Prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D.

06/2021

Psát o přednostovi kliniky, je-li autor článku jejím zaměstnancem, může vyvolat i u laskavého čtenáře pocit, že text je psán utilitárně. Následující řádky jsou tohoto cíle prosty. Kolega Lischke byl přijat na III. chirurgickou kliniku 1. LF UK a FN Motol v roce 1992. Jeho profesionální vývoj tedy pozoruji již téměř třicet let. Postupným získáváním zkušeností a všech v oboru možných a dosažitelných titulů prošel dráhou od sekundárního lékaře po profesora a stal se v roce 2010 přednostou. Při výběru osoby, která kliniku povede, nebylo pochyb, že jí bude on. Neměl prakticky protikandidáta. V době výběru nebyl v naší zemi chirurg, který by splňoval podmínky přijetí, ovládal tedy všeobecnou a současně hrudní chirurgii. Obojí problematikou se klinika historicky zabývala.

Profesor Lischke je chirurg s velmi dobrou znalostí všeobecné chirurgie a excelentní hrudní chirurg; těžko bychom v této specializaci pro něho u nás hledali konkurenci. Klinika pod jeho vedením je místo, na které se v složitých hrudně chirurgických problémech obracejí přednostové jiných pracovišť z celé naší země. Za poslední desetiletí, kdy pracoviště vede, došlo k podstatnému rozvoji všech tradičně prováděných chirurgických oborů. Promyšlenou koncepcí a cílením přednosty na priority byla opuštěna mamární chirurgie, ale naopak zde byli koncentrováni pacienti například s onemocněním příštítných tělísek. V této problematice je dnes jeho pracoviště počtem operovaných na prvním místě v ČR a patří mezi vedoucí evropská centra. Bylo založeno centrum pro nemocné se sarkomy, které poskytuje péči pacientům rovněž z celé země.

Zvláštní kapitolou, které se profesor Lischke věnuje s mimořádnou pozorností, je Národní program transplantace plic. Zde vybudoval vysokoobjemové centrum, jediné u nás. Program transplantací rozvinul tak, že v současné době je nejen počtem výkonů, ale i léčebnými výsledky mezi vedoucími centry v Evropě. Profesor Lischke těchto výsledků docílil obrovským osobním nasazením, kdy pracovní doba je dokladovaná pouze v zákoníku práce. Úspěšný rozvoj kliniky je dán také jeho neustálou snahou a schopností budovat spolupráci s ostatními pracovišti, bez které není možný seriózní přístup k pacientovi. U složitějších případů není bez vyslechnutí názorů ostatních odborníků indikována žádná operace. Empatie ke spolupracovníkům se u něj dokládá tím, že se zamýšlí nad budoucností jednotlivých kolegů a plánovaně připravuje jejich výcvik, a tedy jejich budoucnost. Ač je sám z mého pohledu mlád, při osobním rozhovoru jsem zjistil, že se zamýšlí nad budoucností kliniky pro dobu, kdy půjde do důchodu.

Společnost hledí na přednostu jako na člověka stojícího na vrcholu pomyslné pyramidy, na kterého se lidé obracejí, nejen když jde o zdraví, ale často i o život. Obracejí se s nadějí a očekáváním vysoké odbornosti, ale i morálního přístupu. Ne vždy se totiž s obojím v praxi setkávají. V případě kolegy Lischkeho má pacient jistotu, že obojí bude na takové úrovni, jakou očekává. Jsou-li operovány společensky významné osobnosti, svěří operaci kolegovi, o kterém se domnívá, že má v dané problematice větší zkušenost. To je vlastností nemnohých přednostů.

Autor příspěvku vnímá u vedoucího kliniky jako zásadní jeho práci koncepční s výhledem do budoucna, ne pouze jeho osobní vědeckou činnost, tedy výčet přednášek, odborných článků či monografií. Ty si čtenář může na internetu dohledat, ale bez nich by se stěží stal předsedou Společnosti pro orgánovou transplantaci České lékařské společnosti J. E. Purkyně, byl členem výboru České chirurgické společnosti ČSL JEP, členem vědecké rady 1. LF UK, členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví atd.

Žije v zajetí medicíny. Jeho partnerka je totiž uznávanou dětskou lékařkou a dcera je inženýrka a pracuje na poli biotechnologie. Není to ale jenom medicína, která naplňuje jeho život. S partnerkou jsou schopni jet do Berlína, aby tam vyslechli koncert místních filharmoniků. Mezi českými výtvarnými umělci své generace má osobní přátele. V posledních letech s partnerkou propadli cyklistice, a i přes pád a zlomeninu v cyklistice zdárně pokračuje. Myslím, že na mnohé mladší kolegy bude na kopci dlouho čekat.

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.

Emeritní přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol, Praha