Úvodník 02/2021

02/2021

 

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

profesor Eugen Braunwald označil vývoj v kardiovaskulární terapii za jeden z triumfů moderní medicíny.1 Oblast výzkumu, testování a aplikace nových farmakoterapeutických postupů u kardiovaskulárních nemocí jsou progresivní a dynamické. Cílem speciálního čísla časopisu zaměřeného na novinky v léčbě kardiovaskulárních nemocí je přiblížit čtenářům současné moderní „up-to-date“ postupy a upozornit na nadějné farmakoterapeutické postupy budoucnosti, které jsou v různém stupni výzkumu a testování.

Prevalence srdečního selhání ze známých příčin stoupá. Léčba pacientů reflektující důkazy o benefitu na zpomale: ní progrese a úmrtí v důsledku srdečního selhání má proto velký (i společenský) dopad. Poslední léta jsme konfrontováni s průlomovými studiemi v oblasti léčby pacientů se srdečním selháním s redukovanou ejekční frakcí levé komory. Snížení úmrtí v důsledku tohoto onemocnění bylo prokázáno u dal: ších dvou nových lékových skupin - ARNI (duální antagonista receptorů AT1 pro angiotenzin II a neprilysinu) a gliflozinů (inhibitory SGLT2). Profesor Filip Málek představuje principy a pět v současnosti akceptovaných hlavních patofyziologických cílů farmakoterapie srdečního selhání.

Nové postupy ve farmakoterapii akutního koronárního syndromu bez elevací úseku ST sumarizuje docent Milan Hromádka v článku, který vychází z aktuálních doporučení Evropské kardiologické společnosti pro tuto formu koronární nemoci. Zásadní změnou je především přístup k léčbě pacientů vyžadujících kombinovanou protidestičkovou a perorální antikoagulační léčbu a pohled na předléčení u pacientů s plánovanou časnou invazivní strategií.

Význam dostupnosti parenterálního protidestičkového léku, který potlačuje aktivaci trombocytů inhibicí receptoru P2Y12 v léčbě koronární nemoci analyzuje doktor Ivo Varvařovský. Předkládá přehled dostupných důkazů a předpoklady největšího léčebného přínosu protidestičkového léku, který má kromě parenterálního podání další unikátní vlastnosti, a to téměř bezprostřední nástup účinku po začátku a rychlé odeznění po ukončení aplikace.

Mezi zásadní trumfy kardiovaskulární farmakoterapie jistě patří hypolipidemická léčba, které se věnuje profesor Michal Vrablík. Farmaka ovlivňující metabolismus plazmatických lipidů a lipoproteinů jsou kamennou součástí nejenom sekundární prevence aterotrombózou podmíněných nemocí, ale i primární prevence těchto příhod u vysoce rizikových pacien• tů. Článek poskytuje informace o zavedených i testovaných nových hypolipidemicích, o jejich mechanismech účinku, způsobu podání a dostupných důkazech.

Jak v úvodu svého článku konstatuje profesor Jiří Widimský, arteriální hypertenze je jedním z nejvýznamnějších ovlivnitelných rizikových faktorů jak ischemických, tak hemoragických mozkových příhod. Problematika součas: né farmakoterapie arteriální hypertenze zahrnuje nejenom vztah vedení léčby k cévní mozkové příhodě, ale i k ovlivnění deteriorace kognitivních funkcí.

V oblasti kardiomyopatií je jistě významným tématem transthyretinová amyloidóza, která představuje nejčastější typ amyloidózy srdce. Evropské prevalenční studie upozorňují na fakt, že v České republice je tato nemoc poddiagnostikována. Přitom ke stanovení diagnózy vystačíme s neinvazivními metodami. Farmakoterapii této kardiomyopatie, která se manifestuje srdečním selháním či arytmií, se věnuje docent Petr Kuchyňka. Provede nás nejen konvenční léčbou, ale především novinkami ve specifické léčbě, která zahrnuje léky snižující syntézu transthyretinu, stabilizující transthyretin a farmaka ovlivňující degradaci již existujícího amyloidu.

Spánková apnoe je často problémem „pod rozlišovací schopnost“ kardiologa či internisty. Poruchy dýchání ve spánku jsou etablovanými rizikovými faktory vzniku i progrese kardiovaskulárních nemocí. Zásadní pro motivaci tyto poruchy diagnostikovat je možnost jejich ovlivnění moderní léčbou. Docent Ondřej Ludka se věnuje léčbě poruch dýchání ve spánku (obstrukční a centrální spánkové apnoe) v kontextu speciálních přístupů v rámci jednotlivých kardiovaskulárních nemocí - hypertenze, ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, arytmií, srdečního selhání, plicní hypertenze a hypertrofické kardiomyopatie.

Riziko krvácení doprovází antikoagulační léčbu tromboembolických příhod a balancování vedení léčby na základě posouzení trombotického a krvácivého rizika je náročné. Problematice antikoagulační léčby v prevenci a léčbě tromboembolických komplikací u onkologických pacientů, kteří mají vysoká obě uvedená rizika, se věnuje profesor Radek Pudil. Přímá perorální antikoagulancia představují velký přínos v možnostech léčby tromboembolických komplikací u pacientů s nádorovým onemocněním. Umožňují bezpečně léčit široké spektrum pacientů, a jak ukazují nejnovější důkazy, včetně těch s malignitami postihujícími gastrointestinální trakt.

 

Prof. MUDr. Zuzana Moťovská, Ph.D., FESC

 

LITERATURA

  1. Braunwald E. Cardiovascular pharmacology: a look back and a glimpse into the future. Eur Heart J Cardiovasc Pharmacother 2015;1:7-9.