Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Jansa Pavel . Zobrazit všechny články
Současné možnosti léčby chronické plicní hypertenze
04/2023 Prof. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Plicní hypertenze je definována jako syndrom charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici > 20 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji je plicní hypertenze důsledkem primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze, při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nekompletní reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy (iniciální kombinační léčba u pacientů bez kardiopulmonálních komorbidit, iniciální monoterapie u pacientů s kardiopulmonálními komorbiditami, opakovaná reevaluace během sledování a adekvátní modifikace léčby). U pacientů s plicní hypertenzí asociovanou se srdečními a plicními onemocněními se zvláštní pozornost soustředí na pacienty se závažnou prekapilární komponentou, respektive těžkou plicní hypertenzí (plicní cévní rezistence > 5 Woodových jednotek). U těchto pacientů, kteří se klinicky manifestují významnou hypoxemií, opakovanými epizodami pravostranné kardiální dekompenzace a echokardiografickým nálezem dilatované a dysfunkční pravé komory, je nutno vyloučit možnou koincidující příčinu prekapilární plicní hypertenze. Tito pacienti mají být diskutováni se specializovanými centry pro plicní hypertenzi s otázkou individualizované terapeutické intervence. U chronické tromboembolická plicní hypertenze je indikována doživotní antikoagulační léčba. O dalším způsobu léčby rozhoduje operabilita. U operabilní pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balónková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.
CELÝ ČLÁNEK
Plicní hypertenze je definována jako syndrom charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici > 20 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji je plicní hypertenze důsledkem primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze, při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nekompletní reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy (iniciální kombinační léčba u pacientů bez kardiopulmonálních komorbidit, iniciální monoterapie u pacientů s kardiopulmonálními komorbiditami, opakovaná reevaluace během sledování a adekvátní modifikace léčby). U pacientů s plicní hypertenzí asociovanou se srdečními a plicními onemocněními se zvláštní pozornost soustředí na pacienty se závažnou prekapilární komponentou, respektive těžkou plicní hypertenzí (plicní cévní rezistence > 5 Woodových jednotek). U těchto pacientů, kteří se klinicky manifestují významnou hypoxemií, opakovanými epizodami pravostranné kardiální dekompenzace a echokardiografickým nálezem dilatované a dysfunkční pravé komory, je nutno vyloučit možnou koincidující příčinu prekapilární plicní hypertenze. Tito pacienti mají být diskutováni se specializovanými centry pro plicní hypertenzi s otázkou individualizované terapeutické intervence. U chronické tromboembolická plicní hypertenze je indikována doživotní antikoagulační léčba. O dalším způsobu léčby rozhoduje operabilita. U operabilní pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balónková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.
Současné možnosti léčby plicní hypertenze
05/2020 Doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Plicní hypertenze zahrnuje stavy charakterizované zvýšením středního tlaku v plicnici ≥ 25 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji se plicní hypertenze objevuje v důsledku primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nedostatečnou reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní hypertenze u srdečních onemocnění je klíčová především léčba základního srdečního onemocnění. Specifická vazodilatační léčba není u plicní hypertenze u srdečních a plicních onemocnění indikována. V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy. U chronické tromboembolické plicní hypertenze rozhoduje o způsobu léčby operabilita nálezu. U operabilních pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balonková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.
CELÝ ČLÁNEK
Plicní hypertenze zahrnuje stavy charakterizované zvýšením středního tlaku v plicnici ≥ 25 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji se plicní hypertenze objevuje v důsledku primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nedostatečnou reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní hypertenze u srdečních onemocnění je klíčová především léčba základního srdečního onemocnění. Specifická vazodilatační léčba není u plicní hypertenze u srdečních a plicních onemocnění indikována. V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy. U chronické tromboembolické plicní hypertenze rozhoduje o způsobu léčby operabilita nálezu. U operabilních pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balonková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.
Plicní hypertenze a jiné kardiovaskulární komplikace systémových onemocnění pojiva
02/2018 MUDr. Regina Herčíková; doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Systémová onemocnění pojiva představují skupinu autoimunitních onemocnění postihujících často několik orgánů či orgánových systémů, zejména ledviny, plíce, kůži a pohybový aparát. Ani postižení kardiovaskulárního systému není neobvyklé a mnohdy je natolik závažné, že výrazně zhoršuje prognózu a v některých případech dokonce představuje vedoucí příčinu úmrtí u těchto nemocných. Cílem tohoto sdělení je podat ucelený přehled nejčastějších kardiovaskulárních komplikací - tj. postižení srdce, periferních a plicních cév - a zdůraznit význam screeningu, včasné diagnózy a správné léčby, které mohou významně zpomalit průběh základní choroby a zlepšit její prognózu.
CELÝ ČLÁNEK
Systémová onemocnění pojiva představují skupinu autoimunitních onemocnění postihujících často několik orgánů či orgánových systémů, zejména ledviny, plíce, kůži a pohybový aparát. Ani postižení kardiovaskulárního systému není neobvyklé a mnohdy je natolik závažné, že výrazně zhoršuje prognózu a v některých případech dokonce představuje vedoucí příčinu úmrtí u těchto nemocných. Cílem tohoto sdělení je podat ucelený přehled nejčastějších kardiovaskulárních komplikací - tj. postižení srdce, periferních a plicních cév - a zdůraznit význam screeningu, včasné diagnózy a správné léčby, které mohou významně zpomalit průběh základní choroby a zlepšit její prognózu.