06/2018
Prof. RNDr. Pavel Anzenbacher, DrSc.
06/2018
Prof. RNDr. Pavel Anzenbacher, DrSc., je významným českých farmakologem, jehož vědecko-výzkumná činnost výrazně přesahuje hranice naší republiky.
V letech 2004-2014 zastával funkci přednosty Ústavu farmakologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 2014-2018 byl předsedou výboru České společnosti pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii České lékařské společnosti J. E. Purkyně, nyní je stále aktivním členem výboru.
CELÝ ČLÁNEK
Prof. RNDr. Pavel Anzenbacher, DrSc., je významným českých farmakologem, jehož vědecko-výzkumná činnost výrazně přesahuje hranice naší republiky.
V letech 2004-2014 zastával funkci přednosty Ústavu farmakologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 2014-2018 byl předsedou výboru České společnosti pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii České lékařské společnosti J. E. Purkyně, nyní je stále aktivním členem výboru.
Primární a sekundární prevence cévních mozkových příhod
06/2018 MUDr. Jan Fiksa
Prevence cévních mozkových příhod je soubor opatření, která omezují či zcela eliminují výskyt cévně rizikových faktorů. Primární prevence předchází vzniku cévních mozkových příhod u osob, u kterých se doposud toto onemocnění nevyskytlo. Sekundární prevence snižuje rizika recidivy. Primární i sekundární prevence se zaměřují na rizikové faktory, které lze léčebně ovlivnit. V prvé řadě jde o nemoci srdce, hypertenzi, diabetes mellitus a hyperlipidemii. Nedílnou součástí je úprava životního stylu, zákaz kouření, pravidelná fyzická aktivita a redukce nadměrné hmotnosti i úprava stravovacích návyků. U pacientů po kardioembolické ischemické cévní mozkové příhodě jsou indikovány antikoagulační léky při individuálním posouzení benefitu a rizika léčby. Protidestičková terapie je indikována u nekardioembolických cévních mozkových příhod (výjimkou jsou především trombózy mozkových splavů). V rámci prevence po proběhlé hemoragické cévní mozkové příhodě jsou vyžadovány důsledné kontroly krevního tlaku a v případě antikoagulační terapie pečlivé monitorování koagulačních testů, případně orgánových funkcí.
CELÝ ČLÁNEK
Prevence cévních mozkových příhod je soubor opatření, která omezují či zcela eliminují výskyt cévně rizikových faktorů. Primární prevence předchází vzniku cévních mozkových příhod u osob, u kterých se doposud toto onemocnění nevyskytlo. Sekundární prevence snižuje rizika recidivy. Primární i sekundární prevence se zaměřují na rizikové faktory, které lze léčebně ovlivnit. V prvé řadě jde o nemoci srdce, hypertenzi, diabetes mellitus a hyperlipidemii. Nedílnou součástí je úprava životního stylu, zákaz kouření, pravidelná fyzická aktivita a redukce nadměrné hmotnosti i úprava stravovacích návyků. U pacientů po kardioembolické ischemické cévní mozkové příhodě jsou indikovány antikoagulační léky při individuálním posouzení benefitu a rizika léčby. Protidestičková terapie je indikována u nekardioembolických cévních mozkových příhod (výjimkou jsou především trombózy mozkových splavů). V rámci prevence po proběhlé hemoragické cévní mozkové příhodě jsou vyžadovány důsledné kontroly krevního tlaku a v případě antikoagulační terapie pečlivé monitorování koagulačních testů, případně orgánových funkcí.
Význam včasného zahájení léčby inzulinem u diabetes mellitus 2. typu
06/2018 MUDr. Tomáš Edelsberger
Článek přináší přehled o aktuálních možnostech a doporučeních týkajících se léčby inzulínem u osob s diabetes mellitus 2. typu. Inzulín je ze své podstaty nejúčinnějším a klíčovým lékem v léčbě diabetu. V případě jeho uplatnění u diabetu 2. typu je však předmětem diskusí, kdy je ta pravá chvíle k zahájení inzulinoterapie. Přirozený průběh diabetu 2. typu je charakteristický progresí selhání beta-buněk a prohloubením dysregulace metabolismu glukózy. Inzulin stále zůstává jediným antidiabetikem, které je účinné v jakékoliv fázi onemocnění. Optimální načasování zahájení této léčby a volba inzulinového režimu závisí vzhledem k heterogenitě populace pacientů s diabetem 2. typu na celé řadě faktorů, ale především na domluvě mezi lékařem a pacientem.
CELÝ ČLÁNEK
Článek přináší přehled o aktuálních možnostech a doporučeních týkajících se léčby inzulínem u osob s diabetes mellitus 2. typu. Inzulín je ze své podstaty nejúčinnějším a klíčovým lékem v léčbě diabetu. V případě jeho uplatnění u diabetu 2. typu je však předmětem diskusí, kdy je ta pravá chvíle k zahájení inzulinoterapie. Přirozený průběh diabetu 2. typu je charakteristický progresí selhání beta-buněk a prohloubením dysregulace metabolismu glukózy. Inzulin stále zůstává jediným antidiabetikem, které je účinné v jakékoliv fázi onemocnění. Optimální načasování zahájení této léčby a volba inzulinového režimu závisí vzhledem k heterogenitě populace pacientů s diabetem 2. typu na celé řadě faktorů, ale především na domluvě mezi lékařem a pacientem.
Nefroprotektivita a antidiabetika
06/2018 MUDr. Milan Flekač, Ph.D.
V dnešní době existuje řada léčebných postupů, které mohou být v primární i sekundární prevenci diabetického onemocnění ledvin efektivní, přesto v některých případech nemusí být dostatečně účinné či dokonce selhávají. Antidiabetika mohou zasáhnout mechanismem nezávislým na ovlivnění glykemie či přímým renoprotektivním vlivem. Víme, že prevence vzniku nebo zpomalení progrese renálního postižení znamená i redukci kardiovaskulárního rizika u osob s diabetem. Je zřejmé, že je nutné volit léky, které nezhoršují parametry renálních funkcí. Není jasně stanoveno, zda se terapeutické přístupy ve volbě antidiabetik mají lišit v závislosti na době trvání diabetu, přítomnosti cévních komplikací diabetu či přítomnosti a tíže postižení ledvin. Při volbě antidiabetik je třeba mít také na paměti, že funkce ledvin u pacientů s diabetem je méně stabilní oproti osobám bez diabetu. Je nutno počítat s rizikem akutního zhoršení, např. při interkurentním onemocnění či různých terapeutických intervencích. Proto je vhodné přednostně volit léky, jejichž dávkování není na funkci ledvin závislé. Podle nových doporučených postupů Evropské asociace pro studium diabetu a Americké diabetické asociace z roku 2018 by si měl diabetolog při selhání monoterapie metforminem položit v druhém kroku otázku, zda je přítomna klinicky manifestní ateroskleróza, resp. onemocnění ledvin, a volit výhradně léky s prokázanou kardiovaskulární, resp. renální protektivitou.
CELÝ ČLÁNEK
V dnešní době existuje řada léčebných postupů, které mohou být v primární i sekundární prevenci diabetického onemocnění ledvin efektivní, přesto v některých případech nemusí být dostatečně účinné či dokonce selhávají. Antidiabetika mohou zasáhnout mechanismem nezávislým na ovlivnění glykemie či přímým renoprotektivním vlivem. Víme, že prevence vzniku nebo zpomalení progrese renálního postižení znamená i redukci kardiovaskulárního rizika u osob s diabetem. Je zřejmé, že je nutné volit léky, které nezhoršují parametry renálních funkcí. Není jasně stanoveno, zda se terapeutické přístupy ve volbě antidiabetik mají lišit v závislosti na době trvání diabetu, přítomnosti cévních komplikací diabetu či přítomnosti a tíže postižení ledvin. Při volbě antidiabetik je třeba mít také na paměti, že funkce ledvin u pacientů s diabetem je méně stabilní oproti osobám bez diabetu. Je nutno počítat s rizikem akutního zhoršení, např. při interkurentním onemocnění či různých terapeutických intervencích. Proto je vhodné přednostně volit léky, jejichž dávkování není na funkci ledvin závislé. Podle nových doporučených postupů Evropské asociace pro studium diabetu a Americké diabetické asociace z roku 2018 by si měl diabetolog při selhání monoterapie metforminem položit v druhém kroku otázku, zda je přítomna klinicky manifestní ateroskleróza, resp. onemocnění ledvin, a volit výhradně léky s prokázanou kardiovaskulární, resp. renální protektivitou.
Místo warfarinu v éře nových antitrombotik
06/2018 MUDr. Petr Kessler
Přímá perorální antikoagulancia byla vyvinuta jako alternativa k warfarinu kvůli těžkostem spojeným s léčbou warfarinem, zahrnujícím vysokou interindividuální a intraindividuální variabilitu účinku, mnohočetné interakce s potravinami a léky a nutnost laboratorních kontrol. V současné době jsou v České republice k dispozici přímý inhibitor trombinu dabigatran a přímé inhibitory faktoru Xa rivaroxaban, apixaban a edoxaban. Warfarin je jediné perorální antikoagulans indikované u všech pacientů s umělými chlopněmi a u pacientů s fibrilací síní nebo tromboembolickou nemocí, kteří mají renální insuficienci znemožňující použití přímých perorálních antikoagulancií. Přímá perorální antikoagulancia jsou oproti warfarinu preferována u pacientů s fibrilací síní nebo tromboembolickou nemocí, u nichž není možná kvalitní laboratorní kontrola, stejně tak jako u pacientů, kteří mají nestabilní antikoagulaci pro komorbidity nebo časté změny ostatní medikace. Naproti tomu benefit přímých perorálních antikoagulancií je nejistý u pacientů s nestabilní antikoagulací způsobenou jejich špatnou compliance.
CELÝ ČLÁNEK
Přímá perorální antikoagulancia byla vyvinuta jako alternativa k warfarinu kvůli těžkostem spojeným s léčbou warfarinem, zahrnujícím vysokou interindividuální a intraindividuální variabilitu účinku, mnohočetné interakce s potravinami a léky a nutnost laboratorních kontrol. V současné době jsou v České republice k dispozici přímý inhibitor trombinu dabigatran a přímé inhibitory faktoru Xa rivaroxaban, apixaban a edoxaban. Warfarin je jediné perorální antikoagulans indikované u všech pacientů s umělými chlopněmi a u pacientů s fibrilací síní nebo tromboembolickou nemocí, kteří mají renální insuficienci znemožňující použití přímých perorálních antikoagulancií. Přímá perorální antikoagulancia jsou oproti warfarinu preferována u pacientů s fibrilací síní nebo tromboembolickou nemocí, u nichž není možná kvalitní laboratorní kontrola, stejně tak jako u pacientů, kteří mají nestabilní antikoagulaci pro komorbidity nebo časté změny ostatní medikace. Naproti tomu benefit přímých perorálních antikoagulancií je nejistý u pacientů s nestabilní antikoagulací způsobenou jejich špatnou compliance.
Hyperurikemie z pohledu kardiovaskulárního rizika
06/2018 Doc. MUDr. Petr Němec, Ph.D.
Dna představuje heterogenní skupinu metabolických onemocnění, pro kterou je charakteristická tvorba a ukládání depozit krystalů natrium urátů v různých tkáních. Nejvýznamnějším ovlivnitelným rizikovým faktorem pro rozvoj dny je hyperurikemie. Prevalence hyperurikemie a dny v posledních desetiletích narůstá. Mezi hlavní ovlivnitelné rizikové faktory vývoje hyperurikemie a dny patří obezita, hypertenze, diabetes mellitus a dyslipidemie, dále nadměrná konzumace červeného masa, fruktózy a alkoholu a léčba diuretiky. Dna i samotná hyperurikemie jsou spojeny se zvýšením celkové a kardiovaskulární mortality. Základním cílem dlouhodobé léčby dny je celoživotní snížení urikemie pod hodnotu 360 pmol/l. Některé práce naznačují, že dosažení tohoto cíle může být spojeno s redukcí celkové mortality pacientů s dnou. Nejčastější lékovou skupinou používanou k dlouhodobému snížení urikemie jsou inhibitory xanthinoxidázy alopurinol a febuxostat. Některé preklinické a klinické studie prokazují, že kromě účinku obou léků na snížení sérové koncentrace kyseliny močové, redukci počtu dnavých záchvatů a redukci velikosti a počtu dnavých tofů mohou mít tyto léky rovněž vazoprotektivní účinek. V rozporu s těmito daty jsou výsledky studie CARES, která prokázala mírný nárůst celkové a kardiovaskulární mortality u pacientů s dnou léčených febuxostatem ve srovnání s alopurinolem. Je zřejmé, že pacienti s dnou představují z pohledu rizika kardiovaskulární morbidity a mortality značně rizikovou skupinu nemocných. U každého pacienta s hyperurikemií a dnou by měla být pravidelně monitorována přítomnost komorbidit, konzumace alkoholu a používání diuretik. Léčba přidružených onemocnění a režimová opatření by měla být integrální součástí léčby dny.
CELÝ ČLÁNEK
Dna představuje heterogenní skupinu metabolických onemocnění, pro kterou je charakteristická tvorba a ukládání depozit krystalů natrium urátů v různých tkáních. Nejvýznamnějším ovlivnitelným rizikovým faktorem pro rozvoj dny je hyperurikemie. Prevalence hyperurikemie a dny v posledních desetiletích narůstá. Mezi hlavní ovlivnitelné rizikové faktory vývoje hyperurikemie a dny patří obezita, hypertenze, diabetes mellitus a dyslipidemie, dále nadměrná konzumace červeného masa, fruktózy a alkoholu a léčba diuretiky. Dna i samotná hyperurikemie jsou spojeny se zvýšením celkové a kardiovaskulární mortality. Základním cílem dlouhodobé léčby dny je celoživotní snížení urikemie pod hodnotu 360 pmol/l. Některé práce naznačují, že dosažení tohoto cíle může být spojeno s redukcí celkové mortality pacientů s dnou. Nejčastější lékovou skupinou používanou k dlouhodobému snížení urikemie jsou inhibitory xanthinoxidázy alopurinol a febuxostat. Některé preklinické a klinické studie prokazují, že kromě účinku obou léků na snížení sérové koncentrace kyseliny močové, redukci počtu dnavých záchvatů a redukci velikosti a počtu dnavých tofů mohou mít tyto léky rovněž vazoprotektivní účinek. V rozporu s těmito daty jsou výsledky studie CARES, která prokázala mírný nárůst celkové a kardiovaskulární mortality u pacientů s dnou léčených febuxostatem ve srovnání s alopurinolem. Je zřejmé, že pacienti s dnou představují z pohledu rizika kardiovaskulární morbidity a mortality značně rizikovou skupinu nemocných. U každého pacienta s hyperurikemií a dnou by měla být pravidelně monitorována přítomnost komorbidit, konzumace alkoholu a používání diuretik. Léčba přidružených onemocnění a režimová opatření by měla být integrální součástí léčby dny.
Diferenciální diagnóza otoků končetin a možnosti jejich léčby
06/2018 MUDr. Marika Kylarová; prof. MUDr. Petra Cetkovská, Ph.D.
Otoky dolních končetin jsou častým důvodem k návštěvě lékaře. Otok je výsledkem nerovnováhy filtrace mezi kapilárním a intersticiálním prostorem. Diferenciální diagnostika je široká, zahrnuje stavy méně závažné i život ohrožující. Adekvátní léčbě otoků musí předcházet stanovení jejich příčiny.
CELÝ ČLÁNEK
Otoky dolních končetin jsou častým důvodem k návštěvě lékaře. Otok je výsledkem nerovnováhy filtrace mezi kapilárním a intersticiálním prostorem. Diferenciální diagnostika je široká, zahrnuje stavy méně závažné i život ohrožující. Adekvátní léčbě otoků musí předcházet stanovení jejich příčiny.
Pacient s revmatoidní artritidou - včasná diagnostika a včasné zahájení léčby, význam biomarkerů u časné revmatoidní artritidy
06/2018 MUDr. Martina Skácelová, Ph.D.; prof. MUDr. Pavel Horák, CSc.; MUDr. Eva Lokočová
Revmatoidní artritida je závažné autoimunitní zánětlivé onemocnění, které zásadním způsobem ovlivňuje funkční schopnosti nemocných, zhoršuje kvalitu života a zvyšuje riziko komorbidit, zejména kardiovaskulárních příhod. Včasné stanovení diagnózy a zahájení léčby revmatoidní artritidy má zásadní vliv na prognózu nemocných, zejména na progresi choroby, funkční schopnosti nemocných a snížení rizika vzniku komorbidit. V patogenezi revmatoidní artritidy se uplatňuje celá řada molekul, jejichž diagnostika může napomoci ke stanovení diagnózy a predikci rizika strukturální progrese choroby.
CELÝ ČLÁNEK
Revmatoidní artritida je závažné autoimunitní zánětlivé onemocnění, které zásadním způsobem ovlivňuje funkční schopnosti nemocných, zhoršuje kvalitu života a zvyšuje riziko komorbidit, zejména kardiovaskulárních příhod. Včasné stanovení diagnózy a zahájení léčby revmatoidní artritidy má zásadní vliv na prognózu nemocných, zejména na progresi choroby, funkční schopnosti nemocných a snížení rizika vzniku komorbidit. V patogenezi revmatoidní artritidy se uplatňuje celá řada molekul, jejichž diagnostika může napomoci ke stanovení diagnózy a predikci rizika strukturální progrese choroby.
Ixekizumab - nový lék první linie biologické terapie psoriázy
06/2018 MUDr. Filip Rob, Ph.D.; prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc., MHA
Ixekizumab je novým biologickým lékem pro léčbu psoriázy a psoriatické artritidy. Jedná se o rekombinantní humanizovanou monoklonální protilátku neutralizující interleukin 17A. Ixekizumab má velmi rychlý nástup účinku, již po dvou týdnech terapie lze očekávat snížení skóre PASI o 50 % a více. Účinnost ixekizumabu patří k nevyšším ze v současnosti dostupných biologik pro léčbu psoriázy, a to i u pacientů, u nichž v minulosti biologická léčba selhala. V provedených klinických studiích po 12 týdnech terapie dosáhlo PASI 75 89 % a PASI 100 až 40 % pacientů. Tato vysoká účinnost léčby přetrvává u pacientů i po více než dvou letech léčby.
CELÝ ČLÁNEK
Ixekizumab je novým biologickým lékem pro léčbu psoriázy a psoriatické artritidy. Jedná se o rekombinantní humanizovanou monoklonální protilátku neutralizující interleukin 17A. Ixekizumab má velmi rychlý nástup účinku, již po dvou týdnech terapie lze očekávat snížení skóre PASI o 50 % a více. Účinnost ixekizumabu patří k nevyšším ze v současnosti dostupných biologik pro léčbu psoriázy, a to i u pacientů, u nichž v minulosti biologická léčba selhala. V provedených klinických studiích po 12 týdnech terapie dosáhlo PASI 75 89 % a PASI 100 až 40 % pacientů. Tato vysoká účinnost léčby přetrvává u pacientů i po více než dvou letech léčby.
Biologická léčba v imunoalergologii
06/2018 MUDr. Irena Krčmová, CSc., MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Biologická léčba cílí na imunitní pochody v organismu, mění jejich průběh a zmírňuje patologický proces. V oblasti imunoalergologie jsou dnes užívány monoklonální humanizované protilátky při diagnózách bronchiálního astmatu, atopického ekzému a chronické spontánní urtikarie, slibné jsou studie u diagnózy chronické hyperplastické rinosinusitidy s nosní polypózou. Monoklonální protilátky jsou podle svého typu zaměřeny proti jednomu antigenu. Tímto antigenem může být například receptor imunokompetentní efektorové buňky, prozánětlivý cytokin či konkrétní imunoglobulin. Nejširší využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v léčbě alergického a eozinofilního bronchiálního astmatu. V rámci Evropské unie jsou nyní schváleny čtyři molekuly se selektivními přístupy k alergickému a eozinofilnímu zánětu dýchacích cest. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi užití biologické léčby, která cílí na dráhu interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) nebo imunoglobulinu E (omalizumab), významně zlepšuje kontrolu nad astmatem. Souběžně některé molekuly řeší i komorbidity „Th2 high“ astmatu - atopický ekzém, nosní polypózu. Pro dermatologické diagnózy je u atopického ekzému schválen dupilumab, pro chronickou spontánní urtikarii se užívá omalizumab. Biologická léčba se podává v přesně definovaných situacích, jedná se o vysoce personalizovaný typ medicíny.
CELÝ ČLÁNEK
Biologická léčba cílí na imunitní pochody v organismu, mění jejich průběh a zmírňuje patologický proces. V oblasti imunoalergologie jsou dnes užívány monoklonální humanizované protilátky při diagnózách bronchiálního astmatu, atopického ekzému a chronické spontánní urtikarie, slibné jsou studie u diagnózy chronické hyperplastické rinosinusitidy s nosní polypózou. Monoklonální protilátky jsou podle svého typu zaměřeny proti jednomu antigenu. Tímto antigenem může být například receptor imunokompetentní efektorové buňky, prozánětlivý cytokin či konkrétní imunoglobulin. Nejširší využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v léčbě alergického a eozinofilního bronchiálního astmatu. V rámci Evropské unie jsou nyní schváleny čtyři molekuly se selektivními přístupy k alergickému a eozinofilnímu zánětu dýchacích cest. U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi užití biologické léčby, která cílí na dráhu interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) nebo imunoglobulinu E (omalizumab), významně zlepšuje kontrolu nad astmatem. Souběžně některé molekuly řeší i komorbidity „Th2 high“ astmatu - atopický ekzém, nosní polypózu. Pro dermatologické diagnózy je u atopického ekzému schválen dupilumab, pro chronickou spontánní urtikarii se užívá omalizumab. Biologická léčba se podává v přesně definovaných situacích, jedná se o vysoce personalizovaný typ medicíny.
Alergický pacient ve všeobecné praxi
06/2018 MUDr. Jana Vojtíšková; doc. MUDr. Bohumil Seifert, CSc.
Prevalence alergických onemocnění v posledních letech celosvětově prudce narůstá. Předpokládá se, že k nárůstu počtu postižených pacientů vedou změny v životním stylu a také je ovlivňuje celá řada faktorů životního prostředí. Praktický lékař tedy potřebuje znalosti v rozsahu doporučeného postupu a povědomí o možnostech moderní alergologie, aby mohl racionálně indikovat specializovanou péči
CELÝ ČLÁNEK
Prevalence alergických onemocnění v posledních letech celosvětově prudce narůstá. Předpokládá se, že k nárůstu počtu postižených pacientů vedou změny v životním stylu a také je ovlivňuje celá řada faktorů životního prostředí. Praktický lékař tedy potřebuje znalosti v rozsahu doporučeného postupu a povědomí o možnostech moderní alergologie, aby mohl racionálně indikovat specializovanou péči
Diabetická retinopatie - prevence a aktuální možnosti léčby
06/2018 Doc. MUDr. Tomáš Sosna, CSc.; MUDr. Tereza Kubová; MUDr. Kateřina Kesslerová; MUDr. Marek Haase; MUDr. Renata Ženíšková
Diabetická retinopatie je jednou z nejčastějších příčin poklesu zrakové ostrosti u obyvatel vyspělých zemí. Její zvládnutí je založeno především na prevenci a optimální kompenzaci diabetu, ale i dalších rizikových faktorů. Laserová léčba, jakkoliv je evidence based medicine, je postupem ve své podstatě empirickým a destruktivním a principy léčebných účinků jsou stále ve sférách předpokladů i dohadů. Farmakoterapie diabetické retinopatie se naproti tomu snaží vycházet ze známých dokladů o patofyziologii a histopatologii tohoto onemocnění a cíleně působit na tyto procesy.
CELÝ ČLÁNEK
Diabetická retinopatie je jednou z nejčastějších příčin poklesu zrakové ostrosti u obyvatel vyspělých zemí. Její zvládnutí je založeno především na prevenci a optimální kompenzaci diabetu, ale i dalších rizikových faktorů. Laserová léčba, jakkoliv je evidence based medicine, je postupem ve své podstatě empirickým a destruktivním a principy léčebných účinků jsou stále ve sférách předpokladů i dohadů. Farmakoterapie diabetické retinopatie se naproti tomu snaží vycházet ze známých dokladů o patofyziologii a histopatologii tohoto onemocnění a cíleně působit na tyto procesy.
Tresiba (inzulin degludek) a Xultophy (inzulin degludek + liraglutid) - šance na zlepšení kompenzace diabetes mellitus 1. i 2. typu
06/2018
Přínosem pro zlepšení kompenzace diabetiků 2. typu se i v České republice stal kombinovaný přípravek Xultophy (inzulin degludek + liraglutid) a nyní i bazální inzulínový analog Tresiba (inzulin degludek). Tyto přípravky byly představeny v listopadu 2018 v Poděbradech na sympoziu společnosti Novo Nordisk v příspěvku „Inovace inzulinů pro lepší výsledky léčby“ v rámci Kongresu ambulantní diabetologie - Aktuality v diabetologii pod předsednictvím prof. MUDr. Martina Haluzíka, DrSc., prim. MUDr. Jindřichem Olšovským, DrSc., z II. interní kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně (Tresiba) a MUDr. Barborou Doležalovou z Fakulty zdravotnických studií Univerzity v Pardubicích (Xultophy).
CELÝ ČLÁNEK
Přínosem pro zlepšení kompenzace diabetiků 2. typu se i v České republice stal kombinovaný přípravek Xultophy (inzulin degludek + liraglutid) a nyní i bazální inzulínový analog Tresiba (inzulin degludek). Tyto přípravky byly představeny v listopadu 2018 v Poděbradech na sympoziu společnosti Novo Nordisk v příspěvku „Inovace inzulinů pro lepší výsledky léčby“ v rámci Kongresu ambulantní diabetologie - Aktuality v diabetologii pod předsednictvím prof. MUDr. Martina Haluzíka, DrSc., prim. MUDr. Jindřichem Olšovským, DrSc., z II. interní kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně (Tresiba) a MUDr. Barborou Doležalovou z Fakulty zdravotnických studií Univerzity v Pardubicích (Xultophy).