Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., AGAF

02/2024

Jméno prof. Milana Lukáše je v české medicíně pojmem nerozlučně spjatým se slovy Crohnova choroba, ulcerózní kolitida a zkratkou IBD. Idiopatické střevní záněty (IBD, v angličtině inflammatory bowel diseases) jsou totiž oblastí, jíž prof. Lukáš zasvětil svůj profesní život, v níž se stal expertem světové úrovně a ve které, především díky němu, přispěla a přispívá česká gastroenterologie ke všeobecnému poznání, novým přístupům a zlepšení péče o pacienty v měřítku celosvětovém.

Jako každý správný Pražák, i prof. Lukáš je „náplava“. Narodil se v roce 1959 v jihočeském Táboře, dětství strávil ve Veselí nad Lužnicí a po absolvování gymnázia v Soběslavi se rozhodl pro studium medicíny na Fakultě všeobecného lékařství (dnes 1. lékařské fakultě) Univerzity Karlovy v Praze. Již během studia se zde potkal s doc. Jaroslavem Šetkou a toto setkání se mu stalo bez nadsázky osudovým. Docent Šetka (mimochodem také Jihočech), nesmírně laskavý, vzdělaný a nanejvýš zásadový žák legendárního profesora Mařatky, se mladého studenta ujal s péčí vpravdě otcovskou. Zasvěcoval jej do tajů gastroenterologie a přirozeně využil jeho, již tehdy neobvyklého, zájmu o obor a nabídl mu místo pomocné vědecké síly. Medik Milan tak zdarma ve svém volném čase prováděl pH-metrie a sbíral dotazníky od pacientů se střevními záněty. Přirozeným výsledkem této spolupráce byl pak jeho nástup na II. interní kliniku dnešní Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze po absolvování fakulty v roce 1984. Bez otálení a s rutinou sobě vlastní splnil v nejkratším možném čase atestační povinnosti (interna I. a II. stupeň, gastroenterologie) a svůj odborný zájem stále více zaměřoval na problematiku idiopatických střevních zánětů. Bylo zřejmé, že právě v této oblasti se Milan Lukáš stane více než důstojným nástupcem a pokračovatelem svých předchůdců a učitelů - prof. Mařatky a doc. Šetky.

Střevním zánětům se věnoval intenzivně nejen po stránce klinické, ale do hloubky studoval i otázky jejich patogeneze. Ve své disertační práci z roku 1997 se zabýval rolí prostaglandinů a leukotrienů v patogenezi ulcerózní kolitidy. Rozsáhlé teoretické znalosti a praktické zkušenosti pak využil v knize Idiopatické střevní záněty: nejistoty, současné znalosti a klinický přístup. Tato publikace se stala v roce 1999 také jeho habilitačním spisem. V té době (od r. 1997) již působil na IV. interní klinice VFN, kde vzniklo gastroenterologické centrum fakultní nemocnice na Karlově náměstí. Postupně budoval tým spolupracovníků, jehož část se pak spolu s ním přesunula v roce 2007 do nového působiště – Klinického centra ISCARE. V této době již profesor Lukáš (jmenován byl v dubnu 2006) zde založil Klinické a výzkumné centrum pro idiopatické střevní záněty a položil základy unikátního pracoviště, které se postupně stalo bezkonkurenčním centrem české „IBDologie“ a jedním z největších pracovišť v tomto mimořádně dynamickém podoboru gastroenterologie v celé Evropě.

Jakkoli se to může zdát zvláštní, právě v prostředí privátního klinického centra rozvinul a postupně vybudoval místo, které se v posledních 15 letech stalo synonymem špičkové péče o pacienty s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou, centrem edukačních aktivit pro lékaře a zdravotní sestry se zájmem o IBD a také pracovištěm publikujícím výsledky vlastního klinického výzkumu v míře, které ani zdaleka nedosahuje většina fakultních gastroenterologických pracovišť v České republice. Díky svým dlouholetým kontaktům vytvořil prof. Lukáš síťodborníků a specialistů z medicínských oborů nezbytných pro komplexní péči o nemocné se střevními záněty, a navzdory mnoha logistickým překážkám a komplikacím vybudoval centrum, kterým prošly desetitisíce českých pacientů s IBD. Pro mnoho z nich se toto pracoviště stalo bez nadsázky záchranou v situaci, kdy jiní lékaři, zjevně nebo skrytě, propadali beznaději.

Jedním z klíčových profesních okamžiků profesora Lukáše bylo založení Pracovní skupiny pro idiopatické střevní záněty (PS IBD) v roce 1996. Přestože oficiálně se prvním šéfem neformální skupiny odborníků na poli IBD stal tehdejší přednosta brněnské Interní hepatogastroenterologické kliniky profesor Dítě, iniciátorem tohoto kroku a faktickým zakladatelem PS IBD byl Milan Lukáš. Střevním zánětům se v té době již věnoval „na plný úvazek“, a jakkoli to byla doba zcela odlišná od té dnešní (předbiologická), klinická rozmanitost a přitažlivost tohoto oboru si rozhodně takový důležitý počin zasloužily. Brzy poté se navíc ukázalo, že v oblasti IBD dochází k zásadním, přímo revolučním změnám. V roce 1998 schválila americká FDA infliximab jako první monoklonální protilátku pro léčbu Crohnovy choroby a již ve stejném roce (1998!) jsme, tehdy na Fakultní poliklinice VFN na Karlově náměstí, měli tento lék k dispozici v rámci specifického léčebného programu. Díky velkému počtu pacientů sledovaných prof. Lukášem jsme tak mohli získávat zkušenosti s biologickou léčbou doslova od prvních okamžiků historie této dnes rutinní léčebné metody. Dodnes z těchto zkušeností čerpáme a bohatě jsme je využili i v řadě odborných publikací, často hojně citovaných.

Pracovní skupina pro IBD je nejstarší a dodnes nejaktivnější pracovní skupinou České gastroenterologické společnosti. Díky aktivitě a entuziasmu prof. Lukáše se do její činnosti během téměř třicetileté historie zapojily desítky českých gastroenterologů i specialistů příbuzných oborů, především chirurgů a patologů. Současně se stala důležitou platformou pro mezinárodní spolupráci v oblasti střevních zánětů. I slovenští kolegové považují prof. Lukáše svým způsobem za kmotra slovenské Pracovní skupiny pro IBD a oceňují jeho přínos pro vznik této pro nás nejbližší partnerské skupiny. Zásadní roli sehrál prof. Lukáš i při zapojení české PS IBD do činnosti nově vznikající Evropské společnosti pro Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu (European Crohn’s and Colitis Organisation, ECCO) na počátku milénia. Díky němu jsme se stali jednou z prvních zemí bývalého východního bloku, která vstoupila do této významné mezinárodní společnosti a byl to právě prof. Lukáš, kdo zorganizoval v historických prostorách Karolina první ročník Intenzivního IBD kurzu pod záštitou ECCO (2003). Pomyslným vrcholem jeho kariéry v rámci ECCO byla pozice v řídicí radě (Governing Board) této organizace v letech 2010-2014. O české pozici v rámci ECCO (založené především na osobě prof. Lukáše) v první dekádě milénia dostatečně vypovídá i fakt, že Praze bylo přiděleno pořadatelství 5. ECCO kongresu v roce 2010.

Mezinárodní kontakty a spolupráce s odborníky z mnoha zemí jsou dlouhodobě tradiční a silnou stránkou v profesních aktivitách Milana Lukáše. V 90. letech absolvoval odborné stáže ve Francii a v Japonsku, přímo raketový vzestup ale tyto aktivity nabraly po vzniku ECCO a zapojení české PS IBD do činnosti této evropské organizace. Zahraničním kolegům zpravidla imponovala jeho odbornost a nesmírná klinická zkušenost, díky níž se mohl podílet na odborných diskusích absolutních špiček v oblasti IBD. Jedním z nejoblíbenějších partnerů se mu v této oblasti stal prof. Eduard Stange z německého Stuttgartu. Prof. Stange byl iniciátorem klíčové aktivity ECCO – tvorby doporučení pro diagnostiku a léčbu střevních zánětů. Díky mnohahodinovým diskusím na téma IBD s touto klíčovou postavou ECCO první dekády milénia, a díky svým zkušenostem a znalostem se tak prof. Lukáš stal členem autorského kolektivu prvních verzí evropských doporučení, která patří mezi nejcitovanější práce na poli IBD v historii. Prof. Stange rovněž inicioval přijetí Milana Lukáše do mezinárodní organizace pro studium střevních zánětů – International Organization For the Study of Inflammatory Bowel Disease (IOIBD). Jde o transatlantický „klub výjimečných“ osobností v oblasti střevních zánětů založený počátkem 80. let v Lyonu zejména přičiněním legendárního Sydneyho Truelova z Oxfordu. O skutečné výjimečnosti členství v této organizaci svědčí fakt, že počet jejích členů nikdy nepřesáhl číslo 50.

Bohaté mezinárodní kontakty prof. Lukáš mnohokrát využil k pozvání předních zahraničních odborníků na české kongresy a odborné akce. Díky němu jsme tak měli možnost vyslechnout (v Čechách, nikoli na zahraničním kongresu!) přednášky Švéda Roberta Löfberga, Dánky Pii Munkholm, Britů Roberta Allana a Simona Travise, Němce Eduarda Stangeho, Rakušana Waltera Reinische, Maďara Petera Lakatose, Francouzů Jeana-Frédérika Colombela, Matthieu Alleze, Edouarda Louise a Laurenta Peyrin-Birouleta, Belgičanů Geerta D’Haense, Severine Vermeire a Marca Ferranteho, ale i Američanů Petera Higginse, Bo Shena nebo Kanaďana Marka Silverberga. Tento výčet zdaleka není úplný a nelze než se omluvit prof. Lukášovi i mnoha dalším zde nejmenovaným za nedostatky v paměti autora tohoto textu. V současnosti je prof. Lukáš členem řady mezinárodních organizací – European Crohn’s and Colitis Organisation (ECCO), American Gastroenterological Association (AGA), American Society for Gastrointestinal Endoscopy (ASGE) a International Organization For the Study of Inflammatory Bowel Disease (IOIBD). V roce 2021 se stal AGA Fellow (AGAF).

V roce 2002 byl prof. Lukáš poprvé zvolen do výboru České gastroenterologické společnosti ČLS JEP a jeho členem je od té doby nepřetržitě do současnosti. V letech 2014-2018 byl předsedou výboru a během tohoto období inicioval zásadní změny ve fungování výboru a jeho komunikaci s členy společnosti. Od roku 2011 je rovněž šéfredaktorem hlavního oborového časopisu Gastroenterologie a hepatologie. Tato pozice a činnost s ní spojená zasluhují nesmírný obdiv. Jakkoli se na přípravě textů podílí širší okruh spolupracovníků a členů redakční rady časopisu, hlavní břímě zůstává vždy na šéfredaktorovi. Prof. Lukáš je navíc pilným přispěvatelem nejen do tohoto časopisu, ale i do řady dalších odborných periodik. Ostatně výčet jeho publikačních aktivit hovoří za vše: je autorem více než 250 odborných prací publikovaných v domácích a zahraničních časopisech, z toho 39 v impaktovaných zahraničních časopisech. Napsal nebo redigoval 5 monografií, v dalších 9 knihách je autorem některé z kapitol. Počet přednášek sdělených na českých i mezinárodních kongresech, odborných konferencích a postgraduálních akcích se jistě pohybuje v řádu tisíců a stále narůstá.

Přestože je prof. Lukáš mimořádně aktivním člověkem ve své profesi medicínské, dokáže si najít čas i na řadu osobních zájmů. Jeho velkou zálibou je historie. Svými znalostmi se bez nadsázky blíží profesionální úrovni a některá období a historické osobnosti (např. Karla IV. nebo Zikmunda Lucemburského) má v takové oblibě, že mnohé odborníky zřejmě předčí. S oblibou svými historickými přednáškami zpestřuje odborné semináře a kurzy, čímž vyvolává údiv i obdiv svých posluchačů. Intenzivní činnost duševní ovšem kompenzuje i pravidelnou sportovní aktivitou. Ze všech sportů má nejraději fotbal. Mnoho let je aktivním účastníkem Hanspaulské ligy (pro nezasvěcené – Pražská liga malého fotbalu) a současně patří mezi skalní fanoušky a obdivovatele věhlasného fotbalového gigantu FC Barcelona. Zápasy tohoto klubu sleduje se železnou pravidelností a, jak se osobně přesvědčil autor tohoto textu, velmi citlivě vnímá jakoukoli kritiku výkonů svých barcelonských superhvězd. Nepohrdne ovšem ani hokejovou výzbrojí a za hezkého počasí vyráží na své „silničce“ na dlouhé cyklistické výlety. Většinou po silnicích svých rodných jižních Čech.

Milan Lukáš oslaví v tomto roce polokulaté narozeniny. Rád bych mu proto, byť s jistým předstihem, popřál do dalších let mnoho zdraví a uspokojení z práce i ze své rodiny (zahrnující dnes již také 6 vnoučat). A poděkoval mu za to, že byl mým gastroenterologickým učitelem a vzorem po dobu delší než celé jedno čtvrtstoletí.

Doc. MUDr. Martin Bortlík, Ph.D.

Primář Gastroenterologického oddělení, Nemocnice České Budějovice