Úvodník 04/2023

04/2023

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

součástí tohoto čísla časopisu je speciální blok zaměřený na interní medicínu. Interna představuje širokou oblast medicíny, a proto se dříve nazývala „královnou medicíny“. Nové technologie a nové poznatky vedou k diferenciaci medicíny, a tedy i interní medicíny, do řady oborů a podoborů. Přestože plicní onemocnění byla vydělena do samostatného oboru pneumologie a onemocnění srdce do oboru kardiologie, představuje interní medicína v dnešní době jakýsi most, který zajišťuje komplexní pohled na nemoci vnitřních orgánů. Funkce jednotlivých orgánů spolu úzce souvisejí, a tak i jejich nemoci nelze úplně oddělovat. I když specialisté jednotlivých oborů jsou nepostradatelní, měl by komplexní pohled na pacienta zůstat doménou internistů. Tento přístup zaručuje kromě jiného racionální rozhodování v indikaci různých vyšetřovacích algoritmů a tím také efektivní využití finančních prostředků v diagnostice i léčbě pacientů.

Náš blok je zaměřen na novinky v léčbě některých častých, ale i vzácnějších onemocnění. Arteriální hypertenze je nejčastější kardiovaskulární choroba, kterou léčí většinou praktičtí lékaři a internisté. Postihuje v průměru více než 40 % dospělé populace a její výskyt významně stoupá s věkem. Hypertenze je často spojená s obezitou nebo nadváhou a dalšími metabolickými poruchami, což přináší vysoké nejen kardiovaskulární, ale i metabolické riziko, především riziko rozvoje diabetu 2. typu. Arteriální hypertenze v kombinaci s diabetem 2. typu je často nazývána maligní kombinací, protože přináší velmi vysoké riziko makrovaskulárních i mikrovaskulárních komplikací. Tato kombinace chorob vyžaduje odlišný způsob léčby vedoucí nejen ke snížení krevního tlaku, ale také ke snížení komplexního kardiometabolického rizika.

Na druhé straně se často zapomíná na přítomnost sekundární arteriální hypertenze, která sice tvoří pouze 5-10 % všech arteriálních hypertenzí, ale jedná se většinou o těžkou a k léčbě rezistentní hypertenzi. Po nalezení její příčiny je možné významně snížit krevní tlak, a v mnoha případech dokonce hypertenzi vyléčit. Jsem velice potěšena, že autorství k těmto hypertenzním tématům přijali renomovaní odborníci z týmu prof. J. Widimského ze III. interní kliniky – kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN a v Praze.

Zatímco arteriální hypertenzi lze považovat za epidemii, plicní hypertenze je vzácnější a postihuje cca 1 % dospělé populace, i když ve věku> 60 let i více. Většina případů (95 %) souvisí s onemocněním levého srdce a plic. Prof. P. Jansa, vedoucí Centra pro plicní hypertenzi na II. interní klinice – klinice kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze, uvádí klinickou klasifikaci plicní hypertenze a možnosti její léčby od nefarmakologického přístupu přes farmakoterapii až k chirurgické léčbě. Většina typů plicní hypertenze je nevyléčitelných, avšak jsou léčitelné kombinací nových specifických léků tak, že lze zmírnit nebo zcela potlačit symptomy a významně zlepšit prognózu těchto pacientů.

Velkým problémem současné medicíny je nárůst prevalence chronického srdečního selhání, neboť onemocnění srdce jsou stále více léčitelné, pacienti déle přežívají, ale s narůstajícím věkem dospívají k rozvoji srdečního selhání. V poslední době studie s inhibitorem neprilysinu (sacubitrilem) v kombinace s valsartanem a studie s glifloziny i agonisty GLP1 prokázaly velkou úspěšnost v léčbě chronického srdečního selhání. Nejvíce důkazů z klinických studií je pro léčbu chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí levé komory srdeční (HFrEF), což shrnuje ve svém článku MUDr. B. Nussbaumerová z Centra preventivní kardiologie 2. interní kliniky FN a LF UK v Plzni. Ve svém článku uvádí nejen terapeutické schéma, ale upozorňuje na novou klasifikaci chronického srdečního selhání i na jeho příčiny.

Prof. D. Karásek ze III. interní kliniky nefrologické, revmatologické a endokrinologické LF UP a FN v Olomouci ve svém článku shrnuje význam relativně nových perorálních antidiabetik gliptinů a gliflozinů. Gliptiny – inhibitory dipeptidylpeptidázy typu 4 (DPP-4) - jsou antidiabetika, která mají nízké riziko hypoglykemie, nejsou spojena s hmotnostním přírůstkem a nezvyšují kardiovaskulární riziko na rozdíl od starších antidiabetik, např. derivátů sulfonylurey prvních generací. Glifloziny – inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru typu 2 (SGLT-2) - vedou dokonce k poklesu hmotnosti, krevního tlaku a rizika kardiovaskulárních příhod. Tyto léky také příznivě ovlivňují srdeční selhání a chronické onemocnění ledvin, a to nejen u diabetiků. Glifloziny mají proto široké použití a mohou jej indikovat také internisté, kardiologové a nefrologové.

V současné době existují další zajímavá témata v interní medicíně, nové terapeutické postupy a léky, ale to zase až někdy příště.

Přeji vám všem hezké čtení a mnoho úspěchů v léčbě pacientů. Ať vás práce baví a ať vám přináší pocit uspokojení a radost – ne to by nemělo být klišé, to je podle mého názoru jedna z nejdůležitějších součástí pocitu štěstí hned vedle lásky, rodinného štěstí a ostatních pozitivních zážitků, které nám dávají hudba, umění, sport aj.

„Umění žít je umění pracovat plus umění hrát si a odpočívat.“ (Albert Einstein, 1879-1955)

Prof. MUDr. Hana Rosolová, Dr.Sc.

Centrum preventivní kardiologie, 2. interní klinika FN a LF UK Plzeň