Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Žurek Michal . Zobrazit všechny články
Nové a nově vznikající léčebné koncepty s použitím denosumabu
01/2023 MUDr. Martin Žurek, Ph.D.
Denosumab je plně humanizovaná monoklonální protilátka proti ligandu pro receptor aktivující jaderný faktor κβ (receptor activator of nuclear factor-κβ ligand, RANKL), který je klíčovým mediátorem tvorby, funkce a přežití osteoklastů. Denosumab tímto mechanismem potlačuje kostní resorpci a brání tak úbytku kostní hmoty. Studie FREEDOM (Fracture Reduction Evaluation of Denosumab in Osteoporosis Every 6 Months) prokázala, že denosumab snižuje riziko vzniku vertebrálních a nevertebrálních zlomenin a její extenze doložila, že dlouhodobá léčba po dobu až deseti let je účinná a bezpečná. Účinek denosumabu je reverzibilní, proto přerušení jeho podávání vede ke zvýšení kostní remodelace, ztrátě denzity kostního minerálu (bone mineral density, BMD) a zvýšenému riziku vzniku mnohočetných vertebrálních zlomenin. Sekvenční podávání bisfosfonátů navazující na léčbu denosumabem je způsobem, který do značné míry dokáže výše uvedenému zabránit.
CELÝ ČLÁNEK
Denosumab je plně humanizovaná monoklonální protilátka proti ligandu pro receptor aktivující jaderný faktor κβ (receptor activator of nuclear factor-κβ ligand, RANKL), který je klíčovým mediátorem tvorby, funkce a přežití osteoklastů. Denosumab tímto mechanismem potlačuje kostní resorpci a brání tak úbytku kostní hmoty. Studie FREEDOM (Fracture Reduction Evaluation of Denosumab in Osteoporosis Every 6 Months) prokázala, že denosumab snižuje riziko vzniku vertebrálních a nevertebrálních zlomenin a její extenze doložila, že dlouhodobá léčba po dobu až deseti let je účinná a bezpečná. Účinek denosumabu je reverzibilní, proto přerušení jeho podávání vede ke zvýšení kostní remodelace, ztrátě denzity kostního minerálu (bone mineral density, BMD) a zvýšenému riziku vzniku mnohočetných vertebrálních zlomenin. Sekvenční podávání bisfosfonátů navazující na léčbu denosumabem je způsobem, který do značné míry dokáže výše uvedenému zabránit.
Plicní postižení u systémové sklerodermie a jeho léčba
03/2021 MUDr. Martin Žurek, Ph.D.; prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.
Systémová sklerodermie je chronické autoimunitní onemocnění pojivové tkáně postihující kůži, cévy a vnitřní orgány - plíce, srdce, ledviny a gastrointestinální trakt. Systémová sklerodermie je charakterizována fibroproduktivními změnami v pojivových tkáních, fibrotickou sklerotizací periferních a viscerálních cév, změnami mikrovaskularizace a poruchami humorální a celulární imunity. Intersticiální plicní onemocnění je jednou z hlavních orgánových manifestací u systémové sklerodermie a výrazným způsobem zhoršuje prognózu nemocných. Optimální léčba systémové intersticiální plicní nemoci spojené se sklerózou není známa, jako zásadní se jeví časné zahájení imunosupresivní terapie u pacientů se symptomatickou systémovou sklerodermií s intersticiálními plicními procesy s vysokou pravděpodobností progrese. Podle doporučení odborné společnosti European League Against Rheumatism (EULAR) je lékem první volby cyklofosfamid, jako výhodnější alternativa se jeví mykofenolát mofetil s nižším rizikem závažných nežádoucích účinků. V případě refrakterního onemocnění se jako nadějný jeví nintedanib s antifibrotickým účinkem. Přes pokroky v terapii intersticiálního plicního onemocnění se léčbou daří pouze zpomalit nebo zastavit progresi plicního postižení a existují jen omezené důkazy podporující snížení rizika úmrtí. V současné době se jako zásadní jeví včasná identifikace a zahájení léčby nemocných s intersticiálním plicním onemocněním.
CELÝ ČLÁNEK
Systémová sklerodermie je chronické autoimunitní onemocnění pojivové tkáně postihující kůži, cévy a vnitřní orgány - plíce, srdce, ledviny a gastrointestinální trakt. Systémová sklerodermie je charakterizována fibroproduktivními změnami v pojivových tkáních, fibrotickou sklerotizací periferních a viscerálních cév, změnami mikrovaskularizace a poruchami humorální a celulární imunity. Intersticiální plicní onemocnění je jednou z hlavních orgánových manifestací u systémové sklerodermie a výrazným způsobem zhoršuje prognózu nemocných. Optimální léčba systémové intersticiální plicní nemoci spojené se sklerózou není známa, jako zásadní se jeví časné zahájení imunosupresivní terapie u pacientů se symptomatickou systémovou sklerodermií s intersticiálními plicními procesy s vysokou pravděpodobností progrese. Podle doporučení odborné společnosti European League Against Rheumatism (EULAR) je lékem první volby cyklofosfamid, jako výhodnější alternativa se jeví mykofenolát mofetil s nižším rizikem závažných nežádoucích účinků. V případě refrakterního onemocnění se jako nadějný jeví nintedanib s antifibrotickým účinkem. Přes pokroky v terapii intersticiálního plicního onemocnění se léčbou daří pouze zpomalit nebo zastavit progresi plicního postižení a existují jen omezené důkazy podporující snížení rizika úmrtí. V současné době se jako zásadní jeví včasná identifikace a zahájení léčby nemocných s intersticiálním plicním onemocněním.