Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Bubová Kristýna . Zobrazit všechny články
Bezpečnost léčby filgotinibem
03/2023 MUDr. Kristýna Bubová, Ph.D.
Podle výsledků klinických studií je filgotinib obvykle dobře snášen a jeho bezpečnost je srovnatelná s jinými inhibitory Janusových kináz (JAK). Výskyt závažných infekcí byl v rámci integrované analýzy pozorován u 1,0 % pacientů s dávkou 200 mg filgotinibu a u 0,9 % s dávkou 100 mg filgotinibu. Riziko vzniku závažných infekcí bylo podobné těm, které byly hlášeny pro jiné inhibitory JAK. Incidence žilního tromboembolismu vztažená na dobu expozice byla 0,2/100 pacientoroků u dávky 200 mg a 0,0/100 pacientoroků pro dávku 100 mg. Výsledky tedy naznačují podobnou míru rizika, jaká platí pro pacienty s revmatoidní artritidou. Výskyt malignit byl v rámci analýzy méně častý a incidence vztažená na dobu expozice se v čase nezvyšovala. I přes příznivé výsledky integrovaných analýz pro filgotinib rozhodly regulační autority o společném přístupu ke všem inhibitorům JAK, které by měly být indikovány u speciálních rizikových skupin pacientů, pouze pokud není jiná alternativa léčby.
CELÝ ČLÁNEK
Podle výsledků klinických studií je filgotinib obvykle dobře snášen a jeho bezpečnost je srovnatelná s jinými inhibitory Janusových kináz (JAK). Výskyt závažných infekcí byl v rámci integrované analýzy pozorován u 1,0 % pacientů s dávkou 200 mg filgotinibu a u 0,9 % s dávkou 100 mg filgotinibu. Riziko vzniku závažných infekcí bylo podobné těm, které byly hlášeny pro jiné inhibitory JAK. Incidence žilního tromboembolismu vztažená na dobu expozice byla 0,2/100 pacientoroků u dávky 200 mg a 0,0/100 pacientoroků pro dávku 100 mg. Výsledky tedy naznačují podobnou míru rizika, jaká platí pro pacienty s revmatoidní artritidou. Výskyt malignit byl v rámci analýzy méně častý a incidence vztažená na dobu expozice se v čase nezvyšovala. I přes příznivé výsledky integrovaných analýz pro filgotinib rozhodly regulační autority o společném přístupu ke všem inhibitorům JAK, které by měly být indikovány u speciálních rizikových skupin pacientů, pouze pokud není jiná alternativa léčby.
Ideální pacient pro léčbu inhibitory IL-17
03/2022 MUDr. Kristýna Bubová, Ph.D.
Systémová revmatická onemocnění jsou heterogenní skupinou autoimunitních chorob postihujících pojivové tkáně a četné orgánové struktury vedoucí ke snížení až úplné ztrátě jejich funkce. Snaha o pochopení patogeneze těchto chorob poukázala na velký vliv signální dráhy řízené interleukiny (IL) 23 a 17 na četné imunitní funkce, kostní metabolismus nebo angiogenezi. Z tohoto důvodu se inhibitory IL-17 jeví jako slibný nástroj cílené terapie řady revmatických chorob. V současné době jsou inhibitory IL-17 indikovány k léčbě ložiskové psoriázy a psoriatické artritidy, kde dostávají v určitých případech přednost před inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru (TNF), a dále k léčbě axiální spondyloartritidy, kde se dostaly na úroveň linie inhibitorů TNF. Ideálním pro léčbu inhibitorem IL-17 tedy prozatím zůstává pacient se středně těžkou až těžkou ložiskovou psoriázou a/nebo s přítomnou psoriatickou artritidou či axiální spondyloartritidou, u kterého selhala konvenční terapie.
CELÝ ČLÁNEK
Systémová revmatická onemocnění jsou heterogenní skupinou autoimunitních chorob postihujících pojivové tkáně a četné orgánové struktury vedoucí ke snížení až úplné ztrátě jejich funkce. Snaha o pochopení patogeneze těchto chorob poukázala na velký vliv signální dráhy řízené interleukiny (IL) 23 a 17 na četné imunitní funkce, kostní metabolismus nebo angiogenezi. Z tohoto důvodu se inhibitory IL-17 jeví jako slibný nástroj cílené terapie řady revmatických chorob. V současné době jsou inhibitory IL-17 indikovány k léčbě ložiskové psoriázy a psoriatické artritidy, kde dostávají v určitých případech přednost před inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru (TNF), a dále k léčbě axiální spondyloartritidy, kde se dostaly na úroveň linie inhibitorů TNF. Ideálním pro léčbu inhibitorem IL-17 tedy prozatím zůstává pacient se středně těžkou až těžkou ložiskovou psoriázou a/nebo s přítomnou psoriatickou artritidou či axiální spondyloartritidou, u kterého selhala konvenční terapie.
Golimumab v léčbě axiálních spondyloartritid - dlouhodobé výsledky léčby
03/2019 MUDr. Kristýna Bubová
Golimumab patří do skupiny inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru (tumor necrosis factor, TNF), používaných u pacientů s axiální spondyloartritidou v první linii biologické léčby. Účinnost a bezpečnost golimumabu byla hodnocena ve dvou zásadních studiích u pacientů s aktivní formou ankylozující spondylitidy (GO-RAISE) a non-radiografické axiální spondyloartritidy (GO-AHEAD). Výsledky potvrdily výborný účinek terapie ve srovnání s pacienty užívajícími placebo. Podle vyšetření magnetickou rezonancí v dosavadních studiích snižuje golimumab dlouhodobě rozsah kostního edému sakroiliakálních skloubení i páteře. Imunogenita golimumabu je u pacientů s axiální spondyloartritidou nižší než u pacientů s revmatoidní artritidou a setrvání pacientů na této léčbě je podobné jako ve studiích s jinými inhibitory TNF. Golimumab představuje dlouhodobě poměrně bezpečnou a účinnou cestu snížení aktivity non-radiografické i radiografické formy nemoci.
CELÝ ČLÁNEK
Golimumab patří do skupiny inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru (tumor necrosis factor, TNF), používaných u pacientů s axiální spondyloartritidou v první linii biologické léčby. Účinnost a bezpečnost golimumabu byla hodnocena ve dvou zásadních studiích u pacientů s aktivní formou ankylozující spondylitidy (GO-RAISE) a non-radiografické axiální spondyloartritidy (GO-AHEAD). Výsledky potvrdily výborný účinek terapie ve srovnání s pacienty užívajícími placebo. Podle vyšetření magnetickou rezonancí v dosavadních studiích snižuje golimumab dlouhodobě rozsah kostního edému sakroiliakálních skloubení i páteře. Imunogenita golimumabu je u pacientů s axiální spondyloartritidou nižší než u pacientů s revmatoidní artritidou a setrvání pacientů na této léčbě je podobné jako ve studiích s jinými inhibitory TNF. Golimumab představuje dlouhodobě poměrně bezpečnou a účinnou cestu snížení aktivity non-radiografické i radiografické formy nemoci.
Zobrazovací metody při diagnostice a hodnocení progrese axiálních spondyloartritid
03/2019 MUDr. Kristýna Bubová
Pro diagnostiku axiálních spondyloartritid (axSpA) je zásadním vyšetřením konvenční rentgenový (RTG) snímek sakroiliakálních skloubení. Rentgenové vyšetření dokáže zachytit změny dlouhodobě probíhajícího zánětu, avšak nelze jej využít u časných forem choroby. U pacientů s krátkou dobou trvání obtíží či u pacientů s negativním nálezem na RTG a přetrvávající vysokou suspekcí na tuto potenciálně závažnou chorobu lze využít v diagnostice vyšetření magnetickou rezonancí (magnetic resonance imaging, MR), které dokáže zachytit časné aktivní změny ve formě kostního edému. Obě vyšetření tvoří zobrazovací větev klasifikačních kritérií podle ASAS (Assessment of SpondyloArthritis International Society) pro diagnostiku axSpA. Z pohledu hodnocení progrese nemoci se v klinické praxi využívá RTG vyšetření páteře. Pro studijní účely byly vyvinuty různé skórovací systémy, z nichž nejvyužívanějším je modifikované Stokesovo páteřní skóre pro ankylozující spondylitidu (modified Stokes Ankylosing Spondylitis Spinal Score, mSASSS). Obecně se doporučuje opakovat RTG vyšetření v minimálně dvouletých intervalech vzhledem k pomalé progresi nemoci. Ostatní zobrazovací metody mají v diagnostice a hodnocení progrese nemoci jen okrajový význam.
CELÝ ČLÁNEK
Pro diagnostiku axiálních spondyloartritid (axSpA) je zásadním vyšetřením konvenční rentgenový (RTG) snímek sakroiliakálních skloubení. Rentgenové vyšetření dokáže zachytit změny dlouhodobě probíhajícího zánětu, avšak nelze jej využít u časných forem choroby. U pacientů s krátkou dobou trvání obtíží či u pacientů s negativním nálezem na RTG a přetrvávající vysokou suspekcí na tuto potenciálně závažnou chorobu lze využít v diagnostice vyšetření magnetickou rezonancí (magnetic resonance imaging, MR), které dokáže zachytit časné aktivní změny ve formě kostního edému. Obě vyšetření tvoří zobrazovací větev klasifikačních kritérií podle ASAS (Assessment of SpondyloArthritis International Society) pro diagnostiku axSpA. Z pohledu hodnocení progrese nemoci se v klinické praxi využívá RTG vyšetření páteře. Pro studijní účely byly vyvinuty různé skórovací systémy, z nichž nejvyužívanějším je modifikované Stokesovo páteřní skóre pro ankylozující spondylitidu (modified Stokes Ankylosing Spondylitis Spinal Score, mSASSS). Obecně se doporučuje opakovat RTG vyšetření v minimálně dvouletých intervalech vzhledem k pomalé progresi nemoci. Ostatní zobrazovací metody mají v diagnostice a hodnocení progrese nemoci jen okrajový význam.
Doporučení EULAR pro využití zobrazovacích metod v diagnostice a léčbě axiálních spondyloartritid
06/2017 MUDr. Kristýna Bubová
Spondyloartritidy patří mezi zánětlivá revmatická onemocnění postihující primárně axiální skelet. Kromě klinického a laboratorního vyšetření se při diagnostice již mnoho let opíráme zejména o výsledky zobrazovacích metod. V minulosti bylo základní metodou rentgenové vyšetření sakroiliakálního skloubení, které zobrazuje chronické zánětlivé změny charakteru erozí, změny šíře kloubní štěrbiny či zvýšené sklerotizace. Díky pokroku v radiologii jsme dnes však schopni zachytit již časné zánětlivé změny ve formě kostního edému, a to pomocí magnetické rezonance. Na základě těchto nových poznatků vytvořila Evropská liga proti revmatismu (European League Against Rheumatism, EULAR) ucelená doporučení pro využití zobrazovacích metod, která by měla posloužit nejen jako přehledný návod při stanovení diagnózy, ale měla by pomoci i při další strategii léčby axiálních spondyloartritid. Zásadní metodou diagnostiky zůstává konvenční rentgenové vyšetření, ke kterému se v určitých situacích přidává právě vyšetření magnetickou rezonancí. Diskutuje se i o úloze obou metod zejména v monitoraci onemocnění a predikci léčebné odpovědi. Zmíněna jsou i další radiografická vyšetření, která se v minulosti zkoušela v souvislosti se spondyloartritidami, a jejich využití v dnešní praxi.
CELÝ ČLÁNEK
Spondyloartritidy patří mezi zánětlivá revmatická onemocnění postihující primárně axiální skelet. Kromě klinického a laboratorního vyšetření se při diagnostice již mnoho let opíráme zejména o výsledky zobrazovacích metod. V minulosti bylo základní metodou rentgenové vyšetření sakroiliakálního skloubení, které zobrazuje chronické zánětlivé změny charakteru erozí, změny šíře kloubní štěrbiny či zvýšené sklerotizace. Díky pokroku v radiologii jsme dnes však schopni zachytit již časné zánětlivé změny ve formě kostního edému, a to pomocí magnetické rezonance. Na základě těchto nových poznatků vytvořila Evropská liga proti revmatismu (European League Against Rheumatism, EULAR) ucelená doporučení pro využití zobrazovacích metod, která by měla posloužit nejen jako přehledný návod při stanovení diagnózy, ale měla by pomoci i při další strategii léčby axiálních spondyloartritid. Zásadní metodou diagnostiky zůstává konvenční rentgenové vyšetření, ke kterému se v určitých situacích přidává právě vyšetření magnetickou rezonancí. Diskutuje se i o úloze obou metod zejména v monitoraci onemocnění a predikci léčebné odpovědi. Zmíněna jsou i další radiografická vyšetření, která se v minulosti zkoušela v souvislosti se spondyloartritidami, a jejich využití v dnešní praxi.