Prof. MUDr. Petr Broulík, DrSc.

05/2021

Celý svůj život se pohybuji ve zdravotnictví, většinou jako lékař, v posledních letech též jako pacient. Člověk se tak setká s mnoha kolegy. Jsou to lidé jako jiní, s kladnými i zápornými vlastnostmi. Avšak dovolím si tvrdit, že většina z nich je velmi vzdělaných, kompetentních ve svých oborech a lidsky vyzrálých. Jsou ale lékaři, u kterých bych použil velké L, tedy velcí klinici. Moc vzpomínám na takové osobnosti české medicíny, jakými byli profesoři Vladimír Vondráček či Jiří Mazánek, se kterými jsem měl tu možnost se setkat. Možná jejich scientometrické výsledky nebyly naprosto špičkové, ale výsledky jejich klinické práce stojí mimo jakoukoliv diskusi. Vzpomínám, jak jeden z porevolučních rektorů propagujících především vědecké výsledky musel být operován. Samozřejmě že operaci měl provést věhlasný český chirurg. Před operací za ním přišel přednosta kliniky a zeptal se ho trochu ironicky: „Pane rektore, Vaše magnificence, nevadí Vám, že Váš operatér má nízký impact factor?“

V případě prof. MUDr. Petra Broulíka, DrSc., se vzácně kloubí obrovská klinická i lidská moudrost s vynikajícími výsledky jeho vědeckých publikací.

Rád bych připomněl jeho profesionální curriculum vitae.

Narodil se 3. 10. 1937 v Plzni. Gymnázium již absolvoval v Praze v Londýnské ulici. V roce 1961 byl promován na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Lékařskou dráhu začínal na interním oddělení nemocnice v Podbořanech. Na tuto dobu často vzpomínal a někdy se mediků zeptal: „Co byste dělal s pacientem v Podbořanech?" Chtěl slyšet, jak by mladý lékař postupoval, kdyby byl sám na malém oddělení bez pomoci zkušenějších kolegů a bez dostupnosti složitých vyšetřovacích metod. Jeho zájem o vědeckou a pedagogickou práci ho přivedl v roce 1962 na Ústav patologické fyziologie Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Osudný se mu stal rok 1964, kdy nastoupil na III. interní kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Tam strávil celý svůj profesionální život v rolích sekundáře, odborného asistenta uvedeného do funkce ještě akademikem Charvátem, docenta a od roku 1992 profesora. Samozřejmostí bylo, že v roce 1977 úspěšně obhájil kandidátskou práci na téma Regulace výdeje kalcitoninu štítnou žlázou a v roce 1988 doktorskou disertaci na téma Metabolické účinky parathormonu.

Vždy velmi dbal o mezinárodní kontakty a prestiž české medicíny. V letech 1968-1970 měl možnost pracovat na oddělení Department of Experimental Endocrinology lékařské fakulty v Birminghamu v Alabamě ve Spoj ených státech amerických a v roce 1981 několik měsíců na oddělení Department of Endocrinology v Aarhusu v Dánsku. Jeho zahraniční pobyty se kromě jiného projevily tím, že posílily možnost výměnných odborných stáží českých i zahraničních lékařů, především z USA.

Prof. Broulík zveřejnil mnoho vědeckých studií, jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Je až neuvěřitelné, že si vedle klinických studií našel čas i na experimentální práce na zvířatech. Byl např. hlavním řešitelem grantového projektu Vliv estrogenů na mechanické vlastnosti a biochemické ukazatele kostního obratu u potkaních samců. Ještě v roce 2018 publikoval jako první autor článek ve špičkovém časopisu Hormone and Metabolic Research na zajímavé téma vlivu androgenů na minerální denzitu kostí u transgender mužů. V roce 2021 je pak spoluautorem práce v Chirurgických rozhledech s názvem Souběžné onemocnění štítné žlázy u pacientů operovaných pro primární hyperparatyreózu. Je autorem několika monografií se zaměřením na poruchy fosfokalciového metabolismu. V roce 2003 byla jeho kniha Poruchy fosfokalciového metabolismu oceněna cenou České lékařské společnosti J. E. Purkyně.

Prof. Broulík je oblíbeným učitelem na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Byl opakovaně studenty zařazen mezi nejlepší pedagogy fakulty. Byl prvním porevolučním proděkanem pro studium. Vedl předatestační kurzy školenců před atestací z endokrinologie. Byl opakovaně zvolen do Akademického senátu 1. LF UK, většinou mezi těmi, kteří získali největší počet hlasů.

Dlouhá léta vedl endokrinologickou ambulanci III. interní kliniky - kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze. Zaměřuje se především na pacienty s poruchou fosfokalciového metabolismu. S těmito obtížemi přicházeli do jeho ambulance nemocní z celé České republiky. Prof. Broulík je považován za spoluzakladatele české osteologie. Samozřejmě byl členem nově zřízené České osteologické společnosti ČSL JEP (opakovaně též členem předsednictva České lékařské společnosti JEP). Stále pracuje v ambulanci na Fakultní poliklinice VFN v Praze a jeho služby vyhledává též celá řada jeho přátel, ke kterým, a nejen k nim, je vždy velmi vstřícný a empatický. Především ale stále prokazuje svoje obrovské klinické zkušenosti.

S prof. Broulíkem jsem se setkával při mnoha různých příležitostech. Kromě jiného pamatuji, jak jsme byli pozváni spolu s prof. Tesařem do pořadu paní Zagorové Když nemůžu spát. Paní Hana byla velmi pečlivá v přípravě a pozvala si nás všechny tři večer před pořadem do svého tehdy vinohradského bytu. Probírala s námi témata, o kterých budeme hovořit. Utkvělo mi ve vzpomínkách, jak Petr opakovaně zmiňoval význam „elementárního kalcia“.

Prof. Broulík je též celoživotním vášnivým sportovcem. Jeho zájmem je především basketbal, a to jak z pozice aktivního hráče Slavoje Vyšehrad, tak i organizátora sportu. Byl také sportovním funkcionářem, např. starostou právě Slavoje Vyšehrad. Vzpomínám na jeho elegantní chování, když hrával rekreačně basket na fakultě s takovými „hrubiány“, jakými jsme byli já, Jarda Živný, Pepa Veselka či Lukáš Rob. Dozvěděl jsem se, že v jeho osobním spisu na fakultě je kromě jiného založeno poděkování od Ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy a sportu za pomoc při přípravě národního mužstva košíkářů na olympijské hry v Montrealu v roce 1976. Přitom mu ale nebylo dovoleno do Kanady s týmem odjet. Rád jezdíval s celou rodinou na letní fakultní tábor do Dobronic, kde se věnoval celé řadě různých sportů, včetně oblíbeného tenisu.

Prof. Broulík má vybudované dlouhodobě harmonické rodinné zázemí. Jeho žena je lékařka s podobnými vlastnostmi, jako má Petr. Jistě je rád, že jeho dcera Karolina pokračuje v rodinné tradici a zvolila si profesi lékařky.

Všichni si přejme, aby prof. Broulík měl i nadále dost sil a chuti a pokračoval ve svých úspěšných a pro mnohé z nás velmi potřebných činnostech.

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha