Vybrané články

03/2020 MUDr. Marta Sobotková
Hereditární angioedém je vzácné dědičné onemocnění, které se projevuje otoky v různých lokalitách. Nejčastější formou je hereditární angioedém způsobený deficitem C1 inhibitoru. Pro léčbu otoků u pacientů s touto diagnózou máme v současnosti k dispozici koncentráty lidského plazmatického a rekombinantního C1 inhibitoru a icatibant, který funguje jako antagonista receptorů pro bradykinin. U pacientů s častými a závažnými atakami používáme terapii profylaktickou. Až donedávna byly k dispozici pouze kyselina tranexamová a danazol, ale nově se na našem trhu objevil lanadelumab, monoklonální protilátka proti kalikreinu.

03/2020 MUDr. Magdalena Herknerová, Ph.D.
Bilastin je moderní nesedativní antihistaminikum druhé generace. V klinické praxi byl v tabletové formě po 20 mg užíván nejprve u dětí nad 12 let a dospělých. Nyní je k dispozici i disperzní tableta 10 mg, určená pro nižší věkové skupiny. Hlavním obsahem tohoto sdělení je popis cesty bilastinu k pacientům věkové skupiny 6-11 let. Pediatrický výzkumný plán (Pediatric Investigation Plan) byl schválen Evropskou lékovou agenturou (EMA) v roce 2012 pro bilastin 10 mg ve studiích populace ve věku 2-11 let. Nejprve byl vytvořen pediatrický ontogenetický model, jehož predikce dávky 10mg rozpustné tablety jednou denně byla konfirmována na malé skupině pacientů. Studie fáze III potvrdila non-inferioritu bilastinu ve srovnání s placebem v profilu bezpečnosti a snášenlivosti, bilastin byl non-inferiorní proti placebu rovněž ve výsledcích dotazníků somnolence/sedace pacientů. V závěru textu je zdůrazněno postavení bilastinu rozpustné tablety 10 mg v léčbě alergické rinokonjunktivitidy a chronické kopřivky u dětí ve věku 6-11 let s minimální hmotností 20 kg. Toto moderní antihistaminikum s příznivým bezpečnostním i účinnostním profilem významně rozšiřuje „portfolio" antihistaminik dostupných pro tuto věkovou skupinu, a přispívá tak ke zkvalitnění symptomatické léčby těchto pacientů. Kazuistika dokumentuje účinnost léčby bilastinem 10 mg u sedmileté pacientky s polinózou.

03/2020 MUDr. Olga Šléglová
Důležitou roli při přenosu informace z místa poškození do mozku hraje nervový růstový faktor. Jedná se o neurotrofin modulující bolest a citlivost, který je produkován různými typy buněk a zároveň je jeho tvorba indukována prozánětlivými cytokiny. Tanezumab je humanizovaná monoklonální protilátka selektivně se vázající na nadbytečný nervový růstový faktor, a tím blokující přenos bolesti. Účinek byl prokázán v preklinické fázi na modelech pro bolest spojenou s osteoartrózou, bolest bederní páteře i bolest u nádorových onemocnění. Článek seznamuje s výsledky posledních klinických studií, které byly provedeny po odvolání dočasného pozastavení klinického výzkumu ze strany amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. Po obnovení klinických studií bylo změněno podání tamezumabu intravenózního na subkutánní, jeho indikace se zaměřila na pacienty se selháním běžné analgetické medikace a ve všech studiích byla důsledně hodnocena kloubní bezpečnost.

02/2020 MUDr. Hana Malcová, Ph.D.; MUDr. Dita Cebecauerová, Ph.D.; MUDr. Tomáš Milota; doc. MUDr. Rudolf Horváth, Ph.D.
Interleukin 1 (IL-1) je jeden z hlavních cytokinů, které se uplatňují v regulaci systémového zánětu. Zavedením léků umožňujících jeho specifickou inhibici se dramaticky zlepšila prognóza řady onemocnění, u nichž systémový zánět patří mezi dominantní projevy. Jedná se o celou definovanou skupinu, kterou souhrnně nazýváme autoinflamatorní nemoci (autoinflammatory diseases, AID), vyznačující se dysregulací zánětlivé reakce s excesivní a nekontrolovanou nadprodukcí především IL-1β. Mezi tyto choroby bývá v poslední době řazena i jedna z forem juvenilní idiopatické artritidy (juvenile idiopathic arthritis, JIA), tzv. systémová JIA (sJIA). Důvodem je mimo jiné i významná odlišnost od jiných typů JIA a také dobrá reakce na inhibitory IL-1.
V současné době jsou k dispozici dva inhibitory IL-1 s prokázanou účinností v léčbě AID včetně sJIA, pro které Evropská léková agentura (EMA) schválila indikaci k jejich podávání. Jsou to anakinra a canakinumab. Studie s inhibitory IL-1 publikované v posledních letech potvrzují trvalé snížení aktivity onemocnění u většiny AID s přijatelným bezpečnostním profilem a uspokojivou snášenlivostí. Výsledky studií u pacientů se sJIA navíc naznačují, že časné zahájení blokády IL-1, jako terapie první linie, může využít „okna příležitosti“, ve kterém lze patofyziologii nemoci změnit, aby nedošlo k rozvoji chronické artritidy. Tento přehled podává aktuální informaci o použití inhibitorů IL-1, jejich účinnosti, bezpečnosti a snášenlivosti v léčbě AID a diskutuje důvody použití těchto léků.

06/2019 MUDr. Irena Krčmová, CSc.; MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Imunomodulace alergického onemocnění včetně alergického bronchiálního astmatu pomocí alergenové imunoterapie (AIT) vede ke snížení závažnosti onemocnění, snížení užívání farmakoterapie, omezuje následné senzibilizace a má dlouhodobý preventivní účinek. Podstata AIT zahrnuje velmi časnou imunomodulaci odpovědí T a B lymfocytů, změnu v tvorbě příbuzných izotypů protilátek, jakož i inhibici migrace eosinofilů, bazofilů a žírných buněk do tkání a uvolňování jejich mediátorů. Imunologické změny postupně navozují toleranci vůči spouštěcímu alergenu. V indikaci alergické rinokonjunktivitidy se v současné době AIT aplikuje subkutánně nebo sublinguálně a je vhodná jak pro děti od pěti let, tak pro dospívající a dospělé s alergií na pylové skupiny, roztoče domácího prachu, popř. na živočišné alergeny. Dnes již jsou dokladovány krátkodobé a dlouhodobé účinky k omezení rozvoje astmatu. Podle Globální iniciativy pro astma 2017 je zařazena sublinguální AIT do léčebných modalit alergického bronchiálního astmatu s vazbou na roztoče a při FEV₁ > 70 % náležité hodnoty.

06/2019 MUDr. Martin Svatoň, Ph.D.
Prvním přípravkem biologické léčby užívaným v léčbě plicního karcinomu byl bevacizumab. Jeho podávání spolu s platinovým dubletem u pokročilého plicního adenokarcinomu přineslo mírné zlepšení přežití nemocných. Nyní k této kombinaci může být s výhodou přidáván atezolizumab. Rovněž je zkoumáno podávání bevacizumabu spolu s tyrosinkinázovými inhibitory. Mohutně nastupující imunoterapie nejprve prokázala superioritu nad chemoterapií druhé linie u pokročilého nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC). Postupně pak našla své uplatnění i v první linii léčby; u selektovaných pacientů na základě vybraných prediktivních markerů i v monoterapii, ale u většiny nemocných v kombinaci s chemoterapií. Rovněž je již indikována u stadia III NSCLC po chemoradioterapii. Své místo nově našla u malobuněčného plicního karcinomu. Její další potenciální využití (například jako součást adjuvantní pooperační léčby) je intenzivně zkoumáno.

05/2019 MUDr. Magdalena Herknerová, Ph.D.
Specifická alergenová imunoterapie (SAIT) je jediný kauzální způsob léčby alergie, který zasahuje přímo do imunopatologických mechanismů, jejichž důsledkem jsou klinické symptomy alergie pacienta. V současnosti je SAIT indikována k léčbě alergické rinokonjunktivitidy, alergického astmatu a alergie na jed blanokřídlého hmyzu projevující se anafylaktickou reakcí. Během léčby se do organismu alergika v pravidelných časových intervalech vpravují definované dávky terapeutického alergenu, na který je tento pacient přecitlivělý. Cílem je snížit reaktivitu jedince na konkrétní alergen. Formy aplikace v současnosti jsou injekční subkutánní forma a forma sublingvální buď kapková, nebo tabletová. Doba léčby je 3-5 let. Budoucnost v oblasti alergenové imunoterapie bude patřit přípravkům s vyšší imunogenicitou a nižší alergenicitou, preferenčně v neinjekční tabletové formě.

04/2019 MUDr. Tomáš Milota
Vedle ochrany před patogeny mají imunoglobuliny také významný imunomodulační účinek, který zahrnuje širokou škálu imunitních mechanismů od vrozené po adaptivní imunitu. Jejich podání je tedy indikováno nejen u pacientů s primárními imunodeficiencemi a narušenou tvorbou protilátek, ale i u celého spektra autoimunitních chorob, jako jsou systémová onemocnění pojiva, autoimunitní cytopenie či zánětlivá onemocnění postihující nervový systém. U většiny z těchto chorob jsou obvykle indikovány vysokodávkované intravenózní imunoglobuliny. Nově se ale objevují důkazy také pro použití imunoglobulinů k subkutánnímu podání u některých z těchto diagnóz. V následujícím přehledu uvádíme souhrn poznatků a novinek, které se týkají využití imunoglobulinů v terapii autoimunitních chorob.

04/2019 Doc. MUDr. Václava Bártů, Ph.D.
Chronická obstrukční pLícní nemoc (CHOPN) je celosvětově rozšířené onemocnění s vysokou prevalencí a vzrůstající mortalitou. V České republice touto chorobou trpí přibLižně 7-8 % osob, obdobná situace je i v jiných zemích. Jedná se o onemocnění Léčitelné, ale nevyléčitelné, s chronickým a pozvolna progredujícím průběhem. Charakteristickým znakem je ventilační obstrukční porucha, která není po aplikaci rychle působícího bronchodilatancia plně reverzibilní. Přesná diagnostika a konkrétní určení fenotypu u jednotlivého nemocného jsou nezbytné k nastavení optimální terapie. Velký význam má zhodnocení symptomů pacienta, klinického a ventilačního vyšetření, zvážení rizik exacerbací. Závěrem je pak určení stupně CHOPN, fenotypu a prognózy onemocnění. Tím lze optimálně upravit léčebný plán konkrétně zaměřený na zjištěný fenotyp CHOPN.

04/2019 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Simona Tazbirková; MUDr. Libor Fila, Ph.D.; PharmDr. Václav Vaněček, Ph.D.
Zkušenosti s podáváním anti-IL-5 protilátek jako přídatné léčby těžkého eosinofilního primárně neatopického astmatu prokazují bezpečnost a účinnost terapie. Léčba vede ke kontrole nemoci, redukci až vysazení systémových kortikosteroidů, zlepšení dechových funkcí, a tím ke zlepšení kvality života.

04/2019 MUDr. Jiří Nevrlka
Asthma bronchiale je heterogenní onemocnění charakterizované chronickým zánětem a remodelací průdušek, spojenými s jejich hyperreaktivitou a variabilní, často reverzibilní obstrukcí. Projevuje se opakovanými stavy hvízdavého dýchání, kašlem, dušností a svíráním na hrudi.¹ Bez léčby má obvykle výrazný dopad na kvalitu života pacientů a nedobrou prognózu. Už delší dobu máme k dispozici účinnou, a přitom šetrnou léčbu (zejména inhalační kortikosteroidy), která toto paradigma obrací. Lze říci, že pacient včas a adekvátně léčený a dodržující léčebný režim má naopak v drtivé většině případů všechny předpoklady k nenarušení kvality života a dobrou prognózu. Ze strany lékařů je podmínkou pro dosažení plné kontroly nad astmatem znalost aktuálních diagnostických a léčebných postupů. Základní přehled o nich, se zaměřením na platná doporučení v České republice, ale i na recentní vývoj ve světě (Globální iniciativa pro astma, 2019) se snaží podat tento článek.

03/2019 MUDr. Mária Filková, Ph.D.
Pacienti s autoimunitním zánětlivým revmatickým onemocněním (autoimmune inflammatory disease, AIIRD) mají vyšší riziko infekčních komplikací, které je důsledkem řady faktorů. Očkován by měl být každý pacient s AIIRD, u kterého bude prováděna imunosupresivní léčba. Pacienti by měli být očkováni proti pneumokokovým infekcím, chřipce a rizikoví pacienti též proti hepatitidě B. Očkování může být provedeno i v průběhu léčby (kromě depleční terapie cílené na B lymfocyty), ale je preferováno v situaci stabilizovaného onemocnění s nižší aktivitou. Některé druhy léčby mohou ovlivnit protilátkovou odpověď, ta ale bývá obvykle dostatečná k dosažení séroprotekce. Očkování živými vakcínami není u imunosuprimovaných pacientů doporučováno, ale ve specifických případech ho lze zvážit, zejména před zahájením terapie inhibitory Janusových kináz (JAK).

02/2019
Konzistentní a setrvalá redukce exacerbací či koncentrace eozinofilů v krvi, ale také významný pokles dávek systémových kortikosteroidů u pacientů se závažným refrakterním eozinofilním astmatem. I to jsou výsledky, které provázejí mepolizumab, humanizovanou monoklonální protilátku proti interleukinu 5 (IL-5), o níž se v březnu diskutovalo na XXVI. Luhačovických dnech v bloku podpořeném společností GlaxoSmithKline.

02/2019 MUDr. Daniela Verdánová, MBA; MUDr. Alena Šebková
Před několika lety jsme v naší ordinaci začali doporučovat podávání bilastinu pacientům s alergickými onemocněními. Prvním naším seznámením se s tímto lékem bylo jeho předepsání alergologem-imunologem v našem městě.

02/2019 MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Bilastin je antihistaminikum nové generace vyznačující se vysokou selektivitou k histaminovým receptorům H, Má rychle nastupující a dlouho trvající účinek. Je využíván k symptomatické úlevě nasálních a non-nasálních symptomů sezonní rhinitidy a k symptomatické úlevě chronické spontánní urtikarie. V rámci tohoto článku jsou ve stručnosti pojednány jeho základní vlastnosti ve vztahu k jeho klinickému využití.

02/2019 Doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D.
S narůstající úrovní poznání se astma jeví jako onemocnění, jehož zánětlivá podstata je výrazně heterogenní. V souvislosti s tím se v poslední dekádě objevují nové léčebné možnosti astmatu, především jeho těžkých forem, tzv. cílená biologická léčba. Předpokladem racionální indikace této léčby je bližší fenotypizace astmatu za použití dostupných biomarkerů. Článek podává přehled biomarkerů použitelných nejen k vlastní fenotypizaci astmatu podle národního doporučení, ale i jako prediktory účinnosti biologické léčby.

01/2019 Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc.
Imunopatologická onemocnění, jakými jsou psoriáza, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, psoriatická artritida a další, mají ve své patofyziologii zapojen poškozující zánět. Ten je podle současných znalostí určen především abnormální funkční polarizací aktivovaných T lymfocytů, vedoucí k převaze subsetů Th1 a Th17 a ztrátě regulačních funkcí subsetu Treg. Znalost těchto mechanismů je základem pro aplikaci biologické léčby, která cílí na efektorové nebo regulační složky poškozujícího zánětu. Biologická terapie je provázena bezprostředními i dlouhodobými vedlejšími účinky. Nejnověji bylo prokázáno, že poškozující zánět lze účinně tlumit inhibitorem fosfodiesterázy 4 - apremilastem. Jeho léčebné nasazení je spojeno s minimálními vedlejšími účinky. Apremilast představuje vítané rozšíření možností, jak účinně léčebně zasáhnout u nemocných s psoriázou, psoriatickou artritidou a pravděpodobně i u dalších imunopatologických onemocnění.

06/2018 MUDr. Jana Vojtíšková; doc. MUDr. Bohumil Seifert, CSc.
Prevalence alergických onemocnění v posledních letech celosvětově prudce narůstá. Předpokládá se, že k nárůstu počtu postižených pacientů vedou změny v životním stylu a také je ovlivňuje celá řada faktorů životního prostředí. Praktický lékař tedy potřebuje znalosti v rozsahu doporučeného postupu a povědomí o možnostech moderní alergologie, aby mohl racionálně indikovat specializovanou péči

06/2018 MUDr. Irena Krčmová, CSc., MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Biologická léčba cílí na imunitní pochody v organismu, mění jejich průběh a zmírňuje patologický proces. V oblasti imunoalergologie jsou dnes užívány monoklonální humanizované protilátky při diagnózách bronchiálního astmatu, atopického ekzému a chronické spontánní urtikarie, slibné jsou studie u diagnózy chronické hyperplastické rinosinusitidy s nosní polypózou. Monoklonální protilátky jsou podle svého typu zaměřeny proti jednomu antigenu. Tímto antigenem může být například receptor imunokompetentní efektorové buňky, prozánětlivý cytokin či konkrétní imunoglobulin. Nejširší využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v léčbě alergického a eozinofilního bronchiálního astmatu. V rámci Evropské unie jsou nyní schváleny čtyři molekuly se selektivními přístupy k alergickému a eozinofilnímu zánětu dýchacích cest. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi užití biologické léčby, která cílí na dráhu interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) nebo imunoglobulinu E (omalizumab), významně zlepšuje kontrolu nad astmatem. Souběžně některé molekuly řeší i komorbidity „Th2 high“ astmatu - atopický ekzém, nosní polypózu. Pro dermatologické diagnózy je u atopického ekzému schválen dupilumab, pro chronickou spontánní urtikarii se užívá omalizumab. Biologická léčba se podává v přesně definovaných situacích, jedná se o vysoce personalizovaný typ medicíny.

05/2018 MUDr. Lenka Sedláčková
Článek je zaměřen na přístup k lékové alergii v primární péči a současné možnosti alergologického vyšetření. Přestože se alergologická diagnostika v posledních letech slibně rozvíjí, neobejde se bez přesné a velmi podrobné anamnézy odebrané lékařem prvního kontaktu, který provádí akutní léčbu. Následné vyšetření alergologem upřesňuje diagnózu a dlouhodobá opatření. Je nezastupitelné u anafylaxe vzniklé při souběžném podání několika léků, např. během celkové anestezie, je velmi užitečné k vyloučení falešné diagnózy alergie na penicilinová antibiotika nebo lokální anestetika, jeho význam stoupá u reakcí na kontrastní látky. Může být nápomocné v péči o pacienty s hypersenzitivitou k nesteroidním antirevmatikům, v hledání příčiny závažných forem lékové alergie (anafylaxe, těžké kožní formy jako Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, syndrom lékové hypersenzitivity s eozinofilií a systémovými symptomy), nebo při podezření na hypersenzitivitu k lékům, které jsou pro pacienta nenahraditelné.