Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Musil Dalibor . Zobrazit všechny články
Léčba tromboembolické nemoci
04/2023 Doc. MUDr. Dalibor Musil, Ph.D.
Současné standardy moderní léčby tromboembolické nemoci (TEN) se opírají o doporučení American College of Chest Physicians (ACCP) z roku 2012 a jejich aktualizace z let 2016 a 2021. V současnosti je léčba TEN postavená na antikoagulaci. Neonkologičtí pacienti s TEN dnes musejí být přednostně léčení přímými perorálními antikoagulancii (direct oral anticoagulants, DOAC) (apixaban, dabigatran, edoxaban, rivaroxaban) (1B). Léky blokující působení vitaminu K (vitamin K antagonists, VKA) zůstávají první volbou pouze u prokázaného antifosfolipidového syndromu a u pacientů s clearance kreatininu (CrCl) < 15 ml/min nebo u dialyzovaných. Domácí léčba má vždy přednost před hospitalizací (1B), pokud je pacient schopný a ochotný se takto léčit, je kardiopulmonálně kompenzovaný, bez recentního krvácení, závažného jaterního nebo ledvinného onemocnění a významné trombocytopenie. Pacienti s akutní žilní trombózou provázenou subjektivními potížemi a otokem musejí na postižené dolní končetině alespoň první dva až tři měsíce nosit během dne kompresivní punčochu. Délka antikoagulační léčby (sekundární farmakotromboprofylaxe) by se měla v praxi odvíjet od stratifikace rizika recidivy TEN a rizika krvácení. Podle dnes platných doporučení American Society for Clinical Oncology (ASCO) z roku 2019 jsou první volbou u paraneoplastické TEN DOAC (apixaban, edoxaban, rivaroxaban) a nízkomolekulární hepariny (low molecular weight heparin, LMWH). Přímá perorální antikoagulancia by se neměla používat u pacientů s malignitami v trávicím a urogenitálním traktu, pokud hrozí lékové interakce, krvácení z gastrointestinálního traktu, u pacientů s CrCl < 15 ml/min nebo u dialyzovaných pacientů.
CELÝ ČLÁNEK
Současné standardy moderní léčby tromboembolické nemoci (TEN) se opírají o doporučení American College of Chest Physicians (ACCP) z roku 2012 a jejich aktualizace z let 2016 a 2021. V současnosti je léčba TEN postavená na antikoagulaci. Neonkologičtí pacienti s TEN dnes musejí být přednostně léčení přímými perorálními antikoagulancii (direct oral anticoagulants, DOAC) (apixaban, dabigatran, edoxaban, rivaroxaban) (1B). Léky blokující působení vitaminu K (vitamin K antagonists, VKA) zůstávají první volbou pouze u prokázaného antifosfolipidového syndromu a u pacientů s clearance kreatininu (CrCl) < 15 ml/min nebo u dialyzovaných. Domácí léčba má vždy přednost před hospitalizací (1B), pokud je pacient schopný a ochotný se takto léčit, je kardiopulmonálně kompenzovaný, bez recentního krvácení, závažného jaterního nebo ledvinného onemocnění a významné trombocytopenie. Pacienti s akutní žilní trombózou provázenou subjektivními potížemi a otokem musejí na postižené dolní končetině alespoň první dva až tři měsíce nosit během dne kompresivní punčochu. Délka antikoagulační léčby (sekundární farmakotromboprofylaxe) by se měla v praxi odvíjet od stratifikace rizika recidivy TEN a rizika krvácení. Podle dnes platných doporučení American Society for Clinical Oncology (ASCO) z roku 2019 jsou první volbou u paraneoplastické TEN DOAC (apixaban, edoxaban, rivaroxaban) a nízkomolekulární hepariny (low molecular weight heparin, LMWH). Přímá perorální antikoagulancia by se neměla používat u pacientů s malignitami v trávicím a urogenitálním traktu, pokud hrozí lékové interakce, krvácení z gastrointestinálního traktu, u pacientů s CrCl < 15 ml/min nebo u dialyzovaných pacientů.
Primární chronické žilní onemocnění - diagnostika a léčba
04/2018 Doc. MUDr. Dalibor Musil, Ph.D.
Primárním chronickým žilním onemocněním nazýváme jakékoliv dlouhodobé morfologické a funkční změny povrchového žilního systému dolních končetin provázené bud' subjektivními potížemi, a/nebo klinickými známkami, které vyžadují vyšetření a/nebo léčbu. Subjektivními potížemi jsou žilní symptomy - žilní bolesti, neklidné končetiny a svalové křeče. Ultrazvukové vyšetření je zlatým diagnostickým standardem. Umožňuje anatomickou lokalizaci patofyziologických změn v jednotlivých segmentech žilního systému a pomáhá lékaři a pacientovi rozhodnout o další léčbě. Nejúčinnější formou konzervativní terapie jsou kompresivní punčochy, protože zlepšují žilní hemodynamiku. Venofarmaka ulevují od řady subjektivních potíží a pomáhají při zmenšování otoku. Jsou vhodným doplňkem kompresivní a režimové léčby. Chirurgická léčba varixů spočívá v odstranění kmene velké a/nebo malé safény a jejich dilatovaných přítoků. V posledních desetiletích se do popředí dostávají miniinvazivní metody - endovenózní tumescentní termální okluze velké a malé safény (laserová, radiofrekvenční nebo párou) a endovenózní netumescentní netermální okluze tkáňovým lepidlem, klasická kompresivní sklerotizace a pěnová kompresivní sklerotizace.
CELÝ ČLÁNEK
Primárním chronickým žilním onemocněním nazýváme jakékoliv dlouhodobé morfologické a funkční změny povrchového žilního systému dolních končetin provázené bud' subjektivními potížemi, a/nebo klinickými známkami, které vyžadují vyšetření a/nebo léčbu. Subjektivními potížemi jsou žilní symptomy - žilní bolesti, neklidné končetiny a svalové křeče. Ultrazvukové vyšetření je zlatým diagnostickým standardem. Umožňuje anatomickou lokalizaci patofyziologických změn v jednotlivých segmentech žilního systému a pomáhá lékaři a pacientovi rozhodnout o další léčbě. Nejúčinnější formou konzervativní terapie jsou kompresivní punčochy, protože zlepšují žilní hemodynamiku. Venofarmaka ulevují od řady subjektivních potíží a pomáhají při zmenšování otoku. Jsou vhodným doplňkem kompresivní a režimové léčby. Chirurgická léčba varixů spočívá v odstranění kmene velké a/nebo malé safény a jejich dilatovaných přítoků. V posledních desetiletích se do popředí dostávají miniinvazivní metody - endovenózní tumescentní termální okluze velké a malé safény (laserová, radiofrekvenční nebo párou) a endovenózní netumescentní netermální okluze tkáňovým lepidlem, klasická kompresivní sklerotizace a pěnová kompresivní sklerotizace.