Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc.

02/2019

Milan Šamánek je zakladatelem celostátního systému vysoce úspěšné péče o děti s onemocněním srdce a cév v České republice. Založením Dětského kardiocentra v roce 1977 spolu s vyškolením generací dětských kardiologů vytvořil významnou platformu, z níž dodnes profitují pacienti i odborníci. Zcela změnil původně nepříznivý osud tisíců dětských pacientů s vrozenými srdečními vadami.

Milan Šamánek se narodil 9. května 1931 v moravských Zborovicích. V letech 1945-1949 vystudoval Benešovo reálné gymnazium v Kroměříži a posléze Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze, kde 24. 2. 1955 promoval s vyznamenáním. V roce 1987 byl jmenován profesorem pro obor pediatrie. Dětským kardiologem se stal v šedesátých letech, kdy pracoval jako odborný asistent na II. dětské klinice Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze na Karlově. Formovala ho tehdy mimo jiné výjimečná osobnost doc. Hany Padovcové. V té době již odborně profitoval ze stáže na University of Pennsylvania School of Medicine ve Filadelfii (1964-1965). Slibný rozvoj oboru v roce 1968 ukončila invaze spojeneckých vojsk a následná normalizace.

Milan Šamánek na rozdíl od řady spolupracovníků neemigroval a rozhodl se pro obtížnou domácí cestu. V roce 1968 převzal vedení dětské kardiopulmonální laboratoře v Dětské fakultní nemocnici a v roce 1977 byl jmenován prvním přednostou Dětského kardiocentra FN v Motole. Díky bohatým zkušenostem, každodennímu styku s klinickou medicínou a neustálému sledování odborné literatury se stal zcela přirozenou vůdčí osobností české dětské kardiologie. Pozoruhodný byl jeho cit pro nové trendy, z nichž se jako nejdůležitější jeví důraz na neinvazivní diagnostiku vrozených srdeční vad pomocí echokardiografie, v níž spolu s MUDr. J. Škovránkem předběhl prakticky celý rozvinutý svět.

Následovalo vizionářské zavedení prenatální kardiologie, v níž propojil dětské kardiology s gynekology, a posléze angažmá na poli kardiologie vrozených srdeční vad v dospělosti. Vědecky se věnoval především patofyziologii oběhu a posléze epidemiologii vrozených srdečních vad. Citována je hlavně jeho průlomová studie Bohemia survival study (Congenital heart disease among 815,569 children born between 1980 and 1990 and their 15-year survival: a prospective Bohemia survival study. Pediatr Cardiol 1999;20:411-417), v níž poprvé přesně dokumentoval prevalenci vrozených srdečních vad a jejich patnáctileté přežívání. Tato publikace se stala důležitým základem racionálního plánování péče u nás i ve světě.

Pro postgraduální vzdělávání v dětské kardiologii byla klíčovou jeho učebnice dětské kardiologie (Šamánek M. a kol. Dětská kardiologie. Praha: Avicenum, 1985).

Po zavedení systematické péče o děti s vrozenými srdečními vadami se Milan Šamánek začal věnovat získaným srdečním onemocněním u dětí, především ischemické chorobě a její možné prevenci od dětského věku. Již v roce 1994 poprvé uspořádal a dalších 33 let v Poděbradech pravidelně organizoval Seminář prevence ischemické choroby srdeční od dětského věku, který byl stimulujícím mezioborovým setkáním dětských kardiologů s kardiology pro dospělé a s experimentálními kardiology. V roce 2003 napsal s MUDr. Zuzanou Urbanovou knihu o prevenci aterosklerózy v dětském věku (Prevence aterosklerózy v dětském věku. Praha: Galén, 2003).

Milan Šamánek je neodmyslitelnou součástí české i mezinárodní kardiologické komunity. Byl členem řady výborů mezinárodních vědeckých organizací: Association of European Paediatric Cardiologists (1979-1986), WHO Expert Advisory Panel on Cardiovascular Diseases (1981-1990), Executive Committee of the Council on Cardiovascular Disease in the Young, American Heart Association (1986-1991), World Steering Committee of the Association of Pediatric Cardiologists and Cardiovascular Surgeons (1993-1998), International Society and Federation of Cardiology (1998-2002), Scientific Committee, European Society of Cardiology (1996-2000) a International Group for the Prevention of Atherosclerosis in Childhood (1998-2002).

Za svou činnost získal mnoho významných státních i odborných ocenění, mimo jiné vyznamenání prezidenta republiky Za vynikající práci (1987), Edgar Mannheimer Memorial Lecture (nejvyšší ocenění Association for European Paediatric Cardiology; 1999), Purkyňovu cenu (Česká lékařská společnost JEP; 2001), zlatou pamětní medaili 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (2001), zlatou medaili profesora Václava Libenského (nejvyšší ocenění České kardiologické společnosti; 2006), medaili Za zásluhy 1. stupně od prezidenta V. Klause (2010), Brdlíkovu medaili (2014), pamětní medaili rektora Univerzity Palackého (2016), Křišťálové srdce České kardiologické společnosti za celoživotní dílo (2016) a cenu Neuron za přínos světové vědě (2016).

V roce 1983 upořádal první mezinárodní motolské sympozium věnované diagnostice a léčbě vrozených srdeční vad u kojenců, na které byli pozváni kolegové a kolegyně z obou stran tehdy politicky rozděleného světa. Následovalo několik dalších mezinárodních sympozií. Za zmínku stojí především XXV. výroční zasedání Evropské asociace dětské kardiologie (AEPC) na jaře 1989 v Praze a dále Six-Day Symposium on Congenital Heart Disease, pořádané v Praze pro World Heart Federation v září 2001.

Milan Šamánek byl obdivuhodný svým důsledným přístupem k organizaci péče o děti se srdečním onemocněním. Věděl, že vysoce specializovanou péči je nutno v České republice vzhledem k velikosti země koncentrovat do jednoho pracoviště a pevně ji provázat s pediatrickými pracovišti a terénními pediatry. Byl si vědom toho, že nestačí jen znát, ale že je třeba vytvořit pevný organizační rámec, zajistit ho politicky a finančně, naplnit personálně a v neposlední řadě pro něj nadchnout spolupracovníky. Je nutno říci, že v tomto byl opravdu výjimečný a rychlost, s jakou se mu podařilo koncepci péče prosadit, byla neuvěřitelná. Výjimečná byla už sama vize dětského kardiocentra sjednocujícího dětské kardiology a kardiochirurgy pod jednu střechu a jednotné vedení. Jednalo se o koncept, který neměl ani v západním světě tehdy obdoby. Zavedl systém péče o děti s kritickou vrozenou srdeční vadou, umožňující bezodkladně transportovat pacienta již s podezřením na vrozenou srdeční vadu přímo do Dětského kardiocentra, a vyhnout se tak život ohrožujícím prodlením.

Z hlediska historického je Milan Šamánek vynikajícím příkladem dosažení maxima možného v nesvobodné době před rokem 1989, kdy častou podmínkou byly politická angažovanost, známosti a přiměřená dávka pragmatismu. To všechno popisuje velmi realisticky ve své knize vzpomínek na začátky pražského dětského kardiocentra (Moje vzpomínky na začátky Dětského kardiocentra v Praze. Praha: Grada Publishing, 2015).

Přednostou Dětského kardiocentra Fakultní nemocnice v Praze-Motole byl od jeho založení v roce 1977 až do roku 1993. Měl zcela přirozenou schopnost nadchnout a vést kolektiv, jasně formulovat cíle, pojmenovat dobré i špatné, tak aby si to každý ze spolupracovníků zapamatoval. Nesnášel lhaní a vymlouvání se z odpovědnosti. V posuzování se vždy řídil kvalitou názoru, ne postavením jeho autora. Velký důraz kladl na rovnocennou spolupráci lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků. Chápal, že kvalitní týmová práce s horizontální provázaností je nezbytným předpokladem dobrého výsledku. Při tom všem stavěl malého pacienta vždy do středu dění. Případný nedostatek v péči o něj byl neomluvitelný. Tento přístup jeho kolegy významně formoval a stal se přetrvávajícím étosem pracoviště. Pevnost a čitelnost, s jakou pracoviště vedl, byly příslovečné a všemi jeho podřízenými byly zcela přirozeně akceptovány. Jako perličku si dovolím popsat dva osobní zážitky. Když jsem před atestací z dětské kardiologie neuváženě požádal o několik dnů volna na přípravu, dostal jsem typicky šamánkovskou odpověď: „Vzhledem k tomu, že nejlepší přípravou je práce v Kardiocentru, nedoporučuji.“

Jeho další vlastností byla schopnost nechat vedle sebe vyrůstat své spolupracovníky, vést je k odborným subspecializacím a delegovat na ně maximum odborné zodpovědnosti. Milan Šamánek věděl, že jen tak může vybudovat významné a perspektivní pracoviště. Řadu kolegů vyslal na odborné stáže do Spojených států amerických, Kanady, západního Německa, a především do Great Ormond Street Hospital v Londýně, kde v té době působil ve funkci vedoucího kardiochirurga jeho bývalý kolega z doby před rokem 1968 prof. Jaroslav Stark. Tak se mu podařilo rychle pozvednout odbornou úroveň pracoviště na západní standard a zároveň pomoci navázat přirozené odborné kontakty mezi lékaři Dětského kardiocentra a jejich kolegy v zahraničí. Důkazem skvělé kvality pracoviště je i to, že se řada jeho lékařů posléze uplatnila na významných a vedoucích místech v cizině - Velké Británii, Spojených státech amerických, Německu, Holandsku i v Kuvajtu.

Během své další odborné dráhy narazil při přípravě knihy Prevence aterosklerózy v dětském věku na prospěšnost pití malého množství alkoholu na lidské zdraví. Začal se tímto tématem zabývat a výsledkem byla mimo jiné první cena udělená světovou organizací Organisation Internationale de la Vigne et du Vin za knihu Víno na zdraví (Víno na zdraví. Agentura Lucie, 2010). Milan Šamánek se zasloužil o kultivaci pití malého množství vína u nás, a nepřímo tím přispěl k zásadnímu kvalitativnímu skoku, který české a moravské vinařství udělalo v posledních dvaceti letech.

Milan Šamánek umí nakazit své okolí entuziasmem, který se však vždy opírá o reálný základ. Velký důraz kladl na přirozené přátelské vztahy v pracovním kolektivu, kterým se rovněž snažil napomáhat organizací neformálních setkání. V paměti zůstávají večírky, při nichž skvěle hrál na harmoniku.

Milana Šamánka lze jen s větším či menším úspěchem napodobit. Nelze ho překonat. Dál zůstává bystrým pozorovatelem a kritickým rádcem.

Prof. MUDr. Jan Janoušek, Ph.D.

Přednosta Dětského kardiocentra 2. LF UK a FN v Motole v Praze