Vybrané články

04/2021 PharmDr. Hana Götzlová
Bilastin je nesedativní H, antihistaminikum. Je indikován pro léčbu sezónní i celoroční alergické rinokonjunktivitidy a kopřivky u dospělých a dětí od šesti let věku. Je charakterizován rychlým nástupem účinku, který přetrvává minimálně 24 hodin. Neovlivňuje centrální nervový systém a nemá kardiovaskulární účinky. V organismu není metabolizován a lze jej použít u pacientů s poruchou funkce jater i ledvin. Jeho doporučené dávkování je pro dospělé a děti od 12 let věku 20 mg a pro děti od 6 do 11 let věku 10 mg v jedné denní dávce.

03/2021 Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc.
Psoriáza je systémové imunopatologické (autoimunitní) zánětlivé onemocnění s převažujícími projevy na kůži. Poškozující zánět je charakterizován abnormální funkční polarizací buněk vrozené i specifické imunity. Výsledkem je ztráta homeostatických regulací. V poškozujícím zánětu u nemocných s psoriázou zaujímají klíčová postavení regulační osy cytokinů - interleukinů (IL) 12/IL-23 a IL-23/IL-17. Biologika, která cílí na složky IL-23 /IL-17 těchto regulačních os, prokázala v klinických zkoušeních účinnost a představují poslední generaci biologik, která jsou v léčbě psoriázy využívána. V práci je však poukázáno také na iniciační a amplifikační fázi poškozujícího zánětu u nemocných s psoriázou.

03/2021 Prof. MUDr. Petr Němec, Ph.D.
Imunitně zprostředkovaná zánětlivá onemocnění tvoří širokou skupinu různorodých chorob postihující téměř jakýkoli orgánový systém. Patogeneze těchto onemocnění souvisí s poruchami ve zpracování signálů řady cytokinů. Dlouhodobě byla zánětlivá autoimunitní onemocnění léčena léky, které nespecificky potlačují aktivitu imunitního systému. V posledních dvou dekádách se v léčbě řady imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění začaly uplatňovat biologické chorobu modifikující léky blokující působení patogenních cytokinů. V poslední době se objevují nové léky, které jsou schopny blokovat současně více patogenních cytokinů, a to prostřednictvím inhibice intracelulární signální dráhy zprostředkované Janusovými kinázami (JAK) a přenašečem signálu a aktivátorem genové transkripce (signal transducer and activator of transcription, STAT). Inhibitory JAK jsou perorálně podávané malé molekuly blokující reverzibilně a s jistou mírou selektivity signální dráhu JAK/STAT zprostředkovávající signál více než 50 cytokinů. Některé z nich již byly lékovými agenturami schváleny k léčbě zánětlivých autoimunitních onemocnění a myeloproliferativních onemocnění. Výsledky mnohých klinických studií však naznačují, že inhibitory JAK mohou být účinnou léčebnou modalitou v léčbě široké škály dalších imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění.

01/2021 MUDr. Jiří Piťha
Myasthenia gravis je autoimunitní onemocnění s produkcí protilátek na postsynaptické membráně nervosvaíové pLoténky, nejčastěji proti acetyíchoíinovému receptoru. Projevuje se svalovou slabostí a unavitelností. Diagnostika spočívá v důkladném neurologickém vyšetření se zaměřením na latentní nebo zjevnou slabost predilekčně postiženích svalů, elektrofyziologickém vyšetření, vyšetření mediastina výpočetní tomografií (computed tomography, CT) a stanovením autoprotilátek. Léčba je symptomatická či kauzální, spočívající v podávání imunosupresiv, a bud' dlouhodobá, či akutní k ovlivnění urgentních stavů. Některé léky mohou průběh onemocnění zhoršit. V posledních letech se u refrakterních forem onemocnění zavádí podávání biologické léčby.

06/2020 MUDr. Martina Suková
Neutropenie (absolutní počet neutrofilů v periferní krvi < 1,5 * 10⁹/l), je v dětském věku běžným laboratorním nálezem, jehož význam závisí na délce trvání a klinických souvislostech. Klinickým projevem významné neutropenie jsou rekurentní infekce. Přechodná neutropenie je typickou reakcí nezralé krvetvorby na imunitní stimulaci, proto většina klinických jednotek spadá do kategorie „autoimunitní neutropenie dětského věku“ (AIN), kterou charakterizuje normální zastoupení prekursorů granulopoézy v kostní dřeni a přítomnost protilátek proti granulocytům v periferní krvi. AIN je onemocnění přechodné, s trendem ke spontánní úpravě v čase. Nepoměrně vzácnější příčinou neutropenie u dětí jsou vrozené, geneticky podmíněné poruchy granulopoézy: těžká vrozená neutropenie Kostmanova typu (SCN), cyklická neutropenie (CyN) nebo vzácné primární imunodeficity (Shwachmannův-Diamondův syndrom, WHIM syndrom), kde je neutropenie provázena závažnými infekcemi a spojena s rizikem klonální poruchy krvetvorby. Vrozené neutropenie vyžadují systematickou léčbu G-CSF (granulocytární kolonie stimulující růstový faktor) a specifickou chronickou péči. Na základě klinických zkušeností a doporučení evropského registru pro těžké neutropenie (SCNIR) představujeme algoritmus diagnostiky a léčby neutropenie v dětském věku.

06/2020 MUDr. Eva Konířová; prof. MUDr. Marek Trněný, CSc.
Imunitní trombocytopenie (ITP) je imunitně podmíněné onemocnění charakteristické zvýšenou destrukcí a narušenou produkcí trombocytů vedoucí k trombocytopenii různé tíže s rizikem či přítomností krvácivých komplikací. V současnosti máme k dispozici jak tradiční léčebné modality zaměřené na inhibici destrukce trombocytů (kortikosteroidy, imunosuprese, splenektomie), tak na novější agonisty trombopoetinového receptoru ovlivňující produkci trombocytů v kostní dřeni. Pro skupinu relabovaných a refrakterních pacientů jsou pak slibné výsledky probíhajících klinických studií s novými léky. Postupy léčby ITP vycházejí z doporučení expertních skupin, poslední doporučení mezinárodní skupiny (International Consensus Report, ICR) i Americké hematologické společnosti (American Society of Hematology, ASH) byla publikována v roce 2019.

03/2020 MUDr. Marta Sobotková
Hereditární angioedém je vzácné dědičné onemocnění, které se projevuje otoky v různých lokalitách. Nejčastější formou je hereditární angioedém způsobený deficitem C1 inhibitoru. Pro léčbu otoků u pacientů s touto diagnózou máme v současnosti k dispozici koncentráty lidského plazmatického a rekombinantního C1 inhibitoru a icatibant, který funguje jako antagonista receptorů pro bradykinin. U pacientů s častými a závažnými atakami používáme terapii profylaktickou. Až donedávna byly k dispozici pouze kyselina tranexamová a danazol, ale nově se na našem trhu objevil lanadelumab, monoklonální protilátka proti kalikreinu.

03/2020 MUDr. Magdalena Herknerová, Ph.D.
Bilastin je moderní nesedativní antihistaminikum druhé generace. V klinické praxi byl v tabletové formě po 20 mg užíván nejprve u dětí nad 12 let a dospělých. Nyní je k dispozici i disperzní tableta 10 mg, určená pro nižší věkové skupiny. Hlavním obsahem tohoto sdělení je popis cesty bilastinu k pacientům věkové skupiny 6-11 let. Pediatrický výzkumný plán (Pediatric Investigation Plan) byl schválen Evropskou lékovou agenturou (EMA) v roce 2012 pro bilastin 10 mg ve studiích populace ve věku 2-11 let. Nejprve byl vytvořen pediatrický ontogenetický model, jehož predikce dávky 10mg rozpustné tablety jednou denně byla konfirmována na malé skupině pacientů. Studie fáze III potvrdila non-inferioritu bilastinu ve srovnání s placebem v profilu bezpečnosti a snášenlivosti, bilastin byl non-inferiorní proti placebu rovněž ve výsledcích dotazníků somnolence/sedace pacientů. V závěru textu je zdůrazněno postavení bilastinu rozpustné tablety 10 mg v léčbě alergické rinokonjunktivitidy a chronické kopřivky u dětí ve věku 6-11 let s minimální hmotností 20 kg. Toto moderní antihistaminikum s příznivým bezpečnostním i účinnostním profilem významně rozšiřuje „portfolio" antihistaminik dostupných pro tuto věkovou skupinu, a přispívá tak ke zkvalitnění symptomatické léčby těchto pacientů. Kazuistika dokumentuje účinnost léčby bilastinem 10 mg u sedmileté pacientky s polinózou.

03/2020 MUDr. Olga Šléglová
Důležitou roli při přenosu informace z místa poškození do mozku hraje nervový růstový faktor. Jedná se o neurotrofin modulující bolest a citlivost, který je produkován různými typy buněk a zároveň je jeho tvorba indukována prozánětlivými cytokiny. Tanezumab je humanizovaná monoklonální protilátka selektivně se vázající na nadbytečný nervový růstový faktor, a tím blokující přenos bolesti. Účinek byl prokázán v preklinické fázi na modelech pro bolest spojenou s osteoartrózou, bolest bederní páteře i bolest u nádorových onemocnění. Článek seznamuje s výsledky posledních klinických studií, které byly provedeny po odvolání dočasného pozastavení klinického výzkumu ze strany amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. Po obnovení klinických studií bylo změněno podání tamezumabu intravenózního na subkutánní, jeho indikace se zaměřila na pacienty se selháním běžné analgetické medikace a ve všech studiích byla důsledně hodnocena kloubní bezpečnost.

02/2020 MUDr. Hana Malcová, Ph.D.; MUDr. Dita Cebecauerová, Ph.D.; MUDr. Tomáš Milota; doc. MUDr. Rudolf Horváth, Ph.D.
Interleukin 1 (IL-1) je jeden z hlavních cytokinů, které se uplatňují v regulaci systémového zánětu. Zavedením léků umožňujících jeho specifickou inhibici se dramaticky zlepšila prognóza řady onemocnění, u nichž systémový zánět patří mezi dominantní projevy. Jedná se o celou definovanou skupinu, kterou souhrnně nazýváme autoinflamatorní nemoci (autoinflammatory diseases, AID), vyznačující se dysregulací zánětlivé reakce s excesivní a nekontrolovanou nadprodukcí především IL-1β. Mezi tyto choroby bývá v poslední době řazena i jedna z forem juvenilní idiopatické artritidy (juvenile idiopathic arthritis, JIA), tzv. systémová JIA (sJIA). Důvodem je mimo jiné i významná odlišnost od jiných typů JIA a také dobrá reakce na inhibitory IL-1.
V současné době jsou k dispozici dva inhibitory IL-1 s prokázanou účinností v léčbě AID včetně sJIA, pro které Evropská léková agentura (EMA) schválila indikaci k jejich podávání. Jsou to anakinra a canakinumab. Studie s inhibitory IL-1 publikované v posledních letech potvrzují trvalé snížení aktivity onemocnění u většiny AID s přijatelným bezpečnostním profilem a uspokojivou snášenlivostí. Výsledky studií u pacientů se sJIA navíc naznačují, že časné zahájení blokády IL-1, jako terapie první linie, může využít „okna příležitosti“, ve kterém lze patofyziologii nemoci změnit, aby nedošlo k rozvoji chronické artritidy. Tento přehled podává aktuální informaci o použití inhibitorů IL-1, jejich účinnosti, bezpečnosti a snášenlivosti v léčbě AID a diskutuje důvody použití těchto léků.

06/2019 MUDr. Irena Krčmová, CSc.; MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Imunomodulace alergického onemocnění včetně alergického bronchiálního astmatu pomocí alergenové imunoterapie (AIT) vede ke snížení závažnosti onemocnění, snížení užívání farmakoterapie, omezuje následné senzibilizace a má dlouhodobý preventivní účinek. Podstata AIT zahrnuje velmi časnou imunomodulaci odpovědí T a B lymfocytů, změnu v tvorbě příbuzných izotypů protilátek, jakož i inhibici migrace eosinofilů, bazofilů a žírných buněk do tkání a uvolňování jejich mediátorů. Imunologické změny postupně navozují toleranci vůči spouštěcímu alergenu. V indikaci alergické rinokonjunktivitidy se v současné době AIT aplikuje subkutánně nebo sublinguálně a je vhodná jak pro děti od pěti let, tak pro dospívající a dospělé s alergií na pylové skupiny, roztoče domácího prachu, popř. na živočišné alergeny. Dnes již jsou dokladovány krátkodobé a dlouhodobé účinky k omezení rozvoje astmatu. Podle Globální iniciativy pro astma 2017 je zařazena sublinguální AIT do léčebných modalit alergického bronchiálního astmatu s vazbou na roztoče a při FEV₁ > 70 % náležité hodnoty.

06/2019 MUDr. Martin Svatoň, Ph.D.
Prvním přípravkem biologické léčby užívaným v léčbě plicního karcinomu byl bevacizumab. Jeho podávání spolu s platinovým dubletem u pokročilého plicního adenokarcinomu přineslo mírné zlepšení přežití nemocných. Nyní k této kombinaci může být s výhodou přidáván atezolizumab. Rovněž je zkoumáno podávání bevacizumabu spolu s tyrosinkinázovými inhibitory. Mohutně nastupující imunoterapie nejprve prokázala superioritu nad chemoterapií druhé linie u pokročilého nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC). Postupně pak našla své uplatnění i v první linii léčby; u selektovaných pacientů na základě vybraných prediktivních markerů i v monoterapii, ale u většiny nemocných v kombinaci s chemoterapií. Rovněž je již indikována u stadia III NSCLC po chemoradioterapii. Své místo nově našla u malobuněčného plicního karcinomu. Její další potenciální využití (například jako součást adjuvantní pooperační léčby) je intenzivně zkoumáno.

05/2019 MUDr. Magdalena Herknerová, Ph.D.
Specifická alergenová imunoterapie (SAIT) je jediný kauzální způsob léčby alergie, který zasahuje přímo do imunopatologických mechanismů, jejichž důsledkem jsou klinické symptomy alergie pacienta. V současnosti je SAIT indikována k léčbě alergické rinokonjunktivitidy, alergického astmatu a alergie na jed blanokřídlého hmyzu projevující se anafylaktickou reakcí. Během léčby se do organismu alergika v pravidelných časových intervalech vpravují definované dávky terapeutického alergenu, na který je tento pacient přecitlivělý. Cílem je snížit reaktivitu jedince na konkrétní alergen. Formy aplikace v současnosti jsou injekční subkutánní forma a forma sublingvální buď kapková, nebo tabletová. Doba léčby je 3-5 let. Budoucnost v oblasti alergenové imunoterapie bude patřit přípravkům s vyšší imunogenicitou a nižší alergenicitou, preferenčně v neinjekční tabletové formě.

04/2019 MUDr. Tomáš Milota
Vedle ochrany před patogeny mají imunoglobuliny také významný imunomodulační účinek, který zahrnuje širokou škálu imunitních mechanismů od vrozené po adaptivní imunitu. Jejich podání je tedy indikováno nejen u pacientů s primárními imunodeficiencemi a narušenou tvorbou protilátek, ale i u celého spektra autoimunitních chorob, jako jsou systémová onemocnění pojiva, autoimunitní cytopenie či zánětlivá onemocnění postihující nervový systém. U většiny z těchto chorob jsou obvykle indikovány vysokodávkované intravenózní imunoglobuliny. Nově se ale objevují důkazy také pro použití imunoglobulinů k subkutánnímu podání u některých z těchto diagnóz. V následujícím přehledu uvádíme souhrn poznatků a novinek, které se týkají využití imunoglobulinů v terapii autoimunitních chorob.

04/2019 Doc. MUDr. Václava Bártů, Ph.D.
Chronická obstrukční pLícní nemoc (CHOPN) je celosvětově rozšířené onemocnění s vysokou prevalencí a vzrůstající mortalitou. V České republice touto chorobou trpí přibLižně 7-8 % osob, obdobná situace je i v jiných zemích. Jedná se o onemocnění Léčitelné, ale nevyléčitelné, s chronickým a pozvolna progredujícím průběhem. Charakteristickým znakem je ventilační obstrukční porucha, která není po aplikaci rychle působícího bronchodilatancia plně reverzibilní. Přesná diagnostika a konkrétní určení fenotypu u jednotlivého nemocného jsou nezbytné k nastavení optimální terapie. Velký význam má zhodnocení symptomů pacienta, klinického a ventilačního vyšetření, zvážení rizik exacerbací. Závěrem je pak určení stupně CHOPN, fenotypu a prognózy onemocnění. Tím lze optimálně upravit léčebný plán konkrétně zaměřený na zjištěný fenotyp CHOPN.

04/2019 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Simona Tazbirková; MUDr. Libor Fila, Ph.D.; PharmDr. Václav Vaněček, Ph.D.
Zkušenosti s podáváním anti-IL-5 protilátek jako přídatné léčby těžkého eosinofilního primárně neatopického astmatu prokazují bezpečnost a účinnost terapie. Léčba vede ke kontrole nemoci, redukci až vysazení systémových kortikosteroidů, zlepšení dechových funkcí, a tím ke zlepšení kvality života.

04/2019 MUDr. Jiří Nevrlka
Asthma bronchiale je heterogenní onemocnění charakterizované chronickým zánětem a remodelací průdušek, spojenými s jejich hyperreaktivitou a variabilní, často reverzibilní obstrukcí. Projevuje se opakovanými stavy hvízdavého dýchání, kašlem, dušností a svíráním na hrudi.¹ Bez léčby má obvykle výrazný dopad na kvalitu života pacientů a nedobrou prognózu. Už delší dobu máme k dispozici účinnou, a přitom šetrnou léčbu (zejména inhalační kortikosteroidy), která toto paradigma obrací. Lze říci, že pacient včas a adekvátně léčený a dodržující léčebný režim má naopak v drtivé většině případů všechny předpoklady k nenarušení kvality života a dobrou prognózu. Ze strany lékařů je podmínkou pro dosažení plné kontroly nad astmatem znalost aktuálních diagnostických a léčebných postupů. Základní přehled o nich, se zaměřením na platná doporučení v České republice, ale i na recentní vývoj ve světě (Globální iniciativa pro astma, 2019) se snaží podat tento článek.

03/2019 MUDr. Mária Filková, Ph.D.
Pacienti s autoimunitním zánětlivým revmatickým onemocněním (autoimmune inflammatory disease, AIIRD) mají vyšší riziko infekčních komplikací, které je důsledkem řady faktorů. Očkován by měl být každý pacient s AIIRD, u kterého bude prováděna imunosupresivní léčba. Pacienti by měli být očkováni proti pneumokokovým infekcím, chřipce a rizikoví pacienti též proti hepatitidě B. Očkování může být provedeno i v průběhu léčby (kromě depleční terapie cílené na B lymfocyty), ale je preferováno v situaci stabilizovaného onemocnění s nižší aktivitou. Některé druhy léčby mohou ovlivnit protilátkovou odpověď, ta ale bývá obvykle dostatečná k dosažení séroprotekce. Očkování živými vakcínami není u imunosuprimovaných pacientů doporučováno, ale ve specifických případech ho lze zvážit, zejména před zahájením terapie inhibitory Janusových kináz (JAK).

02/2019
Konzistentní a setrvalá redukce exacerbací či koncentrace eozinofilů v krvi, ale také významný pokles dávek systémových kortikosteroidů u pacientů se závažným refrakterním eozinofilním astmatem. I to jsou výsledky, které provázejí mepolizumab, humanizovanou monoklonální protilátku proti interleukinu 5 (IL-5), o níž se v březnu diskutovalo na XXVI. Luhačovických dnech v bloku podpořeném společností GlaxoSmithKline.

02/2019 MUDr. Daniela Verdánová, MBA; MUDr. Alena Šebková
Před několika lety jsme v naší ordinaci začali doporučovat podávání bilastinu pacientům s alergickými onemocněními. Prvním naším seznámením se s tímto lékem bylo jeho předepsání alergologem-imunologem v našem městě.