01/2016
Biologická léčiva a jejich současné postavení v klinické praxi
01/2016 Zoltán Paluch
Biologická léčiva, která často označujeme i jako cílená léčiva, před třiceti lety otevřela novou éru ve farmakoterapii. Jejich zavedení do klinické praxe ve významné míře zlepšilo úspěšnost léčby a prognózu nemocných s dosud neléčitelnými onemocněními. V současnosti biologická léčiva čerpají 30 % z celkových nákladů na léčiva. V našem článku představujeme problematiku biologických léčiv. Věnujeme se jejich definici, výrobnímu procesu, charakteristickým vlastnostem, rozdělení, mechanismu účinku a klinickému použití v obecné rovině.
CELÝ ČLÁNEK
Biologická léčiva, která často označujeme i jako cílená léčiva, před třiceti lety otevřela novou éru ve farmakoterapii. Jejich zavedení do klinické praxe ve významné míře zlepšilo úspěšnost léčby a prognózu nemocných s dosud neléčitelnými onemocněními. V současnosti biologická léčiva čerpají 30 % z celkových nákladů na léčiva. V našem článku představujeme problematiku biologických léčiv. Věnujeme se jejich definici, výrobnímu procesu, charakteristickým vlastnostem, rozdělení, mechanismu účinku a klinickému použití v obecné rovině.
Biologická léčba idiopatických střevních zánětů
01/2016 Dana Ďuricová
Idiopatické střevní záněty (IBD) jsou chronická zánětlivá onemocnění zažívacího traktu, ne zcela jasné etiopatogeneze, která nejsou medikamentózně vyléčitelná. Terapie vede pouze k potlačení aktivity zánětu a udržení klidové fáze nemoci. K léčbě idiopatických střevních zánětů se používají hlavně kortikoidy, aminosalicyláty a imunosupresiva. Od konce devadesátých let minulého století je k dispozici také biologická terapie, která znamenala velký pokrok v léčbě IBD. V současné době jsou v České republice dvě skupiny biologických preparátů – anti-TNF-α protilátky a protilátky proti integrinovým receptorům.
CELÝ ČLÁNEK
Idiopatické střevní záněty (IBD) jsou chronická zánětlivá onemocnění zažívacího traktu, ne zcela jasné etiopatogeneze, která nejsou medikamentózně vyléčitelná. Terapie vede pouze k potlačení aktivity zánětu a udržení klidové fáze nemoci. K léčbě idiopatických střevních zánětů se používají hlavně kortikoidy, aminosalicyláty a imunosupresiva. Od konce devadesátých let minulého století je k dispozici také biologická terapie, která znamenala velký pokrok v léčbě IBD. V současné době jsou v České republice dvě skupiny biologických preparátů – anti-TNF-α protilátky a protilátky proti integrinovým receptorům.
Biologická léčba v onkologii
01/2016 Irena Netíková, Olga Bartošová
Biologickou léčbu v onkologii vnímáme jako součást léčby cílené. Cílená léčba je indikována na základě přítomnosti buněčného cíle a případně dalších specifických markerů typických pro buňky daného nádoru. K biologické léčbě řadíme léčbu monoklonálními protilátkami nebo cytokiny. Od jiné protinádorové farmakoterapie se liší mechanismem účinku a způsobem přípravy, při které se využívá rekombinantní DNA technologie a produkce protilátek upravenými buněčnými kulturami.
V současné době se biologická léčba podává většinou v kombinaci s chemoterapií. Pouze u některých typů nádorů mohou monoklonální protilátky stimulující imunitní systém plně nahradit léčbu cytostatiky. Konvenční chemoterapie stále hraje svoji nezastupitelnou roli. Kombinace chemoterapie a cílených biologických léčiv zvyšuje účinnost terapie, například u karcinomu prsu až o 30 % (1). Samotná biologická léčba má navíc signifikantně nižší výskyt život ohrožujících nežádoucích účinků, neboť se ze své podstaty zaměřuje především na buňky nádorové nebo na buňky imunitního systému.
CELÝ ČLÁNEK
Biologickou léčbu v onkologii vnímáme jako součást léčby cílené. Cílená léčba je indikována na základě přítomnosti buněčného cíle a případně dalších specifických markerů typických pro buňky daného nádoru. K biologické léčbě řadíme léčbu monoklonálními protilátkami nebo cytokiny. Od jiné protinádorové farmakoterapie se liší mechanismem účinku a způsobem přípravy, při které se využívá rekombinantní DNA technologie a produkce protilátek upravenými buněčnými kulturami.
V současné době se biologická léčba podává většinou v kombinaci s chemoterapií. Pouze u některých typů nádorů mohou monoklonální protilátky stimulující imunitní systém plně nahradit léčbu cytostatiky. Konvenční chemoterapie stále hraje svoji nezastupitelnou roli. Kombinace chemoterapie a cílených biologických léčiv zvyšuje účinnost terapie, například u karcinomu prsu až o 30 % (1). Samotná biologická léčba má navíc signifikantně nižší výskyt život ohrožujících nežádoucích účinků, neboť se ze své podstaty zaměřuje především na buňky nádorové nebo na buňky imunitního systému.
Biologická léčba v neurologii
01/2016 Eva Havrdová
Biologická léčba v neurologii se týká roztroušené sklerózy (RS) a její začátky se datují s příchodem interferonu beta do devadesátých let 20. století. Mnoho let přetrvávaly pochybnosti, zda jsou první injekční léky (interferon beta a glatiramer acetát) schopny oddálit vznik či progresi invalidity u roztroušené sklerózy, data z registrů však ukázala, že ano. Situace se zlepšila příchodem léků pro eskalaci léčby u pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na výše jmenované léky (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab). I do první linie se již dostaly orální léky (teriflunomid, dimetyl fumarát).
Paleta léků se v dalších letech rozšíří o daclizumab a ocrelizumab, bude tedy možno uplatňovat lépe principy individualizované medicíny se snahou dosáhnout stavu bez prokazatelné aktivity nemoci.
CELÝ ČLÁNEK
Biologická léčba v neurologii se týká roztroušené sklerózy (RS) a její začátky se datují s příchodem interferonu beta do devadesátých let 20. století. Mnoho let přetrvávaly pochybnosti, zda jsou první injekční léky (interferon beta a glatiramer acetát) schopny oddálit vznik či progresi invalidity u roztroušené sklerózy, data z registrů však ukázala, že ano. Situace se zlepšila příchodem léků pro eskalaci léčby u pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na výše jmenované léky (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab). I do první linie se již dostaly orální léky (teriflunomid, dimetyl fumarát).
Paleta léků se v dalších letech rozšíří o daclizumab a ocrelizumab, bude tedy možno uplatňovat lépe principy individualizované medicíny se snahou dosáhnout stavu bez prokazatelné aktivity nemoci.
Biologická léčba v dermatologii
01/2016 Jana Hercogová
Imuno/biologika jsou novou skupinou léčiv v dermatologické praxi. Postupně se z jedné indikace (psoriáza) rozšířily do řady dalších (maligní melanom, kožní lymfomy, chronická spontánní urtikarie, hidradenitis suppurativa, granulomatóza s polyangiitidou, mikroskopická polyangiitida či chronické rány). V současnosti je v České republice registrováno devět biologických přípravků s využitím v dermatologii
CELÝ ČLÁNEK
Imuno/biologika jsou novou skupinou léčiv v dermatologické praxi. Postupně se z jedné indikace (psoriáza) rozšířily do řady dalších (maligní melanom, kožní lymfomy, chronická spontánní urtikarie, hidradenitis suppurativa, granulomatóza s polyangiitidou, mikroskopická polyangiitida či chronické rány). V současnosti je v České republice registrováno devět biologických přípravků s využitím v dermatologii
Biologická léčiva v revmatologii
01/2016 Hana Ciferská, Jan Vachek
Biologická terapie (bDMARD) se stala nedílnou součástí léčby závažných autoimunitních revmatologických onemocnění, u kterých selhala předchozí terapie konvenčními, tj. nebiologickými léky. Cílené ovlivnění zánětlivých cytokinů, kostimulačních molekul včetně B- a T-lymfocytů vede k potlačení zánětlivé odpovědi, a tím k navození remise onemocnění, jako jsou revmatoidní artritida, psoriatická artritida, systémový lupus erythematodes a ankylozující spondylitida. Řada stavebních pilířů chronické zánětlivé odpovědi je pro tyto nozologické jednotky společná, což umožňuje využití řady bDMARD v několika indikacích, nicméně u dalších bDMARD jsou cílem specifické zánětlivé cytokiny, které jsou specifické pro dané onemocnění. Tato práce si klade za cíl podat stručnou charakteristiku jednotlivých preparátů, které se nyní využívají v klinické praxi v léčbě výše uvedených revmatologických onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK
Biologická terapie (bDMARD) se stala nedílnou součástí léčby závažných autoimunitních revmatologických onemocnění, u kterých selhala předchozí terapie konvenčními, tj. nebiologickými léky. Cílené ovlivnění zánětlivých cytokinů, kostimulačních molekul včetně B- a T-lymfocytů vede k potlačení zánětlivé odpovědi, a tím k navození remise onemocnění, jako jsou revmatoidní artritida, psoriatická artritida, systémový lupus erythematodes a ankylozující spondylitida. Řada stavebních pilířů chronické zánětlivé odpovědi je pro tyto nozologické jednotky společná, což umožňuje využití řady bDMARD v několika indikacích, nicméně u dalších bDMARD jsou cílem specifické zánětlivé cytokiny, které jsou specifické pro dané onemocnění. Tato práce si klade za cíl podat stručnou charakteristiku jednotlivých preparátů, které se nyní využívají v klinické praxi v léčbě výše uvedených revmatologických onemocnění.
Cílená léčba v pneumologii
01/2016 Markéta Černovská, Libor Havel, Lucie Heribanová, Martina Vašáková
Cílená léčba je v současnosti nedílnou součástí léčebných postupů v mnoha oborech. Stejně tak i v pneumologii, kde se využívá v léčbě bronchogenního karcinomu, astma bronchiale a intersticiálních plicních procesů.
Cílená léčba (targeted therapy) je zaměřena na konkrétní cíl, nejčastěji to bývají buněčné receptory a jejich ligandy, jejichž geny bývají u jednotlivých onemocnění často alterovány v důsledku amplifikace, mutace, delece, translokace a různých epigenetických změn. Cílený lék tak působí na subcelulární úrovni a ovlivňuje základní regulační funkce buněk – proliferaci, diferenciaci, migraci, apoptózu a angiogenezi. Inhibicí takového cíle, který hraje zásadní roli v procesu patogeneze konkrétního onemocnění, můžeme tyto děje potlačit.
Trendem při rozhodování o volbě léčebné strategie je tzv. individualizovaná terapie neboli terapie šitá na míru (tzv. tailored therapy), která znamená, že musíme vybrat správný lék pro správného pacienta ve správný čas a ve správné dávce. K tomu je nezbytné (zejména v onkologii) znát molekulární profil onemocnění, to znamená, že musíme identifikovat markery, které mají rozhodující význam pro volbu léčby a pravděpodobnost její účinnosti.
Novým směrem v cílené léčbě, zejména onkologických onemocnění, je imunoterapie. Léčebný postup podporující nebo využívající obranné mechanismy imunity k působení proti nádoru.
CELÝ ČLÁNEK
Cílená léčba je v současnosti nedílnou součástí léčebných postupů v mnoha oborech. Stejně tak i v pneumologii, kde se využívá v léčbě bronchogenního karcinomu, astma bronchiale a intersticiálních plicních procesů.
Cílená léčba (targeted therapy) je zaměřena na konkrétní cíl, nejčastěji to bývají buněčné receptory a jejich ligandy, jejichž geny bývají u jednotlivých onemocnění často alterovány v důsledku amplifikace, mutace, delece, translokace a různých epigenetických změn. Cílený lék tak působí na subcelulární úrovni a ovlivňuje základní regulační funkce buněk – proliferaci, diferenciaci, migraci, apoptózu a angiogenezi. Inhibicí takového cíle, který hraje zásadní roli v procesu patogeneze konkrétního onemocnění, můžeme tyto děje potlačit.
Trendem při rozhodování o volbě léčebné strategie je tzv. individualizovaná terapie neboli terapie šitá na míru (tzv. tailored therapy), která znamená, že musíme vybrat správný lék pro správného pacienta ve správný čas a ve správné dávce. K tomu je nezbytné (zejména v onkologii) znát molekulární profil onemocnění, to znamená, že musíme identifikovat markery, které mají rozhodující význam pro volbu léčby a pravděpodobnost její účinnosti.
Novým směrem v cílené léčbě, zejména onkologických onemocnění, je imunoterapie. Léčebný postup podporující nebo využívající obranné mechanismy imunity k působení proti nádoru.
Biologická léčba v oftalmologii
01/2016 Miroslav Veith
Makulární otok a patologická oční neovaskularizace jsou celosvětově významnými příčinami poklesu zrakové ostrosti. Objev látek blokujících vaskulární endotelový růstový faktor znamenal zásadní zvrat v léčbě těchto onemocnění. V současné době je lze použít pro léčbu vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace, makulárního edému při okluzi centrální sítnicové žíly, diabetického makulárního edému a pro léčbu choroidální neovaskularizace při patologické myopii. Současně probíhají klinické studie hodnotící účinnost a bezpečnost těchto látek i u dalších očních onemocnění. V článku budou popsány současné indikace všech dostupných anti-VEGF preparátů.
CELÝ ČLÁNEK
Makulární otok a patologická oční neovaskularizace jsou celosvětově významnými příčinami poklesu zrakové ostrosti. Objev látek blokujících vaskulární endotelový růstový faktor znamenal zásadní zvrat v léčbě těchto onemocnění. V současné době je lze použít pro léčbu vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace, makulárního edému při okluzi centrální sítnicové žíly, diabetického makulárního edému a pro léčbu choroidální neovaskularizace při patologické myopii. Současně probíhají klinické studie hodnotící účinnost a bezpečnost těchto látek i u dalších očních onemocnění. V článku budou popsány současné indikace všech dostupných anti-VEGF preparátů.
Autoimunitní komplikace biologické léčby
01/2016 David Suchý
Biologická léčiva jsou používána k léčbě širokého spektra revmatických a autoimunitních onemocnění. Ačkoliv prokázala v klinických studiích i následujícím farmakovigilančním programu a registrech biologické léčby akceptovatelný bezpečnostní profil, je jejich použití spojeno s paradoxním vývojem autoimunitních onemocnění. Článek sumarizuje základní autoimunitní nežádoucí účinky biologických léčiv zejména z pohledu revmatologa.
CELÝ ČLÁNEK
Biologická léčiva jsou používána k léčbě širokého spektra revmatických a autoimunitních onemocnění. Ačkoliv prokázala v klinických studiích i následujícím farmakovigilančním programu a registrech biologické léčby akceptovatelný bezpečnostní profil, je jejich použití spojeno s paradoxním vývojem autoimunitních onemocnění. Článek sumarizuje základní autoimunitní nežádoucí účinky biologických léčiv zejména z pohledu revmatologa.