Vybrané články

02/2019
Konzistentní a setrvalá redukce exacerbací či koncentrace eozinofilů v krvi, ale také významný pokles dávek systémových kortikosteroidů u pacientů se závažným refrakterním eozinofilním astmatem. I to jsou výsledky, které provázejí mepolizumab, humanizovanou monoklonální protilátku proti interleukinu 5 (IL-5), o níž se v březnu diskutovalo na XXVI. Luhačovických dnech v bloku podpořeném společností GlaxoSmithKline.

02/2019 MUDr. Daniela Verdánová, MBA; MUDr. Alena Šebková
Před několika lety jsme v naší ordinaci začali doporučovat podávání bilastinu pacientům s alergickými onemocněními. Prvním naším seznámením se s tímto lékem bylo jeho předepsání alergologem-imunologem v našem městě.

02/2019 MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Bilastin je antihistaminikum nové generace vyznačující se vysokou selektivitou k histaminovým receptorům H, Má rychle nastupující a dlouho trvající účinek. Je využíván k symptomatické úlevě nasálních a non-nasálních symptomů sezonní rhinitidy a k symptomatické úlevě chronické spontánní urtikarie. V rámci tohoto článku jsou ve stručnosti pojednány jeho základní vlastnosti ve vztahu k jeho klinickému využití.

02/2019 Doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D.
S narůstající úrovní poznání se astma jeví jako onemocnění, jehož zánětlivá podstata je výrazně heterogenní. V souvislosti s tím se v poslední dekádě objevují nové léčebné možnosti astmatu, především jeho těžkých forem, tzv. cílená biologická léčba. Předpokladem racionální indikace této léčby je bližší fenotypizace astmatu za použití dostupných biomarkerů. Článek podává přehled biomarkerů použitelných nejen k vlastní fenotypizaci astmatu podle národního doporučení, ale i jako prediktory účinnosti biologické léčby.

01/2019 Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc.
Imunopatologická onemocnění, jakými jsou psoriáza, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, psoriatická artritida a další, mají ve své patofyziologii zapojen poškozující zánět. Ten je podle současných znalostí určen především abnormální funkční polarizací aktivovaných T lymfocytů, vedoucí k převaze subsetů Th1 a Th17 a ztrátě regulačních funkcí subsetu Treg. Znalost těchto mechanismů je základem pro aplikaci biologické léčby, která cílí na efektorové nebo regulační složky poškozujícího zánětu. Biologická terapie je provázena bezprostředními i dlouhodobými vedlejšími účinky. Nejnověji bylo prokázáno, že poškozující zánět lze účinně tlumit inhibitorem fosfodiesterázy 4 - apremilastem. Jeho léčebné nasazení je spojeno s minimálními vedlejšími účinky. Apremilast představuje vítané rozšíření možností, jak účinně léčebně zasáhnout u nemocných s psoriázou, psoriatickou artritidou a pravděpodobně i u dalších imunopatologických onemocnění.

06/2018 MUDr. Jana Vojtíšková; doc. MUDr. Bohumil Seifert, CSc.
Prevalence alergických onemocnění v posledních letech celosvětově prudce narůstá. Předpokládá se, že k nárůstu počtu postižených pacientů vedou změny v životním stylu a také je ovlivňuje celá řada faktorů životního prostředí. Praktický lékař tedy potřebuje znalosti v rozsahu doporučeného postupu a povědomí o možnostech moderní alergologie, aby mohl racionálně indikovat specializovanou péči

06/2018 MUDr. Irena Krčmová, CSc., MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Biologická léčba cílí na imunitní pochody v organismu, mění jejich průběh a zmírňuje patologický proces. V oblasti imunoalergologie jsou dnes užívány monoklonální humanizované protilátky při diagnózách bronchiálního astmatu, atopického ekzému a chronické spontánní urtikarie, slibné jsou studie u diagnózy chronické hyperplastické rinosinusitidy s nosní polypózou. Monoklonální protilátky jsou podle svého typu zaměřeny proti jednomu antigenu. Tímto antigenem může být například receptor imunokompetentní efektorové buňky, prozánětlivý cytokin či konkrétní imunoglobulin. Nejširší využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v léčbě alergického a eozinofilního bronchiálního astmatu. V rámci Evropské unie jsou nyní schváleny čtyři molekuly se selektivními přístupy k alergickému a eozinofilnímu zánětu dýchacích cest. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi užití biologické léčby, která cílí na dráhu interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) nebo imunoglobulinu E (omalizumab), významně zlepšuje kontrolu nad astmatem. Souběžně některé molekuly řeší i komorbidity „Th2 high“ astmatu - atopický ekzém, nosní polypózu. Pro dermatologické diagnózy je u atopického ekzému schválen dupilumab, pro chronickou spontánní urtikarii se užívá omalizumab. Biologická léčba se podává v přesně definovaných situacích, jedná se o vysoce personalizovaný typ medicíny.

05/2018 MUDr. Lenka Sedláčková
Článek je zaměřen na přístup k lékové alergii v primární péči a současné možnosti alergologického vyšetření. Přestože se alergologická diagnostika v posledních letech slibně rozvíjí, neobejde se bez přesné a velmi podrobné anamnézy odebrané lékařem prvního kontaktu, který provádí akutní léčbu. Následné vyšetření alergologem upřesňuje diagnózu a dlouhodobá opatření. Je nezastupitelné u anafylaxe vzniklé při souběžném podání několika léků, např. během celkové anestezie, je velmi užitečné k vyloučení falešné diagnózy alergie na penicilinová antibiotika nebo lokální anestetika, jeho význam stoupá u reakcí na kontrastní látky. Může být nápomocné v péči o pacienty s hypersenzitivitou k nesteroidním antirevmatikům, v hledání příčiny závažných forem lékové alergie (anafylaxe, těžké kožní formy jako Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, syndrom lékové hypersenzitivity s eozinofilií a systémovými symptomy), nebo při podezření na hypersenzitivitu k lékům, které jsou pro pacienta nenahraditelné.

05/2018 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Libor Fila, Ph.D.
Přídatná terapie monoklonálními protilátkami proti IL-5/IL-5Ra v terapii refrakterního neatopického eozinofilního astmatu je jasným přínosem. Vede ke kontrole nemoci, redukci počtu akutních exacerbací, zlepšení plicních funkcí a k redukci systémové kortikoterapie, což má za následek zlepšení kvality života.

04/2018 MUDr. Daniela Bartková
Uvedená kasuistika popisuje případ 64letého muže s atypickým průběhem klíšťové encefalitidy. Neurologické příznaky ve formě paraparézy dolních končetin byly přítomny již v první fázi onemocnění. Likvorový nález byl v normě, specifické protilátky proti viru klíšťové encefalitidy v séru byly negativní. Po přechodné úpravě neurologického stavu se u pacienta rozvinula druhá fáze onemocnění, kdy dominovala progredující slabost horních a dolních končetin. V této fázi již likvorový nález odpovídal aseptické meningitidě a následně byla v kontrolním sérologickém vyšetření potvrzena klíšťová encefalitida. Pacient byl léčen kortikosteroidy a symptomaticky, neurologický stav pacienta se upravil bez následků k normě.

04/2018 MUDr. Hana Roháčová, Ph.D.
Incidence invazivních meningokokových infekcí není v České republice vysoká, přesto jde stále o závažný problém. I přes odpovídající léčbu smrtnost dosahuje průměrně 10 % a celoživotní následky zůstávají u 20 % postižených. V současné době jsou již k dispozici očkovací látky, které jsou zaměřeny na všechny sérotypy vyvolávající tato dramaticky probíhající onemocnění. V letošním roce přibyla na trh nová očkovací látka proti meningokoku skupiny B Trumenba, která je určená pro děti od 10 let a dospělé.

04/2018 MUDr. Martina Havlíčková, MUDr. Jan Kynčl, MUDr. Helena Jiřincová
Chřipka je vysoce infekční virové onemocnění, jímž každoročně onemocní 10-15 % populace. Ačkoliv je očkování bezpečné a efektivní, proočkovanost v České republice zůstává nízká.

04/2018 MUDr. Lenka Petroušová, Ph.D.
Streptococcus pneumoniae i přes pokroky v prevenci a léčbě zůstává významnou příčinou morbidity i mortality. Rizikové skupiny představují děti do pěti let věku a osoby starší 65 let, osoby s chronickým onemocněním plic, srdce, ledvin a jater, diabetici, osoby s hematologickým onemocněním a poruchami imunity, pacienti s imunosupresivní léčbou a osoby po splenektomii. Významným rizikovým faktorem pro rozvoj pneumokokové meningitidy je likvorea a přítomnost kochleárních implantátů. V České republice došlo k poklesu invazivních pneumokokových onemocnění díky vakcinaci u dětí, u dospělých zůstává incidence onemocnění beze změny. K prevenci onemocnění jsou nyní k dispozici dvě konjugované vakcíny - desetivalentní a třináctivalentní konjugovaná vakcína. Vzhledem k závažnosti onemocnění a nárůstu rezistence na antibiotika je rozšíření vakcinace do dospělé populace žádoucí.

02/2018 MUDr. Tomáš Milota
Protilátkové imunodeficity patří k nejčastějším poruchám imunitního systému. Nejčastěji se manifestují recidivujícími respiračními infekty. Především u primárních poruch imunity se vyskytují ale také neinfekční komplikace jako autoimunitní, lymfoproliferativní či granulomatózní choroby, které mohou postihnout respirační trakt. Příklad primárního imunodeficitu spojeného s dysregulací imunitního systému je běžný variabilní imunodeficit. Jedná se jak o poruchy spojené s obstrukční, tak s restrikční ventilační poruchou. Klíčová je včasná diagnostika a zahájení adekvátní terapie. Tento přístup vyžaduje multioborovou spolupráci pneumologa a imunologa.

05/2017 MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.
Substituční léčba imunoglobuliny představuje základní léčebnou modalitu pro nemocné s poruchou tvorby specifických protilátek, kteří jsou nadměrně vnímaví k infekčním onemocněním, převážně bakteriálního původu. Konkrétní volba způsobu léčby, dávka i interval jednotlivých podání jsou vysoce individuální. Nejnovější formu představuje podkožní podání facilitované hyaluronidázou. Jedná se o účinný, bezpečný a dobře tolerovaný způsob podávání, rovnocenný s ostatními způsoby. Má výhodu možnosti domácího podkožního podávání s nižším počtem aplikací za měsíc.

03/2017 MUDr. Tomáš Milota, prof. MUDr. Anna Šedivá, DSc.
Rozšíření intravenózní imunoglobulinové substituční terapie do klinické praxe znamenalo významný posun v terapii nejen primárních a sekundárních protilátkových imunodeficitů, významně zasáhla také v poli autoimunitních onemocnění, především v hematologii a neurologii. K dalšímu pokroku v této oblasti došlo v devadesátých letech 20. století, kdy se do klinické praxe dostaly imunoglobuliny k subkutánnímu použití, které jsou bezpečností a účinností srovnatelné s intravenózními přípravky. Umožňují ale navíc maximálně individualizovat terapii a přizpůsobit ji potřebám pacienta. V současnosti je použití subkutánních imunoglobulinů (SCIG) vyhrazeno výhradně k substituční terapii, ale celá řada studií naznačuje jejich možné využití i v imunomodulační léčbě autoimunitních onemocnění.