04/2017
Edoxaban - další z nových perorálních antikoagulancií
04/2017 Prof. MUDr. Lenka Špinarová, Ph.D., Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc.
Blokátory koagulačního faktoru Xa se v posledních letech dostaly do základní klinické praxe a v mnoha indikacích nahrazují blokátory kumarinu (warfarin) s větší bezpečností a účinností. Je to především nevalvulární fibrilace síní, hluboká žilní trombóza a plicní embolie a v poslední době také elektrická kardioverze. Edoxaban se objevuje jako čtvrté nové angtikoagulans, které má data z klinických studií ve všech těchto oblastech, a navíc výhodné dávkování léku jedenkrát denně.
CELÝ ČLÁNEK
Blokátory koagulačního faktoru Xa se v posledních letech dostaly do základní klinické praxe a v mnoha indikacích nahrazují blokátory kumarinu (warfarin) s větší bezpečností a účinností. Je to především nevalvulární fibrilace síní, hluboká žilní trombóza a plicní embolie a v poslední době také elektrická kardioverze. Edoxaban se objevuje jako čtvrté nové angtikoagulans, které má data z klinických studií ve všech těchto oblastech, a navíc výhodné dávkování léku jedenkrát denně.
Co přináší fixní kombinace valsartanu a sacubitrilu pacientům se srdečním selháním - výsledky studie PARADIGM-HF
04/2017 Prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D.
Kombinace valsartanu a sacubitrilu je představitelem nové skupiny léčiv - tzv. ARNI (angiotensin receptor-neprilysin inhibitor), jejichž mechanismem účinku je současné ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (blokáda receptorů typu 1 pro angiotenzin II valsartanem) a zvýšení koncentrace natriuretických peptidů inhibicí jejich degradace (inhibice neutrální endopeptidázy sacubitrilem). Na základě dosažení velmi pozitivních výsledků provedených klinických studií (PARADIGM-HF) se ukazuje, že jejich působení je konzistentní v širokém spektru analyzovaných podskupin. Z těchto důvodů byla tato léčba zahrnuta do terapeutického algoritmu chronického srdečního selhání.
CELÝ ČLÁNEK
Kombinace valsartanu a sacubitrilu je představitelem nové skupiny léčiv - tzv. ARNI (angiotensin receptor-neprilysin inhibitor), jejichž mechanismem účinku je současné ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (blokáda receptorů typu 1 pro angiotenzin II valsartanem) a zvýšení koncentrace natriuretických peptidů inhibicí jejich degradace (inhibice neutrální endopeptidázy sacubitrilem). Na základě dosažení velmi pozitivních výsledků provedených klinických studií (PARADIGM-HF) se ukazuje, že jejich působení je konzistentní v širokém spektru analyzovaných podskupin. Z těchto důvodů byla tato léčba zahrnuta do terapeutického algoritmu chronického srdečního selhání.
Koncentrované inzuliny
04/2017 MUDr. Denisa Janíčková Žďárská, Ph.D.
Diabetologie v poslední době zaznamenává obrovský boom v antidiabetické medikaci. Máme k dispozici nová perorální antidiabetika i nové inzulinové přípravky. Velké oblibě se těší koncentrované inzuliny, konkrétně inzulin lispro 200 U/ml a inzulin glargin 300 U/ml, které jsou k dispozici na trhu v České republice. Inzulin lispro 200 U/ml je „pouhou“ koncentrovanou variantou svého předchůdce lispro 100 U/ml, je bioekvivalentní, shodují se ve farmakokinetice i farmakodynamice. Výhoda je v redukci objemu injikované tekutiny, což se projeví zejména u pacientů užívajících hodně jednotek inzulinu. Oproti tomu glargin 300 U/ml má v porovnání s inzulinem glargin 100 U/ml vlastnosti odlišné, není bioekvivalentní. Je spojen s limitovaným rizikem hypoglykémie, nižší variabilitou, prodlouženou dobou účinku, flexibilitou podávání, menším objemem v dávce a v neposlední řadě s příznivým hmotnostním účinkem.
CELÝ ČLÁNEK
Diabetologie v poslední době zaznamenává obrovský boom v antidiabetické medikaci. Máme k dispozici nová perorální antidiabetika i nové inzulinové přípravky. Velké oblibě se těší koncentrované inzuliny, konkrétně inzulin lispro 200 U/ml a inzulin glargin 300 U/ml, které jsou k dispozici na trhu v České republice. Inzulin lispro 200 U/ml je „pouhou“ koncentrovanou variantou svého předchůdce lispro 100 U/ml, je bioekvivalentní, shodují se ve farmakokinetice i farmakodynamice. Výhoda je v redukci objemu injikované tekutiny, což se projeví zejména u pacientů užívajících hodně jednotek inzulinu. Oproti tomu glargin 300 U/ml má v porovnání s inzulinem glargin 100 U/ml vlastnosti odlišné, není bioekvivalentní. Je spojen s limitovaným rizikem hypoglykémie, nižší variabilitou, prodlouženou dobou účinku, flexibilitou podávání, menším objemem v dávce a v neposlední řadě s příznivým hmotnostním účinkem.
Léčba růstovým hormonem - historie, současnost a budoucnost
04/2017 Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc., MUDr. Stanislava Koloušková, CSc., MUDr. Štěpánka Průhová, Ph.D., doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D., et al.
Růstový hormon byl v klinické praxi poprvé použit před 60 lety. Tehdy šlo o extrakt z kadaverózních lidských hypofýz. Před 30 lety byl poprvé uveden na trh autentický rekombinantní růstový hormon, který bylo možné produkovat v potenciálně neomezených množstvích, což umožnilo zkoumat nové oblasti jeho využití. V současné době je léčba růstovým hormonem schválena v Evropě pro sedm indikačních oblastí, šest pediatrických a jednu v dospělosti. V roce 2016 bylo v České republice léčeno růstovým hormonem 2 058 dětí a dospívajících. Růstový hormon se podává formou každodenní subkutánní injekce, což může být pro některé rodiny obtížné. Vývoj proto směřuje ke vzniku depotní molekuly s optimálně zachovanou účinností při aplikaci nanejvýš jednou týdně. Přes řadu překážek je již několik molekul ve fázi klinického zkoušení. Současně genetické poznatky posledního desetiletí otevřely nový pohled na řízení růstu. Do centra pozornosti při zkoumání regulace růstu se dostává chondrocyt růstové ploténky, konečný efektor tělesného růstu. Výzkum regulace růstu postupně otevírá nový pohled na klasifikaci růstových poruch, což zřejmě v příštích letech povede k přehodnocení indikací pro léčbu růstovým hormonem podle etiologické diagnózy.
CELÝ ČLÁNEK
Růstový hormon byl v klinické praxi poprvé použit před 60 lety. Tehdy šlo o extrakt z kadaverózních lidských hypofýz. Před 30 lety byl poprvé uveden na trh autentický rekombinantní růstový hormon, který bylo možné produkovat v potenciálně neomezených množstvích, což umožnilo zkoumat nové oblasti jeho využití. V současné době je léčba růstovým hormonem schválena v Evropě pro sedm indikačních oblastí, šest pediatrických a jednu v dospělosti. V roce 2016 bylo v České republice léčeno růstovým hormonem 2 058 dětí a dospívajících. Růstový hormon se podává formou každodenní subkutánní injekce, což může být pro některé rodiny obtížné. Vývoj proto směřuje ke vzniku depotní molekuly s optimálně zachovanou účinností při aplikaci nanejvýš jednou týdně. Přes řadu překážek je již několik molekul ve fázi klinického zkoušení. Současně genetické poznatky posledního desetiletí otevřely nový pohled na řízení růstu. Do centra pozornosti při zkoumání regulace růstu se dostává chondrocyt růstové ploténky, konečný efektor tělesného růstu. Výzkum regulace růstu postupně otevírá nový pohled na klasifikaci růstových poruch, což zřejmě v příštích letech povede k přehodnocení indikací pro léčbu růstovým hormonem podle etiologické diagnózy.
Optimální léčba onemocnění štítné žlázy v graviditě
04/2017 Doc. MUDr. Zdeňka Límanová, CSc.
Léčba onemocnění štítné žlázy, především poruchy funkce, je důležitá jak pro klidný průběh gravidity, tak pro správný vývoj plodu. Nesprávná léčba, tj. nedostatečná nebo nadměrná substituce hormonů u žen se sníženou funkcí může mít negativní dopad na řadu okolností ve vztahu ke graviditě. Obdobně i léčba zvýšené funkce musí být přesně dávkována, protože thyreostatika placentou procházejí. Navíc zvyšující se věk těhotných žen a negativní vlivy životního prostředí zhoršují zdraví žen a vývoj dětí, proto je nutné usilovat o včasnou diagnostiku funkčních poruch štítné žlázy a jejich optimální léčbu. Diagnostické a terapeutické postupy mají vycházet z moderních doporučení vypracovaných odborníky.
CELÝ ČLÁNEK
Léčba onemocnění štítné žlázy, především poruchy funkce, je důležitá jak pro klidný průběh gravidity, tak pro správný vývoj plodu. Nesprávná léčba, tj. nedostatečná nebo nadměrná substituce hormonů u žen se sníženou funkcí může mít negativní dopad na řadu okolností ve vztahu ke graviditě. Obdobně i léčba zvýšené funkce musí být přesně dávkována, protože thyreostatika placentou procházejí. Navíc zvyšující se věk těhotných žen a negativní vlivy životního prostředí zhoršují zdraví žen a vývoj dětí, proto je nutné usilovat o včasnou diagnostiku funkčních poruch štítné žlázy a jejich optimální léčbu. Diagnostické a terapeutické postupy mají vycházet z moderních doporučení vypracovaných odborníky.
TNF inhibitory v léčbě psoriatické artritidy
04/2017 MUDr. David Suchý, Ph.D.
Psoriatická artritida je zánětlivá artritida ze skupiny seronegativních spondylatropatií, asociovaná s psoriázou. K jejímu vývoji dochází asi u 15 % pacientů s kožní psoriázou, nicméně může se objevit i pacientů bez kožní psoriázy, zejména u těch s pozitivní rodinnou anamnézou. K rozvoji artritidy u dospělých dochází zpravidla mezi 30. a 50. rokem života a riziko vzniku onemocnění se neliší u mužů a žen. Psoriatická artritida může postihovat jakýkoliv kloub v těle, perzistující kloubní zánět může vést k těžkému kloubnímu poškození s poklesem funkčních schopností pacienta a disabilitou. Vzhledem k možným dlouhodobým následkům neléčené či špatně léčené psoriatické artritidy představuje včasná a účinná léčba naprostou nutnost. Dostupné léky zahrnují nesteroidní antirevmatika, intraartikulárně aplikované glukokortikoidy, konvenční i biologické chorobu modifikující léky. Na našem trhu je k dispozici všech pět originálních inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru (tumor necrosis factor, TNF) a dva biosimilární inhibitory TNF. Inhibitory TNF jsou doporučeny jako biologické léky první linie Evropskou ligou proti revmatismu (European League Against Rheumatism, EULAR) i Českou revmatologickou společností ČLS JEP Jejich účinnost je podle zkušeností s léčbou revmatoidní artritidy přibližně srovnatelná a volba přípravku zahrnuje preference pacienta s ohledem na cestu aplikace a frekvenci podávání, regulační otázky a limity a rovněž rozdílný účinek jednotlivých přípravků na kožní syndrom.
CELÝ ČLÁNEK
Psoriatická artritida je zánětlivá artritida ze skupiny seronegativních spondylatropatií, asociovaná s psoriázou. K jejímu vývoji dochází asi u 15 % pacientů s kožní psoriázou, nicméně může se objevit i pacientů bez kožní psoriázy, zejména u těch s pozitivní rodinnou anamnézou. K rozvoji artritidy u dospělých dochází zpravidla mezi 30. a 50. rokem života a riziko vzniku onemocnění se neliší u mužů a žen. Psoriatická artritida může postihovat jakýkoliv kloub v těle, perzistující kloubní zánět může vést k těžkému kloubnímu poškození s poklesem funkčních schopností pacienta a disabilitou. Vzhledem k možným dlouhodobým následkům neléčené či špatně léčené psoriatické artritidy představuje včasná a účinná léčba naprostou nutnost. Dostupné léky zahrnují nesteroidní antirevmatika, intraartikulárně aplikované glukokortikoidy, konvenční i biologické chorobu modifikující léky. Na našem trhu je k dispozici všech pět originálních inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru (tumor necrosis factor, TNF) a dva biosimilární inhibitory TNF. Inhibitory TNF jsou doporučeny jako biologické léky první linie Evropskou ligou proti revmatismu (European League Against Rheumatism, EULAR) i Českou revmatologickou společností ČLS JEP Jejich účinnost je podle zkušeností s léčbou revmatoidní artritidy přibližně srovnatelná a volba přípravku zahrnuje preference pacienta s ohledem na cestu aplikace a frekvenci podávání, regulační otázky a limity a rovněž rozdílný účinek jednotlivých přípravků na kožní syndrom.
Léčba chronické bolesti opioidy - využití transdermálních systémů
04/2017 MUDr. Marek Hakl, Ph.D.
Bolest je jeden z nejčastějších vjemů, se kterým se člověk v životě setkává. V České republice je druhou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti. Strategie léčby bolesti se řídí podle třístupňového žebříčku WHO. První stupeň tvoří neopioidní analgetika, druhý stupeň slabé opioidy a třetí stupeň silné opioidy. Silná opioidní medikace je k dispozici v tabletové i náplasťové formě. K dispozici jsou dvě účinné látky, fentanyl a buprenorfin. Fentanyl byl prvním opioidem použitým pro transdermální podávání. Má 70-100krát vyšší dávkovou účinnost než morfin, poměrně nízkou molekulovou hmotnost (336,5 D), je vysoce rozpustný v tucích a zároveň i ve vodě. Fentanyl je čistým agonistou p-receptorů, a nemá tedy stropový účinek. Buprenorfin je semisyntetický opioid, analgetikum - anodynum. Je parciálním agonistou p-receptorů, antagonistou K-receptorů a slabým agonistou 5-receptorů. Vysoká rozpustnost v tucích i ve vodě, nízká molekulární hmotnost a konfigurace molekuly usnadňují průnik do tkání jak při slizničním, tak při transdermálním a parenterálním podávání.
CELÝ ČLÁNEK
Bolest je jeden z nejčastějších vjemů, se kterým se člověk v životě setkává. V České republice je druhou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti. Strategie léčby bolesti se řídí podle třístupňového žebříčku WHO. První stupeň tvoří neopioidní analgetika, druhý stupeň slabé opioidy a třetí stupeň silné opioidy. Silná opioidní medikace je k dispozici v tabletové i náplasťové formě. K dispozici jsou dvě účinné látky, fentanyl a buprenorfin. Fentanyl byl prvním opioidem použitým pro transdermální podávání. Má 70-100krát vyšší dávkovou účinnost než morfin, poměrně nízkou molekulovou hmotnost (336,5 D), je vysoce rozpustný v tucích a zároveň i ve vodě. Fentanyl je čistým agonistou p-receptorů, a nemá tedy stropový účinek. Buprenorfin je semisyntetický opioid, analgetikum - anodynum. Je parciálním agonistou p-receptorů, antagonistou K-receptorů a slabým agonistou 5-receptorů. Vysoká rozpustnost v tucích i ve vodě, nízká molekulární hmotnost a konfigurace molekuly usnadňují průnik do tkání jak při slizničním, tak při transdermálním a parenterálním podávání.
Neuropatická bolest
04/2017 MUDr. Štěpán Rusín, MUDr. Petr Jelínek, Ph.D.
Neuropatická bolest vzniká lézí nebo onemocněním somatosenzitivního systému. Je častým problémem mnoha nemocí, které postihují periferní i centrální nervový systém. Hlavní příčinou periferních neuropatií jsou lokalizované i systémové neuropatie, centrální neuropatie vzniká např. u míšních lézí, roztroušené sklerózy mozkomíšní, stavech po iktu apod. Léčba neuropatické bolesti bývá problematická, používají se především antidepresiva, antiepileptika a v stále častější míře i opioidy. Optimální se zdá i použití kombinace léků s různými mechanismy i místy působení v nervovém systému.
CELÝ ČLÁNEK
Neuropatická bolest vzniká lézí nebo onemocněním somatosenzitivního systému. Je častým problémem mnoha nemocí, které postihují periferní i centrální nervový systém. Hlavní příčinou periferních neuropatií jsou lokalizované i systémové neuropatie, centrální neuropatie vzniká např. u míšních lézí, roztroušené sklerózy mozkomíšní, stavech po iktu apod. Léčba neuropatické bolesti bývá problematická, používají se především antidepresiva, antiepileptika a v stále častější míře i opioidy. Optimální se zdá i použití kombinace léků s různými mechanismy i místy působení v nervovém systému.
Respreeza - nové možnosti léčby deficience alfa-1-antitrypsinu
04/2017 MUDr. Šárka Klimešová, Ph.D.
Déficience aLfa-1 -antitrypsinu je dobře popsaná a vzhledem k novým možnostem léčby i farmakologicky ovlivnitelná příčina rychle postupujícího emfyzému plic. Včasné odhalení poruchy může výrazně zpomalit progresi nemoci, a proto je nutné zahrnout měření koncentrace alfa-1-antitrypsinu v krvi do základního vyšetřování obstrukčních plicních nemocí.
CELÝ ČLÁNEK
Déficience aLfa-1 -antitrypsinu je dobře popsaná a vzhledem k novým možnostem léčby i farmakologicky ovlivnitelná příčina rychle postupujícího emfyzému plic. Včasné odhalení poruchy může výrazně zpomalit progresi nemoci, a proto je nutné zahrnout měření koncentrace alfa-1-antitrypsinu v krvi do základního vyšetřování obstrukčních plicních nemocí.
Úspěšná léčba abataceptem u pacienta s předchozími septickými komplikacemi při biologické léčbě - kasuistika
04/2017 MUDr. Mária Filková, Ph.D.
Abatacept je biologický chorobu modifikující lék (biological disease-modifying anti-rheumatic drugs, bDMARD) účinný u pacientů s revmatoidní artritidou. Abatacept má dobrou klinickou účinnost u pacientů s nedostatečným účinkem syntetických chorobu modifikujících léků a inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru alfa a má setrvalý klinický účinek srovnatelný s ostatními bDMARD. Abatacept má dobrý bezpečnostní profil včetně rizika závažných infekcí u pacientů s nedostatečným účinkem předchozí léčby a je vhodnou volbou u pacientů po opakovaných závažných infekčních komplikacích.
CELÝ ČLÁNEK
Abatacept je biologický chorobu modifikující lék (biological disease-modifying anti-rheumatic drugs, bDMARD) účinný u pacientů s revmatoidní artritidou. Abatacept má dobrou klinickou účinnost u pacientů s nedostatečným účinkem syntetických chorobu modifikujících léků a inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru alfa a má setrvalý klinický účinek srovnatelný s ostatními bDMARD. Abatacept má dobrý bezpečnostní profil včetně rizika závažných infekcí u pacientů s nedostatečným účinkem předchozí léčby a je vhodnou volbou u pacientů po opakovaných závažných infekčních komplikacích.
Zkušenosti s léčbou vemurafenibem u pacientů s neresekovatelným nebo generalizovaným melanomem
04/2017 MUDr. Taťána Šuková
Maligní melanom je onemocnění s celosvětově vzrůstající incidencí, křivka mortality má však v posledních letech ve vyspělých zemích spíše stacionární charakter. I když prognóza pacientů s generalizovaným maligním melanomem je nadále velmi vážná, jsou v současné době k dispozici léčiva, která příznivě ovlivňují přežívání těchto pacientů. Jedny z léků, které jsou schopny ovlivnit přežití pacientů s generalizací maligního melanomu, jsou inhibitory BRAF (vemurafenib, dabrafenib) a inhibitory MEK (trametinib, cobimetinib, binimetinib a selumetinib). V současné době jsou vkládány naděje spíše do léčby kombinované než do léčby v monoterapii.
CELÝ ČLÁNEK
Maligní melanom je onemocnění s celosvětově vzrůstající incidencí, křivka mortality má však v posledních letech ve vyspělých zemích spíše stacionární charakter. I když prognóza pacientů s generalizovaným maligním melanomem je nadále velmi vážná, jsou v současné době k dispozici léčiva, která příznivě ovlivňují přežívání těchto pacientů. Jedny z léků, které jsou schopny ovlivnit přežití pacientů s generalizací maligního melanomu, jsou inhibitory BRAF (vemurafenib, dabrafenib) a inhibitory MEK (trametinib, cobimetinib, binimetinib a selumetinib). V současné době jsou vkládány naděje spíše do léčby kombinované než do léčby v monoterapii.
Udělení Ceny J. E. Purkyně prof. Jaroslavu Květinovi
04/2017
Dne 23. května letošního roku převzal prof. RNDr. Jaroslav Květina, DrSc., dr.h.c., FCMA, na zámku v Libochovicích z rukou předsedy České lékařské společnosti JEP, prof. MUDr. Štěpána Svačiny, DrSc., nejvyšší vyznamenání ČLS JEP,
Cenu J. E. Purkyně. Stal se tak historicky prvním farmaceutem, který obdržel toto nejvyšší vyznamenání.
CELÝ ČLÁNEK
Dne 23. května letošního roku převzal prof. RNDr. Jaroslav Květina, DrSc., dr.h.c., FCMA, na zámku v Libochovicích z rukou předsedy České lékařské společnosti JEP, prof. MUDr. Štěpána Svačiny, DrSc., nejvyšší vyznamenání ČLS JEP,
Cenu J. E. Purkyně. Stal se tak historicky prvním farmaceutem, který obdržel toto nejvyšší vyznamenání.