Role praktického lékaře v kardiometabolické a nádorové prevenci

02/2022

Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.

Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK, Praha

SOUHRN

Všeobecný praktický lékař je klíčovým zprostředkovatelem populačních preventivních strategií pro individuálního pacienta. Ta jsou zaměřena zejména na kardiometabolická a onkologická onemocnění. Účinná prevence vychází ze stratifikace rizik, které pomáhají identifikovat prioritní skupiny pro primární, sekundární, respektive terciární prevenci. V případě kardiometabolického rizika má praktický lékař k dispozici tabulku SCORE, ale v úvahu bere také rodinnou anamnézu, psychosociální rizikové faktory, subklinická orgánová poškození a klinické stavy ovlivňující riziko kardiovaskulárního onemocnění. Míře rizika pak odpovídají příslušné preventivní strategie, zahrnující jak nefarmakologická, tak farmakologická opatření. Doporučení v rámci primární prevence nádorových onemocnění jsou prakticky shodná jako u kardiometabolické prevence. Významnou agendou nádorové prevence v primární péči se v budoucnu může stát genetické testování. Prozatím lékařům v praxi nezbývá než se soustředit na včasný záchyt a sekundární prevenci nádorů. To znamená identifikaci asymptomatických pacientů s vysokým rizikem pro sledování u specialistů, včasný záchyt nádorů a prekanceróz u symptomatických pacientů a podporu účasti ve screeningových programech pro průměrně rizikovou populaci. Specifická role pak všeobecným praktickým lékařům přísluší ve screeningu kolorektálního karcinomu a od letošního roku v programu časného záchytu karcinomu plic.

Klíčová slova

všeobecný praktický lékař, prevence, kardiometabolická onemocnění, onkologická onemocnění, screening

SUMMARY

The general practitioner is a key mediator of population prevention strategies for the individual patient. These are mainly focused on cardiometabolic and oncological diseases. Effective prevention is based on risk stratification, which helps to identify priority groups for primary, secondary or tertiary prevention. In the case of cardiometabolic risk, the general practitioner has a SCORE chart at his disposal, but he also takes into account family history, psychosocial risk factors, subclinical organ damage and clinical conditions affecting the risk of cardiovascular disease. The level of risk is then matched by appropriate preventive strategies, including both non-pharmacological and pharmacological measures. Recommendations for primary cancer prevention are practically the same as for cardiometabolic prevention. Genetic testing may become an important agenda for cancer prevention in primary care in the future. For the time being, doctors in practice have no choice but to focus on early detection and secondary prevention of tumors. This means identifying asymptomatic patients at high risk for follow-up with specialists, early detection of tumours and precancerous lesions in symptomatic patients and promoting participation in screening programmes for the average at-risk population. A specific role belongs to general practitioners in colorectal cancer screening and, as of this year, in the early detection of lung cancer program.

Key words

general practitioner, prevention, cardiometabolic diseases, oncological diseases, screening