Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek endokrinologie. Zobrazit všechny články

Zpráva z kongresu Americké diabetologické asociace 2019 v San Franciscu

04/2019 Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.
Kongres Americké diabetologické asociace (American Diabetes Association, ADA) se v letošním roce uskutečnil v kalifornském San Franciscu. Tradičně na něm byly prezentovány výsledky řady důležitých studií a nutno konstatovat, že ani o překvapivé výsledky v letošním roce nebyla nouze.
CELÝ ČLÁNEK

Management hypotyreózy v ordinaci všeobecného praktického lékaře

04/2019 Doc. MUDr. Jan Jiskra, Ph.D.
Hypotyreóza je onemocnění masového výskytu s prevalencí 5-10 %, včetně subkLinických forem. Nejčastější příčinou je autoimunitní (Hashimotova) tyreoiditida. Základním diagnostickým testem je stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu (thyroid-stimuLating hormone, TSH) v krvi, která je u periferní hypotyreózy zvýšena. Je-Li vzestup provázený poklesem koncentrace volného tyroxinu (free thyroxine, FT4), jde o manifestní hypotyreózu. Podmínkou pro stanovení diagnózy „subklinická hypotyreóza" je trvalá elevace (přetrvává v odstupu 3-6 měsíců) koncentrace TSH tyreoidální etiologie. Podstatou léčby je hormonální substituce. U více než 95 % pacientů s hypotyreózou jde o jednoduchou substituci levotyroxinem v perorálním tabletovém přípravku. Problémy někdy může činit rozhodnutí, zda léčit pacienty se subklinickou hypotyreózou, nebo situace, kdy se perorální substituce levotyroxinem řídí odlišnými pravidly (např. u pacientů s kardiovaskulárními chorobami, s karcinomem štítné žlázy, vyššího věku a u žen v graviditě).
CELÝ ČLÁNEK

Endokrinní orbitopatie

04/2019 MUDr. Otmar Stránský
Endokrinní orbitopatie je závažná progresivní oční komplikace asociovaná s autoimunitním onemocněním štítné žlázy; nejčastěji se vyskytuje u Gravesovy-Basedowovy tyreotoxikózy. V závažných případech může vést k trvalému poškození zrakových funkcí, exoftalmu, diplopii, periorbitálnímu edému s rizikem poklesu vizu až úplné ztráty zraku. Vzhledem k autoimunitní povaze onemocnění jsou v léčbě využívána především imunosupresiva a protizánětlivě působící látky, jakými jsou zejména kortikosteroidy, v ojedinělých případech pak cyklosporin A a analoga somatostatinu. Prakticky bez účinku, s převahou nežádoucích účinků jsou výsledky léčby cyclophosphamidem a azathioprinem; specifická biologická anticytokinová léčba je zatím pouze v experimentálním testování. Léčba endokrinní orbitopatie vyžaduje multidisciplinární přístup, který individuálně optimalizuje léčebnou strategii podle závažnosti a aktivity onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK

Canagliflozin snižuje u pacientů s diabetem 2. typu a nefropatií riziko progrese chronické renální insuficience - hlavní výsledky studie CREDENCE

04/2019 Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN; MUDr. Jan Vachek
Diabetické onemocnění ledvin na podkladě diabetů 2. typu je nejčastější příčinou chronického selhání ledvin vyžadujícího léčbu náhradou funkce ledvin. Inhibice systému renin-angiotenzin u pacientů s diabetem 2. typu zpomaluje, ale nezastavuje progresi chronického onemocnění ledvin. Canagliflozin, inhibitor kontransportu sodíku a glukózy (SGLT2) v proximálním tubulu ledviny, ve studii CREDENCE významně snížil riziko primární složený cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu, vývoj terminálního selhání ledvin a kardiovaskulární mortalitu) i renální specifický cílový parametr (zdvojnásobení sérové koncentrace kreatininu a vývoj terminálního selhání ledvin). Inhibitory SGLT2 s prokázaným renoprotektivním účinkem by měly být u pacientů s diabetem 2. typu a chronickým onemocněním ledvin lékem volby.
CELÝ ČLÁNEK

Diabetes mellitus, poruchy kognitivních funkcí a demence

04/2019 MUDr. Martina Lášticová; doc. MUDr. Alena Šmahelová, Ph.D.
Se stárnutím populace a souvisejícím nárůstem počtu pacientů s chronickým onemocněním se výrazně zvyšuje jak výskyt diabetu, tak i demence. Pacienti s diabetes mellitus 2., ale i 1. typu mají vyšší riziko kognitivních poruch včetně demence. Potenciálním mechanismem, kterým může diabetes mellitus 2. typu zvyšovat riziko kognitivních dysfunkcí, je inzulinová rezistence. Možnosti léčby demence jsou v současné době omezené, důležitá je proto prevence, úprava životosprávy a dobrá kompenzace diabetu.
CELÝ ČLÁNEK

Vitamin D a vitamin K a jejich souvislost s osteoporózou

03/2019 MUDr. Jana Čepová, Ph.D., MBA; Ing. Kateřina Dunovská; Ing. Eva Klapková, Ph.D.
Osteoporóza se stává celosvětovým problémem veřejného zdraví. Včasný záchyt osteoporózy je minimální, jelikož je dlouhou dobu bezpříznaková. To většinou vede k rozpoznání osteoporózy až po vzniku zlomeniny, nejčastěji v oblasti kyčle či obratlů. Zlomenina většinou vznikne neadekvátní silou. Stanovování obsahu vitaminu D zažívá v posledních letech „boom“. Někteří výrobci základních potravin již provádějí fortifikaci vitaminem D. To by mohlo mít pozitivní vliv na snížení počtu zlomenin, jelikož z průzkumů vyplývá, že celá populace má nedostatečné koncentrace vitaminu D. Stanovení koncentrace vitaminu K u pacientů probíhá prozatím pouze pro výzkumné účely z důvodu časové náročnosti tohoto stanovení.
CELÝ ČLÁNEK

Hypotyreóza a kardiovaskulární onemocnění

02/2019 MUDr. Hana Grégrová
Hypotyreóza je stav nedostatečného zásobení organismu hormony štítné žlázy. Nejde jen o změny koncentrace hormonů, ale také o metabolické důsledky nedostatečného působení hormonů v periferních tkáních. Hormony štítné žlázy jsou metabolicky aktivní hormony, které zvyšují energetické nároky organismu. V poslední době dochází k nárůstu počtu nemocných s hypotyreózou, v současné době předpokládáme přibližně 3-5 % populace, subklinická hypotyreóza postihuje okolo 3-7 %. Vzhledem k tomu, že dochází také k nárůstu nemocných s kardiovaskulárním onemocněním, stále častěji řešíme otázku, jak se postavit k léčbě hypotyreózy u nemocných s akutními nebo chronickými nemocemi srdce.
CELÝ ČLÁNEK

Jaké tyreopatie by měl léčit a dispenzarizovat praktický lékař pro dospělé

01/2019 MUDr. Monika Nývltová, MUDr. Karolína Drbalová, prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D.
Onemocnění štítné žlázy se v populaci vyskytují s vysokou prevalencí. S širší dostupností laboratorních a zobrazovacích vyšetření je diagnostikováno více tyreopatií. Praktický lékař odesílá pacienta k endokrinologickému vyšetření při nálezu poruchy funkce štítné žlázy, strumy nebo uzlových změn ve štítné žláze. Po endokrinologickém vyšetření mohou být do jeho péče předáni nekomplikovaní a stabilizovaní pacienti s eufunkční autoimunitní tyreoiditidou, kompenzovanou hypotyreózou, v remisi po tyreotoxikóze nebo subakutní tyreoiditidě a s klinicky nevýznamnými strukturálními abnormalitami štítné žlázy.
CELÝ ČLÁNEK

Vápník a vitamin D v prevenci osteoporózy

01/2019 Prof. MUDr. Jan Štěpán, DrSc.
Kalcium a vitamin D jsou pro zdraví nezbytné. Těžká nedostatečnost vitaminu D je asociována s muskuloskeletálními onemocněními, jako jsou osteomalacie nebo křivice. Nedostatkem vitaminu D nebo nízkým příjmem vápníku navozená sekundární hyperparatyreóza urychluje úbytek kostní hmoty s věkem a zvyšuje riziko nízkotraumatických zlomenin. U osob se sérovými koncentracemi 25-hydroxyvitaminu D pod doporučenými hodnotami (50-75 nmol/l) lze denním příjmem 20 µg (800 mezinárodních jednotek) vitaminu D a 800-1 000 mg vápníku (preferenčně potravou) snížit riziko kostních i některých extraskeletálních onemocnění. Užívání přípravků vitaminu D je limitováno adherencí a možným rizikem předávkování. Pro populaci může být účinnějším opatřením k zajištění potřebného příjmu vitaminu D fortifikace mléka.
CELÝ ČLÁNEK

Gliptiny v léčbě diabetu 2. typu v roce 2019

01/2019 MUDr. Michal Krčma, Ph.D.
Nekonečné je hledání ideálního antidiabetika, které snižuje glykemii, je prosté nežádoucích účinků a nabízí další pozitivní vlivy na organismus. Práce mapuje deset let zkušeností s gliptiny, inhibitory DPP-4, zamýšlí se nad jejich silnými a slabými stránkami a nad výběrem správného pacienta pro tento typ léku.
CELÝ ČLÁNEK

Současné možnosti léčby diabetes mellitus 2. typu pomocí agonistů GLP-1

01/2019 MUDr. Eva Račická
Inkretinový systém se stal důležitým cílem v léčbě diabetes mellitus 2. typu v nedávných letech a glukagonu podobný peptid-1 (GLP-1) je předmětem zájmu pro jeho účinek na snížení glykemie. Inkretinový efekt je u některých pacientů s diabetem 2. typu snížený, ale může být zvýšen podáním agonistů receptorů GLP-1. Agonisté receptoru GLP-1 jsou důležitou skupinou léků s prokázaným účinkem a bezpečnostním profilem, jsou odvozeny buď od exendinu 4, nebo jsou modifikací lidského GLP-1. Do této skupiny patří krátkodobě působící prandiální agonisté exenatid, podávaný dvakrát denně, lixisenatid, podávaný jedenkrát denně, a dlouhodobě působící liraglutid, podávaný rovněž jedenkrát denně, a jedenkrát týdně podávané léky albiglutid, dulaglutid, exenatid LAR a semaglutid. Článek popisuje jejich účinnost, kombinace s ostatními antidiabetickými léky a zařazení do posledních léčebných doporučení.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba dyslipidemie u diabetes mellitus 1. a 2. typu

01/2019 Doc. MUDr. David Karásek, Ph.D.
Diabetická dyslipidemie se významnou měrou podílí na kardiovaskulárním riziku diabetiků. Kromě vlastní léčby diabetu a nefarmakologických opatření je u převážné většiny nemocných indikována farmakoterapie včetně využití kombinace hypolipidemik. Z hlediska redukce kardiovaskulárního rizika je důležité, aby byl nemocný léčen co nejvyšší tolerovanou dávkou statinu. V dalším kroku se pak rozhodujeme o podání ezetimibu a/nebo fibrátu. U vysoce rizikových nemocných v sekundární prevenci je nutné zvážit také léčbu inhibitory proprotein-konvertázy subtilisin-kexin 9.
CELÝ ČLÁNEK

Transplantace inzulín produkující tkáně

01/2019 MUDr. Peter Girman, Ph.D.
Cílem inzulínové léčby diabetů je dosáhnout dlouhodobé normalizace glukózového metabolismu nebo se jí alespoň co nejvíce přiblížit. V současné době jsou transplantace pankreatu a nověji také transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků jedinými efektivními metodami, které dokáží u pacientů s diabetem 1. typu normalizovat nebo téměř normalizovat glykemie, a to bez rizika hypoglykemií a bez každodenního úsilí spojeného s monitorováním glykemií a podáváním inzulinu. Obě metody jsou ovšem limitované počtem vhodných dárců s mozkovou smrtí a obě vyžadují celoživotní imunosupresivní léčbu. U vhodně zvolených příjemců jsou dlouhodobé výsledky orgánové transplantace pankreatu velmi dobré. Za pět let od transplantace nepotřebuje inzulinovou léčbu až 80 % pacientů. Transplantace Langerhansových ostrůvků je sice pro pacienta jako zákrok jednodušší, ale procento pacientů, u kterých může být inzulinová léčba zcela přerušena, je zatím menší.
CELÝ ČLÁNEK

Praktický přístup k léčbě diabetes mellitus inzulinovou pumpou

01/2019 MUDr. Radomíra Kožnarová, CSc.
Léčba inzulinovou pumpou je dnes už běžnou možností podávání inzulínu pro pacienty s diabetes mellitus. Převážně jsou takto léčeni pacienti s diabetem 1. typu. Práce shrnuje praktický postup při indikaci a zahájení léčby. Podává přehled dostupných přístrojů. Současně ukazuje i možnosti využití kontinuální monitorace při léčbě pumpou.
CELÝ ČLÁNEK

Léčba diabetu v dětském věku - aktuální stav a perspektivy

01/2019 Prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D.
Diabetes mellitus patří mezi nejčastější chronická onemocnění dětského věku v naší populaci, postihuje přibližně každé pětisté dítě. V posledních 30 letech pozorujeme významný nárůst incidence, která stoupla více než trojnásobně na aktuálních 25 případů na 100 000 dětí mladších 15 let. Nejčastějším typem diabetu je v této věkové kategorii diabetes mellitus 1. typu, který tvoří přibližně 95 % případů dětského diabetu. Monogenní formy diabetu tvoří necelá 4 % diabetu u dětí, výskyt diabetu 2. typu je u dětí na rozdíl od dospělých marginální (1 %). Etiologická diagnostika představuje nezbytný předpoklad efektivní terapie dětského diabetu. Data z národního registru ČENDA ukazují, že kompenzace diabetu 1. typu se v posledních letech rychle zlepšuje, nejspíše v důsledku zavádění moderních technologií do každodenní praxe a zlepšení edukace. Článek shrnuje současné poznatky o etiologii a léčbě diabetu manifestovaného do 18 let věku.
CELÝ ČLÁNEK

Novinky v léčbě inzulínem

01/2019 MUDr. Alena Adamíková, Ph.D.
Terapie inzulínem v současnosti zaznamenává rychlý rozvoj. Do praxe se dostávají nová krátkodobě i dlouhodobě účinkující inzulínová analoga a také fixní kombinace inzulínu a agonistů receptorů pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1 RA). Inzulinoterapie dokáže rychle snížit glykemii, avšak je limitována rizikem vzniku hypoglykemie a také zvýšením hmotnosti. Nové inzuliny jsou vyvíjeny tak, aby se riziko vzniku hypoglykemických příhod snižovalo a rovněž nedocházelo ke zbytečnému zvyšování hmotnosti pacienta s diabetem. Fixní injekční přípravky kombinující dlouhodobě působící inzulinová analoga s GLP-1 RA ovlivňují jak glykemii nalačno, tak postprandiálně, a to bez zvýšení hmotnosti a rizika hypoglykemií. Efektivita terapie inzulinem závisí na dobré spolupráci s pacientem, opakované edukaci, správné titraci a úpravě dávek podle selfmonitoringu. K složitějšímu, ale velmi sofistikovanému typu inzulinoterapie se řadí léčba inzulinovou pumpou doplněnou o kontinuální monitorování glykemie. Inzulinoterapie patří k náročným způsobům antidiabetické léčby, ale při dodržení správných postupů též k nejúčinnějším.
CELÝ ČLÁNEK

Diagnostika a léčba diabetické neuropatie

01/2019 MUDr. Šárka Malá; MUDr. Pavlína Krollová; MUDr. Lucie Hoskovcová; prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA
Přesná prevalence diabetické neuropatie není známa, udává se rozmezí 25-90 %. EtioLogie je muLtifaktoriáLní, dominantní vliv má hypergLykemie, resp. délka expozice hypergLykemii. Základním příznakem diabetické periferní senzitivní neuropatie jsou parestezie, termináLně anestezie. Klinické příznaky kardiální autonomní neuropatie jsou nevýrazné - ortostatická hypotenze, snížená tolerance námahy. Základním příznakem je klidová tachykardie, závažnou komplikací jsou maligní arytmie. Diagnosticky pomáhá vyšetření variability intervalu RR. Základem terapie a zároveň prevence rozvoje diabetické neuropatie je intenzifikace léčby diabetu s co nejlepší kompenzací. Většina současné medikamentózní terapie je pouze symptomatická, se zaměřením na zmírnění subjektivních obtíží. Jedinou současně dostupnou léčivou látkou s prokazatelným vlivem na patofyziologické procesy, které vedou k diabetické neuropatii, je kyselina thioktová. Specifická prevence není známa.
CELÝ ČLÁNEK

Aktuality v léčbě diabetu v těhotenství

01/2019 MUDr. Kateřina Anderlová, Ph.D.
Diabetes mellitus v těhotenství rozlišujeme na gestační a pregestační diabetes. Gestační diabetes mellitus je porucha metabolismu glukózy, která se objeví v těhotenství a spontánně odezní během šestinedělí. Postihuje až 15 % těhotných žen. Jako pregestační diabetes mellitus označujeme diabetes vzniklý již před otěhotněním. Zahrnuje především diabetes mellitus 1. a 2. typu. Základem léčby diabetu jsou režimová opatření - diabetická dieta s omezeným příjmem sacharidů, fyzická aktivita a pravidelně prováděný selfmonitoring. Z farmakoterapie lze v těhotenství použít inzulin a metformin. V posledních letech přibývají data o bezpečnosti použití metforminu v prvním trimestru těhotenství. V léčbě diabetu během těhotenství se stále častěji využívá kontinuální monitorace glukózy. Pro dosažení optimální kompenzace diabetu a snížení vzniku rizika těhotenských a perinatálních komplikací je nutná mezioborová spolupráce diabetologa, gynekologa a neonatologa.
CELÝ ČLÁNEK

Současné možnosti monitorace glykemie

01/2019 MUDr. Robert Bém, Ph.D.
Stanovení hodnoty glykemie je zásadní pro diagnostiku a léčbu diabetů. Kromě laboratorního stanovení glykemie máme v současné době celou řadu možností, jak monitorovat glykemii zejména v domácím prostředí pacienta. Mezi tyto možnosti patří použití glukometrů, flash glucose monitoring a kontinuální monitorace pomocí senzorů. Pacienti tak mají možnost provádět velmi efektivně selfmonitoring a aktivně se podílet na kompenzaci diabetu. Budoucností je propojení spolehlivé a přesné monitorace glykemie s aplikací inzulínu, a tedy vytvoření uzavřeného systému.
CELÝ ČLÁNEK

Kardiovaskulární účinky inhibitorů SGLT2 - novinky a perspektivy

01/2019 Doc. MUDr. Alena Šmahelová, Ph.D.
Inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2) jsou novou skupinou antidiabetik, jejichž účinek není závislý na inzulínu. Velké randomizované klinické studie s dapagliflozinem, empa- gliflozinem a kanagliflozinem nejen potvrdily jejich kardiovaskulární bezpečnost, ale prokázaly i řadu významných benefitů. U diabetiků 2. typu, kteří mají častěji problém s kardiorenálním syndromem, aterosklerotickým kardiovaskulárním onemocněním, renálním postižením a zvýšeným rizikem srdečního selhání, působí tyto léky protektivně. V současnosti je zdůrazňován jejich význam i v primární prevenci kardiorenálního postižení a změna jejich pozice v současných doporučeních pro léčbu diabetu 2. typu.
CELÝ ČLÁNEK
1 2