Rytíř českého lékařského stavu

04/2019

Doc. MUDr. Zdeňka Límanová, CSc.

Prof. MUDr. Josef Marek, DrSc.

Pokud by byla vyhlášena soutěž o nejslušnějšího a nejkultivovanějšího úspěšného vědce, v seznamu vítězů bychom bezpochyby našli pana profesora Josefa Marka. Jeho rytířství není dáno jmenováním, ale je formováno jeho povahou, jeho charakterem. Pevnost názorů, skromnost a hluboce humánní cítění přidávají jeho rytířství další záviděníhodnou dimenzi. Závidět můžeme i jeho až nadlidskou píli; ovšem samotná píle by pro mimořádně úspěšnou vědeckou činnost profesora Marka nestačila. Sudičky to tušily a nadělily proto panu profesorovi i nadměrné množství nadání. A sečteme-li píli a nadání a připočteme-li i pevné morální zásady, správný výsledek se dostaví: je to zářný Rytíř Josef Marek.

Dlužno rovněž zdůraznit, že jeho úspěšná vědecká činnost měla celoevropské ohlasy, o čemž svědčí členství v zahraničních odborných společnostech a mnohá četná uznání. Získával je především až po pádu totality; tomu se budu věnovat dále. Samozřejmě jeho významu si je vědoma tuzemská odborná veřejnost - o tom svědčí čestný titul České lékařské komory z roku 1997 - Rytíř českého lékařského stavu, členství ve výborech řady odborných společností a četná další ocenění jeho práce, jako například čestné členství České internistické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, čestné členství České endokrinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, stříbrná pamětní medaile 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, pamětní medaile 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy k 650. výročí vzniku Univerzity Karlovy, čestné členství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, a další.

Ale od začátku: profesor Marek se narodil v lednu 1936 v Berouně v rodině inženýra. Studentská léta byla ve znamení západních Čech, lékařské vzdělání získal na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde se setkal s výborným internistou profesorem Bobkem. Promoval s červeným diplomem - jak jinak. Čtyři roky po promoci strávil jako sekundární lékař v okresní nemocnici v Klatovech, po získání první atestace z vnitřního lékařství přešel do Fakultní nemocnice Plzeň. A pak po úspěšném konkurzu v roce 1965 celoživotně zakotvil na slavné endokrinologicky zaměřené III. interní klinice profesora Charváta v Praze. Již v té době za ním začali jezdit nemocní především s endokrinopatiemi, zpočátku z Klatov, později z celého Československa. Jeho postup na pražském prestižním pracovišti je jasným tahem na branku: druhá atestace v roce 1967, obhajoba docentské práce v roce 1979, pro obstrukce KSČ jmenování docentem až v roce 1983, poté vzápětí v roce 1984 obhajoba doktorské disertační práce na téma „Růstový hormon, somatomediny a prolaktin v klinice“. Nicméně jmenování profesorem se dočkal až po pádu totality v roce 2000. V témže roce se logicky stal přednostou III. interní kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Jak už jsem poznamenala výše, jeho odborný růst měl ony tři příčiny: nadání, charakter a píli. Jeho vědecká práce i další organizační povinnosti nebránily tomu, aby se obětavě a pečlivě nevěnoval svým pacientům; ostatně obětavě se jim věnuje i v současné době. Důsledkem pečlivosti a věhlasu se jeho pracovní doba i na ambulanci často protahovala až do pozdních večerních hodin. Pokud bych mohla jmenovat vítěze soutěže o lékaře s nejpříkladnějším vztahem k nemocným, neváhala bych. A to je právě rezultát oné třetí příčiny - hluboce křesťanského charakteru a morálky - i to patří k obdivuhodné osobnosti profesora Marka.

Je opravdu těžké si představit, jak mohl profesor Marek při svých mnoha povinnostech nezanedbávat vědeckou a publikační činnost, vycházející z klinického a laboratorního výzkumu. Publikoval více než 400 odborných článků i v zahraničí; jen od roku 2005 to bylo 27 zásadních studií, publikovaných v zahraničí. Je prvním autorem nebo spolupracovníkem četných monografií a skript. Jeho stěžejní monografie Farmakoterapie vnitřních nemocí se dočkala patero vydání; poslední vydání z roku 2018 je jím zcela přepracované a aktualizované. Je hlavním autorem první české systematické Endokrinologie, která vyšla v roce 2017 a v témže roce získala ocenění České endokrinologické společnosti ČLS JEP.

Výsledky své vědecké činnosti dosud demonstruje jako pozvaný řečník na četných zahraničních sjezdech a konferencích, což mu umožňuje i jeho úžasná jazyková vybavenost. Umí nejen přednášet, ale i živě diskutovat v angličtině, němčině, francouzštině a patrně i v ruštině; kdo slyšel profesora Marka přednášet, určitě nezapomene. Ať je ráno po společenském večírku nebo již končící den po dlouhém odborném programu, jakmile se profesor Marek postaví za přednáškový pultík, zdá se, že dotyk s mikrofonem ho polévá živou vodou. Již klasické jsou jeho ranní přednášky na endokrinologických kongresech zvané Novinky v endokrinologii, které jsou prokládány odbornými pikantnostmi; všichni posluchači jsou elektrizovaní jeho odborností, vtipem a rozhledem. Přednášky končívá pokornou omluvou za to, že nás asi poněkud unavil, a posluchači odpovídají potleskem ve stoje. Takový je pan profesor Marek i v současné době.

Cesta na tento vrchol nebyla snadná: panu profesorovi se patrně splnil sen, když nastoupil na věhlasnou endokrinologickou kliniku, vedenou zakladatelem české endokrinologie profesorem Charvátem. Atmosféra na klinice byla v té době výrazně vědecky a badatelsky zaměřená, nově budované laboratoře získaly výborné biochemiky, rovněž zapálené pro výzkum. Úroveň kliniky dokládá i skutečnost, že se z ní po roce 1990 rekrutovalo několik přednostů dalších interních klinik lékařské fakulty. Diagnostika endokrinopatií byla ještě do konce šedesátých let založena na klinických příznacích a pozorovacích schopnostech, poté se na západě a posléze i na III. interní klinice prosazovaly laboratorní metody stanovující hormony, a hypofýza i hypotalamus začaly ztrácet svou tajemnost. Pozvolna bylo možné se opírat o laboratorní výsledky, a díky tomu se dařilo zachytit poruchy hypofýzy dříve než v pozdním stadiu. Ačkoliv celá interna byla základem vzdělání a Markovou láskou, endokrinologie - tehdy mladý obor - přitahovala jeho pozornost nejvíce. V krátkém období politické tolerance KSČ schválila jeho pobyt ve Francii (Marseille); tam se věnoval výzkumu prolaktinu. Po návratu nadchl výbornou biochemičku Ing. Jarmilu Šrámkovou pro spolupráci, zavedli spolu stanovení koncentrace prolaktinu a následně dalších hormonů - zpočátku na „koleně“, posléze pomocí souprav. Pravidelně spolu konzultovali nejasnosti či nálezy, nejraději v pátek pozdě odpoledne, kdy již byl v laboratoři klid. Samo toto pionýrské období zavádění nových metod a „vychytávání much“ by si zasloužilo obšírnou vzpomínku. K diagnostice onemocnění hypofýzy výrazně přispívají zobrazovací metody. V 70. letech bylo na III. interní klinice RTG oddělení na vysoké úrovni díky výborné doc. MUDr. Šilinkové, ale prosté zobrazení zachycovalo změny hypofýzy až v pokročilejší fázi. Teprve využití CT posunulo diagnostiku a umožnilo korelaci laboratorních a zobrazovacích postupů. A zde si pan profesor uskutečnil další sen: stal se průkopníkem časné diagnostiky a terapie onemocnění hypofýzy, zvláště poruch sekrece růstového hormonu a prolaktinu. Léčba hyperprolaktinemie umožnila řadě do té doby infertilních žen otěhotnění, takže kolegové často žertují, že pan profesor má spoustu dětí a nemusí platit alimenty. Spolupráce s neurochirurgy, především z Ústřední vojenské nemocnice Praha, umožňuje mnohým nemocným kvalitní život po včasně indikovaných operacích hypofýzy. Při zavádění dalšího léčebného zajištění pacientů Leksellovým gama nožem po roce 1992 samozřejmě pan profesor Marek nemohl chybět. Z dnešního pohledu se diagnostika i léčba onemocnění hypofýzy zdá jednoduchým a elegantním řešením. Díky průkopnickým a náročným studiím z 90. let minulého století se profesor Marek stal zakládajícím členem mezinárodních společností, zaměřených na diagnostiku a terapii onemocnění hypofýzy: v roce 1999 to byla Acromegaly Consensus Group (Tvorba diagnostických a léčebných standardů) a v roce 2005 Prolactinomas Steering Committee. Jeho obrovské klinické zkušenosti, píle a encyklopedické znalosti nejen endokrinologie umožnily členství v dalších zahraničních společnostech: European Society of Clinical Investigation, International Society of Endocrinology, European Federation of Endocrine Societies, European Neuroendocrine Association, Growth Hormone Research Society, Club Francais de l’Hypophyse.

Jako řešitel řady vědeckých projektů obohatil tuzemskou i světovou vědu o významné vědecké poznatky. Zaměřil se především na IGF-1, prolaktin, růstový hormon, vliv zvýšených hormonálních koncentrací na organismus (na kardiovaskulární choroby, skelet, aterosklerózu). Díky členství v několika redakčních radách zprostředkoval nové poznatky z endokrinologie i do dalších medicínských oborů. Jeho účast při organizování tuzemských kongresů a postgraduálních konferencí je samozřejmostí, ale jeho světový věhlas umožnil také organizování úspěšných evropských kongresů v Praze: v roce 1996 kongres Evropské federace asociací katolických lékařů (FEAMC - Fédération Européenne des Associations Médicales Catholiques), zaměřující se na lékařskou etiku a morálku, a v roce 2010 European Congress of Endocrinology.

Ani žádosti o členství ve významných funkcích po roce 1989 se profesorovi Markovi nevyhnuly. Stal se převelice žádanou osobností a byl doslova na roztrhání, zvláště při jmenování nových odborných komisí a poradních sborů či organizování České lékařské komory (ČLK). V roce 1991 se stal viceprezidentem ČLK, později členem představenstva a členem vědecké rady ČLK. Byl jmenován předsedou vědecké rady Ministerstva zdravotnictví ČR, získal funkci místopředsedy Rady lékařských věd ČR, byl členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro endokrinologii a vnitřní lékařství. Brzy po založení Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR se stal členem jejího čestného předsednictva a předsedou oborové komise pro lékařské vědy. Byl osloven ČSAV a stal se členem kolegia lékařských věd. Na 1. LF Univerzity Karlovy byl po léta členem vědecké rady i akademického senátu. Angažoval se jako člen v komisích pro obhajobu vědeckých hodností, pro nostrifikační zkoušky cizinců při Ministerstvu zdravotnictví ČR a pro atestační zkoušky z oboru endokrinologie. Vzhledem k blízkému vztahu k farmakoterapii se stal členem kategorizační komise léčiv při Ministerstvu zdravotnictví ČR. Za dobu svého dnes již 54letého působení na III. interní klinice vychoval v postgraduálním vzdělávání na klinice i v bývalém Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů celou plejádu endokrinologů. Jsem přesvědčena, že v Česku a zčásti i na Slovensku není endokrinologa, který by neprošel a vděčně nevzpomínal na školení u pana profesora Marka.

Jako třetí od založení České endokrinologické společnosti ČLS JEP v roce 1938 se stal po profesoru Charvátovi a profesoru Schreiberovi v roce 2002 jejím předsedou, nyní je jejím čestným členem. O mnoha dalších aktivitách, jako například založení Nadace III. interní kliniky a předsednictví transformovaného Nadačního fondu profesora Charváta při III. interní klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, členství ve správních radách se již nebudu rozšiřovat. Nikdy neodmítl pomoc či radu těm, kteří o ni žádali. Pan profesor Marek věnuje medicíně celý svůj život, a této zálibě přizpůsobil životní styl: neměl touhu a čas složit řidičskou zkoušku, nemá automobil, nemá chatu, sportům se nevěnuje, na dovolenou nejezdí do zahraničí, ale tradičně na venkov do jižních Čech. Ale nikdy nezapomene svým přátelům a spolupracovníkům gratulovat k radostným událostem a těšit se z jejich úspěchů. Jeho vzácná manželka, neuroložka MUDr. Jarmila Marková trpělivě chápe svého mimořádného manžela a tvoří mu bezpečné zázemí. I když to není vždy snadné, s pochopením omlouvá příchody na poslední chvíli a téměř zmeškané odjezdy nejen na koncerty, ale i na dovolenou. Spolu se radují z úspěchů dcery, hematoložky Markéty. A zde se splnil další sen - společná radost a pomoc při péči o pokračovatele rodu, vnuka Marka.

Závěrem by autorka tohoto textu ráda poděkovala osudu, že jí umožnil pracovat na klinice s tak vynikajícím člověkem, který je více než padesát let obětavým kolegou i milovaným šéfem.

Doc. MUDr. Zdeňka Límanová, CSc. 3. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze