04/2023
Chronické srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí levé komory
04/2023 MUDr. Barbora Nussbaumerová, Ph.D.
Nejnovější odborná doporučení European Society of Cardiology (ECS) pro léčbu srdečního selhání byla publikována v roce 2021. Pacienti se srdečním selháním jsou děleni podle ejekční frakce do skupiny se sníženou, mírně sníženou a Zachovalou ejekční frakcí. V nových odborných doporučeních jsou implementovány výsledky recentních klinických studií. Novou převratnou lékovou skupinou indikovanou u pacientů se srdečním selháním bez rozdílu v ejekční frakci s cílem snížení morbidity a mortality a zlepšení kvality života jsou inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (sodium-glucose co-transporter 2, SGLT2) - glifloziny. V doporučeních ECS jsou sice indikovány jen pro pacienty se sníženou ejekční frakcí, ale v klinické praxi jsou již schváleny a hrazeny u pacientů se srdečním selháním bez ohledu na výši ejekční frakce levé komory. Odborná doporučení American Society of Cardiology (ASC) vydaná roku 2022 uvádějí léčbu glifloziny již u všech fenotypů srdečního selhání nezávisle na ejekční frakci. Odborná doporučení kladou důraz též na léčbu komorbidit, jako je diabetes, deficit železa nebo nádorová onemocnění. Prosazují komplexní péči o pacienty se srdečním selháním v ambulancích srdečního selhání.
CELÝ ČLÁNEK
Nejnovější odborná doporučení European Society of Cardiology (ECS) pro léčbu srdečního selhání byla publikována v roce 2021. Pacienti se srdečním selháním jsou děleni podle ejekční frakce do skupiny se sníženou, mírně sníženou a Zachovalou ejekční frakcí. V nových odborných doporučeních jsou implementovány výsledky recentních klinických studií. Novou převratnou lékovou skupinou indikovanou u pacientů se srdečním selháním bez rozdílu v ejekční frakci s cílem snížení morbidity a mortality a zlepšení kvality života jsou inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (sodium-glucose co-transporter 2, SGLT2) - glifloziny. V doporučeních ECS jsou sice indikovány jen pro pacienty se sníženou ejekční frakcí, ale v klinické praxi jsou již schváleny a hrazeny u pacientů se srdečním selháním bez ohledu na výši ejekční frakce levé komory. Odborná doporučení American Society of Cardiology (ASC) vydaná roku 2022 uvádějí léčbu glifloziny již u všech fenotypů srdečního selhání nezávisle na ejekční frakci. Odborná doporučení kladou důraz též na léčbu komorbidit, jako je diabetes, deficit železa nebo nádorová onemocnění. Prosazují komplexní péči o pacienty se srdečním selháním v ambulancích srdečního selhání.
Kdy myslet na sekundární hypertenzi a jak postupovat?
04/2023 MUDr. Matěj Zítek
Sekundární hypertenze představuje příležitost, jak nabídnout cílenou terapii pacientům s arteriální hypertenzí. Léčba může vést ke zlepšení kompenzace hypertenze a v některých případech i k úplnému vyléčení. Podmínkou pro úspěšnou léčbu je včasná diagnostika, která při vysokém počtu pacientů s arteriální hypertenzí musí být cílená. Nejdůležitější částí v diagnostickém procesu je na možnost sekundární etiologie myslet, a to především ve skupině pacientů s rezistentní hypertenzí a při specifických projevech sekundární hypertenze. Pokud se podezření potvrdí, je vhodné pacienta referovat do specializovaného centra.
CELÝ ČLÁNEK
Sekundární hypertenze představuje příležitost, jak nabídnout cílenou terapii pacientům s arteriální hypertenzí. Léčba může vést ke zlepšení kompenzace hypertenze a v některých případech i k úplnému vyléčení. Podmínkou pro úspěšnou léčbu je včasná diagnostika, která při vysokém počtu pacientů s arteriální hypertenzí musí být cílená. Nejdůležitější částí v diagnostickém procesu je na možnost sekundární etiologie myslet, a to především ve skupině pacientů s rezistentní hypertenzí a při specifických projevech sekundární hypertenze. Pokud se podezření potvrdí, je vhodné pacienta referovat do specializovaného centra.
Gliptiny a glifloziny – léky pro mnoho odborníků
04/2023 Prof. MUDr. David Karásek, Ph.D.
Gliptiny a glifloziny patří mezi relativně nová antidiabetika, která mají nízké riziko hypoglykemie, nejsou spojena s hmotnostním přírůstkem a nezvyšují kardiovaskulární riziko u nemocných s diabetem. V případě terapie glifloziny dochází naopak k poklesu hmotnosti a některé přípravky riziko kardiovaskulárních příhod signifikantně snižují. Tyto léky také příznivě ovlivňují srdeční selhání a chronické onemocnění ledvin, a to nejen u diabetiků. Podíl gliptinů i gliflozinů na léčbě diabetu 2. typu, ale také podávání gliflozinů u nemocných se srdečním selháním a chronickým onemocněním ledvin neustále narůstá, a to i díky dalším odborníkům, kteří se na jejich preskripci mohou nově podílet.
CELÝ ČLÁNEK
Gliptiny a glifloziny patří mezi relativně nová antidiabetika, která mají nízké riziko hypoglykemie, nejsou spojena s hmotnostním přírůstkem a nezvyšují kardiovaskulární riziko u nemocných s diabetem. V případě terapie glifloziny dochází naopak k poklesu hmotnosti a některé přípravky riziko kardiovaskulárních příhod signifikantně snižují. Tyto léky také příznivě ovlivňují srdeční selhání a chronické onemocnění ledvin, a to nejen u diabetiků. Podíl gliptinů i gliflozinů na léčbě diabetu 2. typu, ale také podávání gliflozinů u nemocných se srdečním selháním a chronickým onemocněním ledvin neustále narůstá, a to i díky dalším odborníkům, kteří se na jejich preskripci mohou nově podílet.
Současné možnosti léčby chronické plicní hypertenze
04/2023 Prof. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Plicní hypertenze je definována jako syndrom charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici > 20 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji je plicní hypertenze důsledkem primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze, při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nekompletní reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy (iniciální kombinační léčba u pacientů bez kardiopulmonálních komorbidit, iniciální monoterapie u pacientů s kardiopulmonálními komorbiditami, opakovaná reevaluace během sledování a adekvátní modifikace léčby). U pacientů s plicní hypertenzí asociovanou se srdečními a plicními onemocněními se zvláštní pozornost soustředí na pacienty se závažnou prekapilární komponentou, respektive těžkou plicní hypertenzí (plicní cévní rezistence > 5 Woodových jednotek). U těchto pacientů, kteří se klinicky manifestují významnou hypoxemií, opakovanými epizodami pravostranné kardiální dekompenzace a echokardiografickým nálezem dilatované a dysfunkční pravé komory, je nutno vyloučit možnou koincidující příčinu prekapilární plicní hypertenze. Tito pacienti mají být diskutováni se specializovanými centry pro plicní hypertenzi s otázkou individualizované terapeutické intervence. U chronické tromboembolická plicní hypertenze je indikována doživotní antikoagulační léčba. O dalším způsobu léčby rozhoduje operabilita. U operabilní pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balónková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.
CELÝ ČLÁNEK
Plicní hypertenze je definována jako syndrom charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici > 20 mm Hg. Nejčastěji se vyskytuje u onemocnění srdce nebo plic. Vzácněji je plicní hypertenze důsledkem primárního postižení plicních cév (zejména plicní arteriální hypertenze, při postižení plicních arteriol a chronická tromboembolická plicní hypertenze související s nekompletní reperfuzí po akutní plicní embolii). V léčbě plicní arteriální hypertenze dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikováni k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikována farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5 a stimulátory solubilní guanylátcyklázy (iniciální kombinační léčba u pacientů bez kardiopulmonálních komorbidit, iniciální monoterapie u pacientů s kardiopulmonálními komorbiditami, opakovaná reevaluace během sledování a adekvátní modifikace léčby). U pacientů s plicní hypertenzí asociovanou se srdečními a plicními onemocněními se zvláštní pozornost soustředí na pacienty se závažnou prekapilární komponentou, respektive těžkou plicní hypertenzí (plicní cévní rezistence > 5 Woodových jednotek). U těchto pacientů, kteří se klinicky manifestují významnou hypoxemií, opakovanými epizodami pravostranné kardiální dekompenzace a echokardiografickým nálezem dilatované a dysfunkční pravé komory, je nutno vyloučit možnou koincidující příčinu prekapilární plicní hypertenze. Tito pacienti mají být diskutováni se specializovanými centry pro plicní hypertenzi s otázkou individualizované terapeutické intervence. U chronické tromboembolická plicní hypertenze je indikována doživotní antikoagulační léčba. O dalším způsobu léčby rozhoduje operabilita. U operabilní pacientů je indikována plicní endarterektomie. U inoperabilních pacientů a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po plicní endarterektomii je indikována balónková plicní angioplastika a/nebo farmakoterapie.
Farmakoterapie arteriální hypertenze u obézních pacientů s diabetes mellitus 2. typu
04/2023 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Výskyt arteriální hypertenze je u diabetiků 2. typu dvakrát častější než v běžné populaci a stoupá v závislosti na věku a délce trvání diabetu. Dobrá kontrola hypertenze u diabetiků je zásadní pro snížení kardiovaskulárního rizika a také mikrovaskulárních komplikací. Základem léčby hypertenze u diabetiků je blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému. V současných postupech se doporučuje preference kombinační antihypertenzní léčby a snaha o rychlou normalizaci krevního tlaku. Nová antidiabetika (inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 [sodium-glucose co-transporter 2, SGLT2] a agonisté glukagonu podobného peptidu 1 [glucagon-like peptide-1, GLP-1]) mají nezanedbatelný antihypertenzní účinek a představují novou příležitost k optimalizaci současné léčby hypertenze u diabetických pacientů. Agonisté GLP-1 mají i významný vliv na redukci tělesné hmotnosti. Tento článek shrnuje současné poznatky a doporučení v léčbě hypertenze u obézních diabetiků 2. typu.
CELÝ ČLÁNEK
Výskyt arteriální hypertenze je u diabetiků 2. typu dvakrát častější než v běžné populaci a stoupá v závislosti na věku a délce trvání diabetu. Dobrá kontrola hypertenze u diabetiků je zásadní pro snížení kardiovaskulárního rizika a také mikrovaskulárních komplikací. Základem léčby hypertenze u diabetiků je blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému. V současných postupech se doporučuje preference kombinační antihypertenzní léčby a snaha o rychlou normalizaci krevního tlaku. Nová antidiabetika (inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 [sodium-glucose co-transporter 2, SGLT2] a agonisté glukagonu podobného peptidu 1 [glucagon-like peptide-1, GLP-1]) mají nezanedbatelný antihypertenzní účinek a představují novou příležitost k optimalizaci současné léčby hypertenze u diabetických pacientů. Agonisté GLP-1 mají i významný vliv na redukci tělesné hmotnosti. Tento článek shrnuje současné poznatky a doporučení v léčbě hypertenze u obézních diabetiků 2. typu.
Současné možnosti léčby polycystické choroby ledvin autosomálně dominantního typu
04/2023 MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., DBA
PoLycystické onemocnění ledvin autosomálně dominantního typu je nejčastější dědičné onemocnění vedoucí k nezvratnému selhání ledvin. Mutace postihující nejčastěji geny pro polycystiny PKD1 a PKD2 podmiňují progresivní tvorbu a růst cyst a vedou k destrukci renálního parenchymu. Základem léčby je léčba podpůrná, zejména korekce hypertenze, a léčba specifická, zahrnující somatostatinová analoga a blokádu receptoru V2 pro vasopresin – tolvaptan. V současné době se řada studií zabývá dalšími terapeutickými modalitami.
CELÝ ČLÁNEK
PoLycystické onemocnění ledvin autosomálně dominantního typu je nejčastější dědičné onemocnění vedoucí k nezvratnému selhání ledvin. Mutace postihující nejčastěji geny pro polycystiny PKD1 a PKD2 podmiňují progresivní tvorbu a růst cyst a vedou k destrukci renálního parenchymu. Základem léčby je léčba podpůrná, zejména korekce hypertenze, a léčba specifická, zahrnující somatostatinová analoga a blokádu receptoru V2 pro vasopresin – tolvaptan. V současné době se řada studií zabývá dalšími terapeutickými modalitami.
Ozanimod
04/2023 Doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D.
Ozanimod je modulátor receptorů pro sfingosin-1fosfát (S1P) selektivní k receptorům typu 1 a 5 (S1PR1 a S1PR5), zatímco vůči typům 2, 3 a 4 vykazuje afinitu minimální nebo žádnou. Je indikován pro léčbu relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy a ulcerózní kolitidy. U těchto nemocí prokázal dobrou účinnost i bezpečnostní profil. Jeho mechanismus účinku spočívá především ve snížení migrace lymfocytů do místa zánětu centrální nervové soustavy a střev. Podává se perorálně jedenkrát denně v udržovací dávce 0,92 mg, v úvodu léčby se používá týdenní režim eskalace dávky. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou lymfopenie, nazofaryngitidy a elevace jaterních enzymů. Významné lékové interakce mohou nastat při kombinaci s imunosupresivy a bradykardizujícími léky, a také s induktory cytochromu P450, CYP2C8.
CELÝ ČLÁNEK
Ozanimod je modulátor receptorů pro sfingosin-1fosfát (S1P) selektivní k receptorům typu 1 a 5 (S1PR1 a S1PR5), zatímco vůči typům 2, 3 a 4 vykazuje afinitu minimální nebo žádnou. Je indikován pro léčbu relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy a ulcerózní kolitidy. U těchto nemocí prokázal dobrou účinnost i bezpečnostní profil. Jeho mechanismus účinku spočívá především ve snížení migrace lymfocytů do místa zánětu centrální nervové soustavy a střev. Podává se perorálně jedenkrát denně v udržovací dávce 0,92 mg, v úvodu léčby se používá týdenní režim eskalace dávky. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou lymfopenie, nazofaryngitidy a elevace jaterních enzymů. Významné lékové interakce mohou nastat při kombinaci s imunosupresivy a bradykardizujícími léky, a také s induktory cytochromu P450, CYP2C8.
Fixní kombinace olopatadinu a mometasonu v léčbě alergické rinitidy z pohledu účinnosti a bezpečnosti
04/2023 Doc. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Alergická rhinitis je v populaci vysoce prevalentní onemocnění, které se často vyskytuje komorbidně s asthma bronchiale. Charakterizováno je mimo jiné výrazným zhoršením kvality života, školního nebo pracovního výkonu a významným ekonomickým dopadem. Možnosti preventivních i léčebných opatření jsou poměrně pestré, avšak stále jsme u většiny nemocných odkázáni pouze na možnost tlumení klinické symptomatiky. Předložený text shrnuje základní farmakologické vlastnosti relativně nově využívané fixní kombinace antihistaminik s kortikosteroidem, olopatadinu s mometasonem, na pozadí jejího klinického využití právě u nemocných se symptomatickou alergickou rhinitis.
CELÝ ČLÁNEK
Alergická rhinitis je v populaci vysoce prevalentní onemocnění, které se často vyskytuje komorbidně s asthma bronchiale. Charakterizováno je mimo jiné výrazným zhoršením kvality života, školního nebo pracovního výkonu a významným ekonomickým dopadem. Možnosti preventivních i léčebných opatření jsou poměrně pestré, avšak stále jsme u většiny nemocných odkázáni pouze na možnost tlumení klinické symptomatiky. Předložený text shrnuje základní farmakologické vlastnosti relativně nově využívané fixní kombinace antihistaminik s kortikosteroidem, olopatadinu s mometasonem, na pozadí jejího klinického využití právě u nemocných se symptomatickou alergickou rhinitis.
Opioidy v léčbě chronické nenádorové bolesti
04/2023 Doc. MUDr. Jitka Fricová, Ph.D.
Článek přináší aktuální pohled na léčbu bolesti nenádorového původu silnými opioidy. Jedná se aktuální téma, protože léčba silnými opioidy je v posledních letech přehodnocována a jsou vydávána nová klinická doporučení k bezpečné preskripci opioidů. Uvedena je nejnovější forma transdermální léčby chronické bolesti s uvolňováním opioidu buprenorfinu sedm dní.
CELÝ ČLÁNEK
Článek přináší aktuální pohled na léčbu bolesti nenádorového původu silnými opioidy. Jedná se aktuální téma, protože léčba silnými opioidy je v posledních letech přehodnocována a jsou vydávána nová klinická doporučení k bezpečné preskripci opioidů. Uvedena je nejnovější forma transdermální léčby chronické bolesti s uvolňováním opioidu buprenorfinu sedm dní.
Léčba tromboembolické nemoci
04/2023 Doc. MUDr. Dalibor Musil, Ph.D.
Současné standardy moderní léčby tromboembolické nemoci (TEN) se opírají o doporučení American College of Chest Physicians (ACCP) z roku 2012 a jejich aktualizace z let 2016 a 2021. V současnosti je léčba TEN postavená na antikoagulaci. Neonkologičtí pacienti s TEN dnes musejí být přednostně léčení přímými perorálními antikoagulancii (direct oral anticoagulants, DOAC) (apixaban, dabigatran, edoxaban, rivaroxaban) (1B). Léky blokující působení vitaminu K (vitamin K antagonists, VKA) zůstávají první volbou pouze u prokázaného antifosfolipidového syndromu a u pacientů s clearance kreatininu (CrCl) < 15 ml/min nebo u dialyzovaných. Domácí léčba má vždy přednost před hospitalizací (1B), pokud je pacient schopný a ochotný se takto léčit, je kardiopulmonálně kompenzovaný, bez recentního krvácení, závažného jaterního nebo ledvinného onemocnění a významné trombocytopenie. Pacienti s akutní žilní trombózou provázenou subjektivními potížemi a otokem musejí na postižené dolní končetině alespoň první dva až tři měsíce nosit během dne kompresivní punčochu. Délka antikoagulační léčby (sekundární farmakotromboprofylaxe) by se měla v praxi odvíjet od stratifikace rizika recidivy TEN a rizika krvácení. Podle dnes platných doporučení American Society for Clinical Oncology (ASCO) z roku 2019 jsou první volbou u paraneoplastické TEN DOAC (apixaban, edoxaban, rivaroxaban) a nízkomolekulární hepariny (low molecular weight heparin, LMWH). Přímá perorální antikoagulancia by se neměla používat u pacientů s malignitami v trávicím a urogenitálním traktu, pokud hrozí lékové interakce, krvácení z gastrointestinálního traktu, u pacientů s CrCl < 15 ml/min nebo u dialyzovaných pacientů.
CELÝ ČLÁNEK
Současné standardy moderní léčby tromboembolické nemoci (TEN) se opírají o doporučení American College of Chest Physicians (ACCP) z roku 2012 a jejich aktualizace z let 2016 a 2021. V současnosti je léčba TEN postavená na antikoagulaci. Neonkologičtí pacienti s TEN dnes musejí být přednostně léčení přímými perorálními antikoagulancii (direct oral anticoagulants, DOAC) (apixaban, dabigatran, edoxaban, rivaroxaban) (1B). Léky blokující působení vitaminu K (vitamin K antagonists, VKA) zůstávají první volbou pouze u prokázaného antifosfolipidového syndromu a u pacientů s clearance kreatininu (CrCl) < 15 ml/min nebo u dialyzovaných. Domácí léčba má vždy přednost před hospitalizací (1B), pokud je pacient schopný a ochotný se takto léčit, je kardiopulmonálně kompenzovaný, bez recentního krvácení, závažného jaterního nebo ledvinného onemocnění a významné trombocytopenie. Pacienti s akutní žilní trombózou provázenou subjektivními potížemi a otokem musejí na postižené dolní končetině alespoň první dva až tři měsíce nosit během dne kompresivní punčochu. Délka antikoagulační léčby (sekundární farmakotromboprofylaxe) by se měla v praxi odvíjet od stratifikace rizika recidivy TEN a rizika krvácení. Podle dnes platných doporučení American Society for Clinical Oncology (ASCO) z roku 2019 jsou první volbou u paraneoplastické TEN DOAC (apixaban, edoxaban, rivaroxaban) a nízkomolekulární hepariny (low molecular weight heparin, LMWH). Přímá perorální antikoagulancia by se neměla používat u pacientů s malignitami v trávicím a urogenitálním traktu, pokud hrozí lékové interakce, krvácení z gastrointestinálního traktu, u pacientů s CrCl < 15 ml/min nebo u dialyzovaných pacientů.
Kombinovaná léčba subkutánně podávaným infliximabem a metotrexátem u pacientky s Crohnovou chorobou a enteropatickou artropatií – kazuistika
04/2023 MUDr. Barbora Pipek, Ph.D., MBA
Prezentujeme kazuistiku třicetileté pacientky s dlouholetou anamnézou Crohnovy choroby s postižením terminálního ilea včetně pravé části tračníku a limitující enteropatickou artropatiíi. Pro rozvoj kortikorezistence, sekundární selhání prvoliniové biologické léčby adalimumabem byla pacientka indikována k léčbě infliximabem a pro přetrvávající klinické revmatické obtíže bylo přistoupeno ke kombinované léčbě subkutánně podávaným metotrexátem a infliximabem s následným rozvojem klinické, laboratorní i endoskopické remise a výrazným zlepšením revmatických obtíží.
CELÝ ČLÁNEK
Prezentujeme kazuistiku třicetileté pacientky s dlouholetou anamnézou Crohnovy choroby s postižením terminálního ilea včetně pravé části tračníku a limitující enteropatickou artropatiíi. Pro rozvoj kortikorezistence, sekundární selhání prvoliniové biologické léčby adalimumabem byla pacientka indikována k léčbě infliximabem a pro přetrvávající klinické revmatické obtíže bylo přistoupeno ke kombinované léčbě subkutánně podávaným metotrexátem a infliximabem s následným rozvojem klinické, laboratorní i endoskopické remise a výrazným zlepšením revmatických obtíží.
Klinická zkušenost s použitím subkutánního infliximabu (CT-P13 SC – Remsima s.c.) v léčbě pacienta s ulcerózní kolitidou
04/2023 MUDr. Martin Vašátko
Biologická terapie je v dnešní době léčebným standardem u pacientů se středně těžkou až těžkou ulcerózní kolitidou, kteří nereagují na konvenční terapii, včetně kortikosteroidů a azathioprinu, nebo kteří tuto léčbu netolerují či je kontraindikována. Biosimilární infliximab (IFX) je pro léčbu idiopatických střevních zánětů (inflammatory bowel disease, IBD) v Evropské unii schválen od září 2013, do klinické praxe v České republice se dostal v roce 2015. V roce 2019 European Medicines Agency (EMA) povolila užívání biosimilárního infliximabu CT-P13 ve formě k subkutánnímu podávání ve všech indikacích původního přípravku. Kazuistické sdělení popisuje případ pacienta s těžkým průběhem ulcerózní kolitidy. Vysoká aktivita nemoci, selhání konvenční terapie a kortikodependence si u pacienta vyžádala zahájení biologické terapie biosimilárním IFX. Po počátečním vynikajícím léčebném účinku se po zhruba šesti měsících pacientův stav zhoršil, došlo k významnému snížení údolní koncentrace (trough level, TL) léčiva s významnou tvorbou protilátek. Na základě údajů o dosažení vyšších středních koncentrací IFX a nižší imunogenitě byla u pacienta zahájena léčba subkutánním IFX, která vedla k normalizaci protilátek, navýšení TL IFX a tím k opětovnému klinickému účinku.
CELÝ ČLÁNEK
Biologická terapie je v dnešní době léčebným standardem u pacientů se středně těžkou až těžkou ulcerózní kolitidou, kteří nereagují na konvenční terapii, včetně kortikosteroidů a azathioprinu, nebo kteří tuto léčbu netolerují či je kontraindikována. Biosimilární infliximab (IFX) je pro léčbu idiopatických střevních zánětů (inflammatory bowel disease, IBD) v Evropské unii schválen od září 2013, do klinické praxe v České republice se dostal v roce 2015. V roce 2019 European Medicines Agency (EMA) povolila užívání biosimilárního infliximabu CT-P13 ve formě k subkutánnímu podávání ve všech indikacích původního přípravku. Kazuistické sdělení popisuje případ pacienta s těžkým průběhem ulcerózní kolitidy. Vysoká aktivita nemoci, selhání konvenční terapie a kortikodependence si u pacienta vyžádala zahájení biologické terapie biosimilárním IFX. Po počátečním vynikajícím léčebném účinku se po zhruba šesti měsících pacientův stav zhoršil, došlo k významnému snížení údolní koncentrace (trough level, TL) léčiva s významnou tvorbou protilátek. Na základě údajů o dosažení vyšších středních koncentrací IFX a nižší imunogenitě byla u pacienta zahájena léčba subkutánním IFX, která vedla k normalizaci protilátek, navýšení TL IFX a tím k opětovnému klinickému účinku.
Dupilumab v léčbě atopické dermatitidy – klinické zkušenosti u dětí
04/2023 MUDr. Zuzana Plzáková, PhD.; MUDr. Radana Zachová; MUDr. Stanislava Polášková
Atopická dermatitida je chronické onemocnění, které může významně ovlivnit kvalitu života nejen dětského pacienta, ale i celé rodiny. Vyžaduje časově náročnou lokální léčbu. Dosavadní možnosti celkové léčby nebyly zcela uspokojivé, zejména z důvodu širokospektré imunosuprese a častých nežádoucích účinků. Článek představuje aktuálně dostupné možnosti cílené léčby tohoto zánětlivého kožního onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK
Atopická dermatitida je chronické onemocnění, které může významně ovlivnit kvalitu života nejen dětského pacienta, ale i celé rodiny. Vyžaduje časově náročnou lokální léčbu. Dosavadní možnosti celkové léčby nebyly zcela uspokojivé, zejména z důvodu širokospektré imunosuprese a častých nežádoucích účinků. Článek představuje aktuálně dostupné možnosti cílené léčby tohoto zánětlivého kožního onemocnění.