Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Moravcová Radka . Zobrazit všechny články
Methotrexát a jeho role v denní revmatologické praxi
03/2019 MUDr. Radka Moravcová
Methotrexát je v současnosti nejužívanějším chorobu modifikujícím lékem u celé řady revmatických onemocnění. Nejčastěji je podáván v léčbě revmatoidní artritidy, kde je stále lékem první volby a tzv. „kotevním lékem“ pro kombinace s jinými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky (disease modifying antirheumatic drugs, DMARD), včetně biologických přípravků, pokud není v monoterapii dostatečně účinný. Má velmi příznivý poměr účinku a rizika, o čemž svědčí fakt, že po třech letech zůstává léčeno methotrexátem více než 50 % pacientů, což je dvojnásobek oproti jiným DMARD. Kromě léčby revmatoidní artritidy je s úspěchem používán k terapii juvenilní idiopatické artritidy a periferní formy psoriatické artritidy. Dále je podáván u některých projevů systémových onemocnění pojiva, jako je systémový lupus erythematodes, systémová sklerodermie, polymyositida, dermatomyositida a další. V této práci jsou shrnuty nejdůležitější obecné zásady podávání methotrexátu u pacientů s revmatoidní artritidou, formy aplikace, dávkování, ale i rizika spojená s jeho častým a dlouhodobým užíváním.
CELÝ ČLÁNEK
Methotrexát je v současnosti nejužívanějším chorobu modifikujícím lékem u celé řady revmatických onemocnění. Nejčastěji je podáván v léčbě revmatoidní artritidy, kde je stále lékem první volby a tzv. „kotevním lékem“ pro kombinace s jinými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky (disease modifying antirheumatic drugs, DMARD), včetně biologických přípravků, pokud není v monoterapii dostatečně účinný. Má velmi příznivý poměr účinku a rizika, o čemž svědčí fakt, že po třech letech zůstává léčeno methotrexátem více než 50 % pacientů, což je dvojnásobek oproti jiným DMARD. Kromě léčby revmatoidní artritidy je s úspěchem používán k terapii juvenilní idiopatické artritidy a periferní formy psoriatické artritidy. Dále je podáván u některých projevů systémových onemocnění pojiva, jako je systémový lupus erythematodes, systémová sklerodermie, polymyositida, dermatomyositida a další. V této práci jsou shrnuty nejdůležitější obecné zásady podávání methotrexátu u pacientů s revmatoidní artritidou, formy aplikace, dávkování, ale i rizika spojená s jeho častým a dlouhodobým užíváním.
Současná strategie léčby polymyalgia rheumatica
03/2018 MUDr. Radka Moravcová
Revmatická polymyalgie je zánětlivé revmatické onemocnění nejasné etiologie. Jde o klinický syndrom charakteristický symetrickou bolestí a ztuhlostí zejména svalů ramen, horní části paží a šíjového svalstva a/nebo pánevního pletence. Vyskytuje se u lidí nad 50 let s maximem mezi 70. a 80. rokem věku. Onemocnění je doprovázeno výraznou ranní ztuhlostí a vysokými hodnotami reaktantů akutní fáze. Většinou jsou přítomny i nespecifické celkové příznaky zánětu (únava, slabost, nechutenství, hubnutí, teploty). Může se vyskytovat samostatně nebo současně s obrovskobuněčnou arteriitidou. Typickým příznakem je rychlá odpověď na malé až střední dávky glukokortikoidů, které jsou základní léčbou tohoto onemocnění a po nichž většinou dochází velmi brzy k úlevě od obtíží. Dlouhodobá terapie glukokortikoidy zvláště u starších polymorbidních pacientů, kteří užívají celou řadu dalších léčiv, s sebou přináší mnoho nežádoucích účinků. Navíc ne všichni pacienti na této terapii dosáhnou remise a relaps onemocnění se vyskytuje až v 50 % případů. Proto je v některých případech nutno posílit terapii glukokortikoidy jinými imunosupresivy, jako je methotrexat, a i když současná doporučení pro léčbu revmatické polymyalgie nepodporují použití biologických léků, přibývá důkazů o pozitivním účinku tocilizumabu.
CELÝ ČLÁNEK
Revmatická polymyalgie je zánětlivé revmatické onemocnění nejasné etiologie. Jde o klinický syndrom charakteristický symetrickou bolestí a ztuhlostí zejména svalů ramen, horní části paží a šíjového svalstva a/nebo pánevního pletence. Vyskytuje se u lidí nad 50 let s maximem mezi 70. a 80. rokem věku. Onemocnění je doprovázeno výraznou ranní ztuhlostí a vysokými hodnotami reaktantů akutní fáze. Většinou jsou přítomny i nespecifické celkové příznaky zánětu (únava, slabost, nechutenství, hubnutí, teploty). Může se vyskytovat samostatně nebo současně s obrovskobuněčnou arteriitidou. Typickým příznakem je rychlá odpověď na malé až střední dávky glukokortikoidů, které jsou základní léčbou tohoto onemocnění a po nichž většinou dochází velmi brzy k úlevě od obtíží. Dlouhodobá terapie glukokortikoidy zvláště u starších polymorbidních pacientů, kteří užívají celou řadu dalších léčiv, s sebou přináší mnoho nežádoucích účinků. Navíc ne všichni pacienti na této terapii dosáhnou remise a relaps onemocnění se vyskytuje až v 50 % případů. Proto je v některých případech nutno posílit terapii glukokortikoidy jinými imunosupresivy, jako je methotrexat, a i když současná doporučení pro léčbu revmatické polymyalgie nepodporují použití biologických léků, přibývá důkazů o pozitivním účinku tocilizumabu.