Prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr. h. c.

03/2020

Prof. MUDr. Petr Broulík, DrSc., Prof. MUDr. Antonín Jabor, CSc.

Byl jsem poctěn žádostí o napsání vzpomínek na velkého osteologa prof. MUDr. Vladimíra Paličku, CSc., dr. h. c. Vladimír Palička se narodil v roce 1946 v Prostějově. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor všeobecné lékařství, a promoval v roce 1970. Posléze dlouhá léta působil v nemocnici v Bruntále s praxí na interním a chirurgickém oddělení a následně na oddělení klinické biochemie. Od roku 1984 působí na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnici Hradci Králové. Postupně zde byl přednostou Ústavu klinické biochemie a diagnostiky a vedoucím Osteocentra.

Začátkem šedesátých let se profesor Blahoš setkal s revmatologem MUDr. Stanislavem Havelkou a spojil je společný zájem o kalcium a kost i vše, co s tím souvisí. Využili oboustranného zájmu a svolali seminář do Výzkumného ústavu chorob revmatických, kde se začali scházet zájemci o kostní choroby. První osteologický seminář se konal 2. února 1970 ve Výzkumném ústavu chorob revmatických v Praze. Seminářů a později workshopů s postupně narůstající účastí bylo uspořádáno okolo 115. Velice záhy se připojil i klinický biochemik, v té době docent Palička. To bylo nesmírné obohacení seminářů. Když skončil ve své funkci první předseda Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu, založené v roce 1995, profesor Havelka, stal se v roce 1997 novým předsedou právě docent Palička. Společnost pro metabolická onemocnění skeletu (SMOS) je odbornou veřejností od počátku chápána jako integrující společnost pro oblast metabolických onemocnění skeletu a především osteoporózy, která se pro společnost stala ze zdravotního, sociálního i ekonomického hlediska závažným problémem. Společnost se podílí na tvorbě standardů péče v této oblasti a vyjadřuje se v rámci algoritmů léčby k současným možnostem diagnostiky a terapie osteoporózy a metabolických onemocnění skeletu v České republice. Velikou zásluhu na rozjezdu společnosti a jejím zviditelnění má právě prof. Palička, který neúnavně pracoval na její náplni.

Profesor Palička se jako vynikající klinický biochemik zajímal i o obor zasahující do klinické biochemie - osteologii, tj. obor zabývající se metabolismem kosti, jejím onemocněním, diagnostikou a léčením. Zvláště biochemická diagnostika je v dané problematice velice důležitá. Osteologie a klinická biochemie jsou jeho profesními láskami.

Dění v oboru začal ovlivňovat systematicky, důkladně, svědomitě, a hlavně na mnoha frontách. Není, myslím, v posledních letech osobnosti, která by tak pozitivně obor osteologie ovlivnila. Není také více mezinárodně etablované a uznávané osobnosti. Velice záhy se stal významným vědeckým pracovníkem řešícím problematiku kostní tkáně. V této oblasti má celou řadu publikaci v českých, ale i zahraničních časopisech. Je „velvyslancem" klinické osteologie a dokáže se v jejích nejvyšších kruzích pohybovat s lehkostí a samozřejmou dávkou erudice. Není pro něho problém přednést přednášku v zahraničí nebo „jen“ na regionálním semináři, hovoří vždy brilantně a s vtipem.

Přednášky pana profesora jsou poutavé. Jeho klidná mluva se správnou češtinou nenechá nikoho v sále v klidu. Pan profesor má přednášku vždy logicky seřazenou s krásnými a přehlednými diapozitivy. Posluchači v sále tak dostávají úplný a logicky zpracovaný přehled o dané problematice. Osteokalcin a metabolismus, kostní tkáň a hormony, vazby mezi kostní tkání a metabolickými ději v organismu, účinek bisfosfonátů na kostní buňky - to jsou jen náhodné ukázky velmi zajímavých témat jeho přednášek.

Můj osobní vztah k Vladimírovi postupně rostl. Značný respekt vyvolává jeho erudovanost, pracovitost a hluboké znalosti nejen v oborech vnitřního lékařství a samozřejmě klinické biochemie, laboratorní medicíny a osteologie, ale i napříč celou medicínou. Obdivuhodné je ale také jeho naprosto korektní vystupování, vždy s vysokou mírou diplomacie. Je čestným členem mnoha domácích i zahraničních vědeckých společností a členem redakčních rad renomovaných časopisů.

V neposlední řadě je výjimečnou lidskou osobností - vždy je připraven pomáhat spolupracovníkům. Hluboký odborný základ se v jeho osobě spojuje s vynikajícími osobnostními rysy. Je tak příkladem již pro několikátou generaci lékařů.

Prof. MUDr. Petr Broulík, DrSc.

Psát o Vladimíru Paličkovi jako o klinickém biochemikovi po krásných slovech prof. Broulíka je nadmíru těžký úkol. Je možné přidat několik dodatků k jeho životnímu curriculu - třeba o tom, že lékařskou fakultu v Olomouci absolvoval jako vynikající student „sub auspiciis“, že má dvě atestace z klinické biochemie, ale také z endokrinologie a klinické osteologie. Téma jeho kandidátské práce v roce 1985 bylo „Vedlejší metabolické účinky hormonální antikoncepce" habilitoval ve vnitřním lékařství v roce 2000 a profesorem vnitřního lékařství byl jmenován v roce 2001. Od roku 2008 si může za jméno připojit titul dr. h. c. Univerzity Pecs v Maďarsku. Byl děkanem Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, proděkanem pro zahraniční styky a vnější vztahy, v současné době zastává nelehkou pozici ředitele Fakultní nemocnice Hradec Králové.

Pro obor klinické biochemie vykonal mnoho, ať již jako předseda Československé a později čestný předseda České společnosti klinické biochemie, jako předseda FESCC (Forum of the European Societies of Clinical Chemistry, nyní EFLM neboli European Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine) a místopředseda IFCC (International Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine), nejvíce autoritativní instituce laboratorní medicíny s celosvětovou působností. Významným příspěvkem pro klinickou biochemii v českém i evropském kontextu bylo vybudování Ústavu klinické biochemie a diagnostiky ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, který se stal vzorem pro řadu dalších ústavů a hlavně ukázal, že „to jde“. Organizoval také velmi vydařený 14. IFCC-FESCC European Congress of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine Euromedlab 2001 v Praze. Dění v laboratorní diagnostice a klinické osteologii ovlivňuje také jako člen redakčních rad nebo jejích okruhů více než 12 časopisů, podobně jako člen vědeckých a oborových rad několika fakult, včetně zahraničních. Proto není překvapením, že je čestným členem řady odborných společností v Česku, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku.

Publikační aktivity Vladimíra Paličky zahrnují více než 500 prací v domácím i zahraničním písemnictví s ohlasem nad 2 000 citací a H-indexem 22. O jeho přednáškách už bylo psáno výše, jsou vynikající nejen odborně, ale také vedou k zamyšlení a jeho dnes již klasické otázky kladené posluchačům - „umíme to?“ nebo „chceme to?“ - nejsou klišé, opravdu donutí každého se zamyslet.

Tím se dostávám k osobnímu pohledu na Vladimíra. Velmi stručně - rozumíme si a máme se rádi. Setkáváme se i s našimi manželkami, vždycky najdeme témata související i nesouvisející s naší prací, můžeme si povídat o medicíně, o přírodě, o kultuře. Vždy samozřejmě dojdeme (v mém případě) ke klinické biochemii, s úsměvem dodávám, že osteologická témata s Vladimírem řešíme málokdy. Při laudaci související s udělením Hořejšího medaile v roce 2017 jsem napsal, že „je vždy elegantní, každý zaregistruje jeho vybrané společenské vystupování a můžeme tak od něho zdarma získat lekci společenské etikety“. Tím bych rád své povídání o prof. Vladimíru Paličkovi uzavřel: je to nejen výborný lékař a klinický biochemik, ale také skvělý kolega; prohlédněte si jeho fotografii a zjistíte, že je to navíc ještě fešák.

Prof. MUDr. Antonín Jabor, CSc.