Prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.

03/2021

Každé pracovní ráno nás s úsměvem zdraví charismatický muž s rukama v kapsách svého bílého pláště. Pavel Horák působí na první pohled jako bystrý a šarmantní intelektuál, kterým také je. Učí se cizí jazyky, cestuje po světě, lyžuje, zajímá se o historii a umění, tráví čas s manželkou a se svými čtyřmi dětmi. Jako takového muže ho znají jeho blízcí a známí. Kolegové k tomuto popisu ještě přidají, že Pavel ztrácí brýle a propisky a občas si přivlastňuje cizí hrnky. A pacienti v něm vidí přístupného a obětavého odborníka, který vždy dodrží slovo. Ale zeptejte se kteréhokoliv revmatologa, která důležitá osobnost v oboru se mu vybaví mezi prvními, a uvidíte, že jméno Pavel Horák mezi nimi chybět nebude. Podobné to bude i s internisty. Vždy si ve svém nabitém programu najde čas na kolegy, kteří se na něj mohou kdykoliv obrátit s konzultací složitých případů nebo s jinými odbornými dotazy, které vždy trpělivě zodpoví. Stejně tak se vepsal i do vzpomínek stovek absolventů Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kterým během studií přiblížil prostřednictvím poutavě podaných přednášek a praktických cvičení záhady vnitřního lékařství a zejména revmatologie.

Trošku záhadou také je, jak se vlastně k medicíně a konkrétně k revmatologii dostal. Narodil se 20. září 1966 ve Šternberku a jako malý kluk nad kariérou lékaře neuvažoval. Více pozornosti věnoval hodinám klavíru a chlapeckým hrám. Jako potenciální lékař se začal vidět během studia na gymnáziu v Uničově a po něm byl přijat na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde také studium v oboru všeobecné lékařství v roce 1991 úspěšně ukončil. První klinické zkušenosti získal na oddělení rehabilitace v Odborném léčebném ústavu Paseka, kde pracoval až do roku 1994, kdy složil atestaci prvního stupně z vnitřního lékařství. V tomto roce se již jeho pozornost plně obrací k oboru revmatologie, stává se sekundárním lékařem na III. interní klinice Fakultní nemocnice v Olomouci. V té době začíná s postgraduálním studiem a v rekordním čase tří let obhajuje v roce 1997 disertační práci na téma Systémový lupus a hodnocení jeho klinické a imunologické aktivity. Systémový lupus erythematodes zůstává i nadále jedním z jeho hlavních předmětů zájmu a v roce 2004 habilituje s prací Vybrané aspekty klinicko-laboratorního profilu a hodnocení aktivity systémového lupus erythematodes. Nadále pokračuje ve vědecké práci a výuce jak pregraduálních, tak postgraduálních studentů, k úspěšné obhajobě disertační práce dovede celkem sedm postgraduálních studentů a v roce 2011 je jmenován profesorem. Na klavír už tolik času nemá, ale chlapeckým i dívčím hrám se se svými dětmi věnuje stále. Jeho nejstarší syn již kráčí v šlépějích rodičů jako student lékařské fakulty. Ještě není jisté, zda ho zaujme matčina pediatrie, otcova revmatologie, či zda si prorazí vlastní cestu v jiném oboru medicíny.

Hlavním předmětem Pavlova zájmu je diagnostika a léčba systémových chorob pojiva, zejména systémového lupus erythematodes, dále pak nové léčebné možnosti u revmatoidní artritidy, anklozující spondylitidy, systémového lupus erythematodes a psoriatické artritidy. Věnuje se i diagnostice a léčbě osteoprózy a dalších metabolických onemocnění skeletu. Na svém kontě má více než 160 odborných publikací, je spoluautorem čtyř monografií a 20 kapitol v monografiích. Jeho práce mají ve vědecké komunitě ohlas a jsou často citovány.

Jako nadšený výzkumník i cestovatel absolvoval v průběhu své klinické praxe celou řadu pobytů na zahraničních pracovištích. Prvním z nich byl v roce 1995 Národný ústav reumatických chorob v Piešťanech, následoval pak pobyt na univerzitě v Helsinkách a v roce 2000 byl stipendistou Fulbrightovy-Proshkovy nadace na University of Minnesota. Z dalších vzdělávacích akcí lze vzpomenout kupříkladu letní školu Revmatologie EULAR v Německu (1998) nebo letní školu vnitřního lékařství ve španělském Alicante (1999). Je také absolventem mezinárodních kurzů denzitometrie a kloubní ultrasonografie. Byl hlavním řešitelem celkem šesti úspěšně obhájených resortních výzkumných projektů a grantů, jejichž tématem byl zejména systémový lupus erythematodes a další autoimunitní choroby.

Jeho znalosti, charisma a srdečný přístup jej dostaly do podvědomí široké odborné veřejnosti, a proto byl opakovaně zvolen do výboru České revmatologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP), jejímž místopředsedou je od roku 2009. Od roku 2005 je také členem výboru Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP. Od roku 2004 zastává funkci vědeckého sekretáře okresního sdružení ČLS JEP, od roku 1995 je členem České internistické společnosti. Je i členem redakčních rad odborných časopisů Česká revmatologie, Medicína pro praxi, Clinical Osteology (dříve Osteologický bulletin), Rheumatológia a Ortopedie. Podílí se na práci akreditačních komisí Ministerstva zdravotnictví ČR pro obory revmatologie a klinická osteolgie; v těchto oborech a v oboru vnitřní lékařství je i členem atestačních komisí. Na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se podílí na činnosti akademického senátu a oborové rady pro postgraduální studium v oboru vnitřní lékařství a v oboru lékařské imunologie.

Za svou zanícenou práci obdržel celou řadu ocenění. Prvním byla v roce 1998 cena European Federation of Internal Medicine (EFIM) za přednášku, v roce 2011 to pak byla cena České internistické společnosti za nejlepší publikaci v roce 2010. Ocenění za nejlepší publikaci obdržel v roce 2006 i od České revmatologické společnosti ČLS JEP, která mu v roce 2012 udělila čestné členství. Od roku 2013 je čestným členem ČLS JEP, od roku 2017 Polské revmatologické společnosti a Slovenské revmatologické společnosti SLS. V roce 2012 mu byla udělena cena děkana Lékařské fakulty

Univerzity Palackého v Olomouci za zvýšení kvalifikace (profesura) do 45 let.

Nejvíce si však váží poklidných rodinných víkendových rán a úsměvů na tvářích svých blízkých i nás, jeho kolegů.

MUDr. Martina Skácelová, Ph.D.

III. interní klinika - nefrologická, revmatologická a endokrinologická LF UP a FN Olomouc.