02/2020
Prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc.
02/2020
Arteriální hypertenze není samostatným atestačním oborem, jedná se však o nejčastější onemocnění kardiovaskulárního systému s prevalencí v dospělé populaci 35-40 %. Znamená to, že jen v České republice máme kolem 2 milionů osob trpících vysokým krevním tlakem. Arteriální hypertenze je typickým multidisciplinárním oborem vnitřního lékařství a kardiologie, zasahujícím navíc do řady dalších oblastí, jako je pediatrie, endokrinologie, diabetologie, nefrologie, neurologie, farmakologie či psychiatrie. V České republice má výzkum a léčba hypertenze mnohaletou tradici díky osobnostem typu prof. Vančury, prof. Broda, prof. Horkého či prof. Widimského seniora. A mohli bychom jmenovat řadu dalších významných lékařů, to však není záměrem tohoto textu.
CELÝ ČLÁNEK
Arteriální hypertenze není samostatným atestačním oborem, jedná se však o nejčastější onemocnění kardiovaskulárního systému s prevalencí v dospělé populaci 35-40 %. Znamená to, že jen v České republice máme kolem 2 milionů osob trpících vysokým krevním tlakem. Arteriální hypertenze je typickým multidisciplinárním oborem vnitřního lékařství a kardiologie, zasahujícím navíc do řady dalších oblastí, jako je pediatrie, endokrinologie, diabetologie, nefrologie, neurologie, farmakologie či psychiatrie. V České republice má výzkum a léčba hypertenze mnohaletou tradici díky osobnostem typu prof. Vančury, prof. Broda, prof. Horkého či prof. Widimského seniora. A mohli bychom jmenovat řadu dalších významných lékařů, to však není záměrem tohoto textu.
Inhibitory SGLT2 - glifloziny a kardiovaskulární onemocnění
02/2020 Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., FESC; prof. MUDr. Lenka Špinarová, CSc., FESC; prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc.
Diabetes mellitus 2. typu (DM2T) a kardiovaskulární onemocnění jsou velmi častá společná onemocnění a jejich výskyt roste s věkem. Z kardiovaskulárních onemocnění u diabetiků je zájem soustředěn především na srdeční selhání. Inhibitory receptoru sodíko-glukózového kotransportéru typu 2 (sodium-glucose cotransporter 2, SGLT2) - glifloziny - znamenají nový přístup k léčbě DM2T a srdečního selhání, začínají však pronikat i do sekundární prevence ischemické choroby srdeční a částečně i do prevence primární, především do léčby hypertenze. Zásadního průlomu v tomto směru dosáhly studie s dapagliflozinem, především studie DECLARE u nemocných s DM2T a kardiovaskulárním onemocněním a studie DAPA-HF u nemocných se srdečním onemocněním s DM2T i bez něj, které tak navázaly na studie s empagliflozinem u DM2T a srdečního selhání (EMPA-REG OUTCOME), ale i na studie s canagliflozinem, které zkoumaly např. i nefroprotektivitu (CANVAS, CREDENCE). Je velmi pravděpodobné, že výsledky studie DECLARE povedou ke změně guidelines, kdy inhibitory SGLT2 mohou získat pro léčbu srdečního selhání a diabetes mellitus indikaci IA, neboť jsou již minimálně dvě velké ukončené mortalitní studie - kromě DECLARE také EMPA-REG OUTCOME.
CELÝ ČLÁNEK
Diabetes mellitus 2. typu (DM2T) a kardiovaskulární onemocnění jsou velmi častá společná onemocnění a jejich výskyt roste s věkem. Z kardiovaskulárních onemocnění u diabetiků je zájem soustředěn především na srdeční selhání. Inhibitory receptoru sodíko-glukózového kotransportéru typu 2 (sodium-glucose cotransporter 2, SGLT2) - glifloziny - znamenají nový přístup k léčbě DM2T a srdečního selhání, začínají však pronikat i do sekundární prevence ischemické choroby srdeční a částečně i do prevence primární, především do léčby hypertenze. Zásadního průlomu v tomto směru dosáhly studie s dapagliflozinem, především studie DECLARE u nemocných s DM2T a kardiovaskulárním onemocněním a studie DAPA-HF u nemocných se srdečním onemocněním s DM2T i bez něj, které tak navázaly na studie s empagliflozinem u DM2T a srdečního selhání (EMPA-REG OUTCOME), ale i na studie s canagliflozinem, které zkoumaly např. i nefroprotektivitu (CANVAS, CREDENCE). Je velmi pravděpodobné, že výsledky studie DECLARE povedou ke změně guidelines, kdy inhibitory SGLT2 mohou získat pro léčbu srdečního selhání a diabetes mellitus indikaci IA, neboť jsou již minimálně dvě velké ukončené mortalitní studie - kromě DECLARE také EMPA-REG OUTCOME.
Agonizace GLP-1 v kardiologii
02/2020 Prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.
Agonisté receptoru peptidu 1 podobného glukagonu (glucagon-like peptide-1, GLP-1) napodobují inkretin, který potencuje sekreci inzulínu v závislosti na glykemii a tlumí produkci glukagonu. Kromě působení na glukózový metabolismus má protektivní přímé i nepřímé účinky na kardiovaskulární systém. Jsou představeny studie s jednotlivými přípravky i poslední metaanalýza studií s agonisty GLP-1 ve srovnání s inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru typu 2 (sodium-glucose cotransporter 2, SGLT2). Je uvedena indikace agonistů GLP-1 v léčbě diabetu podle současného stanoviska expertů z roku 2019.
CELÝ ČLÁNEK
Agonisté receptoru peptidu 1 podobného glukagonu (glucagon-like peptide-1, GLP-1) napodobují inkretin, který potencuje sekreci inzulínu v závislosti na glykemii a tlumí produkci glukagonu. Kromě působení na glukózový metabolismus má protektivní přímé i nepřímé účinky na kardiovaskulární systém. Jsou představeny studie s jednotlivými přípravky i poslední metaanalýza studií s agonisty GLP-1 ve srovnání s inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru typu 2 (sodium-glucose cotransporter 2, SGLT2). Je uvedena indikace agonistů GLP-1 v léčbě diabetu podle současného stanoviska expertů z roku 2019.
Strategie hypolipidemické léčby u akutního koronárního syndromu
02/2020 Doc. MUDr. Petr Ošťádal, Ph.D., FESC
Nedávno publikovaná nová doporučení pro léčbu dyslipidemií Evropské kardiologické společnosti a Evropské společnosti pro aterosklerózu zásadně mění pravidla pro léčbu nemocných s akutním koronárním syndromem (AKS). Cílová hodnota LDL (low density lipoprotein) cholesterolu se snížila na < 1,4 mmol/l a kromě dlouho doporučované intenzivní statinové léčby jsou dnes k dispozici další hypolipidemika, především inhibitory proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9). Správně vedená hypolipidemická léčba může výrazně zlepšit prognózu po AKS.
CELÝ ČLÁNEK
Nedávno publikovaná nová doporučení pro léčbu dyslipidemií Evropské kardiologické společnosti a Evropské společnosti pro aterosklerózu zásadně mění pravidla pro léčbu nemocných s akutním koronárním syndromem (AKS). Cílová hodnota LDL (low density lipoprotein) cholesterolu se snížila na < 1,4 mmol/l a kromě dlouho doporučované intenzivní statinové léčby jsou dnes k dispozici další hypolipidemika, především inhibitory proprotein konvertázy subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9). Správně vedená hypolipidemická léčba může výrazně zlepšit prognózu po AKS.
Antitrombotická léčba u pacientů s kardiovaskulárními projevy antifosfolipidového syndromu
02/2020 Doc. MUDr. Jana Hirmerová, Ph.D.
Antifosfolipidový syndrom (antiphospholipid syndrome, APS) je systémové autoimunitní onemocnění, vyznačující se přítomností antifosfolipidových protilátek a různorodými klinickými projevy, z nichž dominují trombóza a/nebo komplikace gravidity. Nejčastější manifestací je žilní tromboembolie, následovaná ischemickou cévní mozkovou příhodou. Léčba akutní příhody se neliší od pacientů bez APS. Vzhledem k vysokému riziku recidivy trombózy je velmi důležité dbát na sekundární antitrombotickou prevenci. Pilířem léčby jsou antikoagulancia, a to i ve většině případů arteriálních trombóz (i intervenčně řešených). Nová (přímá) antikoagulancia se podle dosavadních dat u pacientů s APS nedoporučují. Lékem první volby zůstává warfarin, obvykle ve zvyklé intenzitě (mezinárodní normalizovaný poměr [international normalized ratio, INR] 2-3), v některých velmi rizikových případech či při recidivě trombózy i přes zavedenou léčbu je nutno zvýšit cílový INR na 3-4 či warfarin kombinovat s kyselinou acetylsalicylovou. Přerušení plné antikoagulační léčby (např. z důvodu operace) je nutno minimalizovat a dbát na důslednou tromboprofylaxi nízkomolekulárním heparinem. Problematika APS je velmi složitá a vyžaduje interdisciplinární spolupráci.
CELÝ ČLÁNEK
Antifosfolipidový syndrom (antiphospholipid syndrome, APS) je systémové autoimunitní onemocnění, vyznačující se přítomností antifosfolipidových protilátek a různorodými klinickými projevy, z nichž dominují trombóza a/nebo komplikace gravidity. Nejčastější manifestací je žilní tromboembolie, následovaná ischemickou cévní mozkovou příhodou. Léčba akutní příhody se neliší od pacientů bez APS. Vzhledem k vysokému riziku recidivy trombózy je velmi důležité dbát na sekundární antitrombotickou prevenci. Pilířem léčby jsou antikoagulancia, a to i ve většině případů arteriálních trombóz (i intervenčně řešených). Nová (přímá) antikoagulancia se podle dosavadních dat u pacientů s APS nedoporučují. Lékem první volby zůstává warfarin, obvykle ve zvyklé intenzitě (mezinárodní normalizovaný poměr [international normalized ratio, INR] 2-3), v některých velmi rizikových případech či při recidivě trombózy i přes zavedenou léčbu je nutno zvýšit cílový INR na 3-4 či warfarin kombinovat s kyselinou acetylsalicylovou. Přerušení plné antikoagulační léčby (např. z důvodu operace) je nutno minimalizovat a dbát na důslednou tromboprofylaxi nízkomolekulárním heparinem. Problematika APS je velmi složitá a vyžaduje interdisciplinární spolupráci.
Speciální situace v diagnostice a managementu arteriální hypertenze: hypertenze bílého pláště a maskovaná hypertenze
02/2020 Prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.
Hypertenze bílého pláště je velmi častý jev. Vyskytuje se asi u třetiny osob s patologickým krevním tlakem (TK) měřeným v ordinaci, a to typicky u žen, ve vyšším věku a u nekuřáků. Prognostická data nejsou zcela spolehlivá, protože velká část jedinců s tímto typem TK je léčena na podkladě vysokého TK v ordinaci; existují práce s dlouhodobým sledováním, ukazující, že kardiovaskulární riziko je zvýšené oproti jedincům s normálním TK. Opačný jev je maskovaná hypertenze. V populačních studiích byl zjištěn její výskyt ve 13 %. Je častá u mužů, zejména ve věku 30-50 let, u kuřáků s nepříznivým rizikovým profilem a také u diabetiků. Riziko budoucího výskytu kardiovaskulárních příhod se blíží trvalé hypertenzi. Důležité je její vyhledávání, a proto bychom měli doporučovat domácí měření TK i těm jedincům, kteří mají normální TK v ordinaci. Neexistují prospektivní studie léčby hypertenze bílého pláště ani maskované hypertenze. U obou typů hypertenze lze zvolit jen nefarmakologická opatření, pokud je kardiovaskulární riziko nízké; u těch jedinců, kteří mají zároveň další kardiovaskulární rizikové faktory nebo orgánové komplikace hypertenze, je nutno zvážit léčbu, kdy však můžeme postupovat pouze empiricky.
CELÝ ČLÁNEK
Hypertenze bílého pláště je velmi častý jev. Vyskytuje se asi u třetiny osob s patologickým krevním tlakem (TK) měřeným v ordinaci, a to typicky u žen, ve vyšším věku a u nekuřáků. Prognostická data nejsou zcela spolehlivá, protože velká část jedinců s tímto typem TK je léčena na podkladě vysokého TK v ordinaci; existují práce s dlouhodobým sledováním, ukazující, že kardiovaskulární riziko je zvýšené oproti jedincům s normálním TK. Opačný jev je maskovaná hypertenze. V populačních studiích byl zjištěn její výskyt ve 13 %. Je častá u mužů, zejména ve věku 30-50 let, u kuřáků s nepříznivým rizikovým profilem a také u diabetiků. Riziko budoucího výskytu kardiovaskulárních příhod se blíží trvalé hypertenzi. Důležité je její vyhledávání, a proto bychom měli doporučovat domácí měření TK i těm jedincům, kteří mají normální TK v ordinaci. Neexistují prospektivní studie léčby hypertenze bílého pláště ani maskované hypertenze. U obou typů hypertenze lze zvolit jen nefarmakologická opatření, pokud je kardiovaskulární riziko nízké; u těch jedinců, kteří mají zároveň další kardiovaskulární rizikové faktory nebo orgánové komplikace hypertenze, je nutno zvážit léčbu, kdy však můžeme postupovat pouze empiricky.
Antiarytmická farmakoterapie dneška: jaká je její úloha
02/2020 Doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D.
Farmakologická léčba arytmií je, i přes významný rozvoj nefarmakologických metod, stále platnou a potřebnou součástí terapie pacientů s poruchami srdečního rytmu. Farmakologické a nefarmakologické přístupy je nutné chápat komplementárně, nikoliv jen jako konkurenční přístupy v léčbě. V řadě případů antiarytmická léčba předchází indikaci ke katetrizační ablaci nebo zlepšuje její výsledek. Antiarytmika jsou důležitou léčbou i u nemocných se zavedenou přístrojovou terapií. U nemocných s implantovanými kardiostimulátory, které zabezpečí léčbu bradykardií, je antiarytmická léčba často nezbytnou součástí ovlivňující současně přítomné tachykardické epizody. Indikace k arytmické léčbě jsou rozdílné podle přítomné poruchy srdečního rytmu. Volba konkrétního antiarytmika je odvislá od individuálního profilu nemocného. U antiarytmické léčby nelze pominout nemalé riziko nežádoucích účinků, stejně jako její možný proarytmický efekt. Pro antiarytmickou léčbu je příznačná praktická absence mortalitních dat.
CELÝ ČLÁNEK
Farmakologická léčba arytmií je, i přes významný rozvoj nefarmakologických metod, stále platnou a potřebnou součástí terapie pacientů s poruchami srdečního rytmu. Farmakologické a nefarmakologické přístupy je nutné chápat komplementárně, nikoliv jen jako konkurenční přístupy v léčbě. V řadě případů antiarytmická léčba předchází indikaci ke katetrizační ablaci nebo zlepšuje její výsledek. Antiarytmika jsou důležitou léčbou i u nemocných se zavedenou přístrojovou terapií. U nemocných s implantovanými kardiostimulátory, které zabezpečí léčbu bradykardií, je antiarytmická léčba často nezbytnou součástí ovlivňující současně přítomné tachykardické epizody. Indikace k arytmické léčbě jsou rozdílné podle přítomné poruchy srdečního rytmu. Volba konkrétního antiarytmika je odvislá od individuálního profilu nemocného. U antiarytmické léčby nelze pominout nemalé riziko nežádoucích účinků, stejně jako její možný proarytmický efekt. Pro antiarytmickou léčbu je příznačná praktická absence mortalitních dat.
Vývoj v oblasti farmakoterapie arteriální hypertenze
02/2020 Doc. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.
Článek je věnován novým antihypertenzním lékům testovaným v klinických studiích s nadějí časného použití v běžné klinické praxi. Jedná se o souhrn několika skupin léků se zaměřením na jejich mechanismus působení, efektivitu a nežádoucí účinky. Nejblíže uvedení do klinické praxe má nesteroidní inhibitor aldosteronových receptorů finerenon.
CELÝ ČLÁNEK
Článek je věnován novým antihypertenzním lékům testovaným v klinických studiích s nadějí časného použití v běžné klinické praxi. Jedná se o souhrn několika skupin léků se zaměřením na jejich mechanismus působení, efektivitu a nežádoucí účinky. Nejblíže uvedení do klinické praxe má nesteroidní inhibitor aldosteronových receptorů finerenon.
Fixní dvoj/trojkombinace v léčbě arteriální hypertenze - jsou vhodné při zahájení léčby?
02/2020 MUDr. Milan Plíva
Arteriální hypertenze je nejčastějším rizikovým faktorem kardiovaskulárních chorob, které zůstávají hlavní příčinou mortality v průmyslově vyspělých zemích. Cílových hodnot krevního tlaku dosahuje stále pouze menšina léčených pacientů, a to i přes relativně snadnou diagnostiku a široké spektrum možností farmakologické léčby. Jako hlavní příčiny této skutečnosti jsou vnímány především špatná adherence a perzistence pacientů k léčbě. Poslední verze doporučení pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze Evropské kardiologické společnosti / Evropské společnosti pro hypertenzi z roku 2018 klade mimo jiné důraz na včasné zahájení farmakologické léčby - optimálně s použitím fixní kombinace antihypertenziv (inhibitor systému renin-angiotenzin-aldosteron + blokátor vápníkových kanálů / diuretikum) u většiny pacientů s důrazem na co nejrychlejší dosažení cílových hodnot krevního tlaku.
CELÝ ČLÁNEK
Arteriální hypertenze je nejčastějším rizikovým faktorem kardiovaskulárních chorob, které zůstávají hlavní příčinou mortality v průmyslově vyspělých zemích. Cílových hodnot krevního tlaku dosahuje stále pouze menšina léčených pacientů, a to i přes relativně snadnou diagnostiku a široké spektrum možností farmakologické léčby. Jako hlavní příčiny této skutečnosti jsou vnímány především špatná adherence a perzistence pacientů k léčbě. Poslední verze doporučení pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze Evropské kardiologické společnosti / Evropské společnosti pro hypertenzi z roku 2018 klade mimo jiné důraz na včasné zahájení farmakologické léčby - optimálně s použitím fixní kombinace antihypertenziv (inhibitor systému renin-angiotenzin-aldosteron + blokátor vápníkových kanálů / diuretikum) u většiny pacientů s důrazem na co nejrychlejší dosažení cílových hodnot krevního tlaku.
Biosimilární adalimumab v klinické praxi
02/2020 MUDr. Karin Malíčková; MUDr. Veronika Hrubá; prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Biologické léčivé přípravky (biologika, biologická léčiva) jsou nepostradatelnými léky při terapii chronických imunopatologických chorob s těžkým průběhem, a to zejména při neúčinnosti či intoleranci konvenčních léčebných postupů. Představují však velkou ekonomickou zátěž pro zdravotnický systém. Biosimilární léčiva, jako léky strukturálně velmi podobné a zároveň cenově mnohem dostupnější než originální léčiva, přispívají k udržitelnosti nákladů na zdravotní péči a zároveň omezují nerovnost v přístupu pacientů k této vysoce účinné léčbě. Článek shrnuje význam biosimilárních léčivých přípravků s důrazem na nově dostupný biosimilární adalimumab a na jeho využití u idiopatických střevních zánětů.
CELÝ ČLÁNEK
Biologické léčivé přípravky (biologika, biologická léčiva) jsou nepostradatelnými léky při terapii chronických imunopatologických chorob s těžkým průběhem, a to zejména při neúčinnosti či intoleranci konvenčních léčebných postupů. Představují však velkou ekonomickou zátěž pro zdravotnický systém. Biosimilární léčiva, jako léky strukturálně velmi podobné a zároveň cenově mnohem dostupnější než originální léčiva, přispívají k udržitelnosti nákladů na zdravotní péči a zároveň omezují nerovnost v přístupu pacientů k této vysoce účinné léčbě. Článek shrnuje význam biosimilárních léčivých přípravků s důrazem na nově dostupný biosimilární adalimumab a na jeho využití u idiopatických střevních zánětů.
Blokáda IL-1 v léčbě autoinflamatorních onemocnění u dětí
02/2020 MUDr. Hana Malcová, Ph.D.; MUDr. Dita Cebecauerová, Ph.D.; MUDr. Tomáš Milota; doc. MUDr. Rudolf Horváth, Ph.D.
Interleukin 1 (IL-1) je jeden z hlavních cytokinů, které se uplatňují v regulaci systémového zánětu. Zavedením léků umožňujících jeho specifickou inhibici se dramaticky zlepšila prognóza řady onemocnění, u nichž systémový zánět patří mezi dominantní projevy. Jedná se o celou definovanou skupinu, kterou souhrnně nazýváme autoinflamatorní nemoci (autoinflammatory diseases, AID), vyznačující se dysregulací zánětlivé reakce s excesivní a nekontrolovanou nadprodukcí především IL-1β. Mezi tyto choroby bývá v poslední době řazena i jedna z forem juvenilní idiopatické artritidy (juvenile idiopathic arthritis, JIA), tzv. systémová JIA (sJIA). Důvodem je mimo jiné i významná odlišnost od jiných typů JIA a také dobrá reakce na inhibitory IL-1.
V současné době jsou k dispozici dva inhibitory IL-1 s prokázanou účinností v léčbě AID včetně sJIA, pro které Evropská léková agentura (EMA) schválila indikaci k jejich podávání. Jsou to anakinra a canakinumab. Studie s inhibitory IL-1 publikované v posledních letech potvrzují trvalé snížení aktivity onemocnění u většiny AID s přijatelným bezpečnostním profilem a uspokojivou snášenlivostí. Výsledky studií u pacientů se sJIA navíc naznačují, že časné zahájení blokády IL-1, jako terapie první linie, může využít „okna příležitosti“, ve kterém lze patofyziologii nemoci změnit, aby nedošlo k rozvoji chronické artritidy. Tento přehled podává aktuální informaci o použití inhibitorů IL-1, jejich účinnosti, bezpečnosti a snášenlivosti v léčbě AID a diskutuje důvody použití těchto léků.
CELÝ ČLÁNEK
Interleukin 1 (IL-1) je jeden z hlavních cytokinů, které se uplatňují v regulaci systémového zánětu. Zavedením léků umožňujících jeho specifickou inhibici se dramaticky zlepšila prognóza řady onemocnění, u nichž systémový zánět patří mezi dominantní projevy. Jedná se o celou definovanou skupinu, kterou souhrnně nazýváme autoinflamatorní nemoci (autoinflammatory diseases, AID), vyznačující se dysregulací zánětlivé reakce s excesivní a nekontrolovanou nadprodukcí především IL-1β. Mezi tyto choroby bývá v poslední době řazena i jedna z forem juvenilní idiopatické artritidy (juvenile idiopathic arthritis, JIA), tzv. systémová JIA (sJIA). Důvodem je mimo jiné i významná odlišnost od jiných typů JIA a také dobrá reakce na inhibitory IL-1.
V současné době jsou k dispozici dva inhibitory IL-1 s prokázanou účinností v léčbě AID včetně sJIA, pro které Evropská léková agentura (EMA) schválila indikaci k jejich podávání. Jsou to anakinra a canakinumab. Studie s inhibitory IL-1 publikované v posledních letech potvrzují trvalé snížení aktivity onemocnění u většiny AID s přijatelným bezpečnostním profilem a uspokojivou snášenlivostí. Výsledky studií u pacientů se sJIA navíc naznačují, že časné zahájení blokády IL-1, jako terapie první linie, může využít „okna příležitosti“, ve kterém lze patofyziologii nemoci změnit, aby nedošlo k rozvoji chronické artritidy. Tento přehled podává aktuální informaci o použití inhibitorů IL-1, jejich účinnosti, bezpečnosti a snášenlivosti v léčbě AID a diskutuje důvody použití těchto léků.
Aktuální farmakoterapeutické přístupy u pacientů s ulcerózní kolitidou
02/2020 MUDr. Ivana Mikoviny Kajzrlíková, Ph.D.
Uicerózní koLitida je chronické zánětLivé onemocnění, které postihuje tlusté střevo. Rozsah onemocnění je variabilní, kontinuálně od rekta orálně. Jedná se o celoživotní nemoc, na jejímž vzniku se podílejí faktory genetické i vlivy vnějšího prostředí. Charakteristické je střídání období klidu a vzplanutí nemoci. Vzhledem k nejasné etioLogii kauzální Léčba není známa, dostupné přípravky působí útlumem zánětu. Konvenční Léčba zahrnuje aminosaLicyLáty, kortikosteroidy a imunosupresiva. V současné době jsou k dispozici četné přípravky bioLogické Léčby působící na různých místech zánětLivé kaskády, do skupiny monokLonáLních protiLátek patří infliximab, adaLimumab, goLimumab, vedoLizumab a ustekinumab. Novější přípravky, takzvané maLé moLekuLy, představuje tofacitinib.
CELÝ ČLÁNEK
Uicerózní koLitida je chronické zánětLivé onemocnění, které postihuje tlusté střevo. Rozsah onemocnění je variabilní, kontinuálně od rekta orálně. Jedná se o celoživotní nemoc, na jejímž vzniku se podílejí faktory genetické i vlivy vnějšího prostředí. Charakteristické je střídání období klidu a vzplanutí nemoci. Vzhledem k nejasné etioLogii kauzální Léčba není známa, dostupné přípravky působí útlumem zánětu. Konvenční Léčba zahrnuje aminosaLicyLáty, kortikosteroidy a imunosupresiva. V současné době jsou k dispozici četné přípravky bioLogické Léčby působící na různých místech zánětLivé kaskády, do skupiny monokLonáLních protiLátek patří infliximab, adaLimumab, goLimumab, vedoLizumab a ustekinumab. Novější přípravky, takzvané maLé moLekuLy, představuje tofacitinib.
Dupilumab v léčbě atopického ekzému
02/2020 MUDr. Iva Karlová
Atopická dermatitida je chronická zánětlivá dermatóza. V patogenezi tohoto onemocnění hraje hlavní roli genetická dispozice k imunologické dysbalanci a dysfunkci kožní bariéry. V terapii mírných a středních forem atopické dermatitidy je dostačující zevní léčba. V těžkých případech atopické dermatitidy je u dospělých pacientů indikována celková terapie cyklosporinem A. Novou terapeutickou možnost představuje dupilumab, humánní monoklonální protilátka proti α podjednotce receptoru pro interleukin 4. Terapie dupilumabem je indikována u pacientů s těžkou formou atopické dermatitidy při nedostatečné účinnosti konvenční systémové imunosupresivní terapie nebo u pacientů, kteří touto léčbou nemohou být léčeni z důvodu intolerance nebo kontraindikace.
CELÝ ČLÁNEK
Atopická dermatitida je chronická zánětlivá dermatóza. V patogenezi tohoto onemocnění hraje hlavní roli genetická dispozice k imunologické dysbalanci a dysfunkci kožní bariéry. V terapii mírných a středních forem atopické dermatitidy je dostačující zevní léčba. V těžkých případech atopické dermatitidy je u dospělých pacientů indikována celková terapie cyklosporinem A. Novou terapeutickou možnost představuje dupilumab, humánní monoklonální protilátka proti α podjednotce receptoru pro interleukin 4. Terapie dupilumabem je indikována u pacientů s těžkou formou atopické dermatitidy při nedostatečné účinnosti konvenční systémové imunosupresivní terapie nebo u pacientů, kteří touto léčbou nemohou být léčeni z důvodu intolerance nebo kontraindikace.
Právní aspekty a důsledky elektronické preskripce
02/2020 JUDr. Jana Konečná, Ph.D.
Předepisování léčivých přípravků má od 1. 1. 2020 nová pravidla, která přináší pro poskytovatele zdravotních služeb nová vyhláška upravující používání receptů v elektronické a listinné podobě. Změny se týkají především údajů uváděných na receptu. Novinkou je i lékový záznam, který umožňuje pacientovi, lékaři, farmaceutovi a klinickému farmaceutovi nahlížení na údaje o léčivých přípravcích předepsaných a vydaných konkrétnímu pacientovi.
CELÝ ČLÁNEK
Předepisování léčivých přípravků má od 1. 1. 2020 nová pravidla, která přináší pro poskytovatele zdravotních služeb nová vyhláška upravující používání receptů v elektronické a listinné podobě. Změny se týkají především údajů uváděných na receptu. Novinkou je i lékový záznam, který umožňuje pacientovi, lékaři, farmaceutovi a klinickému farmaceutovi nahlížení na údaje o léčivých přípravcích předepsaných a vydaných konkrétnímu pacientovi.