04/2024

04/2024 Prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc.

04/2024 MUDr. Barbora Nussbaumerová, Ph.D.

04/2024 MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D.
Revmatologie se zaměřuje na diagnostiku a léčbu onemocnění pohybového aparátu a v posledních letech zaznamenala významný pokrok. Tento článek přináší přehled nejnovějších poznatků v oblasti systémových revmatických onemocnění, včetně revmatoidní artritidy, spondyloartritid, revmatické poíymyaígie, obrovskobuněčné arteriitidy a systémových onemocnění pojiva, jako jsou systémový lupus erythematodes, systémová sklerodermie, idiopatické zánětlivé myopatie a systémových vaskulitid. Pozornost je věnována novým léčebným doporučením, obtížně léčitelným formám onemocnění a možnostem prevence. Významným pokrokem je zavedení monoklonálních anticytokinových protilátek kinázových inhibitorů do klinické praxe. Na závěr jsou diskutovány možnosti hluboké deplece B lymfocytů, zejména v kontextu T lymfocytů, které jsou upraveny pomocí chimérického antigenního receptoru (CAR-T), které představují inovativní experimentální terapii s potenciálem dosáhnout trvalé remise a vyléčení autoimunitních onemocnění.

04/2024 MUDr. Debora Karetová, CSc.
Polyvaskulární aterosklerotické postižení postihuje cca 20 % nemocných s ischemickými symptomy v jednom z dominantně postižených řečišť. Polyvaskulární nemoc je silným prediktorem akutních ischemických příhod. Poznatky o těchto nemocných a přínosu zejména intenzifikované antitrombotické a hypolipidemické léčby se odvíjejí ze studií, do kterých byli zařazeni nemocní s ischemickou chorobou srdeční a také s ischemickou chorobou periferních tepen. Z řady studií vyplynulo, že intenzívní antitrombotická a hypolipidemická léčba u těchto polyvaskulárních nemocných s vyšším rizikem vzniku akutních příhod je přínosná ve smyslu absolutního snížení počtu ischemických událostí. Současně lze konstatovat, že antitrombotická prevence je u nemocných s pokročilým aterosklerotickým postižením základem medikamentózní terapie.

04/2024 MUDr. Martin Radvan, Ph.D.
Plicní embolie je třetí nejčastější kardiovaskulární příhoda. Její tíže se pohybuje v celém spektru, od zcela asymptomatických forem po fatální příhody, kdy o přežití pacienta rozhodují minuty. Základem léčby málo a středně rizikových pacientů je antikoagulační terapie. Reperfuzní léčba, dosud založená na vysoce účinném, ale rizikovém podání systémové trombolýzy, je v posledních letech doplňována o intervenční metody.

04/2024 Prof. MUDr. Libor Vítek, PhD, MBA
Jaterní enzymy (jaterní testy) jsou v běžné populaci důležitými markéry jaterních nemocí včetně jaterní steatózy asociované s metabolickou dysfunkcí (metabolic dysfunction-associated steatotic liver disease, MASLD), ale současně i významnými prediktory kardiovaskulární i celkové morbidity a mortality. Prevalence elevace jaterních enzymů je (nejen) v České populaci velmi vysoká a jejich rizikový potenciál bývá bagatelizován. Je velice žádoucí snižovat aktivity jaterních enzymů - režimovými opatřeními i farmakoterapií.

04/2024 MUDr. Milan Flekač, Ph.D.
Moderním přístupem v léčbě diabetes mellitus 2. typu je reflektovat přínosy moderní antidiabetické terapie glifloziny a inkretiny s prokázaným kardiorenálním benefitem ve snaze naplnit základní cíl léčby diabetes mellitus 2. typu, tedy prodloužení a zkvalitnění života osob s tímto onemocněním a léčbu se snažit zahájit co nejdříve. Je kladen velký důraz na potřebu komplexní léčby pokrývající všechny ovlivnitelné faktory progrese diabetu 2. typu a komplikací či komorbidit, a tedy využití komplexního přístupu i při volbě antidiabetika.

04/2024 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.
 Podávání agonistů GLP-1 (giucagon-iike peptide 1) představuje v současné době jeden z nejúčinnějších způsobů léčby obezity, který má kromě snížení hmotnosti také pozitivní vliv na celou řadu kardiovaskulárních rizikových faktorů včetně dyslipidemie, arteriální hypertenze a glykemie. V tomto článku se věnujeme jedinému zástupci agonistů GLP-1, který je aktuálně v České republice dostupný v indikaci léčby nadváhy či obezity - iiragiutidu. Liraglutid je používán bud' jako antidiabetikum v dávkování maximálně 1,8 mg 1x denně, nebo jako antiobezitikum (bez ohledu na přítomnost diabetu) v dávkování maximálně 3,0 mg 1x denně. Jde o účinný lék s velmi dobrým efektem na tělesnou hmotnost a s řadou studií jednoznačně potvrzující jeho komplexní pozitivní metabolické účinky. U diabetiků 2. typu bylo při podávání iiragiutidu v dávkování 1,8 mg 1x denně prokázáno snížení kardiovaskulárních komplikací, celkové a kardiovaskulární mortality a zpomalení progrese diabetického onemocnění ledvin. V tomto článku shrnujeme komplexní účinky iiragiutidu v rámci léčby nadváhy a obezity a věnujeme se praktickým aspektům jeho podávání v klinické praxi.
 

04/2024 Prof. MUDr. Jan Bultas, CSc.
Prospektivní randomizovaná studie FRAIL-AF byla navržena k doložení výhodnosti jedné ze dvou léčebných strategií u nemocných s fibrilací síní a vysokým rizikem krvácení stabilizovaných při léčbě warfarinem - bud' pokračování v léčbě antagonistou vitaminu K, či převedení na přímá perorální antikoagulancia (direct oral anticoagulants, DOAC). V průběhu 12 měsíců byl sledován primární ukazatel účinku, a to velká a klinicky významná krvácení. Překvapením bylo, že převedení na DOAC bylo spojeno s nárůstem hemoragických příhod o 69 % (poměr rizik [hazard ratio, HR] 1,69; 95% interval spolehlivosti [confidence interval, CI] 1,23-2,32; p = 0,001). V incidenci ischemických a hemoragických iktů nebyl rozdíl, byť numericky bylo méně příhod ve warfarinovém rameni: HR 1,30 (95% CI 0,59-2,87). Studie dokládá, že u křehkých pacientů s vysokým rizikem krvácení, kteří jsou při fibrilací síní uspokojivě léčeni warfarinem, není výhodné jejich převedení na přímá antikoagulancia.

04/2024 Prof. MUDr. Jan František Vojáček, DrSc., FESC, FACC
Výrazné vylepšení struktury stentů, techniky implantace, možnost rutinního použití intrakoronárního ultrazvuku a optické koherenční tomografie, optimalizace antikoagulačních postupů během výkonu a vyšší účinnost nyní používané protidestičkové léčby vedla řadu autorů ke snaze zkrátit dobu duální antiagregace a tím snížit riziko krvácivých komplikací. Je však nutno uvést, že na druhé straně došlo ke změně struktury souborů léčených nemocných, výkony jsou nyní prováděny u více rizikových, starších osob, je vyšší zastoupení nemocných s akutním koronárním syndromem nebo s vícečetným koronárním postižením s horšími charakteristikami jednotlivých stenóz. Snaha zkrátit duální protidestičkovou léčbu po koronárním intervenčním výkonu byla v posledních letech cílem několika randomizovaných klinických studií a metaanalýz. Byla porovnávána standardní 12timěsíční duální protidestičková léčba s ≤ šestiměsíční duální protidestičkovou léčbou následovanou monoterapií kyselinou acetyisaiicyiovou (acetyisaiicyiic acid, ASA) nebo inhibitorem destičkového receptoru P2Y₁₂ u pacientů s akutním koronárním syndromem. Prozatím provedené studie hodnotící alternativy k výchozí strategii 12měsíční duální protidestičkové léčby u pacientů s akutním koronárním syndromem zahrnují zkrácení doby trvání duální protidestičkové léčby na 1 měsíc nebo na 3-6 měsíců (v závislosti na rovnováze krvácivých a ischemických rizik) nebo deeskalaci duální protidestičkové léčby z prasugrelu/ticagreloru na clopidogrel. Je důležité si uvědomit, že velká část důkazů o těchto strategiích je odvozena ze studií, které se primárně zaměřovaly na výskyt krvácivých komplikací, byly koncipovány na hodnocení noninferiority, a tudíž postrádaly potenciál na detekci relevantních rozdílů ve výskytu ischemických příhod. Populace pacientů zařazených do těchto studií byly také relativně selektivní, často s vyloučením nebo nedostatečným zastoupením pacientů s nejvyšším rizikem. Proto je důležité vzít v úvahu, že ani metaanalýzy nemohou překonat potenciální selektivní zkreslení v okamžiku vstupu do příslušných randomizovaných studií. Tato důležitá omezení vysvětlují, proč by tyto strategie měly být v současné době považovány pouze za alternativní strategie k výchozímu 12měsíčnímu podání duální protidestičkové léčby. Doporučení European Society of Cardiology z roku 2023 proto ponechávají podání ASA a 12měsíční duální protidestičkovou léčbu jako jednoznačně indikované ve třídě kvality a síly důkazů IA, alternativní režimy jsou přípustné ve třídě II s protichůdnými důkazy a/nebo rozdílnými názory na užitečnost/účinnost dané léčby (zkrácení doby podávání nebo deeskalace léčby) a vyhrazené tudíž individuálně selektovaným nemocným (vysoké riziko krvácivých komplikací).
 

04/2024 MUDr. Renáta Aiglová, Ph.D.
Srdeční selhání je závažným zdravotním a také socioekonomickým problémem. Terapie srdečního selhání v poslední době doznala řady změn. U srdečního selhání s redukovanou ejekční frakcí je kromě beta-biokátoru, biokátoru mineraiokortikoidního receptoru, inhibitoru SGLT2 nedílnou součástí základní terapie také sakubitrii/vaisartan, který díky svému duálnímu účinku působí na řadu mechanismů v patofyziologii srdečního selhání. Kromě zahájení farmakoterapie je také velmi důležitá daiší titrace jednotlivých iéčiv do maximálně tolerovaných dávek. Díky optimální farmakoterapii můžeme ovlivnit nejenom kvalitu života pacientů, aie také jejich prognózu.

04/2024 MUDr. Tomáš Milota, Ph.D.
Terapie anti-CD20 monoklonálními protilátkami hraje důležitou roli v léčbě celé řady autoimunitních onemocnění. V neurologii se jedná především o relabující a primárně progresivní formy roztroušené sklerózy. Nejvýznamnější limitací léčby a nežádoucími účinky jsou hypogamaglobulinemie a recidivující bakteriální infekce. Včasná diagnóza komplikací a zahájení terapie jsou klíčové v jejich léčbě. K základním terapeutickým přístupům patří antibiotická profylaxe a imunoglobulinová substituční terapie. V indikovaných případech je možné zvažovat i očkování proti rizikovým infekcím.

04/2024 MUDr. Lucie Siráková, Ph.D.; prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D.; prof. MUDr. Jan Smetana, Ph.D.
Herpes zoster (HZ) neboli pásový opar je virové kožní onemocnění projevující se vezikulózním (obvykle jednostranným) výsevem nejčastěji v oblasti trupu. Může se však vyskytnout i na krku a v obličeji, popř. generalizovaně u imunosuprimovaných jedinců. Bývá provázen vysokou bolestivostí a nezřídka i komplikacemi, zejména postherpetickou neuralgií (PHN). Postihuje osoby obou pohlaví v téměř každém věku se stoupající incidencí po 50. roce života. Je projevem reaktivace viru varicella zoster (VZV), který po primoinfekci planými neštovicemi přetrvává v senzorických kraniálních gangliích a gangliích zadních rohů míšních. Zcela zásadní je celková terapie antivirotiky, lokální léčba je pouze doplňková. Vzhledem ke stárnutí populace a narůstajícímu počtu imunokompromitovaných pacientů se stále více do popředí dostává možnost vakcinace proti HZ. V České republice je schválená a dostupná nová rekombinantní adjuvantní subjednotková vakcína s názvem Shingrix nabízející vysokou účinnost. Lze ji bezpečně podat i osobám se sníženou funkcí imunitního systému.

04/2024 Prof. RNDr. Vanda Boštíková, Ph.D.
Respirační syncytiální virus (respiratory syncytial virus, RSV) je vysoce kontagiózní celosvětově rozšířený virus. V zemích mírného pásu (Evropa, Severní Amerika, část Austrálie) se vyskytuje sezónně, s vrcholem infekce na jaře a na podzim. V tropických oblastech je jeho výskyt velmi obtížně předvídatelný. Nacházíme ho zde prakticky celoročně. Infekce může vést k závažným zdravotním komplikacím, obzvláště u novorozenců, dětí s vrozeným onemocněním srdce, s neuromuskulárním postižením, stejně jako ve skupinách dospělých, seniorů, osob s poruchami imunity, osob postižených Downovým syndromem a osob žijících ve vysokých nadmořských výškách. Spektrum komplikací je rozsáhlé a ukazuje se, že je ovlivněno i faktory prostředí (tabákový kouř, znečištěné prostředí). Zahrnuje záněty středního ucha, bronchiolitidy, stejně jako pneumonie. Fakt zvýšeného výskytu RSV po pandemii covidu-19 i následné změny v jeho sezónnosti jsou přičítány posunům v jeho cirkulaci a nemožnosti získání přirozené imunity. Obzvláště riziková byla v průběhu a těsně po pandemii tato situace pro těhotné ženy a novorozence. Reakcí programů veřejného zdraví byl důraz na rychlý vývoj jak nových protilátkových přípravků (palivizumab, nirsevimab), tak očkovacích látek obzvláště pro rizikové skupiny těhotných, kojenců, dětí do pěti let věku a seniorů.

04/2024 MUDr. Renata Ciupek
Infekce způsobené bakterií Streptococcus pneumoniae představují stále závažný zdravotnický problém. Projevují se širokou škálou příznaků, od méně závažných neinvazivních, které jsou lokalizovány na sLiznicích, po tzv. invazivní onemocnění. V důsledku stárnutí populace, a tudíž i rostoucího počtu rizikových pacientů, narůstá riziko častějšího výskytu invazivních forem pneumokokových infekcí, s dopady na zdraví jednotlivců a na zdravotnický systém. Ačkoli léčba antibiotiky je dostupná, v posledních letech narůstá riziko vzniku nežádoucí antibiotické rezistence. Význam včasné prevence je tak zcela na místě. Současné pneumokokové vakcíny jsou schopny ovlivňovat výskyt jak invazivních, tak i některých neinvazivních onemocnění. Rozeznáváme přes sto sérotypů bakterie Streptococcus pneumoniae, které jsou pro člověka patogenní. Řada z nich je dnes již pokryta v konjugovaných nebo polysacharidových vakcínách.

04/2024 Jitka Hubařová; MUDr. Lenka Nedbalová; Mgr. Andrea Vávrová, Ph.D.
Studie v teoretické části zdůrazňuje význam odborného dohledu plánování rodičovství, načasování otěhotnění do období remise, význam odborného prekoncepčního poradenství a dodržení léčby. V části výzkumné pak prokazuje důležitost edukačního procesu pro pacienty s Crohnovou chorobou, které jsou ve fertilním věku a u kterých byla zaznamenána vyšší prevalence dobrovolné bezdětnosti.

04/2024 MUDr. Klára Vejmělková; MUDr. Pavel Tinka; doc. MUDr. Pavel Zerhau, CSc.; MUDr. Matej Husár; MUDr. Zdeněk Pavelka 
U pacienta sledovaného pro neurofibromatózu typ 1 byl diagnostikován plexiformní neurofibrom v oblasti malé pánve infiltrující stěnu močového měchýře a působící hydronefrózu útlakem levého močovodu. Tumor byl radikálně inoperabilní, proto byla zavedena nefrostomie a zahájena cílená léčba selumetinibem. Po třech měsících léčby došlo k mírné regresi tumoru, ale nedošlo k obnovení průchodnosti ureteru. Ureter nebyl průchozí ani po dalších třech měsících, proto bylo nutno řešit derivaci moči vytvořením ureterostomie. Pacient pokračuje v terapii selumetinibem s minimálními nežádoucími účinky.