Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek alergologie a klinická imunologie . Zobrazit všechny články
Chřipka - stále podceňovaná preventabilní infekce
04/2018 MUDr. Martina Havlíčková, MUDr. Jan Kynčl, MUDr. Helena Jiřincová
Chřipka je vysoce infekční virové onemocnění, jímž každoročně onemocní 10-15 % populace. Ačkoliv je očkování bezpečné a efektivní, proočkovanost v České republice zůstává nízká.
CELÝ ČLÁNEK
Chřipka je vysoce infekční virové onemocnění, jímž každoročně onemocní 10-15 % populace. Ačkoliv je očkování bezpečné a efektivní, proočkovanost v České republice zůstává nízká.
Pneumokokové onemocnění a aktuální možnosti prevence
04/2018 MUDr. Lenka Petroušová, Ph.D.
Streptococcus pneumoniae i přes pokroky v prevenci a léčbě zůstává významnou příčinou morbidity i mortality. Rizikové skupiny představují děti do pěti let věku a osoby starší 65 let, osoby s chronickým onemocněním plic, srdce, ledvin a jater, diabetici, osoby s hematologickým onemocněním a poruchami imunity, pacienti s imunosupresivní léčbou a osoby po splenektomii. Významným rizikovým faktorem pro rozvoj pneumokokové meningitidy je likvorea a přítomnost kochleárních implantátů. V České republice došlo k poklesu invazivních pneumokokových onemocnění díky vakcinaci u dětí, u dospělých zůstává incidence onemocnění beze změny. K prevenci onemocnění jsou nyní k dispozici dvě konjugované vakcíny - desetivalentní a třináctivalentní konjugovaná vakcína. Vzhledem k závažnosti onemocnění a nárůstu rezistence na antibiotika je rozšíření vakcinace do dospělé populace žádoucí.
CELÝ ČLÁNEK
Streptococcus pneumoniae i přes pokroky v prevenci a léčbě zůstává významnou příčinou morbidity i mortality. Rizikové skupiny představují děti do pěti let věku a osoby starší 65 let, osoby s chronickým onemocněním plic, srdce, ledvin a jater, diabetici, osoby s hematologickým onemocněním a poruchami imunity, pacienti s imunosupresivní léčbou a osoby po splenektomii. Významným rizikovým faktorem pro rozvoj pneumokokové meningitidy je likvorea a přítomnost kochleárních implantátů. V České republice došlo k poklesu invazivních pneumokokových onemocnění díky vakcinaci u dětí, u dospělých zůstává incidence onemocnění beze změny. K prevenci onemocnění jsou nyní k dispozici dvě konjugované vakcíny - desetivalentní a třináctivalentní konjugovaná vakcína. Vzhledem k závažnosti onemocnění a nárůstu rezistence na antibiotika je rozšíření vakcinace do dospělé populace žádoucí.
Plicní postižení u protilátkových deficitů
02/2018 MUDr. Tomáš Milota
Protilátkové imunodeficity patří k nejčastějším poruchám imunitního systému. Nejčastěji se manifestují recidivujícími respiračními infekty. Především u primárních poruch imunity se vyskytují ale také neinfekční komplikace jako autoimunitní, lymfoproliferativní či granulomatózní choroby, které mohou postihnout respirační trakt. Příklad primárního imunodeficitu spojeného s dysregulací imunitního systému je běžný variabilní imunodeficit. Jedná se jak o poruchy spojené s obstrukční, tak s restrikční ventilační poruchou. Klíčová je včasná diagnostika a zahájení adekvátní terapie. Tento přístup vyžaduje multioborovou spolupráci pneumologa a imunologa.
CELÝ ČLÁNEK
Protilátkové imunodeficity patří k nejčastějším poruchám imunitního systému. Nejčastěji se manifestují recidivujícími respiračními infekty. Především u primárních poruch imunity se vyskytují ale také neinfekční komplikace jako autoimunitní, lymfoproliferativní či granulomatózní choroby, které mohou postihnout respirační trakt. Příklad primárního imunodeficitu spojeného s dysregulací imunitního systému je běžný variabilní imunodeficit. Jedná se jak o poruchy spojené s obstrukční, tak s restrikční ventilační poruchou. Klíčová je včasná diagnostika a zahájení adekvátní terapie. Tento přístup vyžaduje multioborovou spolupráci pneumologa a imunologa.
Zkušenosti s facilitovaným podkožním podáváním imunoglobulinů u nemocných s primárními protilátkovými imunodeficity
05/2017 MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.
Substituční léčba imunoglobuliny představuje základní léčebnou modalitu pro nemocné s poruchou tvorby specifických protilátek, kteří jsou nadměrně vnímaví k infekčním onemocněním, převážně bakteriálního původu. Konkrétní volba způsobu léčby, dávka i interval jednotlivých podání jsou vysoce individuální. Nejnovější formu představuje podkožní podání facilitované hyaluronidázou. Jedná se o účinný, bezpečný a dobře tolerovaný způsob podávání, rovnocenný s ostatními způsoby. Má výhodu možnosti domácího podkožního podávání s nižším počtem aplikací za měsíc.
CELÝ ČLÁNEK
Substituční léčba imunoglobuliny představuje základní léčebnou modalitu pro nemocné s poruchou tvorby specifických protilátek, kteří jsou nadměrně vnímaví k infekčním onemocněním, převážně bakteriálního původu. Konkrétní volba způsobu léčby, dávka i interval jednotlivých podání jsou vysoce individuální. Nejnovější formu představuje podkožní podání facilitované hyaluronidázou. Jedná se o účinný, bezpečný a dobře tolerovaný způsob podávání, rovnocenný s ostatními způsoby. Má výhodu možnosti domácího podkožního podávání s nižším počtem aplikací za měsíc.
Možnosti subkutánní imunoglobulinové terapie - současnost a budoucnost
03/2017 MUDr. Tomáš Milota, prof. MUDr. Anna Šedivá, DSc.
Rozšíření intravenózní imunoglobulinové substituční terapie do klinické praxe znamenalo významný posun v terapii nejen primárních a sekundárních protilátkových imunodeficitů, významně zasáhla také v poli autoimunitních onemocnění, především v hematologii a neurologii. K dalšímu pokroku v této oblasti došlo v devadesátých letech 20. století, kdy se do klinické praxe dostaly imunoglobuliny k subkutánnímu použití, které jsou bezpečností a účinností srovnatelné s intravenózními přípravky. Umožňují ale navíc maximálně individualizovat terapii a přizpůsobit ji potřebám pacienta. V současnosti je použití subkutánních imunoglobulinů (SCIG) vyhrazeno výhradně k substituční terapii, ale celá řada studií naznačuje jejich možné využití i v imunomodulační léčbě autoimunitních onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK
Rozšíření intravenózní imunoglobulinové substituční terapie do klinické praxe znamenalo významný posun v terapii nejen primárních a sekundárních protilátkových imunodeficitů, významně zasáhla také v poli autoimunitních onemocnění, především v hematologii a neurologii. K dalšímu pokroku v této oblasti došlo v devadesátých letech 20. století, kdy se do klinické praxe dostaly imunoglobuliny k subkutánnímu použití, které jsou bezpečností a účinností srovnatelné s intravenózními přípravky. Umožňují ale navíc maximálně individualizovat terapii a přizpůsobit ji potřebám pacienta. V současnosti je použití subkutánních imunoglobulinů (SCIG) vyhrazeno výhradně k substituční terapii, ale celá řada studií naznačuje jejich možné využití i v imunomodulační léčbě autoimunitních onemocnění.