Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Monhart Zdeněk . Zobrazit všechny články
Péče o pacienty se srdečním selháním v interní ambulanci
05/2023 MUDr. Zdeněk Monhart, Ph.D., FEFIM
Srdeční selhání je častou diagnózou s narůstající prevalencí v naší populaci. Internisté jsou vedle kardioiogů další odborností, která je při vzájemné spolupráci schopna poskytnout dlouhodobou péči těmto chronickým pacientům. Kapacita kardiologických pracovišť ani neumožňuje zajistit péči o všechny pacienty se srdečním selháním pouze v rámci jedné odbornosti. Podmínkou je, aby internisté znali a byli schopni ve své praxi aplikovat aktuální doporučení pro diagnostiku a léčbu srdečního selhání, včetně strategií zahájení podávání a titrace doporučené medikace. Tyto postupy vyžadují dostatečnou kapacitu ambulance a flexibilitu pro časté kontroly pacientů na počátku léčby nebo při destabilizaci chronického stavu. Výhodou je možnost využití ultrazvuku nejen pro zhodnocení srdeční funkce, ale i k posouzení míry případné kongesce při klinických kontrolách. Protože internisté u pacienta zpravidla neléčí jen srdeční selhání, ale současně i další kardiovaskulární i nekardiovaskulární komorbidity, jsou schopni kvalifikovaných úprav souběžné medikace v případě potencionálních lékových interakcí nebo nežádoucích účinků.
CELÝ ČLÁNEK
Srdeční selhání je častou diagnózou s narůstající prevalencí v naší populaci. Internisté jsou vedle kardioiogů další odborností, která je při vzájemné spolupráci schopna poskytnout dlouhodobou péči těmto chronickým pacientům. Kapacita kardiologických pracovišť ani neumožňuje zajistit péči o všechny pacienty se srdečním selháním pouze v rámci jedné odbornosti. Podmínkou je, aby internisté znali a byli schopni ve své praxi aplikovat aktuální doporučení pro diagnostiku a léčbu srdečního selhání, včetně strategií zahájení podávání a titrace doporučené medikace. Tyto postupy vyžadují dostatečnou kapacitu ambulance a flexibilitu pro časté kontroly pacientů na počátku léčby nebo při destabilizaci chronického stavu. Výhodou je možnost využití ultrazvuku nejen pro zhodnocení srdeční funkce, ale i k posouzení míry případné kongesce při klinických kontrolách. Protože internisté u pacienta zpravidla neléčí jen srdeční selhání, ale současně i další kardiovaskulární i nekardiovaskulární komorbidity, jsou schopni kvalifikovaných úprav souběžné medikace v případě potencionálních lékových interakcí nebo nežádoucích účinků.
Antikoagulační léčba starších multimorbidních pacientů
04/2022 MUDr. Zdeněk Monhart, Ph.D., FEFIM
Ve vyšších věkových skupinách narůstá prevalence fibriLace síní, která je spojena s rizikem kardioembolizačních příhod, u starších osob také stoupá výskyt žilního tromboembolismu. Proto se v této věkové skupině setkáváme stále častěji s nutností antikoagulační léčby, která je ve většině případů dlouhodobá, velmi často trvalá. Vyšší věk ale také přináší zvýšené riziko krvácivých komplikací. Úkolem lékaře pečujícího o tyto nemocné je správně posoudit indikaci antikoagulační terapie, zhodnotit riziko krvácení, a především zvolit vhodný lék a dávku. Dnes již v naprosté většině indikací preferujeme přímá perorální antikoagulancia. Při rozhodování o antikoagulační léčbě je nutno zohlednit přítomnost dalších komorbidit, případně míru orgánové dysfunkce. Současně posuzujeme možnost ovlivnění rizikových faktorů krvácení. Text se zabývá vybranými komplikovanými situacemi, které nastávají při rozhodování o indikaci a vedení antikoagulační léčby u starších multimorbidních pacientů.
CELÝ ČLÁNEK
Ve vyšších věkových skupinách narůstá prevalence fibriLace síní, která je spojena s rizikem kardioembolizačních příhod, u starších osob také stoupá výskyt žilního tromboembolismu. Proto se v této věkové skupině setkáváme stále častěji s nutností antikoagulační léčby, která je ve většině případů dlouhodobá, velmi často trvalá. Vyšší věk ale také přináší zvýšené riziko krvácivých komplikací. Úkolem lékaře pečujícího o tyto nemocné je správně posoudit indikaci antikoagulační terapie, zhodnotit riziko krvácení, a především zvolit vhodný lék a dávku. Dnes již v naprosté většině indikací preferujeme přímá perorální antikoagulancia. Při rozhodování o antikoagulační léčbě je nutno zohlednit přítomnost dalších komorbidit, případně míru orgánové dysfunkce. Současně posuzujeme možnost ovlivnění rizikových faktorů krvácení. Text se zabývá vybranými komplikovanými situacemi, které nastávají při rozhodování o indikaci a vedení antikoagulační léčby u starších multimorbidních pacientů.