03/2016
Perorální léčiva v léčbě roztroušené sklerózy
03/2016 Irena Netíková, Olga Bartošová
Roztroušená skleróza je autoimunitní zánětlivé demyelinizační a neurodegenerativní onemocnění. Postupně přibývá znalostí o procesech a mechanismech, které vedou k poškození buněk nervového systému a zároveň znalostí o vhodných terapeutických cílech pro účinnou farmakoterapii. V současné době máme k dispozici škálu léčiv modifikujících chorobu, která významně zlepšují prognózu nemoci. Perorální přípravky se liší ovlivněním imunitního systému, farmakokinetikou, interakčním potenciálem a nežádoucími účinky.
CELÝ ČLÁNEK
Roztroušená skleróza je autoimunitní zánětlivé demyelinizační a neurodegenerativní onemocnění. Postupně přibývá znalostí o procesech a mechanismech, které vedou k poškození buněk nervového systému a zároveň znalostí o vhodných terapeutických cílech pro účinnou farmakoterapii. V současné době máme k dispozici škálu léčiv modifikujících chorobu, která významně zlepšují prognózu nemoci. Perorální přípravky se liší ovlivněním imunitního systému, farmakokinetikou, interakčním potenciálem a nežádoucími účinky.
Biologická léčba v neurologii
03/2016 Eva Havrdová
Biologická léčba v neurologii se týká roztroušené sklerózy a její začátky se datují s příchodem interferonu |3 do devadesátých let 20. století. Mnoho let přetrvávaly pochybnosti, zda jsou první injekční léky (interferon |3 a glatiramer acetát) schopny oddálit vznik či progresi invalidity u roztroušené sklerózy, data z registrů však ukázala, že ano. Situace se zlepšila příchodem léků pro eskalaci léčby u pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na výše jmenované léky (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab). I do první linie se již dostaly perorální léky (teriflunomid, dimethyl fumarát). Paleta léků se v dalších letech rozšíří o daclizumab a ocrelizumab, bude tedy možno uplatňovat lépe principy individualizované medicíny se snahou dosáhnout stavu bez prokazatelné aktivity nemoci.
CELÝ ČLÁNEK
Biologická léčba v neurologii se týká roztroušené sklerózy a její začátky se datují s příchodem interferonu |3 do devadesátých let 20. století. Mnoho let přetrvávaly pochybnosti, zda jsou první injekční léky (interferon |3 a glatiramer acetát) schopny oddálit vznik či progresi invalidity u roztroušené sklerózy, data z registrů však ukázala, že ano. Situace se zlepšila příchodem léků pro eskalaci léčby u pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na výše jmenované léky (fingolimod, natalizumab, alemtuzumab). I do první linie se již dostaly perorální léky (teriflunomid, dimethyl fumarát). Paleta léků se v dalších letech rozšíří o daclizumab a ocrelizumab, bude tedy možno uplatňovat lépe principy individualizované medicíny se snahou dosáhnout stavu bez prokazatelné aktivity nemoci.
Management nežádoucích účinků léků používaných v léčbě roztroušené sklerózy
03/2016 Eva Meluzínová
V posledních letech došlo k významnému rozšíření možností terapie zejména relabující-remitující roztroušené sklerózy. Injekční léky v léčbě první linie jsou dobře známy a jsou charakteristické nízkým výskytem nežádoucích účinků. U nových přípravků, které jsou většinou používány k eskalaci léčby při selhání léčby 1. linie, je vyšší riziko nežádoucích účinků vyváženo jejich vysokou účinností. Proto je nutná velmi pečlivá rozvaha při stanovení léčebné strategie. Důležitým předpokladem je i compliance dobře informovaného pacienta. V článku jsou popsány nežádoucí účinky nových léků a jejich monitoring.
CELÝ ČLÁNEK
V posledních letech došlo k významnému rozšíření možností terapie zejména relabující-remitující roztroušené sklerózy. Injekční léky v léčbě první linie jsou dobře známy a jsou charakteristické nízkým výskytem nežádoucích účinků. U nových přípravků, které jsou většinou používány k eskalaci léčby při selhání léčby 1. linie, je vyšší riziko nežádoucích účinků vyváženo jejich vysokou účinností. Proto je nutná velmi pečlivá rozvaha při stanovení léčebné strategie. Důležitým předpokladem je i compliance dobře informovaného pacienta. V článku jsou popsány nežádoucí účinky nových léků a jejich monitoring.
Deficit α‑1 antitrypsinu, význam a zásady jeho diagnostiky a substituční léčby
03/2016 Zoltán Paluch, Eva Kubrová
Deficit α-1 antitrypsinu je onemocnění se závažnými klinickými důsledky projevující se emfyzémem plic a jaterním onemocněním. Včasná diagnostika tohoto onemocnění a substituční léčba α-1 antitrypsinem může ve významné míře ovlivnit prognózu onemocnění. V současné době jediným substitučním přípravkem na českém trhu je přípravek Respreeza. V článku se snažíme širokou odbornou veřejnost seznámit se zásadami diagnostiky a léčby deficitu α-1 antitrypsinu.
CELÝ ČLÁNEK
Deficit α-1 antitrypsinu je onemocnění se závažnými klinickými důsledky projevující se emfyzémem plic a jaterním onemocněním. Včasná diagnostika tohoto onemocnění a substituční léčba α-1 antitrypsinem může ve významné míře ovlivnit prognózu onemocnění. V současné době jediným substitučním přípravkem na českém trhu je přípravek Respreeza. V článku se snažíme širokou odbornou veřejnost seznámit se zásadami diagnostiky a léčby deficitu α-1 antitrypsinu.
Postavení analog somatostatinu v léčbě neuroendokrinních nádorů podle doporučení ENETS 2016
03/2016 Eva Sedláčková
European Neuroendocrine Tumor Society (ENETS) Consensus Guidelines Update pro léčbu vzdálených metastáz střevních, pankreatických a bronchiálních neuroendokrinních nádorů a neuroendokrinních nádorů neznámého primárního původu doporučují podávání somatostatinových analog v antisekretorické indikaci u funkčních nádorů a na podkladě klinických studií v antiproliferační indikaci i u nádorů afunkčních. Přístup wait and watch je nyní používán méně často.
CELÝ ČLÁNEK
European Neuroendocrine Tumor Society (ENETS) Consensus Guidelines Update pro léčbu vzdálených metastáz střevních, pankreatických a bronchiálních neuroendokrinních nádorů a neuroendokrinních nádorů neznámého primárního původu doporučují podávání somatostatinových analog v antisekretorické indikaci u funkčních nádorů a na podkladě klinických studií v antiproliferační indikaci i u nádorů afunkčních. Přístup wait and watch je nyní používán méně často.
Biologická léčiva v hematoonkologii
03/2016 Pavel Klener jr.
Konvenční cytostatika, cílená léčiva a biologické léky představují tři rozdílné kategorie léčiv. Zatímco konvenční cytostatika jsou v naprosté většině nízkomolekulární genotoxické látky, cílená léčiva mohou specificky vázat (blokovat či aktivovat) určitou molekulu asociovanou s nádorem. Naopak biologická léčiva jsou definována výhradně svou strukturou (jedná se o makromolekuly, proteiny), nikoli svou funkcí. Biofarmaceutika mohou patřit jak mezi cílená léčiva (např. anti-CD20 protilátka rituximab), tak mezi necílená léčiva (např. interferon a). Naopak řada klinicky používaných cílených léčiv (např. imatinib, ibrutinib, temsirolimus) patří mezi nízkomolekulární chemické látky a nelze je kategorizovat jako biologika. Většina v současné době používaných biologických léčiv představují terapeutické monoklonální protilátky a od nich odvozené molekuly. Za dvacet let od uvedení do praxe představují monoklonální protilátky zásadní rozšíření možností léčby řady typů (nejen) hematologických malignit.
CELÝ ČLÁNEK
Konvenční cytostatika, cílená léčiva a biologické léky představují tři rozdílné kategorie léčiv. Zatímco konvenční cytostatika jsou v naprosté většině nízkomolekulární genotoxické látky, cílená léčiva mohou specificky vázat (blokovat či aktivovat) určitou molekulu asociovanou s nádorem. Naopak biologická léčiva jsou definována výhradně svou strukturou (jedná se o makromolekuly, proteiny), nikoli svou funkcí. Biofarmaceutika mohou patřit jak mezi cílená léčiva (např. anti-CD20 protilátka rituximab), tak mezi necílená léčiva (např. interferon a). Naopak řada klinicky používaných cílených léčiv (např. imatinib, ibrutinib, temsirolimus) patří mezi nízkomolekulární chemické látky a nelze je kategorizovat jako biologika. Většina v současné době používaných biologických léčiv představují terapeutické monoklonální protilátky a od nich odvozené molekuly. Za dvacet let od uvedení do praxe představují monoklonální protilátky zásadní rozšíření možností léčby řady typů (nejen) hematologických malignit.
Bezpečnost biologické léčby v revmatologii
03/2016 David Suchý
Biologická léčiva (biological disease-modifying anti-rheumatic drugs, bDMARDs) jsou v současné době používána v léčbě závažných revmatologických onemocnění. Vzrůstající počet nových biologických léků je náročný z hlediska nutnosti dlouhodobé, standardizované monitorace nežádoucích účinků. Cílem článku se informovat o základních nežádoucích účincích biologických léčiv v revmatologii, zejména v léčbě revmatoidní artritidy.
CELÝ ČLÁNEK
Biologická léčiva (biological disease-modifying anti-rheumatic drugs, bDMARDs) jsou v současné době používána v léčbě závažných revmatologických onemocnění. Vzrůstající počet nových biologických léků je náročný z hlediska nutnosti dlouhodobé, standardizované monitorace nežádoucích účinků. Cílem článku se informovat o základních nežádoucích účincích biologických léčiv v revmatologii, zejména v léčbě revmatoidní artritidy.
Nežádoucí účinky monoklonálních protilátek a jejich bezpečnostní profil v protinádorové léčbě
03/2016 Regina Demlová, Dalibor Valík, Radka Obermannová, Lenka Zdražilová Dubská
Léčba monoklonálními protilátkami je jednou z nejúspěšnějších léčebných strategií jak u hematologických malignit, tak u solidních nádorů. Inhibitory imunitních kontrolních bodů (checkpoint) vykazují v posledních letech významnou klinickou účinnost. V tomto přehledu se zaměřujeme na imunitně podmíněné nežádoucí účinky a zmiňujeme strategii farmakoterapie s možnými důsledky pro klinickou praxi.
CELÝ ČLÁNEK
Léčba monoklonálními protilátkami je jednou z nejúspěšnějších léčebných strategií jak u hematologických malignit, tak u solidních nádorů. Inhibitory imunitních kontrolních bodů (checkpoint) vykazují v posledních letech významnou klinickou účinnost. V tomto přehledu se zaměřujeme na imunitně podmíněné nežádoucí účinky a zmiňujeme strategii farmakoterapie s možnými důsledky pro klinickou praxi.
Význam kombinované léčby u arteriální hypertenze
03/2016 Zoltán Paluch, Natálie Vargová
Arteriální hypertenze je nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním. Je rizikovým faktorem pro ischemickou chorobu srdeční, ischemickou chorobu dolních končetin a cévní mozkové příhody. Kompenzace krevního tlaku výrazně ovlivňuje prognózu nemocných a výskyt kardiovaskulárních komplikací. Nefarmakologická léčba a monoterapie vede k uspokojivým hodnotám krevního tlaku jen u jedné třetiny pacientů. Většina nemocných užívá kombinaci více léčiv, což vede ke zhoršení adherence k léčbě. U těchto pacientů jsou přínosem kombinovaná léčiva obsahující několik účinných látek v jedné tabletě. Klinické studie prokazují jejich příznivý vliv na adherenci pacientů k léčbě, zvýšení účinnosti léčby a snížení nežádoucích účinků provázejících terapii.
CELÝ ČLÁNEK
Arteriální hypertenze je nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním. Je rizikovým faktorem pro ischemickou chorobu srdeční, ischemickou chorobu dolních končetin a cévní mozkové příhody. Kompenzace krevního tlaku výrazně ovlivňuje prognózu nemocných a výskyt kardiovaskulárních komplikací. Nefarmakologická léčba a monoterapie vede k uspokojivým hodnotám krevního tlaku jen u jedné třetiny pacientů. Většina nemocných užívá kombinaci více léčiv, což vede ke zhoršení adherence k léčbě. U těchto pacientů jsou přínosem kombinovaná léčiva obsahující několik účinných látek v jedné tabletě. Klinické studie prokazují jejich příznivý vliv na adherenci pacientů k léčbě, zvýšení účinnosti léčby a snížení nežádoucích účinků provázejících terapii.
Stručně o farmakovigilanci
03/2016 Radka Srbená
Hlášení nežádoucích účinků zdánlivě může představovat pro hlásitele administrativní zátěž.
V tomto článku se dočtete nejen o farmakovigilanci jako komplexním systému sledování nežádoucích účinků, farmakovigilačních signálů a hodnocení přínosů a rizik léčivých přípravků, ale i o vybraných institucích, které jsou do farmakovigilance či tohoto hodnocení léčiv zapojeny. Pomocí stručného přehledu lze získat přehled o tom, co vše se děje s nežádoucím účinkem po jeho nahlášení, jak se může projevit v bezpečnostním profilu léku a že může nežádoucí účinek po čase přinést hlásiteli nečekaný benefit v podobě dalších informací o léku.
CELÝ ČLÁNEK
Hlášení nežádoucích účinků zdánlivě může představovat pro hlásitele administrativní zátěž.
V tomto článku se dočtete nejen o farmakovigilanci jako komplexním systému sledování nežádoucích účinků, farmakovigilačních signálů a hodnocení přínosů a rizik léčivých přípravků, ale i o vybraných institucích, které jsou do farmakovigilance či tohoto hodnocení léčiv zapojeny. Pomocí stručného přehledu lze získat přehled o tom, co vše se děje s nežádoucím účinkem po jeho nahlášení, jak se může projevit v bezpečnostním profilu léku a že může nežádoucí účinek po čase přinést hlásiteli nečekaný benefit v podobě dalších informací o léku.