostmi vůči paní Olze, manželce pana profesora.

Prostě mohu bez jakéhokoliv přehánění napsat, že prof. Haluzík je mimořádný člověk, a přeji mu, aby mohl nadále stejně úspěšně pracovat a mezi prací mu zůstalo také trochu času na soukromé záliby i rodinu.

Prof. MUDr. Josef Marek, DrSc.

III. interní klinika - klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN, Praha