Vybrané články

04/2021 MUDr. Irena Krčmová, CSc.; MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.; MUDr. Vratislav Sedlák, Ph.D.
Biologická léčba cílí na imunitní pochody v organismu a mění jejich průběh s omezením patologického procesu. Nejširšího využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v terapii alergického eosinofilního a nealergického eosinofilního bronchiálního astmatu (tzv. charakter zánětu „type-2 high“). Schválené v rámci Evropské unie jsou nyní tři molekuly, které směřují k interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab). Interleukin 5 je klíčovým cytokinem pro růst, diferenciaci a vycestování eosinofilů z kostní dřeně a taktéž pro nábor a aktivaci eosinofilů ve tkáních. Eosinofily infiltrují plicní tkáň a podílejí se na jejím poškození jak prostřednictvím svých cytokinů, tak tvorbou lipidových mediátorů a cytotoxických proteinů. Souběžně uvedené „antieosinofilní" molekuly řeší i komorbiditu „type-2 high“ astmatu - chronickou hyperplastickou rinosinusitidu s nosní polypózou a neklonální hypereosinofilní syndrom. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi je užití biologické léčby často léčbou život zachraňující v dlouhodobém horizontu.

06/2020 MUDr. Irena Krčmová, CSc.; MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Představujeme kazuistiku pacienta s refrakterním eosinofilním astmatem a nosní polypózou, u něhož se ani při komplexní antiastmatické léčbě (krok 5 podle Global Initiative for Asthma [GINA]) a perorálních kortikosteroidů nepodařilo dosáhnout kontroly nad příznaky astmatu. Ke klinickému zlepšení došlo až s aplikací mepolizumabu (Nucala), kdy se zřetelně zlepšil i nosní diskomfort. Při ústupu eozinofilního zánětu jsme byli schopni postupně perorální kortikosteroidy vysadit bez relapsu choroby, došlo i ke snížení frekvence infekčních rinosinutid a antibiotické léčby. Pacientovi byla nabídnuta domácí autoaplikace Nucaly, kterou dobře zvládl. Stav z hlediska astmatu je nyní dlouhodobě pod kontrolou. Biologická léčba pacienta uchránila před invalidním důchodem, o kterém již jeho praktický lékař i sám nemocný uvažovali.

06/2019 MUDr. Irena Krčmová, CSc.; MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Imunomodulace alergického onemocnění včetně alergického bronchiálního astmatu pomocí alergenové imunoterapie (AIT) vede ke snížení závažnosti onemocnění, snížení užívání farmakoterapie, omezuje následné senzibilizace a má dlouhodobý preventivní účinek. Podstata AIT zahrnuje velmi časnou imunomodulaci odpovědí T a B lymfocytů, změnu v tvorbě příbuzných izotypů protilátek, jakož i inhibici migrace eosinofilů, bazofilů a žírných buněk do tkání a uvolňování jejich mediátorů. Imunologické změny postupně navozují toleranci vůči spouštěcímu alergenu. V indikaci alergické rinokonjunktivitidy se v současné době AIT aplikuje subkutánně nebo sublinguálně a je vhodná jak pro děti od pěti let, tak pro dospívající a dospělé s alergií na pylové skupiny, roztoče domácího prachu, popř. na živočišné alergeny. Dnes již jsou dokladovány krátkodobé a dlouhodobé účinky k omezení rozvoje astmatu. Podle Globální iniciativy pro astma 2017 je zařazena sublinguální AIT do léčebných modalit alergického bronchiálního astmatu s vazbou na roztoče a při FEV₁ > 70 % náležité hodnoty.

06/2018 MUDr. Irena Krčmová, CSc., MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Biologická léčba cílí na imunitní pochody v organismu, mění jejich průběh a zmírňuje patologický proces. V oblasti imunoalergologie jsou dnes užívány monoklonální humanizované protilátky při diagnózách bronchiálního astmatu, atopického ekzému a chronické spontánní urtikarie, slibné jsou studie u diagnózy chronické hyperplastické rinosinusitidy s nosní polypózou. Monoklonální protilátky jsou podle svého typu zaměřeny proti jednomu antigenu. Tímto antigenem může být například receptor imunokompetentní efektorové buňky, prozánětlivý cytokin či konkrétní imunoglobulin. Nejširší využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v léčbě alergického a eozinofilního bronchiálního astmatu. V rámci Evropské unie jsou nyní schváleny čtyři molekuly se selektivními přístupy k alergickému a eozinofilnímu zánětu dýchacích cest. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi užití biologické léčby, která cílí na dráhu interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) nebo imunoglobulinu E (omalizumab), významně zlepšuje kontrolu nad astmatem. Souběžně některé molekuly řeší i komorbidity „Th2 high“ astmatu - atopický ekzém, nosní polypózu. Pro dermatologické diagnózy je u atopického ekzému schválen dupilumab, pro chronickou spontánní urtikarii se užívá omalizumab. Biologická léčba se podává v přesně definovaných situacích, jedná se o vysoce personalizovaný typ medicíny.

05/2017 MUDr. Irena Krčmová, CSc., MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Současná léčba středně těžkého až těžkého perzistujícího astmatu se opírá zejména o inhalační kortikosteroidy v kombinaci s dlouhodobě působícími bronchodilatancii a antagonisty leukotrienů. Některé fenotypy astmatu však nejsou ani při kombinované antiastmatické léčbě pod kontrolou. V posledních dvou desetiletích narostly studie s užitím biologické léčby se selektivními přístupy k alergickému a eosinofilnímu zánětu dýchacích cest. V současné době je v Evropské unii registrována léčba protilátek vůči interleukinu 5 - jedná se o monoklonální protilátky mepolizumab a reslizumab, benralizumab je v poslední fázi klinických studií. Pacientům s nekontrolovaným těžkým astmatem by měla být k vysokým dávkám fixních kombinací inhalačního kortikosteroidu a dlouhodobě působících |3₂-sympatomimetik přidávána cílená biologická léčba podle fenotypu a patofyziologického endotypu ještě před podáním systémových kortikosteroidů. Mepolizumab je od roku 2015 registrován v rámci Evropské unie, je indikován k léčbě těžkých eosinofilních astmatiků refrakterních k léčbě.