Vybrané články

04/2024 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
Prospektivní randomizovaná studie FRAIL-AF byla navržena k doložení výhodnosti jedné ze dvou léčebných strategií u nemocných s fibrilací síní a vysokým rizikem krvácení stabilizovaných při léčbě warfarinem - bud' pokračování v léčbě antagonistou vitaminu K, či převedení na přímá perorální antikoagulancia (direct oral anticoagulants, DOAC). V průběhu 12 měsíců byl sledován primární ukazatel účinku, a to velká a klinicky významná krvácení. Překvapením bylo, že převedení na DOAC bylo spojeno s nárůstem hemoragických příhod o 69 % (poměr rizik [hazard ratio, HR] 1,69; 95% interval spolehlivosti [confidence interval, CI] 1,23-2,32; p = 0,001). V incidenci ischemických a hemoragických iktů nebyl rozdíl, byť numericky bylo méně příhod ve warfarinovém rameni: HR 1,30 (95% CI 0,59-2,87). Studie dokládá, že u křehkých pacientů s vysokým rizikem krvácení, kteří jsou při fibrilací síní uspokojivě léčeni warfarinem, není výhodné jejich převedení na přímá antikoagulancia.

01/2023 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.; doc. MUDr. Debora Karetová, CSc.
Společným nedostatkem dosud užívaných antikoagulancií inhibitorů trombinu, inhibitorů faktoru Xa či antivitaminů K je zvýšené riziko klinicky významného krvácení. To se napříč lékovými skupinami, napříč indikacemi pohybuje mezi 1 a 3 % ročně. Nepřekvapuje tedy snaha o snížení rizika krvácení při zachování antitrombotického účinku. V posledních letech se objevuje výrazný pokrok v oblasti inhibitorů vnitřní cesty koagulační kaskády. Tato strategie je slibná, neboť k nejčastějším indikacím antikoagulancií patří aktivace hemostázy kontaktem (navozená např. polyfosfáty na povrchu aktivovaných trombocytů či kontaktem s umělým povrchem) či reparačně zánětlivými pochody (zejm. vlákny extracelulárně uvolněné deoxyribonukleové kyseliny [DNA] z neutrofilních leukocytů [neutrofilní extracelulární pasti, neutrophil extracellular trap, NET] či řadou cytokinů). Podmínkou aktivace této vnitřní cesty koagulace je stagnace krve umožňující dosažení účinné lokální koncentrace enzymů koagulační kaskády. Těmto podmínkám odpovídají dvě nejčastější indikace antikoagulační léčby fibrilace síní či tromboembolická nemoc. Zachování aktivní vnější cesty koagulace pak umožní účinnou hemostázu při poškození cévní stěny. V inhibici této vnitřní cesty koagulace je v pokročilé fázi klinického hodnocení řada inhibitorů faktoru XI/XIa na bázi klasických malomolekulárních léčiv (např. asundexian, milvexian), monoklonálních protilátek (např. abelacimab, osocimab) či oligonukleotidů inhibujících syntézu faktoru XI (např. fesomersen). Klinické hodnocení probíhá v rámci profylaxe tromboembolické nemoci, v rámci prevence tromboembolických příhod při fibrilaci síní či v indikaci sekundární prevence po infarktu myokardu či cévní mozkové příhodě.

04/2022 Prof. MUDr. Debora Karetová, CSc.; prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
V indikaci antikoaguLační Léčby má zásadní význam vysoká účinnost (profylaxe a Léčba tromboemboLických příhod) i bezpečnost (nízké riziko krvácení). Oba tyto aspekty závisejí na optimálním setrvání koncentrace antitrombotika v terapeutickém rozmezí, tedy na stabiLním a vyrovnaném účinku během dávkového intervaLu. Těmto podmínkám veLmi dobře vyhovuje právě pentasacharid fondaparinux s dLouhým bioLogickým poLočasem pLazmatické eLiminace (17-21 h) a s maLou variabiLitou účinku. Účinnost a bezpečnost fondaparinuxu byLa úspěšně prověřována v indikaci profyLaxe tromboemboLické nemoci (v chirurgických i interních indikacích) i v Léčbě tromboemboLické nemoci (pLicní emboLie i flebotrombózy), také v Léčbě trombózy povrchových kmenových žiL doLních končetin i v Léčbě akutních koronárních příhod. V těchto indikacích se fondaparinux osvědčil, byL bud' srovnateLně účinný při vyšší bezpečnosti (nižším výskytu veLkých krvácení), stejně bezpečný při vyšší účinnosti (nižším výskytu trombotických kompLikací) či současně účinnější i bezpečnější (vyšší ceLkový kLinický benefit).

04/2021 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
Inhibitory protonové pumpy (IPP) jsou jednou z nejčastěji užívaných lékových skupin. V dospělé populaci je jimi chronicky léčeno více než 10 % nemocných, často starších a s vysokým kardiovaskulárním rizikem. V klinické praxi je skupina IPP považována za bezpečnou. V posledních letech se však stále častěji objevují práce dokládající, že IPP zhoršují prognózu nemocných. Zvyšují nejen riziko kardiovaskulární, ale i riziko onemocnění ledvin či vyšší nervové soustavy. Příčina není zcela jasná. Zřejmě se podílí jak vlastní farmakodynamické působení, tak i lékové interakce. Farmakodynamický účinek IPP není omezen pouze na protonovou pumpu (H+/K+ ATPázy) v parietálních buňkách žaludku, ale IPP blokují aktivitu též obdobné vakuolární protonové pumpy (vakuolární H+ ATPázy) v řadě dalších orgánů, resp. organel, konkrétně lysosomů všech somatických buněk. Podobně IPP inhibují transportér bivalentních kationtů kontrolující výměnu magnezia a kalcia. Z pohledu lékových interakcí je významná skutečnost, že IPP blokují aktivitu řady transportérů a metabolických enzymů (zejména izoenzym CYP2C19) a ovlivňují tak absorpci a eliminaci celé řady látek, včetně léčiv. Desítky prací dokládají, že dlouhodobá léčba IPP vede k vyššímu výskytu aterotrombotických příhod, renálního selhání, osteoporózy, infekčních onemocnění i nervového a smyslového postižení. Toto riziko je doloženo nejen při srovnání skupiny nemocných s aplikací IPP oproti skupině bez jejich podávání, ale i srovnáním pacientů léčených IPP oproti nemocným s užitím blokátorů H2 receptorů, a to i v situaci, kdy obě srovnávané skupiny mají podobné postižení trávicího traktu. Na základě těchto analýz lze jednoznačně konstatovat, že IPP by měly být indikovány uvážlivě a zejména při dlouhodobé aplikaci je třeba zvážit případná rizika.

02/2021 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
V léčbě pandemie covidu-19 platí stejná pravidla jako u ostatních onemocnění - užívat jen ověřené léčebné postupy. Doložen je příznivý efekt stimulace imunity aktivní vakcinací či pasivně aplikací monoklonálních protilátek, v určité fázi onemocnění je přínosná virostatická léčba, v jiné inhibice příliš aktivované reparačně-zánětlivé reakce (tzv. cytokinové bouře). V různých fázích již rozvinuté choroby je přínosná též léčba antikoagulační. Naopak řada dalších strategií se ukázala být zcela neúčinná či pro jejich užití nemáme dostatek dat. Článek je přehledem současných možností farmakoterapie, její účinnosti i bezpečnosti.

04/2020 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
V profylaxi aterotrombotických příhod má léčba dyslipidemie, zejména vysoké koncentrace aterogenního lipoproteinu o nízké hustotě (low density lipoprotein, LDL), klíčové postavení. Se stále se snižujícími cílovými hodnotami LDL cholesterolu je potřeba zavádět nové inovativní postupy. Ne vždy vystačíme se statiny a ezetimibem. Inhibitory proproteinové konvertázy subtilisin-kexinového typu 9 (PCSK9) na bázi monoklonálních protilátek jsou nákladné a rezervujeme je pro zvláště rizikové nemocné. Vývoj spěje k perorálně účinným inhibitorům konvertázy PCSK9 či k mikro-řetězcům kyseliny ribonukleové (ribonucleic acid, RNA) - inclisiranu, které brzdí transkripci genu a snižují nabídku vlastního izoenzymu PCSK9. Podobně se prověřuje efekt účinnější a bezpečnější inhibice syntézy cholesterolu. K užití, zpravidla v kombinaci se statiny, je schválena kyselina bempedová. Vedle vlastního lipoproteinu LDL je významný lipoprotein Lp(a). Ten akceleruje jak aterogenezi, tak inhibicí fibrinolýzy zvyšuje riziko trombotické okluze. V intervenci vysokých koncentrací Lp(a) se prověřuje účinnost oligonukleotidu inhibujícího syntézu apolipoproteinu (a) - pelacarsenu. Nálezy z prvých fází klinického hodnocení jsou slibné. Poslední strategií, kde je vidět výrazný pokrok, je léčba zaměřená na snížení hypertriglyceridemie. Dosavadní léčba fibráty sice snížila koncentraci triglyceridů, vliv na pokles vaskulárních příhod však nebyl přesvědčivě doložen. Prověřuje se účinnost a bezpečnost nových postupů. Ty jsou zaměřeny zejména na zvýšení aktivity lipoproteinové lipázy. Je však otázkou, zda snížení hypertriglyceridemie povede též ke zlepšení prognózy, přesvědčivý důkaz zatím podán nebyl.

04/2019 Doc. MUDr. Debora Karetová, CSc.; prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
Starší nebo fragiLní nemocní mají obykLe vyšší riziko vzniku fibriLace síní, jsou tedy ohroženi častěji systémovou emboLizací, mají i zvýšené riziko žiLní tromboemboLie. Jsou proto často kandidáty dLouhodobé antikoaguLační medikace a tvoří většinu a nti koagu La n ci i Léčených nemocných. Pro tyto pacienty je typická snížená těLesná hmotnost, omezené renáLní funkce a mnohočetné komorbidity (spojené s podáváním řady daLších Léků). Přímá peroráLní antikoaguLancia (direct oraL anticoaguLants, DOAC) registrovaná v České repubLice - dabigatran, rivaroxaban, apixaban a edoxaban - jsou v řadě těchto indikací příznivou aLternativou dříve dominujícímu warfarinu. Jejich výhodou je, že nemusí být pravideLně Laboratorně monitorována a jsou považována za bezpečnější, zejména pro výrazné snížení rizika vzniku intrakraniáLní hemoragie. Každý Lék ze skupiny těchto přímých peroráLních antikoaguLancií má určitá specifika pLynoucí z farmakoLogických vLastností, případně výsLedků registračních studií, takže se Lze individuáLně rozhodnout pro optimáLní antikoaguLační strategii.
Posuzování benefitu a rizika antikoaguLační Léčby je u starších nemocných sLožité, aLe je nutno je provádět pravideLně a častěji než u mLadších pacientů.