Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Hartinger Jan . Zobrazit všechny články
Antitrombotická profylaxe u gravidní pacientky s deficitem antitrombinu
02/2023 MUDr. Zuzana Kovářová Kudrnová, Ph.D.; MUDr. Radka Brzežková; PharmDr. Jan Miroslav Hartinger, Ph.D.
Vrozený deficit antitrombinu nepatří mezi časté trombofilní stavy, ale je považován za trombofilní stav závažný, který zvyšuje riziko tromboembolické nemoci 5-50*.1 Ženy s deficitem antitrombinu v těhotenství či šestinedělí mají riziko tromboembolismu ještě násobně vyšší, proto je u nich indikována profylaxe nízkomolekulárním heparinem. V naší kazuistice prezentujeme péči o gravidní pacientku s vrozeným deficitem antitrombinu způsobujícím rezistenci vůči nízkomolekulárnímu heparinu.
CELÝ ČLÁNEK
Vrozený deficit antitrombinu nepatří mezi časté trombofilní stavy, ale je považován za trombofilní stav závažný, který zvyšuje riziko tromboembolické nemoci 5-50*.1 Ženy s deficitem antitrombinu v těhotenství či šestinedělí mají riziko tromboembolismu ještě násobně vyšší, proto je u nich indikována profylaxe nízkomolekulárním heparinem. V naší kazuistice prezentujeme péči o gravidní pacientku s vrozeným deficitem antitrombinu způsobujícím rezistenci vůči nízkomolekulárnímu heparinu.
Modifikace struktury biologických léčiv za účelem změny jejich farmakokinetických a farmakodynamických vlastností
04/2021 PharmDr. Jan Miroslav Hartinger, Ph.D.
Detailní znalosti struktury protilátek a významu jednotlivých částí těchto molekul spolu s metodami proteinového inženýrství přinesly nebývalý rozvoj na poli vývoje cíleně modifikovaných léčiv odvozených od různých biologických molekul. Sdělení se snaží podat stručný přehled možných modifikací, které se nejčastěji využívají při vývoji nových léčiv a našly uplatnění v klinické praxi, jako je modulace afinity k cílovému antigenu, prodloužení poločasu úpravou struktury Fc fragmentu, upravování schopnosti aktivovat komplement a cytotoxické reakce po navázání na cílovou buňku. Stručně jsou zmíněny i bispecifické protilátky a problematika fúzních proteinů, vše s příklady léčiv, která jsou v současné době využívána v klinické praxi.
CELÝ ČLÁNEK
Detailní znalosti struktury protilátek a významu jednotlivých částí těchto molekul spolu s metodami proteinového inženýrství přinesly nebývalý rozvoj na poli vývoje cíleně modifikovaných léčiv odvozených od různých biologických molekul. Sdělení se snaží podat stručný přehled možných modifikací, které se nejčastěji využívají při vývoji nových léčiv a našly uplatnění v klinické praxi, jako je modulace afinity k cílovému antigenu, prodloužení poločasu úpravou struktury Fc fragmentu, upravování schopnosti aktivovat komplement a cytotoxické reakce po navázání na cílovou buňku. Stručně jsou zmíněny i bispecifické protilátky a problematika fúzních proteinů, vše s příklady léčiv, která jsou v současné době využívána v klinické praxi.
Klinicko-farmakologické aspekty biologické a cílené léčby
06/2019 PharmDr. Jan Hartinger, Ph.D.; PharmDr. Václav Vaněček, Ph.D.; doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D.
Cílená léčba je charakterizována vysokou afinitou a specifitou k cílovým strukturám; přináší však i specifika v oblasti farmakokinetiky a farmakodynamiky, která mohou mít důsledky pro klinickou praxi. V tomto článku budou nastíněny základní rozdíly mezi malými a velkými molekulami a detailněji pak diskutována problematika monoklonálních protilátek. Přestože monoklonální protilátky zaujímají stále větší prostor v moderní farmakoterapii, jejich farmakologickým vlastnostem je věnována dosud poměrně malá pozornost. Pohyb těchto velkých proteinů v organismu vykazuje významné odlišnosti od malých molekul chemických léčiv. Diskutovány jsou faktory, které mohou potenciálně ovlivnit účinek protilátek, jako je například tělesná hmotnost (obezita), tvorba protilátek proti léčivu, interakce, některé patologické stavy, a to s uvedením dokumentovaných příkladů a se zaměřením zejména na protilátky cílené k IgE, interleukinu 5 (IL-5) či jeho receptoru.
CELÝ ČLÁNEK
Cílená léčba je charakterizována vysokou afinitou a specifitou k cílovým strukturám; přináší však i specifika v oblasti farmakokinetiky a farmakodynamiky, která mohou mít důsledky pro klinickou praxi. V tomto článku budou nastíněny základní rozdíly mezi malými a velkými molekulami a detailněji pak diskutována problematika monoklonálních protilátek. Přestože monoklonální protilátky zaujímají stále větší prostor v moderní farmakoterapii, jejich farmakologickým vlastnostem je věnována dosud poměrně malá pozornost. Pohyb těchto velkých proteinů v organismu vykazuje významné odlišnosti od malých molekul chemických léčiv. Diskutovány jsou faktory, které mohou potenciálně ovlivnit účinek protilátek, jako je například tělesná hmotnost (obezita), tvorba protilátek proti léčivu, interakce, některé patologické stavy, a to s uvedením dokumentovaných příkladů a se zaměřením zejména na protilátky cílené k IgE, interleukinu 5 (IL-5) či jeho receptoru.