Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek otorinolaryngologie . Zobrazit všechny články
Léčba spánkové apnoe
02/2021 Prof. MUDr. Ondřej Ludka, Ph.D.
Kardiovaskulární onemocnění (KVO) patří v České republice stále mezi nejčastější příčiny úmrtí. I přes fakt, že naše republika má jeden z nejlépe propracovaných systémů kardiovaskulární péče na světě, na KVO stále umírá více než 40 % pacientů ročně, tedy více než 100 000 nemocných. Pro optimalizaci péče o nemocné s KVO je důležitá nejen identifikace a léčba klasických rizikových faktorů, tak jak se to již děje, ale i identifikace a léčba nových rizikových faktorů, které mohou ovlivnit nejen morbiditu a mortalitu, ale i kvalitu života těchto pacientů. Mezi tyto nové faktory patří poruchy spánku, zejména poruchy dýchání ve spánku, ale i insomnie, spánková deprivace a narušená cirkadiánní rytmicita. Jedná se většinou o ovlivnitelné rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku a progresi většiny KVO. Výzkum, ale i klinická praxe ukazují, že kvalitní spánek je pro dlouhodobé zdraví stejně tak důležitý jako dieta či pohybová aktivita. Diagnostika a léčba poruch spánku se tak stává důležitou a rychle se rozvíjející oblastí kardiologie. Vzniká tak nový multidisciplinární obor označovaný jako „spánková kardiologie".
CELÝ ČLÁNEK
Kardiovaskulární onemocnění (KVO) patří v České republice stále mezi nejčastější příčiny úmrtí. I přes fakt, že naše republika má jeden z nejlépe propracovaných systémů kardiovaskulární péče na světě, na KVO stále umírá více než 40 % pacientů ročně, tedy více než 100 000 nemocných. Pro optimalizaci péče o nemocné s KVO je důležitá nejen identifikace a léčba klasických rizikových faktorů, tak jak se to již děje, ale i identifikace a léčba nových rizikových faktorů, které mohou ovlivnit nejen morbiditu a mortalitu, ale i kvalitu života těchto pacientů. Mezi tyto nové faktory patří poruchy spánku, zejména poruchy dýchání ve spánku, ale i insomnie, spánková deprivace a narušená cirkadiánní rytmicita. Jedná se většinou o ovlivnitelné rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku a progresi většiny KVO. Výzkum, ale i klinická praxe ukazují, že kvalitní spánek je pro dlouhodobé zdraví stejně tak důležitý jako dieta či pohybová aktivita. Diagnostika a léčba poruch spánku se tak stává důležitou a rychle se rozvíjející oblastí kardiologie. Vzniká tak nový multidisciplinární obor označovaný jako „spánková kardiologie".
Léčba mepolizumabem u těžkého astmatika s nosní polypózou
06/2020 MUDr. Irena Krčmová, CSc.; MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Představujeme kazuistiku pacienta s refrakterním eosinofilním astmatem a nosní polypózou, u něhož se ani při komplexní antiastmatické léčbě (krok 5 podle Global Initiative for Asthma [GINA]) a perorálních kortikosteroidů nepodařilo dosáhnout kontroly nad příznaky astmatu. Ke klinickému zlepšení došlo až s aplikací mepolizumabu (Nucala), kdy se zřetelně zlepšil i nosní diskomfort. Při ústupu eozinofilního zánětu jsme byli schopni postupně perorální kortikosteroidy vysadit bez relapsu choroby, došlo i ke snížení frekvence infekčních rinosinutid a antibiotické léčby. Pacientovi byla nabídnuta domácí autoaplikace Nucaly, kterou dobře zvládl. Stav z hlediska astmatu je nyní dlouhodobě pod kontrolou. Biologická léčba pacienta uchránila před invalidním důchodem, o kterém již jeho praktický lékař i sám nemocný uvažovali.
CELÝ ČLÁNEK
Představujeme kazuistiku pacienta s refrakterním eosinofilním astmatem a nosní polypózou, u něhož se ani při komplexní antiastmatické léčbě (krok 5 podle Global Initiative for Asthma [GINA]) a perorálních kortikosteroidů nepodařilo dosáhnout kontroly nad příznaky astmatu. Ke klinickému zlepšení došlo až s aplikací mepolizumabu (Nucala), kdy se zřetelně zlepšil i nosní diskomfort. Při ústupu eozinofilního zánětu jsme byli schopni postupně perorální kortikosteroidy vysadit bez relapsu choroby, došlo i ke snížení frekvence infekčních rinosinutid a antibiotické léčby. Pacientovi byla nabídnuta domácí autoaplikace Nucaly, kterou dobře zvládl. Stav z hlediska astmatu je nyní dlouhodobě pod kontrolou. Biologická léčba pacienta uchránila před invalidním důchodem, o kterém již jeho praktický lékař i sám nemocný uvažovali.